úterý 26. listopadu 2013

Jak čeští historici lžou - Historie.cs



Tomáš Krystlík

Názorně to lze předvést na jednom listopadovém dílu pořadu České televize Historie.cs o Češích ve Wehrmachtu (http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/213452801400032).

První ukázka mezi 4:09 - 5:12: Pan František Emmert tvrdí, že podle Generalplanu Ost se měla polovina Čechů vystěhovat na východ, druhá poněmčit.

Komentář: Pan František Emmert zřejmě neví, o čem mluví. Generalplan Ost je uměle vytvořený soubor šesti dokumentů, z nichž dva se nedochovaly a neví se, co v nich přesně bylo, jen jeden z nich nese název Generalplan Ost. Týkají se vystěhovávání židovského a polského obyvatelstva z Povartí, Západního Pruska (Svobodné město Gdaňsk a polský koridor), z Generálního Gouvernement na východ, ne však českého obyvatelstva. Dokument s názvem Generalplan Ost popisuje 39 sídelních oblastí v západní části SSSR včetně jejich správní organizace pro až 5,65 mil. přesídlenců. Vystěhovávání Čechů se Generalplan Ost netýkal.

O osudu Čechů rozhodl Hitler na poradě 23. 9. 1940 v Berlíně a své rozhodnutí do konce války neodvolal. V zápisu z porady najdeme: „Germanizace prostoru. To Vůdce z historických a rasově politických důvodů považuje pro větší část národa Čechů za možné, pokud zároveň s tím bude rasově neupotřebitelná a protiříšsky smýšlející část Čechů vyloučena... Na to však počítá s obdobím sta let.“

Pan Emmert podává divákům, kteří o problematice v naprosté většině nic nevědí, o pár minut dále, mezi 9:29 - 11:03 další nepravdu, že kdo optoval pro ČSR, tomu hrozilo vystěhování do vnitrozemí. Podle něj na Hlučínsku, ale i na severní Moravě a ve Slezsku neoptoval prakticky nikdo z obavy před vystěhováním.

Komentář: Nejdříve uvedeme na pravou míru páně Emmertovo tvrzení o tom, kdo všechno podle smlouvy mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce (č. 300/1938 Sb. z. a n.) obdržel bez ohledu na národnost německé občanství:

§ 1 - Českoslovenští státní občané, kteří měli 10. října 1938 své bydliště v některé obci připojené k Německé říši, nabývají s účinkem od 10. října 1938 německé státní příslušnosti, pozbývajíce zároveň československého státního občanství, jestliže (a) se narodili před 1. lednem 1910 na území připojeném k Německé říši nebo (b) pozbyli německé státní příslušnosti dnem 10. ledna 1920 nebo (c) jsou dětmi nebo vnuky osoby, u které jsou splněny podmínky písmena a) nebo b) nebo (d) jsou manželkami osob, u kterých jsou splněny podmínky písmena a), b) nebo c).

Pasus sub (b) se týká obyvatel Hlučínska, kterým bylo říšská státní příslušnost vrácena, neboť byli proti své vůli v roce 1920 připojeni k ČSR.

Následují dva paragrafy se týkají se opce a vypovídání:

§ 2 - Německá vláda může do 10. července 1939 žádati, aby osoby neněmecké národnosti, které podle ustanovení této smlouvy zůstávají československými státními občany a od 1. ledna 1910 se přistěhovaly na území připojené k Německé říši, jakož i jejich potomci, kteří jsou československými státními občany, opustili Německou říši ve lhůtě 3 měsíců. Československá vláda přijme tyto osoby na své území. Československá vláda může do 10. července 1939 žádati, aby osoby německé národnosti, které v době, kdy tato smlouva nabude účinnosti, jsou československými státními občany a od 1. ledna 1910 se přistěhovaly na nynější území Československé republiky, jakož i jejich potomci, opustili Československou republiku ve lhůtě 3 měsíců. Tyto osoby tím pozbývají československého státního občanství; německá vláda je přijme na své území. To neplatí o osobách, které nabyly československého státního občanství po 30. lednu 1933 a až do té doby byly německými nebo rakouskými státními příslušníky.

§ 3 - Osoby neněmecké národnosti, které podle ustanovení § 1 nabývají německé státní příslušnosti, mohou do 29. března 1939 optovati pro československé státní občanství.

Podle §2 hrozilo vystěhování pouze osobám, které neobdržely říšskou státní příslušnost a usadily se v odstoupených územích po roce 1909. Tyto osoby nemajíce přidělené německé občanství přirozeně optovat pro československou státní příslušnost nemohly, protože ji již měly.

Z §3 plyne, že osoby, které se při československých sčítáních lidu hlásily k německé národnosti, optovat pro československé státní občanství nesměly. Tedy Sudetoněmci v odstoupených územích se nemohli přidělené říšské státní příslušnosti zbavit. Osob československé národnosti s přidělenou říšskou státní příslušnosti, které neoptovaly pro ČSR, později pro protektorát, bylo alespoň 194 000. Muži z nich schopní vojenské služby museli pak narukovat do německých ozbrojených sil.

