Příklad falšování dějin spojenci

Tomáš Krystlík

V diskusi k minulému blogspotu jsem byl jako obvykle nařčen z nacismu a lhaní. Použit proti mně byl text tajné Hitlerovy řeči z 22.(23.) 8. 1939 http://germanhistorydocs.ghi-dc.org/docpage.cfm?docpage_id=2287 . Datace oné Hitlerovy řeči se liší, většinou se uvádí 22. 8. 1939. Zabývejme se jí jako pars pro toto.

K této tajné řeči Hitlera existuje sedm záznamů, žádný těsnopisný (!). Hitler měl v něm generalitu podle výkladu spojenců seznámit s tím, že diplomatická vyjednání s Polskem jsou jen zástěrkou pro jeho dobytí Polska a že je jeho úmyslem napadnout Francii a Velkou Británii.

První strojopisný záznam byl americkým žalobcem Sidney S. Aldermanem, ještě než byl předložen k projednání norimberskému soudnímu dvoru, rozdán ve 250 kopiích žurnalistům. Jenže obsahoval tolik neuvěřitelných tvrzení podsouvaných Hitlerovi, že byl tribunálem jako důkazní prostředek zamítnut. Psalo se v něm totiž, že Hitler doslova prohlásil: „Válečným cílem není jen dobytí určitých linií, nýbrž fyzické zničení nepřítele… Polsko bude zbaveno obyvatelstva a osídleno Němci… Obávám se jen, že Chamberlain nebo jiný sviňák přijde v posledním momentě s nějakými návrhy a se změnami stanoviska. Poletí se schodů. Třebaže mu budu muset před očima fotografů nakopat do břicha… Zda tomu svět uvěří, je mi u prdele.“

I když v němčině výraziva týkající se defekace nejsou tak vulgární jako v češtině, nelze uvěřit, že se Hitler ve své oficiální řeči k nejvyššímu velení vojenských složek takto vyjádřil. V záznamu bylo též uvedeno, že Hermann Göring pak po onom Hitlerově projevu vyskočil na stůl a divoce na něm tančil. Což je k neuvěření, protože Göring, jak známo, patřil v nejvyšším německém nacionálně socialistickém vedení se státním tajmníkem v ministerstvu zahraničí Ernstem von Weizsäcker a s ministrem zahraničí Konstantinem von Neurath k nejvýznačnějším holubicím, chtěl zachovat mír.

Alderman označil rozdání kopií tohoto spojeneckým tribunálem neuznaného záznamu Hitlerovy řeči tisku a novinářům jako technickou chybu, za nedopatření. Britové přesto převzali tento záznam odmítnutý norimberským tribunálem a zařadili jej jako důkaz zločinnosti národně socialistického vedení Německa do svého oficiálního sborníku Documents on British Foreign Policy (Dokumenty britské zahraniční politiky)! Odtud se ony výroky připisované Hitlerovi rozšířily do světa a historici je dodnes nekriticky přejímají.

Norimberský soudní dvůr pak sáhl po jiném zápisu této Hitlerovy řeči, který by psán přibližně z jedné poloviny na jednom, pak na druhém psacím stroji, papíry neměly hlavičku, zápis byl bez data pořízení, evidenčního čísla, označení stupně utajení, nebyl podepsán, chyběla poznámka, kdo jej pořídil, kdo je odpovědný za přepis. Obhájce Ericha Raedera Walter Siemers dokázal, že první polovina tohoto zápisu byla psána na stejném papíru a na stejném psacím stroji jako soudem zavržený první, výše uvedený záznam. Soud to ignoroval a záznam coby důkaz přitěžující nejvyššímu velení německých ozbrojených sil, že vědělo předem o Hitlerových zločinných plánech, což byl jeho hlavní účel, přiřadil do spisu.

