Jakub Bierzyński
Jakub Bierzyński
Ve válce s terorismem Polsko prohrává, byť na našich ulicích
nevybuchla ani jedna bomba, a útoky fanatických islamistů již několik let hýbou
Evropou. Navzdory tomu, že představují menšinu mezi všemi teroristickými útoky
na našem kontinentu přitahují nejvíce pozornost veřejnosti. (V roce 2016 bylo
Europolem evidováno 147
nevydařených, zmařených i povedených teroristických útoků, 13 z nich měli na
svědomí islamisté, 99 je přisuzováno separatistům.) Děje se tak z
několika důvodů. Především, je to práce „cizích“. Za naprostou většinou
atentátů nebo pokusů o teroristický útok v Evropě stojí lokální nacionalisté,
případně separatisté, na které jsme si již stihli zvyknout. Oni jsou navíc
„lidé jako my“, hovořící stejným jazykem, žijící v sousedství, čímž nevznikají
silné emoce spojené s pocitem ohrožení od „cizích“. Je snazší přijmout známé
zlo od domácích, než zlo od lidí, s nimiž nemáme nic společného. Usnadňuje to dělení
na „my“ a „oni“. Nakonec je vždy snadnější stigmatizovat všechny cizince dle
etnické nebo náboženské příslušnosti.
Z pohledu průměrného člověka je soused kladoucí bombu úchylkou
– vždyť přece ne každý irský katolík je terorista! Tvrdit opak by bylo stejně
absurdní jako tvrdit, že je teroristou každý Syřan či muslim.
Dělení na „my“ a „oni“ má vede obvykle ke zmírňování
hodnocení stejných zločinů vykonaných „našimi“ a k démonizování „cizích“. Jan,
evropský nacionalista, představuje pro většinu z nás zlo, ale rozhořčení nad
jeho teroristickým činem se omezuje pouze na jeho osobu. Pokud se však
atentátník jmenuje Muhammad, pak jsou tím zlem odpovědni všichni muslimové.
Když Jan odpálí bombu, myslíme si o něm, že je šílenec. Když to spáchá Muhammad,
pak cítíme strach před zlem, které ztělesňuje, a začneme mít obavu před každém,
kdo má snědší kůži. To je příčinou velké účinnosti teroru muslimských fanatiků
v Evropě v myslích obyvatel.
Cílem je strach
Na rozdíl od atentátů v Evropě měly nehody na silnicích v minulém
roce na svědomí kolem 26 000 obětí. Znamená to tedy, že zítra bude každý usedat
za volant automobilu se strachem? Ne, protože to je strach, který má již
osvojený a navíc věří, že se ho přece netýká.
Teror je ale něco nového a hrozivého. K tomu všemu i „dobře
vypadá“ v televizi – krev obětí, výkřiky svědků, slzy rodin, to vše se velmi
dobře „prodává“ přes obrazovky televizorů. A právě s tím teroristé počítají. Jejich
změna taktiky zabíjení není náhodná. Bombu je potřeba vyrobit, ukrýt, převézt,
nastražit a odpálit. Riziko je značné, stejně jako vynaložené náklady a úsilí.
Nákladní automobily jsou sice horším vražedným nástrojem než bomby, jsou ale
všude a nebudí podezření. A právě ta jejich všudypřítomnost a skutečnost, že
vrah může sedět v kterémkoliv z nich, je nejvíce děsivá.
Oběti jsou pouze prostředkem, nikoliv cílem. Cílem je
strach. Panika může paralyzovat celou společnost a ovlivňovat průběh klíčových
politických procesů v zemi. Proč teroristé napadají náhodné oběti, aniž by si
brali na mušku reálné nepřátele – policisty, vojáky, úředníky a představitele
zemí, s kterými vedou válku? Protože útok na náhodně vybrané lidi vyvolává mnohem
větší pocit nebezpečí. Pokud by byli při útocích zabiti pouze policisté či
vojáci, většina z nás by se mohla ujišťovat myšlenkou: „Mě se to netýká,
nenosím uniformu“. Cožpak si každý nepomyslí při spatření autonehody na
obrazovce televizoru: „Ještě, že jezdím opatrně!“?
Kat i oběť jedno jsou
Každý teroristický čin spáchaný v Evropě je ve sdělovacích
prostředcích neúměrně umocňován a jeho skutečný význam stále více a více
zveličován. Hlavní sklizeň ale na našem kontinentu islámští teroristé nesklízejí,
ale v Africe a na Blízkém východě, kde jejich rukou zemře každoročně více jak
30 000 lidí. Evropská média tato skutečnost příliš nezajímá, mluví se o tom
velmi málo nebo vůbec. „Nás“ zajímá pouze „naše“ nebezpečí a „naše“ oběti.
Pro teroristy není nejdůležitější samotný teroristický čin
nebo rozsah škod, ani počet obětí. Nejdůležitější je pro ně to, jak se k útoku postaví
média, jakým způsobem ho ukáží a jaký vzkaz přejde jejich prostřednictvím k
průměrnému evropskému voliči, protože strach voliče se projeví v rozhodnutích
politiků. Propaganda teroru je tedy mnohem důležitější než teror sám, neboť
poměrně malý počet obětí se mění v mohutnou politickou sílu, která mění Evropu.
