Kdo neplatí v ČR daně, nemá nám do toho co kecat,

Tomáš Krystlík

zní v internetových diskusích i v mém blogu. Xenofobní názor to je v každém případě, ať to rozebíráme z kterékoliv strany. Buď neplatí daně v ČR cizáci z titulu svého bydliště v cizině, přičemž do této kategorie spadají i emigranti, nebo se jedná o osoby v Česku bydlící, kam spadají důchodci a příjemci sociálních dávek. Proti důchodcům tento výrok zjevně zaměřený není, zbývají tedy při troše zjednodušení Cikáni.

To není jediný projev české xenofobie. Členství v českých politických stranách je podmíněno občanstvím České republiky. Pohlédneme-li za Český les a Šumavu, zjistíme, co je to za abnormalitu. Ke členství v německé politické straně nepotřebujete německou státní příslušnost, ani občanství ve státu EU, ba ani bydliště ve SRN. Stačí, když souhlasíte s programem strany, stanovami a můžete bydlet třeba v Patagonii.

Další příklad je sice xenofobní, ale je vyvolán především českou blbostí. Na rozdíl od SRN se nemohou cizinci v ČR pojistit u místních zdravotních pojišťoven. Máte-li bydliště ve SRN, jsou vám k dispozici stovky zdravotních pojišťoven, které vás rády pojistí za podmínek zcela stejných jako pro domorodce.

Našla by se i řada dalších případů. Otázkou je, co k takovým postojům Čechy vede. Je to podvědomý i vědomý český strach z cizinců, relikt obrození. V Česku slýchávám relativně často povzdechy typu: „Co z nás bude, když se k nám valí přistěhovalci z Ukrajiny, Ruska?“ Odpovídám: „Nic, stanou se občany ČR a buďte rádi, že jsou vám civilizačně blízcí!“ U Vietnamců to řeším protiotázkou, co že mají proti nejpilnější, nejpracovitější vrstvě obyvatel ČR, jejíž děti dosahují excelentních studijních výsledků. U Cikánů si neodpustím poznámku, že za dnešní stav je odpovědný zločinec Edvard Beneš svými dekrety a vyhnáním německého obyvatelstva, protože bezprostředně po válce zbylo v českých zemí asi 600 Cikánů. Ostatní byli importováni kvůli osídlení prázdného pohraničí.

Němci nezapomínají v každotýdenních nedělních dopoledních TV-diskusích na vnitrostátní i mezinárodní politická témata zvát nikoliv potentáty a politiky jako v diskusích v ČR, nýbrž výhradně zahraniční novináře, kteří jim zprostředkovávají pohledy na německé počínaní a mezinárodní události zvenčí. Tyto diskuse se konají již desítky let na několika TV-stanicích. České TV-stanice zvou stále dokolečka nejvýše asi 20 domácích potentátů a politiků, kteří z titulu svého postavení nemohou, ba ani nesmějí říci pravdu, aby neohrozili svou politickou stranu. Moderátor si hosty vybírat nesmí, to dělá dramaturgie, a když trvá tvrdě na odpovědi politika, bývá většinou vyhozen. K čemu pak takové bezzubé „diskuse“ slouží? K prezentování politiků, zdá se.

To se již netýká rakouských Němců. I oni v ORF měli do konce let 80. brilantní diskuse a dokonce i analýzy hlavně od Paula Lendvaie (emigranta z Maďarska, proslulého svým bonmotem: „Všechno jsme tam nechali, jen přízvuk si vzali s sebou“) a Huga Portische (rodáka z Bratislavy). jenže pak se dostal do vedení ORF redaktor zpráv s typicky rakouským příjmením Broukal a zavedl tuhý austrocentrismus, tj. nejdříve, co se stalo v Rakousku a nakonec možná i to, co v cizině. Tedy přesně to, co používají české TV-stanice: nejdříve, kdo se třeba i jen uprdl v České republice a pak ostatní, zbyde-li čas.

