Kde není kontakt, není přenos

 Tomáš Krystlík

 

Tato slova použil Babiš ve svém pondělním (25. 10. 2020) TV-projevu k obyvatelstvu. Ano, tak jest. Současně z toho ale plyne, v čem vláda pochybila. Vlastně jen v jedné jediné věci – neomezila těsnější styk vícero lidí, protože se opět spolehla na neúčinné roušky.

 

Nechala zavřít vývařovny, školy, nakonec i většinu obchodů, přičemž nereflektovala, že obslužný personál hospod, též pokladní v super- a hypermarketech mají ze všech profesí jedno z nejnižších procent nakažených coronavirem navzdory tomu, že běhá mezi neorouškovanými hosty celý den a pokladní jsou celý den v blízkém dosahu nakažených. Roli hraje i minimální délka expozice potřebná k nákaze, což si měli uvědomit především epidemiologové. Když je pro personál restaurace nebo pokladní nebezpečí nákazy malé, tak musí být nižší pro hosty sedící maximálně ve čtyřech osobách u stolu hodinu či dvě, nebo pro kupující udržující si odstup alespoň 0,75 m.

 

Na západě Evropy se zásadně udržují školy otevřené, protože se ví, že fungují i jako jakýsi denní stacionář pro nakažené děti a mladistvé, u nichž se nákaza projeví mírně nebo vůbec ne. Kromě toho jsou si západoevropské státy vědomy, že díry ve vzdělání způsobené výpadky školní docházky se nedají dohnat. Když česká vláda školy zavřela, tak automaticky zvýšila nebezpečí nákazy v rodině, zejména starších osob, protože se dá předpokládat, že mladí budou více hodin trávit doma, než kdyby chodili do školy. Nehledě k tomu, že přetížila rodiče a přes ně i ekonomiku země. A nakažených je mezi mladistvými hodně.

 

Vláda však zcela zapomněla na trhy coby silný zdroj nákazy, na které si vzpomněl Bureš ve svém pondělním projevu. Kde je pak nějaká alespoň stopa po kompetenci české vlády? Správnou připomínku premiéra o trzích na pobřeží Vltavy v Praze za ní považovat nemůžeme.

 

Aniž by to oznámila, redukovala vláda příjezd do ČR ze zahraničí jen pro velmi odůvodněné případy. A vyslala na hranice policajty. To jsme se dověděli až ze zprávy německého ministerstva vnitra. Když jsou Češi nyní péčí české vlády mistry světa v počtu mrtvých zemřelých s coronavirem a počtem nakažených na světě, tak bych očekával, že se budou bránit vycestovávání obyvatel ČR cizí státy a ne naopak! Má snad někdo jiný názor?

 

Co zbývá za opatření, když se počet nakažených v úterý nestabilizuje? Zákaz vycházení, zákaz chození do práce, zákaz přesouvání se v rámci státu. Jenže, kdo to bude kontrolovat? Policajti, vojclové? Policie není dodnes schopna ani dohlédnout, natožpak zajistit, zda nakažení dodržují karanténu! Trasování naprosto zkolabovalo, protože stát nezajistil pro to podmínky – například nábor dodatečných a dočasných pracovníků pro hygienické stanice!

 

To není jen jediná katastrofa českého státu, ty jdou jedna za druhou. Na jaře nebylo možné dělat více testů, protože se úřady hádaly, kdo je k tomu oprávněn a kdo ne. Německé antidotum. Ze dne na den pověřil na jaře německý stát s okamžitou platností všechny veterinární stanice v zemi testovat lidi na coronavirus bez ohledu na jejich stávající oprávnění. Aby lidé zbytečně nepřenesli nákazu na druhé, přikázal německý stát vydávat pracovní neschopenky na 14 dní jen po telefonickém zavolání pacienta lékaři. Tento stav trval řadu týdnů a byl obnoven nyní v říjnu. Dovedete si představit, jak by toho Češi zneužili – celý národ by byl nemocný. Nebo ne? I když zatím to není v Německu aktuální a schváleno, budou očkováním proti Sars-CoV-2 a proti chřipce pověřeni i lékárníci přímo v lékárnách bez nutnosti dostavení se za lékařem. O tom, že testy na coronavirus jsou v Německu bezplatné, se nemusím ani zmiňovat.

 

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Kde-neni-kontakt-neni-prenos-641767

 

Ve vládě jsou zřejmě samí hlupáci

Tomáš Krystlík

 

Čekal jsem, že se někdo ozve s kritikou počinů české vlády za posledních 24 hodin. Nikdo si toho nepovšiml, takže to musím učinit sám.

