středa 2. června 2021

TŘICETILETÁ VÁLKA 1914–1945 (2)

Tomáš Krystlík

Příčiny světové války

V roce 1905 první lord admirality John Fisher požadoval od krále Edwarda VII. sto tisíc vojáků, kteří se měli vylodit na po­­mořanském pobřeží, aby odtud táhli na Berlín. Tentýž Fisher v roce 1912 poznamenal, že „se připravuje velká válka, aniž to kdo tak vnímá“.

V memorandu z 1. 1. 1907 vysoký úředník britského ministerstva zahraničí Eyre Crowe mj. napsal: „Prvenství Německa na moři je neslučitelné s existencí britské říše. I kdyby však Velké Británie nebylo, přinutilo by sloučení největší pozemní a námořní moci v jedněch rukou celý svět, aby se spojil a zbavil se tohoto přízraku.“

Britský ministr války Richard Burdon prohlásil 3. 8. 1911 o Německu: „Taková země a její lid mohou být vyřazeni ze soutěžení kulturního lidstva jen špionáží a násilím.“ To zní vysloveně jako ospravedlnění budoucí války. 

Úpadek Velké Británie jako světové hospodářské velmoci dokumentuje i skutečnost, že roku 1860 i s koloniemi se po­­dílela 25 % na veškeré světové průmyslové výrobě, ale v roce 1913 to bylo již méně než 10 %, zatímco Německo samo vy­­rábělo 15 % světové produkce, a to bez kolonií.

V rozhodujících britských kruzích na přelomu století zavládla představa, že „cíl Německa nespočívá v ničem menším než ve zničení britské moci, ponížení Anglie a rozbití impéria.“ Totéž, co Němci podle Britů si přáli Británii učinit, chtěli Britové uplatnit vůči Německu, přičemž posedlost po světové nadvládě připisovali hlavně Prusku, coby vůdčí zemi Německé říše.

Došlo to později tak daleko, že londýnský biskup anglikánské církve Arthur Winnington-Ingram v únoru 1915 vyzýval britské obyvatelstvo těmito slovy: „Semkněte se pro velké křížové tažení, k – nemůžeme to popírat – zabíjení Němců. Usmrcovat je, nikoliv kvůli zabíjení samému, nýbrž abychom zachránili svět. Zabíjet dobré stejně jako špatné, mladé muže jako i staré… zabít je dříve, než civilizovaný svět bude sám zabit.“ 

Vznik evropské, později světové války ovlivnil, ne však vyvolal – nedá se to označit za příčinu – sarajevský atentát 28. 6. 1914 na rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho ženu, hraběnku Sophii Chotkovou. Takových politických vražd se v té době odehrávalo dost, ale tato byla velmi důležitá tím, co měla vyvolat a čemu měla zamezit. Srbští nacionalisté se potřebovali rakouského nástupníka trůnu zbavit, protože chtěl jednotlivým náro­dům v mocnářství v rámci etnografických (jazykových) hranic přiznat práva obdobná těm, které dosud mělo v mocnářství jen Uhersko a v rám­­ci Uherského království Chorvatsko. Pro jižní Slovany v říši chtěl František Ferdinand zřídit čtyři státní útvary: Kraňsko, Království chorvatské, Vojvodinu, Bos­­nu a Hercego­vinu. Nové státy v budoucí federalizované monarchii by vznikly v neněmeckých oblastech bez ohledu na historické hranice původních zemských celků, pouze podle svých jazykových hranic. Ty pak chtěl František Ferdinand spojit v šestnáctičlenné federalizaci. Takovým uspořádáním by se Srbům, pod­porovaným Ruskem, rozplynula vidina Velkosrbska, království jižních Slovanů pod srbským královským ro­dem Karađorđevićů, protože Bosnu a Hercegovinu svěřenou do správy Rakousku-Uhersku Berlínským kongresem v roce 1878 si Rakousko přivtělilo v roce 1908 a navíc Slovinci a Chorvaté se cítili v Rakousku-Uhersku v podstatě spokojeni a nedalo se očekávat, že by se po zvýšení své autonomie federalizací (Chorvatsko autonomii v rámci Uherska již mělo) připojili k Velkosrbsku. Tento stav hrozící do budoucna chtěli Srbové za každou cenu zvrátit.