Zbývá objasnit, proč Slezané, tedy i Hlučíňané, a Moravané ze severní Moravy prakticky nevyužili možnosti opce pro ČSR. To má svůj důvod v zemském patriotismu, který zakládá lásku k domovu. Pro Slezany, zčásti i pro Moravany, zejména ze severu - na rozdíl od Čechů z Čech - je jejich vlastí Slezsko, Hlučínsko, Morava, nikoliv celek českých země nebo tehdy dokonce Československá republika. Češi zemské vlastenectví necítí, pro ně je vlastí celý stát, jehož obyvatelstvu se v novodobých dějinách snažili vnutit český jazyk. To je značný rozdíl proti Slezanům, kterým je jedno, kdo jakým jazykem ve Slezsku hovoří.

Mezi 11:49 - 12:12 opakuje pan Emmert svůj výmysl o obdobné hrozbě nuceného vystěhování optantů, tentokráte německých ze zbytkové ČSR, což je podle § 2 oné smlouvy (viz výše) taktéž naprostý nesmysl.

Mezi 15:50 - 17:49 další český historik Viktor Grossmann velkolepě dezinterpretuje Německý národnostní soupis, Deutsche Volksliste, který se uplatnil v polských územích válkou připadlých Německu a u slezských horníků v okupované Francii a Belgii.

Komentář: Především se lidé z bývalého polského záboru československého Těšínska nezapisovali do jednotlivých oddělení Německého národnostního soupisu, nýbrž je do nich zapisovaly německé úřady. Pan Grossmann zcela zatajil, že do oddělení I (Abteilung I) Deutsche Volksliste byli zařazováni lidé před válkou aktivně podporující a prosazující němectví v různých německých organizacích a to bez ohledu na svůj německý původ. Do Deutsche Volksliste, Abteilung II úřady zapisovaly lidi pasivní vůči prosazování němectví, ale německé řeči a kultury. Osoby z oddělení I a II obdržely německou státní příslušnost ihned a směly vykonávat úřad, osoby z oddělení II směly ale vstoupit do NSDAP až po určité čekatelské lhůtě. Do oddělení III (DVL III) připadly polonizované osoby zpravidla již německy nehovořící, ale neprotivící se němectví, osoby cizího původu, které uzavřely sňatek s Němcem, osoby hovořící slovanským jazykem, ale německého původu (deutschstämmig), tedy Kašubové, Mazurové, Slezané. Všechny za podmínky, že před válkou nebyly členy polských politických organizací. Obdržely poté, co byl 12. výnosem 25. 4. 1943 změněn zákon o říšském občanství, německou státní příslušnost na odvolání (deutsche Staatsangehörigkeit auf Widerruf), přičemž maximální lhůta pro odvolání německého občanství ze strany státu byla deset let. A muži schopní vojenské služby museli rukovat. Do DVL IV byly zařazeny osoby, které podlehly polonizaci a aktivně podporovaly polskost členstvím v předválečných polských politických organizacích a samy na sebe nahlížely jako na Poláky, dále osoby zcela neněmeckého původu, které podporovaly politiku Třetí říše. Po 25. 4. 1943 byly zařazeny jako čekatelé na německou státní příslušnost na odvolání. Část z nich ji do konce války obdržela.

Kdo z Čechů se po polském záboru Těšínska přihlásil ke slezské nebo polské národnosti, což byly podmínka, aby nebyli vyhnáni z polského záboru Těšínska v říjnu 1938 (teoreticky si mohli zvolit i národnost německou) připadl do oddělení III Deutsche Volksliste. Nikdo nemohl optovat pro protektorát, možnost opce neexistovala. Takových osob v polském záboru Těšínska s původně českou (československou) národností bylo asi 93 000.

Mužům-volkslistářům z oddělení IV (někdy i III) úřady nepříliš důvěřovaly, měly obavu, že by mohli narušovat morálku mužstva v bojových útvarech, takže rukovali k nebojovým, strážním útvarům. (Stejně se zacházelo s Čechy v protektorátu, kteří si změnili národnost na německou.) Jenže strážní oddíly patřily pod SS. Do bojových útvarů byli nasazováni teprve ke konci války, kdy byla nouze o rekruty. Proto většina německých bojových praporů vzniklých v roce 1945 byla tvořena téměř výhradně Poláky z německého záboru Polska.

Sečteme-li neoptovavší Čechy v územích odstoupených Německu a ty, kteří byli zapsáni do Deutsche Volksliste, Abteilung III dojdeme k počtu 287 000 osob. Z toho je polovička mužů a z nich necelá polovina byla odvedena do německých ozbrojených sil. Tedy za druhé světové války bylo ve Wehrmachtu a dalších složkách německých branných sil včetně SS alespoň 60 000 Čechů. To je mnohem více než se jich bilo v československých jednotkách na straně spojenců.