 

Zpráva z tisku: „Česká republika omezením volného pohybu kvůli pandemii nemoci covid-19 zakázala turistické cesty ze zahraničí. Německé ministerstvo zahraničí proto varuje, že cesty z Německa a dalších států Evropské unie do Česka nejsou bez zdůvodnění prozatím možné. Nejméně do 3. listopadu tak není možné do Česka cestovat z turistických důvodů nebo kvůli návštěvám přátel.“

(www.lidovky.cz/domov/nemecko-upozornuje-na-zakaz-turistickych-cest-do-ceska-bez-padneho-duvodu-se-cizinci-do-zeme-nedosta.A201023_104951_ln_domov_libs#utm_source=email&utm_medium=text&utm_campaign=lidovky.directmail).

 

Může mi někdo racionálně vysvětlit, proč hlupáci v české vládě zakázali vjezd cizincům do země, poslali na hranice policajty, když Českou republiku nikdo nákazou SARS-CoV-2 nemůže ohrožovat, je-li v počtu nově nakažených na 100 tisíc obyvatel na prvním nebo druhém místě v Evropě? A kolik bude Česko stát zbytečné policejní nasazení na hraničních přechodech a snížení obratu prodeje absencí koupěchtivých cizinců?

 

Český premiér navíc nezná ústavu, hlásá-li, že ministra Prymulu odvolá. Podle ústavy České republiky smí premiér prezidentu republiky odvolání ministra pouze navrhnout a prezident jej odvolá, ne premiér. Když tak Zeman neučiní, nastane patová situace, protože ústava je tak mizerně napsána, že takovou situaci nepředvídala.

 

Takovými nesmyslnými vládními opatřeními rychle klesá reputace země v cizině a každá ztráta reputace je provázena i omezením investic v Česku s patřičnými důsledky pro životní úroveň obyvatelstva.

 

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Ve-vlade-jsou-zrejme-sami-hlupaci-641592

 

Na co čeští historici s oblibou zapomínají 2

Tomáš Krystlík

Následující kapitola není dějepisným výkladem, pouze připomenutím toho, co čeští historici pomíjejí.

MEZI AVARSKÝM KAGANÁTEM A FRANSKOU ŘÍŠÍ

O takzvané Sámově říši vědí historici v podstatě jen to, že se v polovině 7. století nacházela kdesi mezi Franskou říší, jejíž východní část se později stala Svatou říší římskou, a avarským kaganátem, společenstvím Avarů v Pannonii. Frankové byli Germáni, Avaři byli buď turkického, nebo mongolského původu, jejich řeč patřila do turkické jazykové skupiny, Sámova říše byla volným svazkem slovanských kmenů, které se dočasně spojily proti vládě Avarů. Archeologické nálezy napovídají, že Slované se snažili Avary napodobovat a že kaganát byl v poslední fázi své existence už výrazně poslovanštěný. Po vítězném franském vojenském tažení proti kaganátu v roce 803 a následné porážce i slovanských kmenů hledal franský král Karel Veliký, což byl romanizovaný Frank, tedy Germán, někoho, komu by po pádu avarského kaganátu mohl svěřit do správy území na východě své říše. Ty nakonec volně (vazalsky) v roce 805 připojil ke Království Franků (k Franské říši).

Velká Morava je českými historiky a politiky vylhaná konstrukce neexistujícího státu jen kvůli odůvodnění vzniku republiky coby společného státního útvaru Čechů a Slováků údajně navazujícího na společný stát v dávné minulosti, mezi lety 833 až 907. Proč to všechno? Čechům a Slovákům totiž chyběly společné dějiny, protože žili v jiných státech. České země byly karolínskou markou (pohraničním územím Franské říše) s jistým stupněm volnosti pod dědičnou vládou mojmírovských knížat, jejichž primát legitimizovala křesťanská víra a bohatství plynoucí z výnosného obchodu s otroky, se kterými se ve střední Evropě běžně obchodovalo až do konce 11. století, v Pannonii i ve století 12. 

Trh s otroky propojoval východ Evropy s jihem a západem, pro moravské Mojmírovce měly zásadní význam Benátky, odkud otroci jimi prodávaní byli loďmi převáženi do Španělska, Tunisu, Egypta a na blízký Východ. V posledních letech odhalili archeologové na několika místech v dnešním Polsku značné množství sekaného stříbra a arabských dirhamů, řádově desítky tisíc kusů. Dirhamy nebyly podle původního předpokladu archeologů raženy Araby ve Španělsku, nýbrž ve střední Asii, kde tamní stříbrné doly těžily nejvíce stříbra právě mezi 8. a 10. stoletím a závisely na přísunu pracovní síly-otroků. A těmi byli hlavně Slované prodaní do otroctví Slovany. Není doloženo, že by se Mojmírovci, po nich Přemyslovci přímo podíleli na jejich lovu, spíše si k tomu najímali slovanské sousedy, nebo jim ukládali tribut, který zahrnoval také otroky – Mojmírovci čerpali své otroky v Povislí a Karpatské kotlině, Přemyslovci na Bugu. Největší zájem byl o mladé muže a ženy mezi dvanácti a dvaceti lety [Kuncová].  

Slovanské elity se chtěly podobat franským, ale náklady na pořízení obdobné zbroje, oděvů, šperků byly vysoké. Nákladný byl i tehdy obligatorní obdarovávací rituál, kdy host musel obdarovat hostitele cenným darem – zbraní, šperkem, kožešinou. Když hostitel dar přijal, znamenalo to, že host je vítán a v bezpečí. Na oplátku obdržel host při loučení dar obvykle ještě cennější. Výměnou darů se host i hostitel stávali spojenci a zároveň se rozšiřovala moc panovníka. Vyvážet tehdy se toho dalo málo, takže víceméně jediným dostupným zdrojem většího bohatství stalo obchodování s otroky. Tímto způsobem se slovanští předáci relativně rychle vyrovnali svým jměním franským protějškům, nicméně byli i nadále coby pohané vykazováni ze sakrálních rituálů, při společných hostinách museli sedět na podlaze, což bylo pro ně ponižující. Jejich takto dotčená důstojnost byla zřejmě hlavním motivem, který moravské a české velmože donutil se nechat pokřtít. 

Po svržení Mojmírovců nahradili výpadek v obchodu s otroky Přemyslovci, což dokládá zpráva známého židovského kupce Ibráhíma ibn Jákúba, který popsal državu českého knížete Boleslava I. Jeho slovům dávají za pravdu též nálezy sekaného stříbra a arabských dirhamů v českých zemích, byť jich zde nebylo nalezeno tolik jako v Polsku.

Od roku 806 se odváděl franské říši tribut, vyměřený dohromady všem českým klanům. Jejich předáci se tedy museli scházet a dohadovat se, kolik, kdo a čeho dodá, aby byl naplněn, protože někde byl kraj úrodnější, jinde chovali především dobytek nebo rýžovali zlato. Místo konání pravidelných dohadovacích sněmů muselo být neutrální, zároveň je však někdo musel uspořádat a zajistit pro rokující bezpečnost, přenocování a dostatek zásob. Oním sněmovištěm byl pravděpodobně hřeben nad obloukem Vltavy, území chráněné vodním tokem ze tří stran, pozdější Pražský hrad. Protože nejblíže sídlili Přemyslovci, stali se zřejmě z tohoto důvodu organizátory sněmů a tak začala narůstat jejich společenská a mocenská role [Kuncová].

Česká knížata skládala slib věrnosti do rukou franských králů a postupně se zařadila k vysoce postaveným vazalům. Od 13. století patřila do sboru kurfiřtů, sedmičky říšských volících knížat a arcikancléřů (arcibiskupů), jež volila římskoněmecké krále. Přemyslovci tak měli přístup na dvorské sjezdy, kam je doprovázely skupiny velmožů z českých zemí. Ti se stávali svědky velkolepých dvorských rituálů, obdivovali tamější chrámy i paláce a po čase se viděné pokoušeli doma napodobit. Rozhodující předěl nastal kolem poloviny 12. století v souvislosti s tažením Vladislava II. do Lombardie. V dnešní severní Itálii se Češi setkali s jednou z nejvyspělejších forem středověké latinské civilizace a domů se nejspíš vraceli okouzleni. Tehdy se urychlil a prohloubil dialog se Západem, což umožnilo modernizaci českých zemí ve 13. století. V roce 1197 se vlády v zemi chopil dvojice bratrů Přemysl Otakar I. a Vladislav Jindřich. Oba věděli, jak vypadá moderní správa země, a vytvořili prostor pro kohokoli, kdo byl ochotný v Čechách nebo na Moravě podnikat. Aby do země přilákali řemeslníky a zemědělce ze zahraničí, zaručili jim do té doby nevídaná práva [Kuncová].

Literatura:

Kuncová, Monika: Historik Martin Wihoda o počátcích českých dějin: Za 

vzestupem stálo křesťanství i otrokářství. Novinky.cz, 6. 9. 2020, www.novinky.cz/historie/clanek/historik-martin-wihoda-o-pocatcich-ceskych-dejin-za-vzestupem-stalo-krestanstvi-i-otrokarstvi-40333819

Prymula způsobil enormní nárůst nakažených

Tomáš Krystlík

 

Vše se má dělat s rozmyslem, což platí i o opatřeních proti šíření coronaviru. Vynechme inicializační lapsus české vlády vedoucí k šíření nákazy spočívající v připuštění diváků na sportovní utkání od 1. 7., což se vymstilo zejména po zahájení hokejové sezóny v září, kdy diváci namačkáni na sebe v uzavřených halách křičí a vyměňují si tak coronaviry více než např. u zápasů fotbalových.