Vlády většiny evropských zemí si to velmi dobře uvědomují. A
většinou dělají všechno pro to, aby omezily účinky terorismu a snížily pocit
nebezpečí. Uklidňují veřejné mínění a vyzývají lidi k jednotě. Některé se ale k
problému staví jinak. Dělí společnost, eskalují napětí a strach, aby se mohly
obklopit vystrašenými lidmi. Tak pracuje i propaganda vlády strany Práva a spravedlnost,
která v praxi dává do jedné řady teroristy s uprchlíky, katy s oběťmi. Státní
televize do omrzení toto jednoduché schéma opakuje. A není sama, konají tak i
samotní čelní politici PiS s premiérkou Szydlo v čele. Ve vládních rozpravách
se, kdykoliv přijde řeč na uprchlíky, nastoluje okamžitě otázka bezpečnosti. Ve
svém slavném projevu před hlasováním Sejmu o vyslovení nedůvěry ministru obrany
Antoniemu Macierewiczovi předsedkyně vlády Beata Szydlo volala: „Kam míříš
Evropo? Povstaň z kolen!“, snažíc se tak vsugerovat všem, že liberální Evropa
poklekla před terorismem. Tezi, že bezpečnost Poláků je nejdůležitějším důvodem
pro nepřijímání uprchlíků, opakuje premiérka při každé příležitosti jako
mantru. Tisková mluvčí PiS Beata Mazurek opakuje mýty o šaríja-zónách ve
městech západní Evropy, kam nemá policie právo vstupu a kde je ohrožen každý
křesťan. Podle názoru Jarosława Kaczyńského uprchlíci přenášejí parazity a
mikroby nebezpečné pro polské obyvatele, pro jiné politiky současné vlády jako
jsou Mariusz Blaszczak, Jarosław Gowin jsou civilizační hrozbou.
Výsledek? Více než 20 % Poláků si myslí, že uprchlík je
totéž co terorista. To by lépe nevymysleli ani nejlepší propagandisté ISIS.
Díky PiS si nyní myslí pět miliónů obyvatel Evropy, a to jen v jedné zemi, že
náš kontinent obchází 2,5 miliónů zakladatelů nové teroristické říše. Jen těžko
si lze představit větší propagandistický úspěch Islámského státu.
Skutečná otrava
Skutečným cílem islámských teroristů nejsou obyčejní lidé,
ale Evropská unie jako instituce. Ne náhodný chodec, ale celá západní
civilizace, která je založena na hodnotách, které teroristé nenávidí. Polská
pravice se těchto hodnot zříká, zobrazuje liberální demokracii jako slabou a
hnijící, neschopnou čelit výzvám přicházejícím zvenčí. Zbavujeme se svobody
výměnou za příslib bezpečnosti. A spolu se svobodou se zbavujeme i
racionalismu, tolerance, otevřenosti a akceptace různorodosti.
V rozesívání nenávisti mezi liberálními Evropany mají tedy muslimští
fanatici cenného spojence – polské nacionalisty. Počet jejich rasových útoků je
dle OMZR (polského Střediska monitorování rasových a xenofobních útoků) od 20
do 100 každý den! Islamisté nás opravdu otrávili jedem. Jedem nenávisti.
Zájmy jsou totožné
Pokud jde o ničení struktur Evropské unie, zájmy PiS i ISIS se
k sobě blíží. Výsledkem promyšlené a důsledné propagandy PiS je dnes pro Poláky
to, že většina z nich je ochotna opustit Evropskou unii, pokud by podmínkou pro
setrvání Polska v EU bylo přijímání uprchlíků. Tento další velký úspěch
teroristů je shodou okolností i velikým úspěchem Jarosława Kaczyńského. Polsko
se stalo první zemí EU, která je připravena opustit její struktury v důsledku
islámských aktivit. Uprchlíky k destabilizaci politické situace v Evropě
používají teroristé již dlouho. Právě proto útočí na civilní obyvatelstvo,
proto lze počítat na Blízkém východě oběti jejich teroristických útoků na
tisíce. Uprchlíci, kteří jsou oběti války a teroru, jsou pro teroristy tou
správnou „bombou“. Masový útěk dvou miliónů uprchlíků do Evropy má pro
teroristy význam zbraně hromadného ničení, kterou lze ničit struktury EU.
Polská vláda, která odmítá v této otázce alespoň symbolickou
solidaritu s ostatními členy EU, tak uskutečňuje scénář teroristů, který je založen
na konfliktech mezi členy EU a následném rozbití evropské unijní jednoty. PiS
tento, pro EU zásadní konflikt, neřeší na politické úrovni, kde lze jít cestou
jednání, nýbrž v rovině nejsilnějších sociálních emocí. Kaczyński hraje tuto
hru, protože se mu politicky vyplácí. Každý úspěšný teroristický útok v Evropě
se kladně promítne do preferencí jeho strany, která tak získává další podporu.
Takto se sešly extrémní a zdánlivě protichůdné zájmy polské
vlády, jejího politického pozadí, tedy národní katolické pravice a islámských náboženských
fanatiků. Polská pravice hraje vabank, což může pro nás všechny skončit
fatálně. Při její, věřme, že neúmyslné podpoře, mohou islamisté dosáhnout v
Polsku své první velké vítězství. Nejen účinným zastrašením, nýbrž především
tím, že budou zničeny základní hodnoty naší kultury a přehradí se cesta k
dalšímu rozvoji naší země.
Válka s terorem pokračuje, ale Polsko v této válce prohrává,
byť v ulicích našich měst nevybuchla jediná bomba.
Wyborcza.pl
(přeložil Rudolf Flégr)