Český stát měl v takto vytvořené 16členné federaci odpovídat přibliž­ně pozdějšímu protektorátu, to jest bez pásu území přilehlého k hranicím kolem celých Čech a jižní Moravy, ze kterého by vznikla budoucí federální země Ně­mec­­ké Rakousko, dále bez federálního státu Německá Morava z Rakouského Slezska s kusem severní Moravy. Na území Království Bohemie, Königreich Böhmen měly tedy vzniknout tři federální státy, dva německé a jeden český.

František Ferdinand nesnášel jakýkoliv nacionalismus, nejen maďarský a český, nýbrž i německý a všechny další na­­cio­nalismy v monarchii se vyskytující. Mluvil dobře česky, měl z češtiny maturitu, zatímco jeho manželka, nominálně Češka, zna­­la česky pouze pár slov. Na jaře 1913 František Ferdinand, když Conrad von Hötzendorf, náčelník generálního štábu, opět po­­žadoval preventivní válku proti Srbsku, prohlásil věštecky: „Conradova idea je bláznovství, válka s Ruskem je náš konec. Jest­li­že nastoupíme proti Srbsku, pak stojí Rusko za ním a máme válku s Ruskem. Mají se rakouský císař a ruský car navzájem svrh­nout z trůnu a uvolnit cestu revoluci?“ Adolf Hitler později ve Františku Ferdinandu spatřoval člověka, který chtěl z Rakouska-Uherska vytvořit slovanskou říši. Ve své knize Mein Kampf se o něm vyjádřil, že „se tento budoucí vládce dvoumonarchie pokoušel všemi prostředky napomo­ci její­mu odněmčení.“

V Bělehradě podporovali ruský vyslanec Nikolaus Hartwig a jeho vojenský attaché, plukovník Viktor Artmanov přes jimi zvoleného prostředníka, srbského plukovníka Dragutina Dimnitrijeviće, přezdívaného Apis, zakladatele tajné organizace Černá ruka, který přímo řídil sarajevské atentátníky. Rakušané přenesli těžiště své zahraniční politiky po svých vojenských porážkách z Itálie na Balkán, takže začali vadit nejen Srbům v realizaci budoucího Velkosrbska, nýbrž narušovali i zájmy Ruska na Balkáně. Navíc se Rusové považovali za ochránce slovanských národů, zejména pravoslavných. Apis pak v roce 1917 potvrdil před srbským soudem, že atentát v Sarajevu zorganizoval po dohodě s Artamanovem. Ze sovětských archivů byla hned po VŘSR někým odstraněna veškerá korespondence Hartwigova s ministerstvem zahraničí v Sankt-Petěrburgu z období květen–červenec 1914.

Co měl atentát na rakouského následníka trůnu vyvolat? Podle přání ruských kruhů válku, ve které by bylo zničeno Německo, a to následujícím postupem: Rakousko-Uhersko si nenechá atentát líbit, bude hrozit Srbsku, jemuž na pomoc přispěchá pravoslavné Rusko, aniž má s ním spojeneckou smlouvu. Do války srbsko–ruské proti Rakousku-Uhersku budou zataženy na základě spojeneckých smluv Německo po boku Rakousko-Uherska a Francie po boku Ruska. Protože Německo nehodlalo vést válku na dvou frontách, znamenalo to s nejvyšší pravděpodobností vynucený, tedy nepovolený, přechod německých vojsk přes neutrální Belgii a otevření fronty proti Francii ze severovýchodu podél kanálu La Manche. Pak by se do války mohla už zapojit i Velká Británie, která mj. garantovala belgickou neutralitu. A Rusko a Francie si představovaly, že se jejich armády potkají v Berlíně a Německo navždy zmizí z mapy.