 

Na začátku září bylo v Česku tzv. reprodukční číslo, tj. kolik jeden nositel viru nakazí lidí, 1,1 (10 nositelů viru nakazí 11 dalších), v polovině září vyskočilo již na 1,6. Vláda zavedla začátkem září nejprve v Praze povinné roušky ve veřejné dopravě a od 9. 9. i v obchodech a všude pod střechou, pak to postupně rozšířila i na ostatní kraje. Nakaženými byli zejména mladí lidé.

 

14. 9. vláda přikázala na noc zavírat restaurace a bary. Reprodukční číslo začalo klesat. Jenže nově jmenovanému ministru zdravotnictví, plukovníku Romanu Prymulovi byl pokles zjevně příliš pomalý, a tak k 1. 10. zavedl distanční výuku na vysokých školách a od 5. 10. na středních, tedy je prakticky zavřel. Reprodukční číslo začalo znovu stoupat. Proč, když mělo klesat? A jsme u obrovského pochybení Prymuly a vlády.

 

Středoškoláci, někdy i vysokoškoláci tráví podstatnou část dne ve škole, pak si dělají víceméně, co chtějí, aby domů přišli večer se najíst a vyspat. Když plukovník Prymula zamezil vyučování středo- a vysokoškolákům, začali doma trávit víc času a tudíž měli více času nakazit své rodiče, prarodiče, sourozence, protože nakažení je závislé nejen na koncentraci viru, nýbrž i na délce expozice. A jimi nakažený vyšší počet dospělých než před uzavřením škol si vezme vir s sebou do práce. A coronavirus se dále šíří. Školáci a studenti jsou sice nejvíce nakaženou věkovou skupinou, jenže s nulovými nebo velmi mírnými příznaky, takže jsou nevědomými přenašeči viru. To je známo po celé Evropě a mělo to být známo i plukovníkovi a vládě, přesto rozhodli chybně.

 

Pokladní v obchodech a obsluha v restauracích je poměrně značně málo nakaženou profesní skupinou, takže proč vyhlašovat celostátní uzavření restaurací od 14. 10.? Když se prakticky nenakazí personál, který je celý den ve styku s hosty, tak se hosté, sedíce omezenou dobu nejvýše po čtyřech u jednoho stolu, nakazí coronavirem ještě méně. A dosavadní nařízení si nasadit hadr na nos a ústa při vstupu a odchodu do hospody a při výletu na záchod, je přímo velesměšným opatřením dokumentujícím jen hloupost politiků.

 

Ale větší pohroma se na českou společnost pravděpodobně ještě řítí. Od 14. 10. se podle opatření vlády zavřou i základní školy, ergo reprodukční číslo zřejmě ještě poroste, počet nových nakažených podle mechanismu uvedeného výše bude stoupat a další přísnější opatření nebudou s to to kompenzovat. K tomu vláda vyhlásila, že všechna opatření budou v platnosti až do doby, než klesne reprodukční číslo po 0,8 (tj. 10 nakažených nakazí 8 dalších)!

 

Toho však nedosahují ani v Německu, jsou rádi, když udržují reprodukční číslo pod 1,16. Podívejme se, čem se liší jejich opatření od českých. Jelikož zdravotnictví je věcí jednotlivých spolkových zemí, do čehož jim federální vláda nemá co mluvit, tak se liší podle jednotlivých zemí. Až na výjimky jsou roušky povinné a prskací plexisklové hlavové štíty pouze ve veřejné dopravě a v obchodech – první rozdíl oproti ČR. V jedné spolkové zemi jsou navíc povinné i čekárnách lékařských ordinací a ve veřejných knihovnách, v Mnichově navíc na jednom tržišti a v některých ulicích, ve kterých si lidé natruc a načerno uspořádávali náhradní pivní oktoberfesty. V mnoha německých ochodech nemají pokladní roušky, protože jsou chráněny vysokými plexisklovými stěnami proti prskání zákazníků. Vyloučení diváků ze sportovních zápasů tam trvá od března nonstop dodnes – druhý rozdíl. Školy nejsou v celé Evropě zavírány ani dnes při rapidním vzestupu počtu nově nakažených (sice občas nějaká se v Německu přece jen kvůli nákaze přece jen zavře, protože dotyčná zemská vláda nervově nevydrží tlak části naléhajícího místního obyvatelstva, ale ke spočtení zavřených škol v celé BRD vám stačí prsty na obou rukách) – to je třetí rozdíl. Vědomě se žáci a studenti tímto způsobem drží mimo domovy a redukuje se jejich styk se staršími lidmi v rámci rodiny, u nichž COVID-19 často vypuká s těžkými příznaky. Prymula si to neuvědomil? Jak vidno, tak ne.

