Drzé lži zloducha české historiografie Jana Křena

Tomáš Krystlík

Jan Křen poskytl v souvislosti s činem místopředsedy vlády Pavla Bělobrádka, položením kytice sudetoněmeckým obětem vyhnání v Mnichově, deníku Právo interview (www.novinky.cz/domaci/376110-gesto-litosti-bez-pripomenuti-okupace-je-polopravdou-rika-historik-jan-kren.html), ve kterém se uchyluje k nehorázným lžím. U erudovaného historika lze předpokládat, že zná všechna dostupná fakta, tedy podává-li čtenářům nepravdy, lže.

Jan Křen v něm říká: „Česká veřejnost má k excesům, jež se odehrály při tzv. divokém, živelném a neorganizovaném odsunu, stále sílící kritický vztah… ale k samotnému historickému principu je postoj jiný, zde vstupuje do úvah příčinná souvislost s válkou, okupací a také s rozhodnutím vítězných velmocí.“

Pane Křene, musíte vědět, že to výstřelky, jak tvrdíte, nebyly, že to byla česká genocida na německých spoluobčanech. Vyhnání nebylo živelné ani v prvních fázích, bylo od prvního okamžiku organizované československou vládou, protože 90 % vyhnaných Sudetoněmců do začátku října 1945 bylo vysídleno jednotkami československé armády. Vedoucí osídlovacího referátu Zemského národního výboru v Praze, který musel být nejlépe informován, uvedl 6. 9. 1945, že „nejméně již 500 000 tak řečených sudetských Němců jest mimo naše hranice“. To představuje průměrně kolem 130 000 (sic) vyhnaných měsíčně. Takové tempo se v žádném případě živelným vyháněním nedocílí [Staněk – Arburg]. Příčinná souvislost existovala, ale jiná, než kterou, pane Křene, prezentujete – v té době již po 97 let existovala vlivem Palackého výkladu dějin česká snaha Němce vyhnat, zmocnit se jejich majetku, „jestliže se Němci Čechům nepodrobí, pak se musí vyhnat pryč ze země a pobít“ [Prinz].

„Česko-německé vztahy byly odedávna ze sudetské strany zatíženy balvanem údaje, že při odsunu přišlo o život čtvrt miliónu lidí. Třináct let jsem byl z české strany předsedou česko-německé komise historiků. Jsem hrdý na to, že komise ve zvláštní mezinárodní vědecké konferenci, mimochodem navržené z německé strany, toto falzum vyvrátila a dospěla k závěru, že obětí bylo 25 tisíc (v tom 6000 sebevražd) a s výhradou možných dalších 5000. Naše část příslušné komuniké doplnila politováním i nad tímto proti minulým cifrám vlastně nevelkým údajem.“

Pane Křene, na své předsednictví v oné komisi nemáte být proč hrdý, spíše se za to stydět! Musíte vědět, že německé odhady nejsou falzum, nýbrž počet obětí vyhnání plus osoby, které se po válce nikde neobjevily, jejichž osud je neznámý. Tak proč lžete? Vámi řízená komise se ani nepokusila tuto početní diskrepanci vysvětlit, jen zavrhla německé odhady! Velmi neprofesionální, zejména když se příčiny úmrtí hojně falšovaly, jména obětí počešťovaly a mrtví se matrikám nehlásili.

„Pokud jde o odsun… je už dnes passé včetně možnosti návratu či majetkového odškodnění.“

Jak návrat, tak restituce majetku nejsou passé. Když se někomu proti jeho vůli odebere občanství, má být vráceno, totéž platí pro ukradený majetek.

(Odsun) „byl v Československu na pokyn prezidenta Beneše proveden vskutku humánně, aspoň pokud to bylo v tehdejších podmínkách možné.“

Nebyl a vy to dobře víte, pane Křene! Lžete! Proč americký tisk psal, že američtí vojáci nebojovali za to, aby si Češi mohli budovat své Buchenwaldy?

„Pokud by se to řešilo právně, tak by sudetští Němci zůstali československými občany, tím pádem by měli být souzeni československými soudy. A podle zákona na obranu republiky to byla velezrada, museli by být odsouzeni. Všichni. Jaká by to byla potom spravedlnost? Navíc by to ani technicky nebylo možné.“

Proč by to technicky možné nebylo, když Francie, Belgie, Nizozemí postavili své občany německého původu (pokud si to zasloužili) před běžné, ne revoluční soudy jako v ČSR, a když byli vinni, odsoudili je? Zákon na ochranu republiky z roku č. 50/1923 Sb. z a n. neznal trestný čin velezrady. Jak to, že to nevíte?

„Haagský tribunál žaluje konkrétní kriminální zločiny, nikoli politiku, nadto historickou, to by tam s prezidentem Benešem museli stát i jiní spojenečtí státníci.“

Beneš tam neměl se svou vládou teoreticky stát za politiku či historickou vinu, nýbrž za válečný zločin genocidy na československých Němcích, čímž vyhnání s jeho doprovodným zabíjením, mučením a násilím bylo.

„Majetkové nároky byly passé… zjevně (je) zlikvidovala česko-německá deklarace Nezapomeňte, že Američani, Britové i Sověti vydali prohlášení, že trvají na postupimských dohodách. Čili tohle padlo.“

Česko–německá deklarace nezlikvidovala nároky Sudetoněmců na ukradený majetek. Spojenci nemají co trvat na postupimských dohodách, když žádné neexistují. (Protokol z konference není mezinárodní smlouva!) Navíc se v Postupimi o sudetoněmeckém majetku nejednalo. To až na reparační konferenci v Paříži na podzim 1945 a tam jen s tím, že se do reparačních nároků nezapočítává.

Opravdu jste ochoten, pane Křene, se nechat v bitvě za zachování českých národních historických lží pasovat na blba?

Zdroje:

Prinz, Friedrich: Prag und Wien 1848. Probleme der nationalen und sozialen Revolution im Spiegel der Wiener Ministerratsprotokolle. Veröffentlichungen des Collegium Carolinum 21. Lerche, München 1968

Staněk, Tomáš, Arburg, Adrian von: Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945). In: Soudobé dějiny, 3–4/2005, 1–2 a 3–4/2006, Praha 2005