Tomáš Krystlík
Doplatky u léků hrazených pojišťovnami má zavedeno hodně
zemí. V Německu, abychom nechodili daleko, se doplácí pacient za léky
přesahující cenou nadiktovanou hranici domluvenou mezi všemi pojišťovnami taxativně
5, 7 nebo 10 € podle míry překročení stanoveného cenové limitu a velikosti
balení. Je to přehledné a hlavně po celé republice naprosto stejné.
Ne tak v ČR. Státní úřad pro kontrolu léčiv sice vydává
přehled maximálních stanovených doplatků na jednotlivé léky, jenže lékárny je
sice nepřekračují, ale se jich ani trochu nedrží. Příklad. U atorvastatinu
Sortis 20 mg na snížení cholesterolu je podle tabulek Státního úřadu pro
kontrolu léčiv v balení 100 ks stanovena maximální výše doplatku pacienta na 3413
Kč. Lékárny však doplatek nevybírají. Další příklad. V některých lékárnách se
doplácí na 50 tobolek Ebrantilu 30 retard (proti vysokému tlaku) 78 Kč, v
jiných 138 až 202 Kč. SÚKLem stanovený maximální doplatek pacienta pro Ebrantil
30 je 230 Kč. Může mně někdo vysvětlit, jakým mechanismem lékárny určují doplatky
na jednotlivá léčiva?
Můj známý z Bavor-emigrant musel vyhledat v Česku o víkendu lékařskou
pohotovost. Tam sloužící praktická lékařka ho ošetřila a pečlivě ho vyzpovídala,
jaké léky bere. Dotyčný ji jmenoval účinné látky ve svých lécích, vše bylo v
pořádku, až do kalciumblokátoru lercanidipin používaného proti vysokému tlaku.
Nevěděla, co to je. Přitom je to preparát modernější a účinnější a jen o něco
dražší než v Česku běžně používaný Ca-blokátor amlodipin.
Uvažujme logicky. Rozdíl v ceně obou Ca-blokátorů nemůže
hrát při jejich předepisování roli. Nicméně, praktická lékařka na pohotovosti,
která ve dne pravidelně předepisuje ve své ordinaci kardiakům prášky na čtvrtletí
podle doporučení kardiologů, o něm v životě neslyšela. Tedy ani jeden z kardiologů,
u nichž její pacienti někdy v minulosti byli, lercanidipin nepředepsal. To
vypadá, že se mu čeští kardiologové vyhýbají, navzdory tomu, že je modernější a
podle informací z internetu je i účinnější a k pacientům ohleduplnější než amlodipin.
Nedalo mi to a poptal se na něj přes známé jedné české kardioložky. Ta lercanidipin
(v ČR vyráběný pod názvem Kapidin Zentiva) znala, ale dosud nikomu ze svých
pacientů nepředepsala.
Uvažujme dále. I v Německu mají farmaceutické koncerny
snahu, aby lékaři předepisovali pacientům především právě jejich preparát, a
zásobují proto jejich ordinační skříně na léky zadarmo vzorky, které pak lékař
rozdává pacientům, kteří je potřebují. V Česku to funguje zřejmě jinak, ve
formě seminářů v exotických zemích například. Jsou možné u jiné formy korupce
lékařů.
V případě lékáren to ale musejí být finanční toky kompenzující
ušlé doplatky ze strany pacientů. Oba léky uvedené jako příklad na začátku jsou
různé: jeden pochází od velkého farmauceutického koncernu, další od malého
výrobce. Hádejte, který od kterého!
Jenže i v ČR existuje antimonopolní úřad, který by měl
zasáhnout. Proč tak nečiní?
Žádné komentáře:
Okomentovat