Z hlediska zpravodajství i diskusí je v bývalém prostoru Československa nejkvalitnější stanice TA3. Dokonce bych řekl, že to dělají lépe než Němci. Jenže to už jsme se odchýlili od původního tématu. Pro každého přišedšího ze Západu, který je nucen v ČR pobývat nad povolenou lhůtu bezvízového styku, tj. 3 měsíce, se musí ČR jevit jako země pošuků a k cizincům nenávistného obyvatelstva a úřednictva nepřístupného rozumovým argumentům. A proč se Češi vlastně podvědomě obávají - jiné racionální zdůvodnění neexistuje - názorů jiných na sebe sama?

Na co mohou být Češi hrdí?

Tomáš Krystlík

V diskusi pod mými blogovými příspěvky se vyskytuje jistý nacionalista s nickem Radola Gajda (nomen omen), který je za každé situace hrdý na český národ, naježen proti emigrantům. Zatím konkrétně uvedl, že je hrd na československé legie na Rusi. Inu, vyvrátit tento blud bylo hračkou. Vyzval jsem ho, aby uvedl další příklady. Než odpoví, zamysleme se: Na co může být český národ alespoň během existence českého moderního státu hrdý?

Intrikami a lžemi tria exulantů Masaryka, Beneše a Štefánika, kteří bez skrupulí ostrakizovali čtvrtého Düricha, povstala po 1. světové válce Československá republika. Beneš, coby ministr zahraničí nového státu, se na mírové konferenci v Paříži (1919) nemohl prosadit proti vůli Velké Británie, která nechtěla začlenit do ČSR německá sídelní území Království českého, obávajíc se nevlídného zacházení s německým obyvatelstvem ze strany státotvorného národa. Uspěl teprve tehdy, když žádost přeformuloval a požádal spojence o „dočasné zachování historických hranic“. Ono „dočasné zachování“ se fatálně vymstilo v druhé polovině 30. let. I kdyby nebylo tlaku Německa a národnostně utiskovaných Němců českých zemí, rozpadl by se československý stát v následujících letech odtržením Slovenska. Totéž nastalo do tří let po pádu bolševismu 1. 1. 1993.

ČSR nepatřila mezi válkami mezi 10 nejvyspělejších států světa, to je tradovaný český blud, celá západní Evropa v dnešním rozsahu jí byla kromě Itálie a Finska hospodářsky nadřazena, dokonce i ve světové válce poražené Rakousko, které ČSR musela na přání spojenců podporovat exportem uhlí a potravin. V roce 1932 mělo Československo vůbec nejvyšší cenovou hladinu na světě, bylo nejdražším státem světa. O technologické vyspělosti českého státu svědčí fakt, že podíl strojírenských výrobků v celkovém čs. exportu činil 3 % (1937) při mnohonásobně vyšším dovozu.

Po skončení 2. světové války měla ČSR a Švýcarsko nejmodernější a nejméně zničený průmysl v celé Evropě. Německo muselo hradit reparace, tj. do ciziny z rozbombardované země a továren mizela technologická zařízení, ze sovětské okupační zóny dokonce i odmontované železniční koleje. Přenesme se do dnešních dnů a ptejme se, co si obyvatelstvo Německa a Česka s těmito výchozími poválečnými podmínkami za desetiletí počalo.

Češi bez Němců a zahraničních automobilek nejsou dodnes schopni vyrábět ve velkých sériích složité komplexní výrobky v dobré kvalitě, např. auta. Za 20 let samostatného českého státu bez Slovenska je v ČR s výjimkou nájmů a některých služeb dráže než v Německu a to při nižších příjmech obyvatelstva. Když je něco levnějšího než v Německu, má to zpravidla podřadnou kvalitu. Proč?

Zbývá tedy hrdost nad úspěchy českých sportovců. Jenže to je hrdost pro primitivy.

České výhledy

Tomáš Krystlík

Diskuse k předcházejícímu blogovému článku mne nutí shrnout, co asi Čechy čeká kromě směřování k bělorusizaci politického systému.

Hybnou silou českého národa byl a je strach z Němců, nenávist k nim, potřeba se s nimi srovnávat, zda Češi neztrácejí civilizační tempo nebo zda Němce konečně dohánějí. To vše je v nich přítomno od obrození, dnes i jen v podvědomé a latentní formě. Aby se nesrovnávali s odvěkými nepřáteli, kterýžto blud šířili Palacký, Masaryk, Zdeněk Nejedlý, a neporovnávali nesrovnatelné, mají dnes coby jakýsi etalon Rakušany. To se projevuje ve všeobecné oblíbenosti Rakušanů i odhady v tisku, za jak dlouho asi Češi dostihnou Rakousko v životní úrovni - zvláště patrné to bylo po politických zlomech v roce 1968 a 1989. Naprostá většina Čechů ale netuší, že odpověď zní: „nikdy“, protože Rakousko ve svém vývoji na Česko nepočká. A už nikdo z Čechů neví, že si za vzor vzali nesprávnou národnost. Rakušané se do Anschlußu považovali za Němce žijící pod jiným státním zřízením než říšští. Po válce, aby zastřeli, že jsou vlastně jen Němci žijící v jiné zemi, že si velmi zadali s nacionálním socialismem a že byli, alespoň statisticky, krutější než Němci ze staré říše - 40 % všech spojenci hledaných válečných zločinců v Evropě byli Rakušané s jejich přibližně 8% podílem na obyvatelstvu celé říše - si začali říkat Rakušané a vydávat se za první oběť expanzivních Hitlerových plánů a národního socialismu. Dodnes jsou výrazně nacističtější než západní Němci, protože v Rakousku po válce neproběhl diskurs o národní vině na nacionálně socialistických zločinech. A to si Češi vůbec neuvědomují. Jak by také mohli, když se obdobný český národní diskurs o poválečné genocidě na sudetoněmeckém obyvatelstvu dodnes neuskutečnil?

Němci se po roce 1989 přesvědčili, že Češi, stejně jako za protektorátu, jsou bez problému schopni vyrábět v německé kvalitě, ale jen tehdy, jsou-li jimi vedeni. I sami jsou schopni vyrobit dost věcí ve špičkové kvalitě, ale pouze jako vzorky. V sériové výrobě buď nedodrží kvalitu nebo termíny dodání. A vyrábějí relativně draze. Zářným důkazem je Škoda Auto. Když se mladoboleslavská automobilka prodávala, obsahovala smlouva klauzuli, že alespoň 70 % dílů bude pocházet od domácích dodavatelů. Dnes je tomu pro výše uvedenou neschopnost českých podniků obráceně: cca 70 % dílů pochází z regálů mateřské firmy VW.

A tak se stala Česká republika obrovskou montovnou pro zahraniční podniky. V důsledku to znamená, že Češi zpeněžují na trhu svou manuální zručnost, tedy přidávají výrobku relativně málo hodnoty, místo toho, aby přidávali a tím prodávali své nápady, to, co vymysleli. Jejich průměrný zisk z jakékoli výroby je o tudíž o dost nižší než ve vyspělých západoevropských státech. Jenže čím se Češi budou živit, až zahraniční podniky přemístí svoje montovny někam jinam, kde je to pro ně výhodnější? V zemi zůstane z velkých montoven jen VW a to kvůli tradici. Úředničením, dalším dnešním typickým přebujelým oborem pracovní činnosti? To možné nebude, úředníky přece musí stát z něčeho platit. Když bude obnos vybraný na daních odchodem montoven enormně nízký, tak to nepůjde. Budou pěstovat brambory? To také ne, protože bývalá bramborářská velmoc Česko nedovede vypěstovat brambory levněji než třeba Francie a další státy. S ostatními zemědělskými produkty to je obdobné. Vývoz dříví je neuživí. Turismem? Vždyť kromě Prahy, Karlštejna, Telče a Českého Krumlova nedovedou již desetiletí nic jiného nabídnout a navíc jimi poskytované služby turistům jsou drahé a mizerné.

Češi si neuvědomují, že si budou muset, a to ještě v této generaci, začít hledat práci v cizině. To potvrzuje i struktura cizích jazyků, kterým se ve školách učí - angličtina vede. Znamená to, že všichni hodlají in spe pracovat mimo střední Evropu, po celém světě. Jenže je nepravděpodobné, že většina se mimo střední Evropu uchytí. Typickým příkladem je Velká Británie, kde největší cizí národnostní skupinu tvoří Poláci, její pracovní trh pro Čechy s průměrným vzděláním je prakticky jimi obsazen. Z anglicky běžně mluvících zbývají skandinávské země a Holandsko. A Nizozemí stojí pouze o velmi kvalifikované síly. V dalších státech Evropy se domluvíte víceméně jen místním jazykem, zbydou země, kde němčina byla a dodnes je lingua franca, a země, kde se mluví německy. Taková úvaha je dnešním Čechům zcela cizí - přece se nebudou učit nenáviděný, tvrdý a chrochtavý jazyk!

Uplatnění Čechů v zahraničí omezuje i český vzdělávací systém. Nejedlovskou přestavbou školství se vytratily všemi ceněné kvality rakouského školství, které s francouzským tvořilo a tvoří dodnes evropskou a světovou špičku. Rétorické schopnosti žactva a studentů se, s výjimkou slohu, přestaly rozvíjet, důraz se kladl na memorování. Zkuste postavit žáka před tabuli s tím, že má 5 minut mluvit na určené téma! Nakonec je to také rozpoznat z mizených řečnických výkonů českých úředníků a politiků. Když absolvent základního nebo středního školství zapomene nabiflovaná data, nedovede logicky myslet, nikdo ho k tomu nevedl. Pokud se to nenaučí, je z něj málo upotřebitelný hlupák. Navíc si Češi po roce 1993 zničili své učňovské školství. Nyní má téměř každý vyučený maturitu pochybné úrovně, ale manuálně nedovede prakticky nic. Každý se tedy snaží odmaturovat na jiném typu škol a začíná být citelný nedostatek vyučených.

Kdo je za této situace hrdý na český národ, ten mi připadá coby hlupák, primitiv nebo případ pro psychiatra.

Nekvalitní ústava - další důkaz toho, že si Češi nedovedou vládnout

Tomáš Krystlík

Již za doby zahřívání prezidentského stolce Havlem ústavní právníci upozorňovali, že kdyby se přešlo k přímé volbě prezidenta, musela by být ústava změněna, hlavně by měly být přesněji definovány práva a povinnosti prezidenta. Zdůvodňovalo se to tím, že přímo zvolený prezident by měl od svých voličů silnější mandát než při nepřímé volbě, což by ho svádělo dělat rozhodnutí bez parlamentu. Což značilo, aniž by to někdo explicitně řekl, že česká ústava je mizerná, protože připouští, že si prezident v podstatě může dělat, co chce.

Klaus to začal názorně předvádět, zejména vůči Evropě, a český stát nebyl s to to změnit. Nic neučinil ani s ukradeným perem v Chile. Proti Zemanovi, který svým počínáním směřuje republiku do běloruského modelu, se parlament přece jen po delší době trochu vzmužil a poštval vůči němu lékařské konsilium, které konstatovalo neuropatii vyvolanou údajně diabetem mellitem. Termín neuropatie nepadl, protože název by asi v Češích navozoval dojem duševní nenormálnosti, a už vůbec nebylo řečeno, že odumírání nervů v končetinách může být způsobeno dlouholetým alkoholismem. Nicméně Zemanovi bylo tím jasně dáno najevo, byť implicitně, že když se bude chovat jako utržený ze řetězu, že hrozí jeho odvolání ze zdravotních důvodů bránících mu vykonávat prezidentský úřad.

Hanbou ovšem je, že o Zemanových potížích, až na cukrovku, věděli z předvolební prezidentské kampaně všichni. Nikdo v parlamentu nevznesl požadavek zjištění Zemanova zdravotního stavu, když často zakopává, padá, téměř se nevysouká z osobního auta bez cizí pomoci. K tomu nemusí být člověk neurolog, aby věděl, že postrádá cit v palcích u nohy, které jsou důležitým čidlem pro rovnováhu trupu tím více, čím je člověk vyšší. Ztráta citu v palcích u nohy může být způsobena vícero důvody, nejčastější je však neuropatie.

Zeman a parlament dosud reagovali na Nečasovu abdikaci nestandardně a to takovým způsobem, že si toho začala všímat celá Evropa, které jsou jinak české události lhostejné. Zopakujme, jak mělo vypadal standardní řešení západoevropského typu. Nečas demituje, na jeho místo nastupuje 1. místopředseda vlády. Nestalo se. Prezident jmenuje někoho z koaličních (dosud vládnoucích) stran, aby sestavil vládu podle výsledku posledních parlamentních voleb. Nestalo se. Již zde měla zasáhnout poslanecká sněmovna a v případě, že by nebyl úspěšná, měla odhlasovat své rozpuštění. Nepokusila se ovlivnit prezidenta v tomto směru, ani se nerozpustila, protože poslanci by přišli o sinekury. Podle české ústavy neznamená abdikace premiéra pád cele vlády - tedy v žádném případě neměli ministři stáhnout ocas mezi nohy a vyklidit své posty ministrům dosud neschválené úřednické vlády, měli vládnout v demisi do schválení nové vlády parlamentem.

Nová vláda důvěru parlamentu nezískala a poslanecká sněmovna konečně pochopila, že jediným a ještě nejistým východiskem jsou nové volby s tím, že prezident může volby odsouvat a pak pověřit sestavením vlády osobnosti, u kterých je téměř jistota, že vlády, které by schválil parlament, téměř s jistotou nesestaví. Novými volbami též hrozí vznik nacionálně socialistického totalitního státu a jedinou pojistkou, nikoli však absolutní, je existence EU a členství ČR v ní.

Nic nového pod sluncem - již mezi válkami nedokázaly politické strany potlačit svá vzájemná ressentiments a v době, kdy toho bylo naléhavě třeba, se spojit pro blaho státu. Dnes se to jen v bleděmodrém opakuje. Že Češi si nedovedou vládnout, se stalo již před válkou axiomatem a trvá dodnes.

Co Čech, to blb

Tomáš Krystlík

Nic jiného člověka po přečtení článku http://zpravy.e15.cz/domaci/udalosti/prijede-vam-znamy-z-ciziny-musite-to-nahlasit-jinak-dostanete-pokutu-planuje-urad-1009195 o legislativním odboru Ministerstva vnitra ČR a samotném ministru ani napadnout nemůže. Český stát prostřednictvím MV ČR hodlá od ledna 2014 prosadit ohlašovací povinnost do tří dnů pro toho, kdo i soukromě a nevýdělečně poskytne nocleh cizinci, i z EU (!), pod pokutou 50 000 CZK. Proč ne rovnou trest smrti jako za protektorátu, což bylo zavedeno po atentátu na Heydricha pro policejně nepřihlášené? Bylo by to jednodušší.

Kde se to český stát ocitl? Zavedou se snad blahá léta raně padesátá, kdy se každý, kdo jel na víkend mimo své bydliště, se musel policejně hlásit v místě, kde hodlal strávit v soukromí noc? Kromě šikany to bude stát stát další ohromné peníze na platy úředníků, kteří budou noclehy a hlášení o nich registrovat. A k čemu? Že to bude velmi drahé, je zřejmé, protože ze západní Evropy je známo, že např. přídavky na děti v závislosti na příjmu rodičů poskytované pouze v režimu vyplatit nebo nevyplatit dávku, stojí za práci úředníků zjišťujících jejich příjmy včetně provozu budov, kde sedí, více, než když se vyplatí dětské přídavky plošně bez jakéhokoli zkoumání. Jeden dopis, třeba pozvánka k návštěvě úřadu přijde v Německu při poštovném 0,58 EUR stát v průměru na 52 EUR.

Záměr se vysloveně příčí ustanovením schengenské dohody, kterou ČR podepsala. Jsou právníci, kteří píší ony paskvily pro ministra vnitra, takoví omezenci? Asi ano. Ministr vnitra, který takový návrh podepisuje též. To staví ČR a Čechy do velmi nepříznivého světla. V normálním státě by se hned zvedla vlna odporu vedená obyvatelstvem a hojně podpořená médii. V Česku nikoliv. Češi jsou na represi zvyklí. Ke své škodě. Zbývá jen zodpovědět otázku, zda hypotéza o blbosti úředníků a ministra MV ČR je rozšířitelná na celou českou populaci.