Jak se články psát nemají

Tomáš Krystlík

V jinak obsahově přínosném článku „Msta na konec. V Českém ráji zmasakrovali dva dny po válce 365 Němců“ (http://liberec.idnes.cz/masakr-genocida-vrazda-odsun-civilista-poprava-ruda-armada-po0-/liberec-zpravy.aspx?c=A150514_103615_liberec-zpravy_ddt) pojednávajícím o zúčtování s Němci v Rovensku pod Troskami 10. 5. 1945 je v textu pod obrázkem mrtvých legenda: „Mrtví Němci jsou zablácení, patrně jak je po zemi táhli k hromadnému hrobu. Rudoarmějci ještě prohledávají jejich kapsy. Vše cenné kradou. Při exhumaci se totiž kromě hodinek nenašlo u mrtvých vůbec nic.“ Poněkud nebývalé u rudoarmějců, není-liž pravda?

Výtka směřuje proti poznámce redaktora Tomáše Lánského: „Poprava německých civilistů, odzbrojených vojáků, žen a dětí je největší skvrnou v historii Rovenska pod Troskami, které se paradoxně proslavilo hrdinnou smrtí paravýsadku Antimony v roce 1943.“ Ze znění implicitně oslavného nevyhnutelně plyne, že autor nemá o událostech z roku 1943 ani zbla ponětí. Napravme to.

Okupační moc po exekucích v Lidicích a Ležácích nechtěla stupňovat teror, bernartické obyvatelstvo nebylo za skrývání dvou skupin parašutistů z Velké Británie již en bloc prezekvováno. Obdobně tomu bylo i v Rovensku pod Troskami. Gestapo v lednu 1943 zjistilo, že v blízkosti Rovenska se skrývají dva parašutisté z Anglie. Obersturmbannführer Wilhelm Friedrich Leimer z pražského gestapa dal přes tajné kontakty české policie domácímu odporu na vědomí, že Rovensko potká osud Lidic, nevydají-li je. Gestapo uzavřelo s Rovenskými písemnou smlouvu podepsanou z rovenské strany učitelem Karlem Hlaváčkem a z německé vedoucím služebny gestapa v Jičíně, Fischerem a 16. 1. 1943 měli být oba parašutisté gestapu předáni. Ti unikli zatčení spolknutím cyankáli. Do rukou gestapa padl i Vladimír Krajina skrývající se v okolí Rovenska. Obec zůstala ušetřena.

Třetí z výsadku Antimony, četař Stanislav Srazil byl chycen později v Horní Kalné a pod nátlakem se uvolil vysílat do Anglie. Ve svých depeších smluvenými znaky několikrát varoval exilové ministerstvo národní obrany v Londýně předem smluvenými chybami a nadbytečnostmi, že rádiové depeše z jeho stanice Barbora jsou vynucené. Zřejmě plk. František Moravec se dlouho zdráhal uvěřit, že jediné zbývající rádiové spojení s vlastí je pod kontrolou gestapa. Až když si tuto prohru přiznal, poslal Srazilovi depeši, jejíž text jednoznačně usvědčil Srazila ze snahy varovat londýnskou centrálu. Srazil byl opětovně zatčen a popraven.

Domnívám se, že navozovat ve čtenářích na příkladu smrti parašutistů skupiny Antimony hrdinskost odboje je neetické. Jenže, co dělat, když čeští žurnalisté nejsou příliš vzdělaní?