V čase mezi 42:09 - 42:32 pan Emmert tvrdí v souvislosti s důchody ze SRN, že v kontrastu k tomu: „české oběti nuceného nasazení v říši žádné odškodnění nedostaly“.

Komentář: To je drzost na kvadrát. Není prosím řeč o vězních v německých koncentračních táborech, nýbrž o nasazených na práci ve staré říši. Podmínky Čechů pracujících v Německu se nedají ani trochu srovnávat s krutými podmínkami tam pracujících Poláků, Ukrajinců a Rusů. S tou nuceností se to má následovně. V roce 1939 bylo vypravováno týdně až šest zvláštních vlaků se zájemci o práci v říši. Takový byl zájem. Bylo proč - v Německu byly platy dvoj- až trojnásobně vyšší a to při nižší cenové hladině životních nákladů. K tomu Češi dostávali odlučné, dny dovolené navíc strávené v dopravních prostředcích při cestě domů a zpět, nemuseli přispívat jako Němci na různé dobročinné organizace. Lístky měli stejné jako Němci, trávili volný čas jako Němci, což neměli příslušníci žádného jiného okupovaného národa v Evropě a to ani ne Holanďané, kteří jsou vlastně Němci hovořící Plattdeutsch. A za to dostali odškodnění od německého státu! Že je hanba nefackuje! Německo se nehodlalo přít a odškodnění jim přiřklo. Když začaly padat na německá města britské bomby, začaly nevýhody vyrovnávat výhody a nikdo z protektorátu v Německu najednou pracovat nechtěl. Platila ovšem všeobecná pracovní povinnost, ze které se dalo vyvléknout sebepoškozením se nebo sňatkem. Proto protektorát měl za války největší přírůstek obyvatelstva v Evropě.

Pan Emmert v časovém úseku 44:27 - 45:51 tvrdí, že kdo se nechal zapsat do DVL, tak až po jeho pravnuky včetně se „dědí“ německé občanství.

Komentář: Za prvé se do DVL nezapisovalo obyvatelstvo samo, nýbrž je tam zapisovaly úřady, za druhé museli mít německou státní příslušnost byť na odvolání, za třetí se „dědění občanství“ vztahuje na děti a vnuky, ale už ne na pravnuky. Existují i další omezení. Až do roku 1976 se německá státní příslušnost „dědila“ pouze po mužské linii, poté i po linii babička - matka (dcera babičky) - dítě (vnouče babičky). Vše za předpokladu, že žádný z předků v tomto řetězci dobrovolně nepřijal československou (českou) národnost. To bylo kritické v poválečných letech, zejména u Hlučíňanů, kteří až na výjimky nebyli odsunuti a žili do roku 1953 v ČSR bez vyjasněného statutu, kdy pak všem bylo přiděleno en bloc československé občanství. Kdo chtěl tehdy rodině přilepšit a vzal si proto v mezidobí 1945-1953 dobrovolně českou národnost, nemůže - ani jeho manželka, děti a vnoučata - uplatňovat národ na občanství SRN.

U Těšíňanů se situace vyřešila rychleji a to ještě před komunistickým pučem, protože v hornických partách bylo hodně volkslistářů z oddělení III a IV a československý stát si nemohl dovolit snížení těžebního výkonu nebo ochromení své těžby uhlí rozbitím rubačských part, jejich nejistotou nebo dokonce jejich odsunem. Zapsaní v odděleních I a II DVL byli odsunuti nebo našli spasení v polské části Těšínska tím, že se nechali polonizovat, což z polské strany probíhalo značně benevolentně - mnohdy stačilo, aby dotyčný dovedl odříkal polsky otčenáš.

Proč historici v tomto a dalších pořadech Historie.cs předkládají divákům nepravdy, má dvojí možné vysvětlení: (1) nemají dostatečné znalosti, (2) lžou ve jménu státního kánonu o dějinách českého státu. Je velmi nepravděpodobné, že by František Emmert, původním povoláním právník, příslušné paragrafy oné československo-německé smlouvy o občanství a opci přehlédl. Nakonec se v tomto pořadu drží pravdy jedině nehistorik, spisovatel Petr Gruber, který dokonce opravil ony dva historiky v roku zpětného přidělení československého občanství zbylým Němcům a Hlučíňanům. Moderátor Vladimír Kučera zřejmě nesmí nebo se obává vynucovat z historiků pravdu.

neděle 24. listopadu 2013

Česká hloupost v plné kráse



Tomáš Krystlík

Česká národní banka devalvovala českou měnu nákupem deviz na zahraničních burzách. Slibovala si od toho cenové zvýhodnění českých výrobků v cizině, tedy i zvýšení exportu a s tím spojený nárůst pracovních míst. Jenže to vypadá, že její záměr nevyjde stejně, jako nevyšlo zavedení zvláštní daně na motorovou naftu a zvýšení sazby DPH na potraviny a další komodity z 10 na 15 % - v první případě začaly náklaďáky tankovat v zahraničí, v druhém si znervóznělé obyvatelstvo utáhlo opasky, takže český stát vybral na daních méně než předtím!

