Tomáš Krystlík
Propaganda, jak známo, se skládá z pomluv, lží, zamlčování
důležitých skutečností. V dnešní době, v éře internetu, je nutné mít v
propagandě určitý podíl nevylhaných skutečností, aby byla propaganda účinná a
neodradila příjemce svou odtažitostí od reality. Ověřování pravdivosti
propagandistických tvrzení bylo v předinternetové éře velmi obtížné, pro
příjemce informací prakticky nedosažitelné, takže Britové, kteří v první
světové válce v této disciplíně vynikali, mohli 2. 9. 1914 v článku v deníku The Times tvrdit, že němečtí vojáci při tažení
Francií odřezávají hromadně francouzským chlapcům ruce, aby Francie v budoucnu neměla
vojáky, kteří mohou vzít do ruky zbraň.
V dnešním Česku zvyšuje mimoděk účinnost propagandy způsob
podávání zpráv v českých sdělovacích prostředcích – žurnalisté nejsou vedeni k
podávání zpráv, nýbrž rovnou podávají publiku komentáře, tudíž nemají problém
přebírat vytvořený propagandistický konglomerát informací, místo aby prezentovali
veřejnosti zprávu, tedy jednoduchou informaci o určité události. V českých televizních
zpravodajstvích, v novinách, v internetových periodikách není nikde striktně
odděleno zpravodajství od komentářů. Typickým příkladem budiž zpravodajství
redaktorů ČT a spolupracovníků redakce v terénu, což nejsou zprávy, nýbrž
komentáře nemající ve zpravodajském pořadu co dělat. Za příkladem korektního
podávání zpráv člověk musí až na Slovensko, k televizní stanici TA3, která
jediná v česko-slovenském prostoru dbá, aby zprávy byly jen zprávy a ne
komentáře.
To v Česku propůjčuje propagandě, ať ji podsouvá kdokoliv, velkou
účinnost. Západní žurnalista si uvědomuje, že zpráva je něco jiného než
komentář, a je proti obsahu propagandy odolný, rozezná, že jde o směsici
různých informací, významný znak toho, že se může jednat buď zčásti o podvržená
tvrzení, nebo v lepším případě o komentář. Ne tak český redaktor zvyklý do
zpráv zamíchávat komentář nebo komentář vydávat za zprávu, ten převezme
propagandistický celek bez velkého uvažování.
Nezanedbatelnou roli v šíření ruské propagandy hraje i český
národní pud vypěstovaný v 19. století obrozenci, dnes přítomný v české populaci
většinou podvědomě a spočívající v následujícím tvrzení: Na východě se nachází
mohutné slovanské (ruské) dubisko, o které se Češi coby Slované v případě
nebezpečí mohou opřít. Důsledek tohoto bludu se za protektorátu projevoval v rozšířeném
přesvědčení českého obyvatelstva, že by bylo Čechům lépe pod sovětským
komunismem než pod německým nacionálním socialismem, protože, byť v obou případech
Češi sice ztratí své statky, tak v prvním by jim byl zachován alespoň jazyk
jako nejvýznamnější atribut národa. Dalším projevem stejného pudu byly před
několika lety spory o postavení amerického radaru v Brdech. Pak zahrál na
strunu národního strachu Miloš Zeman v prezidentských volbách. Dnes se při událostech
na Ukrajině uplatňuje onen český národní pud též - dvoutřetinový i vyšší anketní
souhlas s politikou Putina v internetových websites nelze jiným mechanismem
vysvětlit.
Všimněte si také, že ukrajinská hnutí jsou obvykle prezentována
jako ultrapravicová, nacionalistická, fašistická, nacistická, antisemitská, což
jsou vesměs pojmy, proti nimž směřovala česká školní výchova, tudíž se na
zastánce ukrajinských názorových proudů, pokud se nejedná o proud proruský, většina
Čechů dívá s despektem. Už jen titulky článků v některých českých internetových
médiích jasně dokládají, že jsou ruskou propagandou: „
Když dobytek tvoří demokracii: Podívejte se, jak
se na Ukrajině hlasuje“, „Otřesné video: Prasata a nacističtí zločinci z
Pravého sektoru podřízli hrdlo policejnímu náčelníkovi v Doněcku před očima
jeho ženy“ atd.
Ti, kteří pochybují o vlivu ruské propagandy na českou společnost, nechť
posoudí odposlechnutý názor asi 35letého policisty Policie ČR v civilu v jedné
hospodě tento týden. „Bylo by lepší než dnešní vykořisťování Evropskou unií být
okupováni Putinovým Ruskem.“