Německý historik Schultze-Rhonhof ocitoval v roce 2003 ruský armádní časopis Razvědčik, který zcela veřejně již v lednu 1914 napsal: „Nám všem je snad velmi dobře známo, že se připravujeme na válku na západní frontě především proti Němcům… Nejen vojsko, nýbrž veškerý ruský lid musí si zvyknout na myšlenku, že se chystáme ke zničujícímu zápasu proti Němcům a že německé státy musejí být zničeny, i kdybychom přitom ztratili statisíce lidí.“

Hlavní ruské válečné cíle, jak píše francouzský historik Fejtö, vyložil dne 13. 9. 1914 francouzskému vyslanci Maurici Paléologovi ruský ministr zahraničí Sergej Sazonov: zřízení opevněných ruských základen na Bosporu a v Thrákii (v oblasti průlivu Dardanely, Dardanellia, dnes Çanakkale boğazı) a destrukce Rakousko-Uherska osvobozením Slovanů, výměnou nabídl Francii podporu pro její požadavky na levém břehu Rýna.

Snad nejpádnější důkaz o tom, kdo se připravoval na válku proti Německu léta před jejím vypuknutím tak, aby na ně nepadl ani stín podezření, poskytli sami Britové a to manipulací s neutralitou Belgie. Podle oficiálního výkladu dějin porušila belgickou neutralitu německá vojska svým přechodem na francouzskou frontu přes belgické území. Předcházela tomu německá oficiální žádost o přechod belgického území, což belgická vláda odmítla. Ale v okamžiku předání německé nóty Belgii se již francouzská vojska přesunovala přes belgické území k německé hranici a belgická armáda byla mobilizována (sic). Skotští historici Docherty a Macgregor v roce 2019 doložili, že již v roce 1906 začala tajná britsko–belgická jednání, která vyústila do tajné úmluvy mezi Velkou Británií a Belgií o vyslání britské armády do Belgie proti Německu o síle 105 tisíc mužů. Úmluva řešila i takové detaily jako přidělování styčných belgických důstojníků a tlumočníků k jednotlivým britským vojenským jednotkám, jak a kde budou léčeni zranění britští vojáci a podobně. To vše při belgické neutralitě! V listopadu 1912 se belgický parlament dohodl na tajném zasedání na rozsáhlém vojenském programu pro belgické ozbrojené síly, neutralita sem nebo tam. Belgická armáda měla mít napříště 150 000 vojáků ve zbrani, k tomu 60 000 v pomocných jednotkách, 130 000 v civilní obraně, dohromady 340 000, což znamenalo pro 7,5milionový stát obrovské finanční zatížení. Britské vojenské velení taktéž v listopadu 1912 informovalo Belgičany, že v případě válečných událostí přeloží do Francie a Belgie 160 000 britských vojáků pro boj proti Německu (sic). V únoru 1914 byl dokonce bilaterální smlouvou stanoven i speciální výměnný kurs libry pro britské vojáky v Belgii. Velká Británie a Belgie tedy minimálně osm let před vypuknutím války porušovaly belgickou neutralitu.

Vypuknutí války

Po zavraždění následníka trůnu Františka Ferdinanda d‘Este a jeho ženy 28. 6. 1914 v Sarajevu dostali 23. 7. Srbové ultimátum s lhůtou 48 hodin s těmito požadavky: musí ustat nepřátelská propaganda v médiích a ve školách proti Rakousku-Uhersku, vláda a král se za atentát omluví, rakouská policie pomůže v pátrání po pachatelích a ti pak budou vydáni Rakousku-Uhersku. S výjimkou jediného požadavku a to připustit vyšetřo­vání rakouských úředníků na vlastním území s tím, že prý odporuje srbské ústavě, byli Srbové ochotni ostatní požadavky splnit. Ale Rakousko-Uhersko nežádalo svrchovanost nad policejním pátráním, chtělo se jen zúčastnit vyšetřování. Takových obdobných přeshraničních policejních spoluprací Rakouska-Uherska a Srbska byly v minulých letech desítky a proběhly bez problémů. Důvod srbského odmítnutí byl tedy zástupný.