Další záznam oné Hitlerovy řeči z 22. 8. 1939 pořídil generáladmirál Hermann Boehm. Ten byl obhájcem Raedera vyslechnut a učinil před ním místopřísežné prohlášení o pravdivosti jím uvedených skutečností, kde bod po bodu vyvrátil Hitlerovy výroky v prvním i druhém zápisu předloženém soudu, že je nevyřkl nebo takovou formulaci nepoužil. Podle něj Hitler řekl, že kvůli popouzení Polska Velkou Británií proti Německu nebudou asi diplomatická vyjednávání o Danzigu a dopravním koridoru úspěšná, že pak je jeho cílem zničit polské vojenské síly, přičemž pravděpodobnost následné války s Francií a Velkou Británií není velká. Neprohlásil nic o zničení Polska včetně jeho obyvatelstva.

Zajímavá je i další věc. Záznam Boehmova výslechu společně s jeho místopřísežným prohlášením odevzdal Siemers tribunálu jako důkaz obhajoby. Byl soudem zaregistrován pod označením „Raeder Nr. 129“ v denním protokolu norimberského tribunálu, což je zřejmé z přílohy knižně vydaného doslovného záznamu z procesu, ale samotný text záznamu a faksimile Boehmova místopřísežného prohlášení v něm chybí!

Spojenci evidentně zfalšovaným záznamem Hitlerovy řeči z 22. 8. 1939 zařazeným do soudního spisu mínili dokázat, že Hitler chtěl rozpoutat evropskou válku s Velkou Británií, Francií a Polskem. Jenže v době německého vpádu do Polska mělo Německo výzbroj a munici, později extrapolováno, na šest týdnů vedení války a to pouze s Polskem. To naprosto zpochybňuje Hitlerův úmysl se utkat v evropské válce s Polskem, Francií a Velkou Británií. Francie měla v té době v ozbrojených silách mnohonásobnou převahu - Německo mělo tři vycvičené ročníky (vojenská služba zavedena až 16. 3. 1935), Francie a Polsko minimálně 25 ročníků.

Nutno si zvyknout, že dějiny nefalšovaly jen komunistické a nacionálně socialistické režimy, nýbrž i výspy demokracie USA a Velká Británie.

Ruský stát obě světové války zcela sám nevyvolal

Tomáš Krystlík

(Kompiluji ze starších blogspotů v tažení proti nesmyslným českým bludům o historii, protože jiné a novější relevantní informace nejsou.) 

Na rozpoutání první světové války mělo Rusko větší vinu než ostatní státy, protože nedokázalo zastavit jednou vyhlášenou mobilizaci svého vojska mobilizujícího k válce celoevropské. Posoudit, kdo má největší vinu na vzniku druhé světové války je obtížnější, protože nedovedeme přisoudit váhu jednotlivým faktorům k ní vedoucím. V každém případě je třeba doplnit článek pana Zdeňka Stránského (přístup k němu přes komentář www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Agresivni-Rusko-zpusobilo-obe-svetove-valky-Cesky-bloger-sepsal-dejiny-ruskeho-imperialismu-351913 nebo přímo http://neviditelnypes.lidovky.cz/historie-pratelum-ruska-084-/p_zahranici.aspx?c=A141226_111218_p_zahranici_wag) nezbytnými podrobnostmi, už jen kvůli tomu, aby zmlkli nacionalističtí řvouni v diskusi pod komentářem.

Ruský armádní časopis Razvědčik psal v lednu 1914: „Nám všem je snad velmi dobře známo, že se připravujeme na válku na západní frontě především proti Němcům… Nejen vojsko, nýbrž veškerý ruský lid musí si zvyknout na myšlenku, že se chystáme ke zničujícímu zápasu proti Němcům a že německé státy musejí být zničeny, i kdybychom přitom ztratili statisíce lidí.“

