sobota 26. ledna 2013

Strach je vůbec nejsilnější hybnou silou tohoto národa



Tomáš Krystlík

napsal o Češích Walter Koch, prvorepublikový německý vyslanec v Praze. Jeho znalost české mentality byla obdivuhodná, za manželku měl Češku.

Český strach z Němců, ze všeho německého a ve srovnání s nimi vědomí vlastní nedostatečnosti pochází provází Čechy od poloviny předminulého století a přetrvává dodnes, již v páté generaci od výše uvedeného soudu Waltra Kocha. Onen český strach se zčásti přetransformoval do vztahu vůči sudetským Němcům, do obavy z možných požadavků na vrácení jejich majetku, což veřejnosti ve vhodných okamžicích dodnes připomínají čeští politici.

Stačilo tedy v prezidentském volebním klání druhého kola vynést (sudeto)německou kartu, tj. jakoukoliv vylhanou informaci nebo pomluvu v tomto směru, a konkurent Karla Schwarzenberga měl tím automaticky prezidentství v kapse. Nic nového pod sluncem - před lety na tomtéž ztroskotal prezidentský kandidát Jan Sokol. Bohužel, voličstvo slyší na emoce tím více, čím je nevzdělanější a čím se více nechává ovládat národními pudy, což je česká specialita, ba rarita.

Když k tomu v diskusi obou kandidátů vznesením dotazu došlo, bylo jedno, jakým způsobem na to pan Schwarzenberg zareaguje, protože všichni vědí, že žil v německy mluvícím prostředí, čímž je podle zažitého národního klišé splněn předpoklad, že se řadí k odvěkým nepřátelům holubičího českého národa. Své vykonaly nehoráznosti a lži, např. že Schwarzenberkova manželka nechává na svém zámku vlát prapory se svastikou, že kníže bude na Hradě reprezentantem Sudetoněmců. Hloupému českému elektorátu vůbec nedošlo, že do čtvrt hodiny po vyvěšení praporů s nacistickými symboly by se dostavila rakouská policie, která by to kvalifikovala jako závažný trestný čin a že jakákoliv podpora Sudetoněmeckého krajanského sdružení nebo pana Posselta kandidatuře knížete by byla polibkem smrti. Jakákoliv pozdější omluva protikandidáta na účinku těchto dezinformací podbízejících se českým národním pudům, nemůže nic změnit. A Zeman to věděl.

Vše bylo pojištěno zdůrazňováním, že kníže většinu života prožil v cizině, takže by při jeho zvolení, považte, stanul cizák na hradě českých králů! A když ne cizák, tak alespoň emigrant, což automaticky u většiny Čechů vyvolává závist podle vžitého tvrzení, že „my jsme zde třeli bídu s nouzí a vy, emigranti, jste se tam váleli na žocích peněz“. A podle principu rovnostářství vycházejícího z lživého obroditelského axiomatu, že každý Čech pochází z chudičkých poměrů, je pak český volič přímo podvědomě puzen dát svůj hlas chudšímu z obou kandidátů.

Češi jsou jako děti, nedospělí. Věří pohádkám o své historii, lhářům, jakými byli obroditelé, Palacký, Masaryk, Jirásek, Nejedlý a čeští historici, nedovedou o svých dějinách racionálně přemýšlet. Jak se s tradovanou premisou, že Němci jsou agresivní a Češi mírumilovní, slučuje fakt, že za celou spolehlivě doložitelnou historii směřovalo více výpadů z českých zemí ven než dovnitř království? Kulturně civilizační zaostávání Čechů v novodobé historii je pravdou, ale není na první pohled zřejmé, neboť je umně maskováno. Ještě před koncem 18. století začali Němci vydávat jednojazyčné výkladové slovníky a začalo se vyučovat německy na univerzitách, v době, kdy čeština nestačila ani k sepsání kuchyňského receptu, natož k vyučování na univerzitě, přičemž český univerzální lexikon dodnes nebyl vydán. Češi nemají ani pořádnou encyklopedii, první a poslední dobrá byla Ottova, která je dnes zastaralá. V češtině značně chybí odborné názvosloví, což člověk teprve zjistí při překládání. Údajná sláva československého průmyslu, zejména strojírenství, značně bledne, uvědomíte-li si, že státní technické normy zavedla poprvé v českých zemích protektorátní vláda v roce 1940, protože před válkou v ČSR neexistovaly.

Výsledku prezidentských voleb se tedy nedivme. Zvítězil v něm člověk s chováním a bonmoty z hospod IV. cenové skupiny s jedinou kvalifikací: je stoprocentní Čech a nebyl v emigraci. Jeho loajalita k českému státu ale nemusí být zaručena - za normalizace strávil tři roky v SSSR - což voliči zcela jistě v úvahu nebrali, zejména když to v Zemanově životopisu není uvedeno. Ostatně proluky v životopisných údajích o dosluhujícím prezidentu a jeho rodině jsou mnohem větší a nad těmi se též skoro nikdo nepozastavoval, taktéž ne nad nedostatečným rozsahem jeho habilitační práce nebo jeho zlodějstvím. Češi mají prezidenta, jakého si zaslouží.