Tomáš Krystlík
V diskusi k mým blogspotům se často vyskytují názory
dehonestující Němce. Mno, chtěl bych vidět pisatele, který
by si zvolil za předpokladu stejné ceny škodovku, když by za stejný peníz si
mohl vozit zadek v mercedesu!
Ale
vezměme to od počátku. Koncem 18. století je čeština nezpůsobilá k vyjadřování
byť kuchyňských receptů s novými postupy a ingrediencemi, němčina již má
konverzační lexikony, jednojazyčné slovníky vysvětlující význam slov. Češi se
na ony univerzální jednojazyčné slovníky dodnes nezmohli – vytvořili skvělou,
ale dnes již zastaralou encyklopedii Ottovu, ale jen naučný slovník, ne
univerzální etymologický slovník s nespisovnými obraty, cizími slovy, prostě s
celou slovní zásobou.
Jak
obrozenci vynaložili obrovské úsilí na pozdvižení nefunkčního českého jazyka,
je známo. Zdařilo se, ale za cenu minimálně stoletého zpoždění jazykových Čechů
ve svém kulturním vývoji. Dodnes čeština nemá v některých odvětvích odborné
výrazivo, což je umně zamaskováno – běžný Čech si to, pokud nepřekládá do
češtiny, vůbec neuvědomuje.
První
díl slovníku spisovného jazyka českého, tedy jazyka z cca 70 % uměle
vytvořeného, vychází v roce 1939 za protektorátu. V roce 1940 se v protektorátu
zavádějí první státní normy, které předtím v ČSR neexistovaly.
Dá
se to interpretovat i takto: Kdyby nebylo hlubokého českého národního komplexu
méněcennosti vůči světu, hlavně vůči Němcům, a který působil jako pohon českého
národa, kde by Češi dnes byli?
Žádné komentáře:
Okomentovat