Po zavraždění následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este 28. 6. 1914 v Sarajevu a ultimátu Srbsku 23. 7. vypověděla mu 28. 7. c. k. monarchie válku, což by za normální situace vyvolalo jen lokální ozbrojený konflikt. Rakousko-Uhersko mobilizovalo jen ty síly, které potřebovalo pro válku proti Srbsku. Mezi 26. a 31. 7. se Německo a Velká Británie pokusily válce zabránit, navrhly konferenci o Balkánu s účastí Ruska.  Ale spojenec Srbska, Rusko rozhodlo o částečné mobilizaci v obrovském rozsahu odpovídajícím přípravě na velkou válku již 24. 7. (!), oficiálně částečně mobilizovalo až od 29. 7., plně mobilizovalo o den později. Německý císař Wilhelm II. se 31. 7. pokusil intervenovat u svého bratrance ruského cara Nikolaje II. Ten mu byl nakloněn vyhovět, ale podlehl tlaku válkychtivých ruských kruhů v čele s ministrem zahraničí Sergejem D. Sazonovem. Týž den (31. 7.) oznámilo Rakousko-Uhersko, znepokojené mobilizační aktivitou ruských vojsk podél hranice s Haličí, že 4. 8. započne se všeobecnou mobilizací. Tehdejší náčelník mobilizačního oddělení ruského generálního štábu Sergej Dobrololskij v roce 1921 napsal: „Celý (ruský) mobilizační plán byl předem rozpracován až do konce a do posledního detailu. Když se zvolil okamžik, stačilo stisknout knoflík a celý stát začal automaticky fungovat s přesností hodinového strojku. Zastavit jej nešlo. Zcela mechanicky bylo tak rozhodnuto o počátku války“. Pokus německého císaře zastavit ruskou mobilizaci předal 31. 7. oficiálně německý vyslanec v Petrohradě Friedrich von Pourtalès, ale ministr zahraničí Sazonov i car mu vysvětlili, že z „technických důvodů“ nelze mobilizaci přerušit nebo zastavit.

Na ruskou mobilizaci coby casus belli odpovědělo Německo 1. 8. vyhlášením stavu ohrožení a ultimátem Rusku, aby mobilizaci odvolalo do 12 hodin, tj. do 19. h téhož dne, jinak že se obě země ocitnou ve válečném stavu. Rusko na ultimátum nereagovalo. Týž den (1. 8.) mobilizovala Francie. 1. 8. v 19 hodin, hned jakmile vypršelo ultimátum a německý vyslanec v Rusku předával v Petrohradě nótu o vyhlášení války, překročily první útvary ruské kavalérie hranice Východního Pruska. Kvůli tehdejší časové náročnosti předávání rozkazů z Petrohradu vojenským jednotkám v mobilizačním stavu, v poli poblíž hranic musely být rozkazy k tomu vydány ještě před předáním 12hodinového německého ultimáta. Později ruská vojska překročila i hranice Rakouského císařství v Haliči. Německo vyhlásilo mobilizaci teprve s předáním nóty o vypovězení války Rusku a 3. 8. se prohlásilo být ve válečném stavu s Francií. Byl to logický krok. Francie čekala na okamžik, až Německo odešle vojáky na ruskou frontu, aby vtrhla do Německa. Potupu a ztrátu území z prusko-francouzské války 1870–71 měli Francouzi stále v živé paměti.

Francouzský prezident Raymond Poincaré ujistil již v roce 1912 ruskou vládu, že Francie bude Rusko za každé situace vojensky podporovat, bude-li Rusko někým napadeno nebo někoho napadne. Německo jednalo v souladu se svou válečnou doktrínou, podle níž rychlé vojenské ochromení Francie je jedinou možností jak předejít válce na dvou frontách, což vyžaduje obejít přes Belgii francouzská opevnění na společné hranici a vpadnout do Francie podél kanálu La Manche. Německá vojska obsadila Lucembursko a překročila 3. 8. hranice Belgie poté, co belgická vláda zamítla německou žádost o přesun vojska přes belgické území proti Francii. Velká Británie s mobilizovaným loďstvem již od 25. 7. (!) vypověděla Německu válku 4. 8. 1914.

Obvykle se uvádí, že vinu za rozpoutání druhé světové války nese Německo přepadením Polska. Vedle Německa se jako spoluviník se ocitá Sovětský svaz za svůj vpád do východopolských území podle tajného dodatku k německo–sovětské smlouvě o neútočení 16 dní po vypuknutí polsko–německé války. Srovnáním sovětského návrhu textu smlouvy a její tajné doložky s podepsanou a platnou německo–sovětskou smlouvou zjistíme jen minimální rozdíly – obsah tajné doložky ke smlouvě byl tedy v podstatě pouze sovětskou představou, co by mělo nastat, kdyby došlo k válce, eufemisticky řečeno k zániku polského státu.