Spojenec Srbska, Rusko začalo týž den, 23. 7. (sic), s částečnou mobilizací v rozsahu čtyř vojenských okruhů, což od­povída­lo pří­pravě na velkou válku (některé zdroje udávají datum 24. 7.), nicméně o den nebo dva dříve, než Srbsko mělo na ultimátum odpovědět. Ministr zahraničí Sazonov popřel 26. 8. německému vyslanci hraběti Pourtalès na jeho přímý dotaz, že Rusko mobilizuje navzdory 28 různým varovným hlášením o probíhající ruské mobilizaci dorazivším do Berlína. Že varovná hlášení byla pravdivá, vyšlo najevo v okamžiku, kdy po vypovězení válečného stavu měla carská vojska u hranic takovou převahu, že pronikala velmi rychle do hloubi Východního Pruska.

Rozšířeně Rusko mobilizovalo 28. 7. a plně od 30. 7. Ruská mobilizace byla namířena pře­devším pro­ti Německu, méně proti Rakousku-Uhersku. 24. 7., tj. více než týden před tím, než obdržela německou nótu požadující průchod německých vojsk k belgicko–francouzské hranici, mobilizovala proti Německu Belgie, formálně neutrální.

Povzbuzeni postojem ruských bratří začali Srbové tři hodiny před vypršením rakouského ultimáta 25. 7. v 15 h s mobilizací, státní archiv, srbské ministerstvo financí a veřejná správa se začaly stěhovat do Niše, protože na okraji Bělehradu teče Dunaj, jehož levý břeh tehdy již ležel v Rakousku-Uhersku. 28. 7. vy­povědělo Rakousko Srbsku válku, což by byl za nor­mál­ní situace jen lokální ozbrojený konflikt mezi dvěma státy a začalo týž den večer s částečnou mobilizací. Naplánováno bylo obsadit Bělehrad na druhém břehu Dunaje a vynutit si podmínky ultimáta. Takové akce bylo Rakousko-Uhersko ale schopno až po dvou týdnech po vyhlášení mobilizace.

Německo se pokusilo válce za­brá­nit a navrhlo přímá jednání Rakouska-Uherska a Ruska. Ministr zahraničí Grey byl pro, Sazonov proti. Británie ale směřovala neochvějně k válce, což před všemi tajila. Francouzský vyslanec v Sankt-Petěrburgu Maurice Paléologue prozradil ve svých pamětech podle Dochertyho a Macgregora na svého britského kolegu tamtéž, Georgea Williama Buchanana, že mu tehdy doslova řekl: „Rusko je odhodláno jít do války. Musíme tedy na Německo svalit veškerou odpovědnost. Jen tak se anglické veřejné mínění nechá přesvědčit o nezbytnosti války.“

Německý císař Wilhelm II. (Vilém II.) se 30. 7. pokusil telegraficky intervenovat u své­ho bratrance, rus­­kého cara Nikolaje II. (Mikuláše II.). Ten telegraficky Wihelmovi II. 31. 7. v 1:20 v noci odpověděl, že k němu posílá svého emisaře generála Eliase Tatiščeva, aby sjednal opětovné nastolení mírových poměrů mezi oběma zeměmi. Jenže ten byl na sankt-petěrburském (petrohradském) nádraží ještě před odjezdem vytažen z kupé vlaku do Berlína a zatčen ruskou vojenskou policií. Ruská armáda a ministr zahraničí Sazonov si přáli válku s Německem car necar. Týž den (31. 7.) oznámilo Ra­kousko-Uhersko, znepokojené mobili­zač­ní aktivitou rus­kých vojsk po­dél ruské hranice s Haličí, že 4. 8. započne se všeobecnou mobilizací.