ČNB dostatečně nevzala v potaz, že podniky v situaci, kdy v zemi není zavedena coby měna euro, učinily opatření, aby se ubránily ztrátám v důsledku kolísání koruny vůči euru, a začaly i vnitrostátně obchodovat mezi sebou, vyúčtovávat si služby v eurech. A snažily se uzavírat se svými zahraničními odběrateli spíše krátkodobější smlouvy, aby si snížily ztráty z kolísání kursu. Firmy, které nakupují v dolarové oblasti, služby v Česku, jako nájmy a pod., platí za ně v eurech, ale prodávající za koruny, jsou devalvací koruny značně poškozeny. Naopak firmy exportující do eurozóny budou dotlačeny do statu quo ante zahraničními odběrateli, kteří devalvaci koruny považují za nepřípustné zvýhodnění českých exportérů státem - již jim oznámili, že jim o devalvaci sníží nákupní ceny.

Takže to vypadá, že to bude další český debakl - v delším časovém výhledu se finanční objem exportu nezvýší nebo málo a obyvatelstvo nebude více nakupovat, než musí. Svou roli bude hrát i obava lidu, že bude ještě hůře, takže si budou vytvářet pro horší budoucnost finanční rezervy a - o to méně nakupovat. Kdyby čeští hloupí politici přistoupili dříve na zavedení eura, nic z výše uvedeného by nenastalo.

neděle 17. listopadu 2013

Spojené státy nastoupily cestu do EU



Tomáš Krystlík

Pravděpodobně mnohým unikl článek s odtažitým názvem http://www.financninoviny.cz/zpravy/dohoda-eu-a-usa-nema-podle-vyjednavacu-ohrozit-spotrebitele/1008348&id_seznam=, který dokládá, že dotyčný novinář v ČTK nemá ponětí o tom, co vznikající obchodní dohoda mezi USA a EU Transatlantic Trade and Investment Partnership, TTIP znamená. Hlavní její vyjednavači staví pro veřejnost do popředí jako kamufláž ochranu spotřebitelů a životního prostředí.

Proč to všechno? Rusko, jako protitah proti záměrnému manipulování s cenou ropy a na ní závislých cen plynu a některých surovin ze strany USA podle vzorce: „Když je Putin hodný, necháme ho na exportované ropě a plynu vydělat, zlobí-li, stlačíme mu cenu za barel na světových trzích, aby začal pociťovat nedostatek finančních prostředků z vývozu.“ Tak se děje od doby, kdy Ronald Reagan podepsal se Saúdskou Arábií dohodu, že USA ji budou vojensky chránit před vnějším nepřítelem, aby saúdskou královskou rodinu nepotkal osud íránského šáha Rézi Páhlavího či revoluce v zemi s tím, že Saúdská Arábie jako jeden z hlavních států v OPEC (Organization of the Petroleum Exporting Countries) v rámci protislužby společně se státy v dosahu jejího vlivu bude snižovat a zvyšovat ceny ropy na světových trzích podle přání vlády USA. A hned se toho využilo ke zničení SSSR až k jeho rozpadu. Ceny ropy se stlačily dolů, příjmy SSSR se rapidně snížily, takže nestačily na financování státu, protože hlavní příjem SSSR, dnes Ruské federace byl a je dodnes z exportu ropy a plynu - SSSR se začal blížit k hospodářskému krachu a Gorbačov musel být vůči USA povolnější. Stejná taktika proti Rusku se od té doby opakuje bez velkého hluku v takové míře, aby si Putin uvědomil, že něco udělal špatně a nakolik. K zásahům likvidujícím ruský státní rozpočet zatím nedošlo.

Tento nástroj v rukou vlády USA se ruským představitelům nelíbí a tak se pokusili o protitah. Ve spojení s jinými státy začali prosazovat, aby ropa na světových trzích se neprodávala v USD, ale v jiné měně, třeba v euru. Kdyby se prosadil přechod na euro nebo jinou měnu, případně směsici jiných měn, znamenalo by to pro USA hospodářské potíže vlivem nestability výdajů, protože by pak změna kursu dolaru o jeden jediný cent vedla denně k milionovým ztrátám a vice versa.