Nicméně na začátku příčin vedoucích k druhé světové válce bylo fatální ujištění britské vlády vládě polské z 31. 3. 1939 po první, částečné polské mobilizaci proti Německu: „Jestliže… by byla podniknuta jakákoliv akce, která by jasně ohrozila polskou nezávislost a jíž by se polská vláda také cítila nucena postavit svými národními silami, vláda Jeho Veličenstva a francouzská vláda by jim ihned poskytly veškerou podporu, která bude v jejich moci“. Tím bylo zajištěno, že Polsko kdykoliv a dle své libovůle může vyvolat celoevropský konflikt. Německo předtím již měsíce jednalo s Polskem o přičlenění Danzigu, spravovaného Společností národů a Polsku nepatřícího, opět k Německu a o možnosti vybudovat dopravní koridor max. 1 km široký s dálnicí a železnicí do Východního Pruska vedoucí pár desítek kilometrů přes polský přístupový koridor k moři s tím, že obě dopravní cesty koridorem bude moci užívat i Polsko.

Společnost národů považovala mobilizaci za agresi a formálně nevypovězenou válku. Polsko v roce 1939 (stejně jako rok předtím Československo) mobilizovalo dvakrát, Německo (stejně jako o rok předtím v případě ČSR) ani jednou. Podle tohoto kritéria bylo agresorem a válku vyvolalo Polsko.

F. D. Roosevelt neseznámil polskou vládu s obsahem tajného dodatku k sovětsko–německé smlouvě o neútočení, který mu byl detailně znám již v den podpisu smlouvy. Taktéž neučinily vlády francouzská a britská, které ve stejný den jako americký prezident byly seznámeny svými zpravodajci s obsahem tajné doložky ke smlouvě. Lze předpokládat, že kdyby Poláci znali úmysly SSSR s východním Polskem, raději by se s Německem dohodli v otázce Danzigu a dopravního koridoru, aby odvrátili rozpad polského státu.

Francie se podvolila tlaku Velké Británie, Slovensko tlaku Německa a vstoupily po jejich boku do evropské války, která se později rozrostla ve světovou.

Nechť laskavý čtenář sám posoudí podíl, míru viny jednotlivých aktérů na rozpoutání obou světových válek.

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Rusky-stat-obe-svetove-valky-zcela-sam-nevyvolal-351957

Blábol o výhodách připojení se k Německu

Tomáš Krystlík

V internetu koluje článek uvádějící 17 plus 6 důvodů, proč by se Česko mělo stát součástí Německa. Zde jsou i s mým komentářem. Na některé výroky nereaguji.

1. Byli bychom mistři světa!

 

2. Snížila by se razantně míra korupce. Mnozí současní i bývalí politici včetně těch nejvyšších by už dávno nebyli ve svých funkcích, ale za mřížemi. Snížila, ale ne razantně. Stačí srovnat Rakousko (také Němci, ale mentalitou spíše Češi mluvící německy) s Německem co do počtu závažných korupčních afér, politiku proporcionality atd. Lze očekávat, že by Česko tendovalo k poměrům v Rakousku. Pozavíráním stávajících i bývalých politiků vyvstane otázka, čím je nahradit. Že je jen za stávající politiky k dispozici dostatek lidí bez sklonu ke zkorumpování a ochotných vstoupit do vysoké politiky, pochybuji.

 

3. Rusové by si nás už netroufli okupovat a samotní Němci by už to udělat nemohli. To už ani dnes nelze díky členství ČR v NATO a EU.

 

4. Jako národnostní menšina bychom dostávali strašný prachy, jaké dostávají Lužičtí Srbové v Sasku. A navíc bychom shrábli miliardy euro, možná i více, než jaké dostali východní Němci. A to se vyplatí. Typicky české vyčůrané přání: brát a nic za to neposkytovat. Navíc nepravdivé - lužickosrbská kultura je v Německu podporována stejně jako fríská, dánská. Podpora nezvyšuje životní úroveň dotyčných.