 

Uzavření škol bude mít své následky též v podobě nevzdělanosti žáků a studentů, což s nejvyšší pravděpodobností nikdy nedohoní, protože většinu třídy nelze při neznalostech nechat propadnout. Příklad. V 6. třídě jedné pražské základní školy zjistila učitelka, že žáci většinou ani netuší, kolik má člověk ledvin. Na třídní schůzce ji rodiče oponovali, že této znalosti jim netřeba, protože si informaci mohou kdykoliv najít v internetu. To byl stav v době ještě předkoronavirové, račte si představit následky letošních výpadků výuky, když vládní hlupáci oznámili, že opatření ze 14. 10. budou platit až do dosažení reprodukčního čísla 0,8 beze změny. To v praxi znamená až do nalezení vakcíny a do proočkovaní obyvatelstva.

 

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Prymula-zpusobil-enormni-narust-nakazenych-640351

Doznání vlády, že selhala

Tomáš Krystlík

Prymula coby ministr zdravotnictví to v článku https://www.novinky.cz/koronavirus/clanek/situace-se-castecne-vymkla-kontrole-priznal-prymula-40338696 sice přiznává, nicméně největší spoluvinu vidí hlavně u některých lékařů, kteří tvrdí o onemocnění Covid-19, že není tak nebezpečné, ne u sebe nebo u vlády. Konkrétní selhání české vlády, parlamentu a státní správy nesdělil. Zde jsou: 

Když v září, jsa pár dní nově v úřadu, omezil Prymula účast diváků na utkáních a sportovních klání na 2000 a uzavřených stadionů nebo hal na 1000 osob, tak se tímto opatřením lid dověděl, že od 1. 7. nebyl stanoven péčí české vlády žádný limit pro počet diváků. Fotbalovým fanouškům sledujícím ukázky ze západoevropských utkání ale jistě neušlo, že zápasy se tam hrály a hrají dodnes bez diváků. To se Česku fatálně vymstilo po zahájení hokejové sezóny, kde na zápasech diváci řvou častěji než na zápasech fotbalových (více útoků na branku), jsouce též namačkáni v menším objemu uzavřeného prostoru (dáno rozměry hrací plochy) a křik nositelů nákazy zvyšuje koncentraci coronaviru v ovzduší. Prymulovo, tedy vládní omezení sportovních diváků na 2000, resp. 1000 bylo chybné, protože nedostatečné a přišlo již s křížkem po funusu. Správné rozhodnutí by bylo konání všech sportovních zápasů a klání po 1. 7. bez diváctva.

Přehnaná uvolnění opatření proti coronaviru od 1. 7. způsobila přísná opatření české vlády při jarním lockdownu: celostátní nošení roušek i venku coby všespásné ochrany proti nakažení, totální uzavření státních hranic dovnitř i ven, svalení viny za epidemii na lyžaře rekreující se v italských zimních střediscích a na pendlery. V Česku si navíc během jarního lockdownu Poslanecká sněmovna PČR zbaběle udělila zdravotní prázdniny, aby se poslanci nenakazili (!) a na korekci činů vlády se celý slavný Parlament ČR nezmohl. Nebyli snad poslanci a senátoři zvoleni i k tomu, aby hájili zájmy obyvatel i v kritických situacích? Přitom na jaře stačilo v opatřeních kopírovat Německo nebo Rakousko, které nikdy neuzavřely své hranice, jen ztížily v případě příjezdu z některých států cizincům vstup do země, zavedly povinné odstupy mezi osobami, a nakonec s několikaměsíčním zpožděním i roušky, ale pouze ve veřejné dopravě a v obchodech! Ale nikdy, ani v létě, nepustily diváky na stadiony (!), provoz barů a nočních podniků zůstal i nadále omezen.

Je zřejmé, že dnes na první místo v Evropě v počtu nově zjištěných nakažených – denní zjištěný přírůstek nově nakažených je na milion obyvatel již 16x vyšší než v Německu – se ČR nedostala zásluhou dovolenkářů v cizině, nýbrž blízkými kontakty s nositeli viru, tedy v prostředí s jeho vysokou koncentrací a s expozicí alespoň několik desítek minut. Dávky viru na površích nejsou podle všeho natolik vysoké, aby se jimi další lidé ve významně větším množství nakazili. Roušky nákaze nezamezují, protože jinak by po dvou týdnech jejich obnoveného povinného nošení se počet nově infikovaných snížil nebo alespoň stabilizoval.

