Tomáš Krystlík
Jan Křen poskytl v souvislosti s činem místopředsedy vlády
Pavla Bělobrádka, položením kytice sudetoněmeckým obětem vyhnání v Mnichově, deníku
Právo interview (www.novinky.cz/domaci/376110-gesto-litosti-bez-pripomenuti-okupace-je-polopravdou-rika-historik-jan-kren.html),
ve kterém se uchyluje k nehorázným lžím. U erudovaného historika lze
předpokládat, že zná všechna dostupná fakta, tedy podává-li čtenářům nepravdy, lže.
Jan Křen v něm říká: „Česká
veřejnost má k excesům, jež se odehrály při tzv. divokém, živelném a
neorganizovaném odsunu, stále sílící kritický vztah… ale k samotnému
historickému principu je postoj jiný, zde vstupuje do úvah příčinná souvislost
s válkou, okupací a také s rozhodnutím vítězných velmocí.“
Pane Křene, musíte vědět, že to výstřelky, jak tvrdíte, nebyly,
že to byla česká genocida na německých spoluobčanech. Vyhnání nebylo živelné
ani v prvních fázích, bylo od prvního okamžiku organizované československou
vládou, protože 90 %
vyhnaných Sudetoněmců do začátku října 1945 bylo vysídleno jednotkami
československé armády. Vedoucí osídlovacího referátu Zemského národního výboru
v Praze, který musel být nejlépe informován, uvedl 6. 9. 1945, že „nejméně již 500
000 tak řečených sudetských Němců jest mimo naše hranice“. To představuje
průměrně kolem 130 000 (sic) vyhnaných měsíčně. Takové tempo se v žádném
případě živelným vyháněním nedocílí [Staněk – Arburg]. Příčinná souvislost
existovala, ale jiná, než kterou, pane Křene, prezentujete – v té době již po 97 let existovala vlivem Palackého výkladu dějin
česká snaha Němce vyhnat, zmocnit se jejich majetku, „jestliže se Němci Čechům
nepodrobí, pak se musí vyhnat pryč ze země a pobít“ [Prinz].
„Česko-německé vztahy
byly odedávna ze sudetské strany zatíženy balvanem údaje, že při odsunu přišlo
o život čtvrt miliónu lidí. Třináct let jsem byl z české strany předsedou
česko-německé komise historiků. Jsem hrdý na to, že komise ve zvláštní
mezinárodní vědecké konferenci, mimochodem navržené z německé strany, toto
falzum vyvrátila a dospěla k závěru, že obětí bylo 25 tisíc (v tom 6000
sebevražd) a s výhradou možných dalších 5000. Naše část příslušné komuniké
doplnila politováním i nad tímto proti minulým cifrám vlastně nevelkým údajem.“
Pane Křene, na své předsednictví v oné komisi nemáte být proč hrdý, spíše se za to stydět! Musíte vědět, že německé odhady nejsou falzum,
nýbrž počet obětí vyhnání plus osoby, které se po válce nikde neobjevily, jejichž osud je neznámý. Tak
proč lžete? Vámi řízená komise se ani nepokusila tuto početní diskrepanci vysvětlit,
jen zavrhla německé odhady! Velmi neprofesionální, zejména když se příčiny úmrtí hojně falšovaly, jména obětí počešťovaly a mrtví se matrikám nehlásili.
„Pokud jde o odsun… je
už dnes passé včetně možnosti návratu či majetkového odškodnění.“
Jak návrat, tak restituce majetku nejsou passé. Když se
někomu proti jeho vůli odebere občanství, má být vráceno, totéž platí pro
ukradený majetek.
(Odsun) „byl v
Československu na pokyn prezidenta Beneše proveden vskutku humánně, aspoň pokud
to bylo v tehdejších podmínkách možné.“
Nebyl a vy to dobře víte, pane Křene! Lžete! Proč americký
tisk psal, že američtí vojáci nebojovali za to, aby si Češi mohli budovat své
Buchenwaldy?
„Pokud by se to řešilo
právně, tak by sudetští Němci zůstali československými občany, tím pádem by
měli být souzeni československými soudy. A podle zákona na obranu republiky to
byla velezrada, museli by být odsouzeni. Všichni. Jaká by to byla potom
spravedlnost? Navíc by to ani technicky nebylo možné.“
Proč by to technicky možné nebylo, když Francie, Belgie,
Nizozemí postavili své občany německého původu (pokud si to zasloužili) před
běžné, ne revoluční soudy jako v ČSR, a když byli vinni, odsoudili je? Zákon na
ochranu republiky z roku č. 50/1923 Sb. z a n. neznal trestný čin velezrady.
Jak to, že to nevíte?
„Haagský tribunál
žaluje konkrétní kriminální zločiny, nikoli politiku, nadto historickou, to by
tam s prezidentem Benešem museli stát i jiní spojenečtí státníci.“
Beneš tam neměl se svou vládou teoreticky stát za politiku
či historickou vinu, nýbrž za válečný zločin genocidy na československých Němcích,
čímž vyhnání s jeho doprovodným zabíjením, mučením a násilím bylo.
„Majetkové nároky byly
passé… zjevně (je) zlikvidovala
česko-německá deklarace Nezapomeňte, že Američani, Britové i Sověti vydali
prohlášení, že trvají na postupimských dohodách. Čili tohle padlo.“
Česko–německá deklarace nezlikvidovala nároky Sudetoněmců na
ukradený majetek. Spojenci nemají co trvat na postupimských dohodách, když
žádné neexistují. (Protokol z konference není mezinárodní smlouva!) Navíc se v
Postupimi o sudetoněmeckém majetku nejednalo. To až na reparační konferenci v
Paříži na podzim 1945 a tam jen s tím, že se do reparačních nároků
nezapočítává.
Opravdu jste ochoten, pane Křene, se nechat v bitvě za zachování českých národních historických lží pasovat na blba?
Opravdu jste ochoten, pane Křene, se nechat v bitvě za zachování českých národních historických lží pasovat na blba?
Zdroje:
Prinz,
Friedrich: Prag und Wien 1848. Probleme der nationalen und sozialen Revolution
im Spiegel der Wiener Ministerratsprotokolle. Veröffentlichungen des Collegium
Carolinum 21. Lerche, München 1968
Staněk,
Tomáš, Arburg, Adrian von: Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních
státních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září
1945). In: Soudobé dějiny, 3–4/2005, 1–2
a 3–4/2006, Praha 2005
Žádné komentáře:
Okomentovat