 

5.  Čechy, Morava a Slezsko by byly samostatné země a tak by odpadla žárlivost, že Praha sežere všechno. To by sice odpadlo, ale vliv Moravy a Slezska by byl v takové federaci zcela marginální. Vhodnější by bylo začlenit české země do federace jako jeden celek.

6. Mohli bychom jezdit po dálnicích. Tedy skutečných dálnicích, hezčích, širších a levnějších a ještě k tomu neomezeně rychle až do Drážďan!

 

7.  Odpadly by nám starosti s vízy do Kanady a jiných zajímavých zemí. Kanadská víza byla zavedena, protože část českého obyvatelstva zneužívala místní sociální systém. U ostatních zemí platí pro ČR dnes v podstatě stejná vízová povinnost jako pro státní příslušníky Německa, takže by se nic nezměnilo.

8. Zvedla by se nám minimální mzda, platy a důchody. A za ty bychom si nakoupili levnější a kvalitnější potraviny a okolní země by se nám nesmály, že tady žereme odpadky, které si od nich tak rádi draze kupujeme. Minimální mzda v Německu není zavedena, jen v některých málo odvětvích - tedy připojení k BRD by na ni vliv nemělo. Platy by se nezdvihly, proč také, když produktivita práce Německa je na jednom z předních míst v EU a ČR ji má o třetinu nižší, než je průměr zemí EU. Zvýšení platů by se muselo promítnout do cen a české zboží, v naprosté většině podřadné kvality, by bylo neprodejné jak v Česku, tak v cizině. Zajdete-li do německých obchodů, najdete tam z českého potravinářského sortimentu jen několik českých piv a někdy i cibuli. Pak se v Německu prodávají škodovky, které jsou pro různá ošizení v konstrukčním řešení levnější než vozy VW. Toť vše. Češi „nežerou dovezené odpadky“, nýbrž české řetězce (jsou to firmy české, základní zahraniční kapitál nerozhoduje), personálně obsazeny z více než 99,5 % Čechy, nutí dodavatele k enormnímu snižování cen produktů bez ohledu na kvalitu, protože Češi rádi mají hodně žrádla, hlavně když je levné. Dodavatelé jim vyhoví. „Nenakupují se draze“, naopak, ale řetězce v Česku uzavřely mezi sebou tajný cenový kartel, který jim umožňuje držet ceny na vyšší úrovni než v Německu.

9. Na dovolené v Chorvatsku by se k nám místní hoteliéři chovali jako k normálním lidem. Nikoliv. To by si Češi museli nejdříve přestat vozit s sebou konzervy.

 

10. Našim firmám by se otevřel skutečně velký trh, což by přispělo k nastartování ekonomiky, kterou nám Němci v zásadě startují už teď. Vůbec ne. U českých výrobků chybí většinou správný poměr ceny ke kvalitě. Příklad z praxe? Například stav hospodářství v bývalé NDR. 

11. Naučili bychom se další z velkých jazyků a dokázali si tak přečíst Palackého „Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě“ v originále. Jen první dva díly. Čtení by bylo obtížné, tehdy se tisklo kurentem. O německých vydáních po druhé světové válce, nic nevím.

 

12. Naše (nové spolkové) země by byly čistější, kultivovanější a současný všeobecný chaos by byl organizovanější. Nebyly - zvyky obyvatelstva se nezmění během jedné generace.

 

13. Jedinci jako novinář Petr Bílek by konečně mohli nosit své kožené padací kalhoty nejen na dovolené v baltském Kühlungsbornu a doma v bytě, ale i v parku ve Strašnicích a vůbec v celé Praze.

14. Někteří politici by se nemuseli cítit jako cizinci kvůli svému příjmení – Klaus, Schwarzenberg, Grulich, Gross, Randsdorf… A ti druzí by si zase připadali výjimečně.

15. Nejvyšší čeští představitelé by se už nemuseli stydět udělat coming out. Německo je tolerantní země nejen ke gayům, ale i k jiným národnostním i etnickým skupinám. To by ostatně prospělo nám všem. Obdobně jako v bodě 12: ani etnická tolerance se nezíská během jedné generace.

