Tomáš Krystlík
Otázka vyplynula z diskuse k blogspotu o německém zákazu
řídit motorová vozidla bosky nebo s obuví s volnou patou, kdy diskutér z
anglosaské země hájil zásadu, že státu do toho nic není, i když se tímto
způsobem prodlužuje průměrná brzdná dráha minimálně o 31 %. Reagoval takto: „Je naprosto jedno co mel ridic za boty,
jestli ze zpusobil havarii, a tim to konci! Nikdo nebude pitvat do nekonecna,
zda ridicka mela menstrualni moment v dobe nehody a nebo sestipalcove podpatky
na botach!“
V takovém případě pak pojišťovny vyplatí škody též z havarijního
pojištění, náklady na to jdou však k tíži ostatním pojištěncům, kterým se pak
zvýší pojistné prémie. Sice teoreticky vyšší svoboda lidského rozhodování,
ovšem za cenu vyšších nákladů. Obdobně neregulovaný systém amerického zdravotního
pojištění dohromady s přebujelou aplikací precedentů (zvykového práva) způsobuje,
že je nejdražší na světě, aniž by byl po zprůměrování zdravotnických výkonů nejlepší
na světě.
České pojišťovnictví při nedostatečné regulace ze strany
státu, dělá z majitelů aut žebráky a Čechům je to lhostejné. Německé pojišťovny
donucené státem vyplatí poškozeným z titulu povinného ručení vždy náhradu v
plné výši, české jedině v případě, nebyl-li řidič, který nehodu zavinil, v
okamžiku pojistné události pod vlivem omamných látek, alkoholu a měl-li
řidičský průkaz příslušné kategorie. Jinak neuhradí vůbec nic. Stejně tak český stát nepředepisuje pojišťovnám
dostatečné minimální krycí částku pro škody z povinného ručení.
Příklad. Půjčíte vůz známému, ten se opije, havaruje a
způsobí škodu například 7 000 000 euro. Česká pojišťovna odmítne pojistné
plnění s ohledem na vylučovací klauzuli. Kromě toho nelze na takovou výši škody
auto u českých pojišťoven pojistit. Jako majitel vozidla pak musíte škodu
uhradit sám. To se v Německu péčí státu stát nemůže, německé pojišťovny kryjí škody
z povinného ručení vždy, i když nemá-li řidič řidičské oprávnění. Řídit vozidlo
bez něj je ale v Německu trestný čin, v Česku pouze přestupek. Pojišťovny po
regulaci škod pak mohou proti řidiči uplatnit tzv. regres, který je zákonem
omezen do výše 10 000 euro.
Blahodárný vliv státu se projeví, je-li vhodně aplikován, i při
ochraně obyvatelstva před zvůlí zdravotních pojišťoven a lékařů. Použijme opět
německý příklad. Stát předepisuje, co mají zdravotní kasy hradit. Samozřejmě o
tom nerozhodují úředníci, k tomu vytváří stát odborná grémia. Medikamenty jsou
rozděleny podle diagnóz a účinných látek a zaneseny do seznamu léků, které se
smějí předepisovat. A zdravotní pokladny to dokáží pravidelně, tj. každý měsíc u
každého lékaře kontrolovat. I počet předepsaných tablet na diagnózu.
Předepíše-li jich lékař více, dostane citelnou pokutu. Ne jako v Česku, kde
každý lékař může předepisovat, co se mu zamane, jen s omezením své
specializace. Pro zajímavost omezení specializací při předepisování medikamentů
v Německu neplatí, protože do péče rodinného (záchytného, všeobecného) lékaře
jste svěřeni s dalším léčením po návštěvě specialisty. Takže rodinný lékař vám
klidně, je-li to třeba, předepisuje léky, které v ČR smí předepsat jen
specialista, dokonce i opiáty. Zdravotní pojišťovny jsou schopny uhlídat, zda
tak činí správně. Jde o jejich výdaje.
Jsou tedy regulační zásahy státu prospěšné nebo ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat