Tomáš
Krystlík
Článku
Manfreda Maurera Zbytečné obavy v http://nassmer.blogspot.cz
chybí zamyšlení nad důsledky takové restituce pro srbský (obecně jakýkoliv
tehdy Němce vyhánějící) stát. Princip je správný - co bylo ukradeno, má být
navráceno - jenže jen část ukradeného je dnes v rukou státu, obcí, řada
ukradených věcí patří soukromníkům a často má již x-tého majitele.
Nemovitosti
ze státní nebo komunální držby se dají restituovat v principu relativně nejjednodušeji,
ale ukradené nemovitosti, které jsou dnes v rukách dalšího majitele než původního-zlodějského
restituovat in natura dost dobře nelze. Přesněji řečeno lze, ale vede k tomu velmi
trnitá cesta. Nastupuje tedy restituce finanční. A co
ti, kterým byly zcizeny věci movité, např. sbírky cenných obrazů nebo uspořené
obnosy v bankách? Věci ze sbírek mohou být zhusta v rukou státu, v muzeích a
podobně, ale jiné věci movité?
Srbský
restituční zákon jsem v internetu nenalezl, ale jde o
riskantní počin, pokud hodlá poskytnout finanční restituci za nemovitosti,
které nelze vrátit, protože není zcela jasné, kolik to může celé stát. V roce
1940 bylo v Jugoslávii kolem 550 000 podunajských Švábů, ve válce jich zahynulo
kolem 120 tisíc a cca 57 tisíc v Jugoslávii zůstalo. Odhadněme, že asi polovina
z nich byla vyhnána ze Srbska. Kolem 3/4 z nich se uchytilo v západním Německu.
Vyhnanci
usídlení ve SRN požívali výhod Lastenausgleichsgesetzu - německý stát jim
nahradil v DM zanechaný majetek, poskytl jim velmi výhodné půjčky s tím, že v případě
restituce jejich majetku mu onen Ausgleich (vyrovnání) za zanechaný majetek v
zemi, odkud byli vyhnáni, vrátí. Dá se tedy předpokládat, že restituci od
srbského státu žádat nebudou. Tomu tak nebylo v Rakousku, takže podunajští Švábové
tam usedlí - podle výše uvedených počtů asi nejvýše 50 tisíc osob bezprostředně po 2. světové válce - si
mohou zažádat o restituce. Restituční nároky oněch vyhnaných do Rakous,
včetně tehdejších nezletilců, týkající se nemovitostí by srbský stát zřejmě unesl.
Obdobný postup pro ČR nepřichází kvůli mnohem vyššímu počtu vyhnaných
v úvahu - jen do sovětské okupační zóny a do Rakouska bylo vyhnáno přes milion
československých Němců včetně dětí, kteří nedostali vyrovnání za zanechaný
majetek a mohli by si v takovém případě, spíše jejich potomci, zažádat o restituci.
Požadovat
majetek zpět by mohli s poukazem na rovné zacházení i ti, kteří přišli o
majetek movitý. Tím vyvstává značné riziko, že stát nebude s to restituce zaplatit.
Proto se jeví jako nejschůdnější cesta maďarská ze začátku 90. let: symbolické
finanční odškodnění a maďarské občanství pro vyhnané, pro jejich děti a
vnoučata a jejich manžele.
Žádné komentáře:
Okomentovat