Bary a noční podniky samy o sobě nakonec nemají velký vliv na šíření coronaviru, pokud se v nich nezačne křepčit, objímat se, dotýkat se, zpívat. Přímo ukázkovým případem byla v létě Mallorca, která po delší uzávěře vpustila na ostrov turisty. Německá klientela a nejen ona neměla nic jiného na práci, než dělat po nocích výše uvedené. A rázem zde začal počet nakažených coronavirem opět stoupat. Problémem tedy všude zůstávají večírky a blízké stýkání se lidí po dobu delší než minimálně 20 minut, zejména, když se přitom zpívá a řve. Zatímco bary a noční podniky je možné zavřít, juchání pod širým nebem omezit policejními zákazy, tak večírky v domácnostech se nedají dost dobře kontrolovat. Oproti tomu veškeré cestování veřejnými dopravními prostředky nebo nákup v obchodech, pobývání v úřadech a podobně představují jen malé riziko nákazy a to i bez roušek. Jedna výjimka tu přece jen je. V ČR je velké množství velkých nákupních center, takže při slevových akcích, když se tam Češi nahrnou coronavirus sem nebo tam, může dojít ke zbytečnému shlukování koupěchtivých, a pokud klimatizace nefunguje naplno kvůli výměně a filtraci vzduchu (ne tedy jen kvůli chlazení), může dojít i k vyšší koncentraci virů. V létě se stačilo projít po obchodech stejného řetězce v ČR a v Německu s totožnou rouškou, aby člověk cítil rozdíl naprosto zřetelně – německé řetězcové obchody byly bez výjimky (!) chlazeny více než české, což také znamená, že vzduch byl měněn častěji než v obchodech českých. Rozdíl má svou příčinu v českém bohulibém zvyku okrást, co se dá, v tomto případě českého managementu ušetřit elektrickou energii za klimatizaci, tedy nejen za chlazení, nýbrž i za výměnu a čištění vzduchu. Jeho prohánění přes filtry i bez chlazení stojí dost energie.

Hlavní pochybení vlády a státního aparátu spočívá v tom, že české hygienické stanice, jak je známo, nezvládají tzv. trasování, tj. s kým přišel nakažený do styku. Hygienické stanice dlouho odmítaly dobrovolníky a laiky pro obtelefonovávání, protože pro to podle nich potřebují mít odborné znalosti (jaké jsou potřeba k telefonování?), dnes snad už ze svých požadavků slevily. Vláda jim ovšem nábor dostatečného počtu laických obtelefonávačů mohla nařídit. Nenařídila. Z tisku se též dovídáme, že čtyři z deseti telefonátů hygieniků nikdo nezvedne. Jistě, když telefonní čísla státních úřadů a organizací jsou u volaných potlačena! Chce to jen zřídit dostatečný počet linek bez potlačení čísla volajícího, taktéž kvůli tomu, že se do hygienických stanic nelze hodiny dovolat pro obsazenost. Dále zajistit, aby telefonní čísla hygieniků měla prvních třeba pět čísel totožných a ty vyhlásit sdělovacími prostředky, aby i lidé se bojící si mohli být jisti, že jim nevolá někdo, kdo jim chce vnutit nějakou podvodnou nabídku po telefonu.

Pohled za bývalý ostnatý plot pro srovnání, jak to dělají tam. V Německu Gesundheitsämter (mají funkci i hygienických stanic) si již na jaře najaly tisíce lidí k obtelefonovávání (trasování), nestačí-li to někde, zaskočí vojáci Bundeswehru, v Rakousku posílily hygieniky dlouhodobě nezaměstnaní. V obou zemích nejsou hypermarkety jako v Česku, nýbrž jen supermarkety (podle počtu pokladen i neobsazených). Navíc ve slevách (nabídkách) se tak prodá kolem 19 % cenového objemu prodaného zboží, v Česku přes 50 %, takže nákazy z nadměrného hloučení zákazníků tam tolik nehrozí.

Shledáváte snad i po výše uvedených skutečnostech, že vláda a český stát neselhaly?

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Doznani-vlady-ze-selhala-640002 

Na co čeští historici s oblibou zapomínají 1

Tomáš Krystlík

Následující kapitola není dějepisným výkladem, pouze připomenutím toho, co čeští historici pomíjejí.

Příchod Slovanů

Vůbec prvním doloženým panovníkem v českých zemích byl v létech 9–6 před Kristem až do roku 18 po Kristu král Marbod (též Marobod, Marobud, latinsky Maroboduus). Byl to Markoman, tedy Germán, a jako král vládl nejen svému kmeni v Čechách a na severní Moravě, nýbrž i dalším germánským kmenům, např. Hermundurům, Lugierům, Semnonům, Silingům, Gótům, Langobardům na území mezi Dunajem, Pannonií (přibližně dnešní Maďarsko mezi Dunajem a Drávou), Vislou, Baltským mořem a Labem. Keltské a germánské obyvatelstvo v pozdějších českých zemích učinil svými poddanými. Tvrzení, že slovanští Češi coby původní obyvatelstvo mají na české země výsostní právo, neboť už po několik staletí sídlili v českých zemích, když Němci začali na pozvání českých panovníků přicházet ve 12. století ve velkém množství do země, je ve světle těchto faktů neudržitelné, patří do říše pohádek, líbivých českých historických bludů. 

Se zmínkami o Slovanech se v řeckých a latinských textech se lze setkat od 5. století. Kulturní národy Říše římské a Předního východu nepovažovaly Slovany za barbary a lupiče bezdůvodně – takoví před dávnými lety skutečně byli. Řecké a arabské listiny popisují, jak Slované útočili nejen na své sousedy, nýbrž se bili i mezi sebou. Drancování zaujímalo v životě nejstarších Slovanů stejně čestné místo jako obchod či zemědělství [Zubov 2014]. Od arabských cestovatelů se dovídáme, že hlavními vývozními artikly Slovanů byly kožešiny, vosk, med a zejména otroci. Každý slovanský rod žil z obchodu s otroky, kteří se dali získat prakticky výhradně z řad slovanských sousedů, nebo ze zbídačených příslušníků vlastního kmene. Též kvůli otrokům se Slované se mezi sebou přepadávali, takže žili ve dvorcích nebo sídlištích obehnáni dřevěnými palisádami, valy a příkopy coby ochranou proti sobě navzájem. Arabové ve svých líčeních Slovany nejednou označovali jako „lidi zvířeckých mravů“. Vlivem dominantního slovanského obchodování s otroky, kdy téměř každý otrok jimi prodávaný byl Slovan, se v mnohých evropských jazycích vytěsnil přejatý původní latinský výraz pro otroka (servus) a nahradil se slovem označujícím Slovana, nebo z názvu Slovan vycházejícím, například slave v angličtině, esclave ve francouzštině, Sklave v němčině. Letopisy o tom mlčí, ale ruský historik Andrej B. Zubov předpokládá, že Slované se mezi sebou vraždili zřejmě ne kvůli úrodné zemědělské půdě, které byl dostatek, nýbrž hlavně kvůli otrokům (sic). Arabští cestovatelé podávali zprávy o tom, že Slované si nedůvěřují, lest mezi nimi jen kvete, a když se někomu podaří získat sebemenší majetek, ať rodný bratr či druh, hned začínají závidět a usilují, jak ho zabít a okrást. Tělesná nevázanost Slovanů byla taková, že letopisec, který by byl ony mravy rád popsal a odhalil, se omezil pouze na slova: „O takových věcech ani hovořiti nelze." [Zubov 2014]

Kdy se Slované v českých zemí objevili, nelze určit s vyhovující přesností, předpokládá se, že to mohlo být někdy v druhé polovině 6. století. Dnes i čeští dějepisci pomalu opouštějí obrozeneckou představu, že se jednalo o příchod a postupné usazování se mírumilovných zemědělců. Na základě srovnání s písemnými prameny, které popisují tehdejší slovanské nájezdy na Balkán, předpokládají, že se tak stalo vojensky organizovanou invazí [Zubov 2014].

Polská genetička Anna Jurasová zveřejnila v roce 2014 studii o biologické podobnosti DNA z kosterních pozůstatků lidí pohřbených ve středním Polsku v době železné (200 let před naším letopočtem až 500 let po Kristu) a z koster středověkých obyvatel pohřbených mezi léty 1000 až 1400 v okolí nálezu z doby železné, což vypovídá o kontinuitě osídlení přetrvávající už z doby železné, tedy nikoliv o tom, že by místní populace zanikla nebo byla vytlačena jinou. Kdyby tomu tak bylo, tak archeology nalezená sídliště by vypadala jinak, jejich podoba by svědčila o zániku původní kultury z doby železné a příchodu jiné kultury s odlišnými sídelními zvyklostmi. A to archeologické výzkumy nepotvrdily. To, že slovanské národy mluví podobnými jazyky, se vysvětluje takzvanou teorií elit, kterou používá například známý archeolog Colin Renfrew. Vychází z toho, že v minulosti nemuselo docházet k rozsáhlým přesunům velkého počtu lidí na velké vzdálenosti. Už z logistického hlediska by bylo takové stěhování národů obtížné, navíc nejsou pro ně věrohodné důkazy. Teorie elit předpokládá, že místní populace, v případě českých zemí germánsko-keltská, byla ovládnuta elitou cizího původu, malými skupinami bojovníků z východu, kteří zabili místní muže, vzali si jejich ženy a postupně získali v širokém okolí dominantní roli včetně toho, že místní populace postupně převzala jejich slovanský jazyk a zvyky [Kerles].

Archeogenetik Jaromír Beneš říká o 4. až 6. století našeho letopočtu, že se po rozpadu Římské říše běžně po Evropě pohybovaly etnické skupiny převážně z mladých bojovníků. „Obsazovali nejrůznější území, migrovali, vraceli se a jejich oblíbenou ekonomickou činností byla loupež a drancování... Přibližně takto si lze představit příchod Čechů do centra české kotliny. Dnes nejen že víme, jaká je biologická historie české populace, ale víme také, že pokud naši předkové přišli, tak z velmi krátké vzdálenosti, odkudsi z Polska.“ Legenda o příchodu praotce Čecha byla pravděpodobně inspirována biblí – silně připomíná Mojžíšův příběh a hledání země zaslíbené. Tato představa je těžko vymýtitelná z povědomí českého obyvatelstva.

