Tomáš Krystlík
Řeč bude o
českých starobních důchodech. Po cinkání klíči byl systém změněn z korelace
důchodu a výše výdělku za posledních pět nebo deset let (co bylo pro
nastávajícího důchodce výhodnější) na nepřehledný systém koeficientů pro každý
rok jinak vysokých, kterými se násobí roční příjmy počínaje rokem 1986, aby se
vypočetl tzv. měsíční základ, který se násobí počtem pojištěných měsíců.
Klasický příspěvkový systém v ČR dosud neexistuje. Do náhradní doby pojištění
se započítávala vojenská služba, doba péče o dítě, ukončené studium coby
příprava na zaměstnání – nejdříve nikoliv cizím státním příslušníkům, později i
jim. Podmínkou pro vznik starobního důchodu bylo 25 pojištěných let nebo 10 let
pro poměrný starobní důchod v méně než v poloviční výši.
V roce 2009 se
vyškrtl zápočet dokončeného studia do pojištěných dob a bylo schváleno, že pro
vznik nároku na důchod bude postupně přidáván ročně jeden rok k požadavku odpracovaných
let, takže od roku 2019 bude nutno mít 35 odpracovaných let včetně náhradních
dob. Nyní se důsledků hlouposti tvůrců zákona, poslanců a senátorů Parlamentu
ČR začínají obávat úřady a instituce, protože podle jejich odhadů nebudou mít
mnozí v době splnění věkové kritéria pro vznik důchodu odpracováno 35 let, tedy
na důchod nedosáhnou.
Pro kontrast
uveďme dva příklady. Ve SRN stačí pro vznik nároku na starobní důchod celkově
pět let pojištění (60 měsíců) nebo náhradních dob (péče o dítě, vojenská
služba, studium se započítává jen dokončené vysokoškolské a to jen třemi roky).
V Austrálii pro vznik starobního důchodu musíte být v okamžiku vzniku nároku na
něj v zemi usedlý, ale nemusíte odpracovat ani jediný den, ani mít australské
občanství. Důchod je však pro každého stejně vysoký, snižuje se od určité výše
majetku, do které se nezapočítává dům, kde důchodce bydlí, jeho auto, postupně až
na nulu. Množství českých tzv. penzionářů se stěhovalo po své šedesátce do
Austrálie, aby si tam vyseděli trvalý pobyt a počkali si na australský důchod v
65 letech věku. Australské úřady, protože jich bylo relativně hodně a
zatěžovali státní kasu, je po čase vyzvaly, aby jim oznámili výši svého českého
důchodu. Ti to po česku většinou ignorovali a tak si začaly australské úřady
dopisovat s Českou správou sociálního zabezpečení, která jim výši důchodů
českých penzionářů (místní český výraz pro takové české vychcánky) poskytla. O
český důchod byl všem penzionářům snížen důchod australský.
Praktická rada
pro ty, kteří se chystají na práci do zahraničí a vystavují se tak
potenciálnímu nebezpečí, že jim budou chybět odpracovaná léta pro splnění
podmínek pro přiznání českého důchodu. Pokud víte, kde byste chtěli pracovat,
tak si otevřete website Ministerstva zahraničí ČR s výčtem platných
bilaterálních mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení a vyhledejte si,
pokud byla uzavřena, smlouvu mezi ČR a státem, kde hodláte pracovat. V textu
smlouvy si najděte paragraf o zápočtu let odpracovaných v jednom státě do
důchodového systému ve státě druhém v případě, že člověk nemá ve státě druhém
dostatek odpracovaných let. Praktický dopad. Kdo dělal třeba pár měsíců kolem
roku 1968 v Německu, může si na základě oné smlouvy požádat o německý důchod,
splňuje-li německé věkové kritérium, které se nyní postupně posouvá ze 65 na 67
let. Odpracovaná léta v Česku mu pomohou splnit německou podmínku pěti
pojištěných let (odpracovaná léta v ČR nemají však vliv na výši německého
důchodu, jen umožní vznik nároku na něj – v Německu je příspěvkový systém bez
minimální výše důchodu, takže důchod může činit i jen několik euro). Obdobně je
tomu v Rakousku a dalších zemích, se kterými má ČR smlouvu. Samozřejmě nesmí
jít o práci načerno.
Z toho plyne,
že za prací by se nemělo putovat do států mimo EU a navíc takových, které
nemají uzavřenu s ČR smlouvu o sociálním zabezpečení, protože tam odpracovaná doba
nebude započtena do požadovaných 35 pojištěných let pro vznik českého
starobního důchodu. Strašení nevzdělaných žurnalistů v médiích, že státní
důchody nebudou v době odchodu do důchodu existovat, jsou plané. I kdyby došlo
k totálnímu zhroucení státu a jeho zmizení z mapy, nemůže si nástupnický stát
dovolit nevyplácet důchody, protože by tím důchodce přesunul do kategorie
sociálně potřebných, o které by se musel tak jako tak starat a to za vyšších
nákladů. Zcela zhroutit se však mohou fondy pro dobrovolné důchodové
(při)pojištění. V Česku, protože v západní Evropě mají proti této eventualitě
zpravidla vytvořeny zákonné zábrany.
Žádné komentáře:
Okomentovat