Nakonec se to netýká pouze ropy, plynu a jiných surovin - burzy mohou přejít s podobným efektem z obchodování v dolarech na euro. Snahou USA je tedy přitáhnout ekonomicky k sobě EU a snažit se i tím omezit kolísání kursu eura k dolaru. Proto ona jednání o TTIP o hospodářském sbližování. Ideální stav, currency board, pevný kurs jedné měny k druhé je zatím v nedohlednu, ale tímto směrem se vše ubírá. Z časového hlediska je bližší jakési přičlenění USA k EU, v delším výhledu rozšíření EU přes Atlantický oceán.

Komu se to zdá být přitažené za vlasy, nechť si připomene Švýcarsko se svou nezávislou, dnes již na euro vázanou měnou. Když začala růst hodnota CHF vůči EUR, musela švýcarská centrální banka udělat jakýsi poloviční currency board a stanovit, že kurs CHF : EUR nesmí být nižší než 1,2. Tedy dny švýcarského franku jsou již spočteny. Do deseti let je Švýcarsko v eurozóně.

sobota 16. listopadu 2013

Když ostuda, tak ostuda



Tomáš Krystlík

Pan režisér a producent Debatního klubu (http://debatniklub.webnode.cz/) Alexandr Vojta navrhl Pavlu Kosatíkovi debatu o seriálu ČT České století. Pan Kosatík reagoval takto:


Od: Pavel Kosatík <p.kosatik@atlas.cz>
Datum: 16. 11. 2013
Předmět: RE: Debatní klub - pozvání

Zdravím, děláte si asi legrací, nechápu proč. Toho pana Krystlíka jsem v životě neviděl, ale když jsem si ho teď vygoogloval, zjistil jsem, že mě na webu nazývá v souvislosti s Českým stoletím lhářem a pentlí to svou iracionalitou. Chcete-li, nazývejte si urážky „debatou“, ale beze mě, děkuji.

Pavel Kosatík


A máme to. Pan Kosatík se neobtěžuje vyvrátit tvrzení, že seriálu České století předepisuje dialogy a scény, které nejsou pravdivé. Proč asi? Pravděpodobně je jeho odmítnutí podmíněno stejným důvodem jako u ostatních odmítačů debat s panem Tomášem Pecinou, Pavlem Kamasem nebo mnou na téma česko-německé vztahy: „Co kdyby mne můj názorový protivník před kamerou usvědčil, že to tak nebylo, jak tvrdím?"

V podstatě totéž, ale lapidárněji, vyjádřil jeden kolega, když jsem mu text Kosatíkova odmítnutí zaslal: „Já se mu nedivím, že nechce do debaty. Co by tam, proboha, na ony výtky mohl říci?“

čtvrtek 14. listopadu 2013

Jak čelit deflaci



Tomáš Krystlík

Když Češi si dopřávají luxus vlastní měny, musí použít k odvrácení deflace a k vyvolání inflace jiné metody než Evropská centrální banka v případě jednotné měny. Deflace je opak zdražování následovaného s určitým odstupem zvyšováním platů, důchodů a podobně. Když česká vláda reagovala na nedostatek peněz ve státní pokladně zvýšením nepřímých daní (DPH) na základní potřeby, neuvědomila si, že nakonec vybere na DPH méně než před jejím zvýšením. Příčiny jsou jasné: lidé dobrovolně nebo nedobrovolně omezili svou spotřebu. Deflace ve svém důsledku by měla znamenat zlevňování zboží, snižování platů a důchodů.

ČNB zareagovala v rámci svých kompetencí, tj. péče o českou měnu, a znehodnotila korunu, doufajíc, že zdražením vyvolá inflaci. To ovšem bude platit teprve tehdy, zvýší-li se spotřeba. Stejného efektu by se dosáhlo, byť netradičně, kdyby vláda každému dospělému obyvateli státu dávala měsíčně po dobu alespoň 1,5 roku (doba, po kterou se ČNB bude snažit držet oslabenou korunu) dejme tomu nezdaněných 2000 Kč. Peníze ČNB tak jako tak nechává tisknout, tak je vlastně jedno, jakým způsobem se použijí, hlavně když se zvýší spotřeba. Jenže to by musela být k dispozici vláda rozumná, v parlamentu by museli sedět lidé vzdělaní a chápaví a vláda by tak musela učinit v těsné součinnosti s ČNB. To jsou předpoklady, které nelze v ČR splnit.

Jako vedlejší efekt onoho plošného rozdávání peněz by bylo usnadnění budoucího přechodu na systém záporné daně.

Modla Čechů ztratila na hodnotě



Tomáš Krystlík

Že Češi jsou z hlediska finančních, bankovních a měnových operací úplní analfabeti, dokládají ankety-testy mezinárodních institucí. Nyní jim centrální banka svou intervencí na trhu snížila hodnotu koruny, což po způsobu ekonomického nedouka Aloise Rašína, pokládá český lid málem za národní katastrofu. Hlasitě se ozval i tatíček Klaus, vyskytly se i ohlasy, že si tím ČR ruinuje devizové zásoby. Opak je pravdou - snižování hodnoty měny se dociluje tiskem peněz a prodejem korun, tj. nákupem cizích měn za české koruny, takže devizové rezervy státu rostou. V každém případě je ryk uražených národovců v čele s Klausem nepřeslechnutelný. Lid kvičí, že kafe na mořských plážích jej přijde dráže, bere útokem obchody s elektronikou, aby se zmocnil co nejvíce předmětů před jejich zdražením.

Vysvětlující poznámka. Diletant Rašín, coby ministr financí, toužil po tom, aby československá koruna měla co nejdříve paritu 1 : 1 k francouzskému, švýcarskému franku, americkému dolaru,
nechápal, že parita měn je záležitost nevýznamná, zcela vedlejší, že nejdůležitější je stabilita kursu měny vůči měnám ekonomicky silných států. Po něčem podobném, tj. po co nejvyšší hodnotě koruny vůči euru, dolaru touží dnes i masy nepřemýšlejících Čechů. Rašínovy hloupé představy se od roku 2002, tedy po více než 80 letech opakují.

Nutno říci, že v otázkách měny negramotné Čechy již před lety zmanipulovali národovci v čele s tatíčkem Klausem, když tvrdili, že třeba čeští důchodci budou přechodem k euru zbídačeni, že se jim důchody a životní úroveň rapidně sníží. Češi bez přemýšlení těmto žvástům uvěřili a věří dodnes. Nikdo tehdy v médiích nezasáhl a nevysvětlil, že vše se přepočítá, tedy ceny, platy, důchody v daném pevném kursu na eura, takže touto operací nikdo nezchudne. Nezodpovědní čeští politici a ekonomové úspěšně vzbudili v českém obyvatelstvu dojem, že mít korunu oproti euru je výhodné, nikdo se neobtěžoval vysvětlit obyvatelstvu, že pro zemi, jejíž produkce jde převážně na export a do eurozóny, je to pro hospodářství dost vražedná politika.

Vysvětleme si to. Není-li někdo monopolním výrobcem (tj. nemůže si diktovat ceny dle libosti), je rád, činí-li jeho zisk 4 %. Vyváží-li do země s jinou měnou, vystavuje svůj zisk riziku kolísání parity obou měn. Relativně často se uzavírají smlouvy o dodávkách na rok dva tři, že výrobek ten a ten se po dané období bude dodávat za stejnou cenu. Dejme tomu, že měsíc dva po zahájení dodávek do jiné země podle dlouhodobé smlouvy se parita koruny a měny v cílové zemi změní o 5 %. Podle toho v jakém smyslu tato změna je, výrobci se zvýší zisk ze 4 na 9 % nebo mu vzniknou ztráty po dobu trvání smlouvy ve výši 1 %. (Přesněji řečeno do nové změny kursu.) Výrobce tedy nemůže řádně plánovat svůj technický vývoj a nové produkty, protože neví, zda bude mít na to vlivem kolísání kursu měn peníze, zda vydělá nebo prodělá. Už chápete, proč by bylo výhodné co nejdříve přijmout jednotnou měnu?

Na druhé straně přináší vlastní odlišná měna ekonomice státu i výhody, kdy změnou kursu se dá popostrčit národní ekonomika žádoucím směrem, aby obstála v mezinárodní konkurenci, podnítila nebo zamezila inflaci, podnítila nebo omezila spotřebu. Nutno ovšem dodat, že takovou intervenci potřebují ekonomiky nezdravé, nestabilní. Česká národní banka devalvací koruny chce vyvolat vyšší inflaci, vyšší ceny, tedy i vyšší (nucenou) spotřebu, zvýšit částku vybranou na daních. Tím současně popostrčit národní hospodářství k peněžně vyššímu výkonu a současně podnikům ulehčit exportní podmínky. Jelikož koruna devalvovala o cca 4 %, přinese to exportérům o 4 % vyšší zisk, nebo budou moci své výrovky v eurozóně nabídnout až o 4 % levněji a zvýšit si tak obrat.

Na druhé straně je otázkou, zda zdražení i potravin (mnoho položek pochází z dovozu) vyvolá vyšší spotřebu a tudíž i vyšší příjem ve formě daní do státní pokladny. Posledním zvýšením daně z přidané hodnoty na potraviny na 15 % stát docílil pouze toho, že lid si utáhl ještě více opasky a omezil nákup jiných věcí než k životu nezbytných. A to bez ohledu na skutečnost, zda má nebo nemá na to finanční prostředky - zde hraje velkou roli psychika, obava z budoucího vývoje. To ovšem má nejen negativní dopad na státní kasu, nýbrž i na celou českou ekonomiku. Podle všeho devalvace koruny povede k témuž spotřebnímu efektu a k dalšímu prohloubení mizerného stavu české ekonomiky. Česká národní banka ale doufá, že peníze z kapes obyvatelstva devalvací, tedy zdražením importovaných předmětů vytáhne, což se podle mne nestane. Pokud situaci nezachrání růst exportu, je zhoršení ekonomické situace státu naprogramováno. 

Podle výsledků průzkumu zveřejněného v Aktuálně.cz v tomto týdnu (http://aktualne.centrum.cz/finance/nakupy/clanek.phtml?id=795267) je kupní síla obyvatelstva Slovenska vyšší než v ČR, což nemá nic společného s kursem měny. Podotkněme, že tomu tak je navzdory vyššímu percentuálnímu podílu obyvatelstva slovenského státu na sociální podpoře. Je možné si přát lepší příklad výhod společné měny, když Slovensko bylo předtím ekonomicky slabší než ČR? Zahraniční prognózy věští, že Česko přijme euro jako jedno z posledních, ne-li úplně poslední z EU. Se zdevastovaným hospodářstvím, k čemuž ho přivede i mylné politické rozhodnutí odsunout přijetí eura co nejdále do budoucnosti.

středa 13. listopadu 2013

Český stát jde do...



Tomáš Krystlík

Jsem přesvědčen, že čtenář si vhodné slovo doplní sám.

Včera ráno to nevypadalo ještě tak ponuře, nedolehlo to na mne v dalších souvislostech a plnou silou. Dočetl jsem se v článku http://byznys.lidovky.cz/krize-se-dostala-i-na-zahradky-lide-nekupuji-kere-ani-stromky-p5q-/firmy-trhy.aspx?c=A131112_181722_firmy-trhy_ebr o důsledcích nejistoty spotřebitelů, co je čeká, nebo o chudnutí obyvatel, račte si vybrat, a vzal to na vědomí.

Ve dvě odpoledne jsem po roce navštívil jednu pražskou hospůdku s vlastním pivovarem, abych se sešel s kamarádem. V hospodě, kde vždy od 14. h bylo těžko najít dvě volná místa, sedělo i s námi jen šest hostů. Po třech mnou vypitých pivech byly síly vyrovnány: my dva a vedle u stolu dva sedící číšníci.

Dnes jsem potřeboval kytici a podle svého zvyku jsem objel nejdříve Kaufland a pak Lidl, kde vždy mají za přijatelný peníz řezané květiny z Holandska. Nebyla tam ani jedna kytice. Dotázal jsem se tedy personálu. Prý nešly v poslední době na odbyt a musely se zvadlé vyhazovat, takže vedení zřejmě jejich dovoz zrušilo. Tuto metodu znám - co se neprodává, vypadne z nabízeného sortimentu. Ještě mi poplašný zvoneček nezazvonil. To teprve poté, když jsem pak objel tři květinářství v okolí, která ještě na jaře fungovala. Jedno zavřeno, dvě zrušena.

Tolik úkazů najednou není náhoda. České obyvatelstvo si utáhlo opasky nebo na takové věci nemá. Což ve svém důsledku znamená, že český stát půjde do... Vybere méně na daních, tedy bude mít méně prostředků na udržování státu. Zahrál jsem si na prognostika a popřemýšlel, co asi na český stát čeká.

Češi během dvou desetiletí prokázali, že se v podstatě k ničemu jinému než k montování zejména automobilů, k dodávání dílů do nich, a k vyvážení dřeva v podstatě nehodí. Když montovny z Česka, kromě Škoda Auto, do 10-15 let odtáhnou, čím se Češi asi budou živit? Vždyť ani brambory nedokáží vypěstovat stejně levně jako Francouzi - a to navzdory francouzským nákladům, které musejí být vyšší! Jeden domorodec mně chtěl nabulíkovat, že je to kvůli tomu, že Francouzi dostávají dotace na jejich pěstování a Češi nikoli. Tak je české obyvatelstvo zblblé! Dotace jsou vypláceny jen tehdy, když zemědělec nechá svá pole ležet ladem a nic na nich nepěstuje nebo nalézají-li se pole v klimaticky málo úrodných oblastech. A to u brambor je v Česku splněno téměř 100%, protože většina z nich se pěstovala a pěstuje v podhůřích, kde nelze nic jiného pěstovat, pokud člověk nechce přejít na pastevectví. To však není případ francouzských pěstitelů.

Kromě toho, že Češi nemají na evropském trhu co nabídnout - výrobky, které by měly vysoký podíl lidské přidané hodnoty - s výjimkou aut via montovny stejně s větším počtem součástek z ciziny, je poškodila enormně hloupost českých politiků, kteří odmítli zavedení eura a zvýšili DPH na potraviny, léky etc. Nedávná devalvace koruny poptávku obyvatelstva zcela jistě ještě zhorší, protože dost položek se dováží, pomůže však exportu. Jenže, jak řečeno, Češi nenabízejí světu výrobky, ve kterých by byl značným dílem zhmotněn jejich um.


Kdyby to někdo přehlédl (dodatek z 13. 11. 2013):

Obyvatelstvo Česka disponuje nižší kupní silou než obyvatelstvo Slovenska:  http://aktualne.centrum.cz/finance/nakupy/clanek.phtml?id=795267

pondělí 11. listopadu 2013

Třetí díl seriálu ČT České století aneb Kosatík i zde opět lže



Tomáš Krystlík

Scenário má na svědomí Pavel Kosatík, který se ve svých článcích a publikacích dosud relativně málo odchyloval od pravdy. V seriálu České století, jako by to chtěl dohnat.

Vezmeme-li výtky proti scénáři a režii popořádku, jak šly za sebou, jsou zaznamenáníhodné tyto poklesky.

Strankmüllerovy vulgární řeči, pak i koprolalické výrazy Františka Moravce při příležitosti víceméně oficiální kontrastují s jejich celkem snesitelnou obecnou češtinou při jejich následném soukromém popíjení sektu a kořalky sedíce na gauči. Řeč je i o výzvě k povstání 17. 09. 1939 v protektorátu, ke kterému dal povel Moravec na příkaz Beneše a které nikdo neuposlechl. Beneš ovšem v této souvislosti zmíněn není. Proč se neřekne ve filmu pravda, když už o tom hlavní postavy mluví?

Proč Beneš se svou ženou večeří v krytu, do kterého se chodilo teprve po vyhlášení poplachu sirénami, které zazní teprve při hlavním chodu?

Proč Wenzel Jaksch mluví ve filmu česky s přízvukem (s délkou filmu se zhoršujícím), když mluvil bez přízvuku, což potvrzují i dobové filmové záběry? Beneš ve filmu mluví německy se strašlivým akcentem. I když je známo, že německy se nikdy dokonale nenaučil - dělal chyby ve psaní - s tak silným akcentem německy nehovořil.

Ve filmovém rozhovoru s Jakschem 22. 09. 1941 sliboval Beneš po válce zřízení kantonů po švýcarském způsobu a asi jeden milion Němců českých zemí odsunout. Ani jedno neodpovídá pravdě, kantonalizaci nepřipravoval, ani o ní neuvažoval, a v lednu 1942 uvedl svému vládnímu kabinetu, že počet osob, které by měly opustit po válce ČSR, bude podle jeho odhadu 300 až 400 tisíc. Podle Beneše, jak tvrdil Jakschovi, byly statisíce Čechů v koncentračních táborech - to neodpovídá pravdě.

Hana (Anna) Benešová v rozhovoru s Benešem používá za války termín „vylikvidovat“, který Beneš vytvořil až v květnu 1945.

Moravec předkládá atentátníkům in spe fotografii Franka a Heydricha s tím, ať si vyberou. To neodpovídá pravdě, měli zabít buď Emanuela Moravce nebo Heydricha. Prozrazení jim jejich úkolu před posláním na výcvik - to neudělá ani největší amatér. To je totéž, jako kdyby onu informaci poskytl rovnou Němcům.

V listopadu 1941 z rozhovoru s Jakschem plyne, že Beneš se o odsunu Němců již dohodl s Rusy. To neodpovídá pravdě, protože souhlas s odsunem jménem sovětské vlády učinil Molotov až v červnu 1942.

Přijetí Gabčíka a Kubiše Benešem před odletem. Jeden z nich má na sobě uniformu poválečného Sboru národní bezpečnosti - podle červených epolet.

www.ceskatelevize.cz/ivysilani/moje/29416-fe15cc2e9c5ae188421bfb75842a9047/?programmes[]=21251212024



Kvůli dotazům doplňuji (13. 11. 2013):

K překonání námitek anglo-americké veřejnosti proti vyhánění používal Beneš přemrštěné počty českých obětí nacismu. V roce 1944 při příležitosti svých 60. narozenin tvrdil, že bylo zabito, uvězněno nebo deportováno půl milionu Čechů. Po roce, o svých 61. narozeninách, tvrdil zpravodaji Sunday Times, že „zacházení, které museli od Němců vytrpět Češi a Slováci – více než milion jich bylo deportováno (do koncentračních táborů) – činí smíření nemožným“. Tedy tři roky poté, co tak měl podle seriálu České dějiny učinit. Pro zajímavost: Podle oficiálních údajů bylo bezprostředně po uzavření příměří v německých koncentrácích celkem 135 tisíc československých občanů, tedy nejen Čechů. Pro srovnání: milion a půl Francouzů a 816 tisíc Poláků.

O vyhánění Němců se Beneš poprvé zmínil v rozhovoru pro New York Times 19. 2. 1943, vyslovil se pro radikální opatření s využitím situace vzniklé v důsledku války: otázky menšin ve střední a východní Evropě by se měly tentokrát řešit „drasticky a definitivně“, totiž „masovou výměnou menšin, aby se s tímto obtížným problémem navždy skoncovalo“. Vzniká otázka, za koho chtěla ČSR vyměnit své Němce?