Většinově jsou Češi podle J. Beneše Středoevropané s nikterak velkou, ale přece jen převládající afinitou k západní než k východní Evropě. „Česká populace má většinové kořeny v pravěké populaci, tedy v předslovanské. Jsme tedy biologicky většinově předslovanské obyvatelstvo.“ Starší předci Čechů přišli do Čech zhruba mezi lety 2400 a 2000 před naším letopočtem ze západu. „Je vysoce pravděpodobné, že skupiny bojovníků, které pronikaly do české kotliny, vytvářely sídliště, která jedno, dvě století žila vlastním životem. Bojovníci pak expandovali a postupně si podmaňovali okolní obyvatelstvo, které s vysokou pravděpodobností přežívalo. Skupinky bojovníků většinou splývaly s původním obyvatelstvem.“ Češi z jihozápadních Čech vykazují větší afinitu k bavorskému obyvatelstvu, zatímco ti z Čech východních mají blíže k Polákům a Slovákům nebo k moravské populaci [Čihák – Kluge].

Že většina Irů v sobě nosí geny keltské, že je v Polsku 58 % mužů s genetickými kořeny slovanskými, nikoho nepřekvapí. Jenže v populaci České republiky není ale žádná výrazně převládající genetická skupina zastoupena, slovanské prapředky mělo jen 33 % Čechů, přičemž přibližně stejně početnou skupinu českého obyvatelstva tvoří muži s geny germánsko–keltskými. Zbytek české populace má původ ve Skandinávii, Středomoří, ale také třeba v Mezopotámii. To podporuje hypotézu, že Slované po příchodu do českých zemí původní obyvatelstvo nevytlačili a nenahradili, nýbrž s ním splynuli. Víceméně proti předpokladu mají Němci jen ze 44,5 % germánsko–keltské geny, přičemž ve francouzském obyvatelstvu jsou tytéž germánsko–keltské geny zastoupeny z 58,5 % a ve španělském dokonce ze 69 % (sic) [Slánská]. Francouzi a Španělé tedy mají více germánské krve než Němci. Ke germánsko–keltským genům přišli dnešní Francouzi romanizací germánských Franků během existence Říše franské, jak k nim přišlo obyvatelstvo dnešního Španělska, se nikde nepraví, protože část dnešního Španělska tzv. Španělská marka patřící k Franskému království byl relativně úzký pás území jižně pod Pyrenejemi, k pohoří přiléhající. Tyto výzkumy se týkají jen mužů, neboť je to určeno chromozomem Y, který je děděn z otce na syna. Mateřské rodové linie rozlišovací znaky příslušných haploskupin nemohou ovlivnit. U žen lze analyzovat mitochondriální DNA, pomocí níž identifikujeme geografické lokality, odkud pochází, ale není indikátorem jednotlivých etnik.

 

Literatura: 

Čihák, Ondřej, Kluge, Josef: Češi jsou většinově pravěké a předslovanské obyvatelstvo střední Evropy, říká archeogenetik. Český rozhlas, Studio Leonardo, 15. 7. 2019. https://plus.rozhlas.cz/cesi-jsou-vetsinove-praveke-a-predslovanske-obyvatelstvo-stredni-evropy-rika-7982607?fbclid=IwAR0xjQsjcRdLVQUHMNPSousP4DcXbtA_1zo7dQ3Sk1JYxlvwtPAuRj5yKdM

Kerles, Marek: Archeolog Beneš: Legenda o praotci Čechovi je mýtus. Naši předci z Východu nepřišli. Info.cz, 1. 4. 2019. www.info.cz/magazin/archeolog-benes-legenda-o-praotci-cechovi-je-mytus-nasi-predci-z-vychodu-neprisli-41113.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Slánská, Nataša: Vědci zkoumali DNA českého národa: slovanské krve máme jen málo, jsme unikát. Dotyk, 18. 8. 2020, www.dotyk.cz/magazin/cesi-dna-slovane-keltove-30000819.html

Zubov, Andrej (ed.): Istoria Rossii, XX. věk. 1894–1939 & 1939–2007. AST/Astrel, Moskva 2009; česky: Dějiny Ruska 20. století – díl I. 1894–1939. Argo, Praha 2014 & Dějiny Ruska 20. století – díl II. 1939–2007. Argo, Praha 2015

 

http://www.historieblog.cz/2020/10/na-co-cesti-historici-s-oblibou-zapominaji-1/