 

16. Slováci by pukli závistí. To by vyléčilo i český závistivý mindrák z toho, že někde je lépe. Nevyléčilo. Tento mindrák byl odstartován a vypěstován obrozenci porovnáváním úrovně tehdy ještě nedostatečně vyvinutého českého národa se světem, s cizinou a Češi si na neustále porovnávání zvykli.

 

17. Razantně by se zvedl počet vysokých, modrookých prsatých platinových blondýn. A také počet menších, černookých, plošších servírek – mulatek. Blábol, v Německu k ničemu takovému nedošlo.

18. Měli bychom konečně vlastní velehory a moře (dokonce dvě – Severní a Baltské) a pořádné řeky, kde bychom mohli provozovat zemský (ne už národní) sport.

 

21. V zásadě by se už jen legitimizovala stávající politická situace. A hlavně bychom už beznadějně nekřičeli, že tady stejně jednou všechno vykoupí Němci. Tvrzení v první větě v rozporu s představou autora uvedenou pod bodem 2, tvrzení v druhé větě je nesmyslné.

20. Konečně bychom nebyli jednou z mála kulturních zemí, která ještě neměla premiérku.

21. Konečně bychom nebyli jednou z mála kulturních zemí, která ještě nemá světoznámou hudební skupinu.

 

22. Moselské a rýnské víno by bylo naše a Moraváci by konečně našli adekvátního domácího soupeře. Moravská vína nemohou konkurovat německým nebo rakouským kvůli horším klimatickým podmínkám.

 

23. Odpadl by problém se Sudety a sudetskými Němci. Neodpadl.

 

24. Přestali bychom mít mindrák, že jsme za druhé světové války nebojovali. Nesmyslný výrok.

A další bonusy?

Mapa Evropy by vypadala lépe bez té divné trojúhelníkovité vychlípeniny směrem na západ.

Rakušani by museli reagovat připojením, takže by se to vrátilo do územní situace, jaká fungovala až do roku 1806. Nemuseli a nereagovali by připojením, též kvůli tomu, že dostatečně Čechy znají.

Babišovi by spadl hřebínek, stejně jako dalším arogantním politikům–miliardářům (už by nebyli na prvních místech coby majitelé největšího bohatství).

Posílila by se židovská komunita (Židů je  u nás 15 – 20 tisíc, v Německu 220 tisíc). Vůbec ne, odkud by se vzali?

Česká dechovka by byla zase populární (protože je dnes možná populárnější v Německu než u nás). Česká dechovka je vlastně nonsens. Přísloví „co Čech, to muzikant“ platí zemsky, to jest „co obyvatel Čech, to muzikant“. Muzicírovali především Němci českých zemí.

Nevýhody?

Následoval by úprk komunistických gerontů na východ. Nikoliv.

Zvedla by se produktivita práce. To by byl úkol na mnohá desetiletí. V prvních deseti letech by se nic nezměnilo. Zde autor zcela opomněl vliv dotací z EU. Česku by připadlo ve federaci z nich menší díl než dnes, což by mělo za následek nižší tempo civilizování českých zemí.

Začali bychom si vážit armády a policie. Až poté, co by vyrostla nová generace Čechů.

Zvedla by se částka vybraná na daních. Ano, až by dorostla nová generace berních úředníků.

Prodavači by se začali zase usmívat a číšníci více kmitat.

Všude by byly cyklostezky.

Zásadně by narostla síla odborů. Ani ne, jen by se změnilo jejich počínání.

České noviny by konečně začaly přinášet i zpravodajství ze světa. Stará bolest českých novin od roku 1918 dodnes. Odstranění v nedohlednu, Čech je zadíván sám do sebe, zírá do vlastního pupku.

Ale jsou tohle skutečně nevýhody?

NAKONEC SE ZA PÁR LET PŘIŽENOU ISLAMISTÉ A VYBIJOU NÁS VŠECHNY …

Nikoliv. S islamisty to dopadne obdobně jako s Putinem a Ruskou federací.