O tehdejším schylování k válce napsal tehdejší náčelník mo­bili­začního oddělení rus­kého generálního štábu Sergej Konstantinovič Dobrovolskij, kterého cituje i Wenzel Jaksch: „Celý (ruský) mobilizační plán byl pře­dem roz­pra­co­ván až do konce a do posledního detailu. Když se zvolil okamžik, stačilo stisknout knoflík a celý stát za­čal automaticky fun­govat s přes­ností hodinového strojku. Zastavit jej nešlo. Zcela mechanicky bylo tak rozhod­nuto o počát­ku války.“

Protože Německo se obávalo možné války na dvou frontách: proti Rusku a jeho spojenci Fran­cii, tak německý vy­slanec v Sankt-Petěrburgu Friedrich von Pourtalès předal 31. 7. oficiál­ně příslušnou nótu s výzvou k zastavení rus­kých válečných pří­prav do 1. 8., do 12. hodiny místního času. Ministr zahraničí Sergej D. Sazonov i car mu ale vysvětlili, že z „tech­nických dů­vodů nelze mobilizaci přerušit.“ Rusko tedy vědomě způsobilo celoevropský válečný konflikt. 31. 7. telegrafoval ruský vyslanec v Paříži Alexandr P. Izvolskij do Sankt-Petěrburgu: „Francouzský ministr války v nejlepší a srdečné náladě mě informoval, že vláda se závazně rozhodla pro válku.“ Týž den, 31. 7 v 16:00 byly rozeslány z hlavního pařížského telegrafního úřady mobilizační telegramy pro francouzské vojenské útvary.

Na německé ulti­má­tum se Rus­ko neobtěžovalo reagovat a tak 1. 8. v 18 hodin předal von Pourtalès nótu o vyhlášení vál­ky a následně Německo začalo s mobilizací.

2. 8. měly být bombardovány francouzským letectvem železniční tratě z Norimberka (Nürnberg) do Würzburgu a do Ansbachu, což se ne­po­­tvrdilo, avšak je značně pravděpodobné a dodnes není vyvráceno, že 1. 8. byl nad Norimberkem (Nürnberg) ostřelován francouzský vo­­jen­ský letoun. The New York Times tvrdil ve svém vydání z 5. 11. 1916, že tehdy byl fran­couzským letectvem bombardován Neuen­burg, město na Rýně poblíž alsaského Mülhausenu (dnes Mulhouse), a někdo v řetězci odesilatel zprávy – telegrafní úřed­­ník – příjemce – žurnalista zaměnil Neuenburg za Nürnberg. Třetí možnou variantou je, že bombardování byl německý výmysl, záminka k vy­povězení války Francii. Dodnes v tom není jasno. Vyberte si.

Německo se 3. 8. po po tomto dodnes ne zcela vyjasněném leteckém bombardování Německa francouzským letectvem pr­o­hlásilo být ve válečném stavu s Francií.

Francouzský ministerský předseda a současně ministr zahraničí Raymond Poincaré ujistil již v roce 1912 ruskou vládu, že Francie bude Rusko za každé situace vojen­sky podporovat podle vojenského paktu z roku 1892 a spojenecké smlouvy z roku 1894, bude-li Rusko někým napadeno nebo někoho napadne. Německo jednalo v souladu se svou válečnou dok­trínou, podle níž rychlé vojenské ochromení Francie je jedinou možností, jak předejít válce na dvou frontách, což vyžaduje obe­jít přes neutrální Belgii francouzská opevnění u hranice s Německem a vpadnout do Francie podél kanálu La Manche, kde francouzská opevnění nejsou. Německá vojska obsa­dila 3. 8. Lucem­bursko a překročila hranice Belgie poté, co belgická vláda zamítla německou žádost o přesun vojska přes belgické území. Velká Británie měla již od 26. 7. (sic) mobilizované válečné loďstvo a vypověděla válku Německu 4. 8. 1914. Rakousko-Uhersko vypovědělo válku Rusku 6. 8.

Exkurs. Již v roce 1895 zpracoval německý generální štáb plán válečných akcí proti Francii a Rusku umožňující vyhnout se válce na dvou frontách. Od té doby byl pravidelně aktualizován a zpřesňován. Vycházel z faktu, že ruská armáda dosáhne plné mobilizace vlivem špatné a nedostatečně husté železniční sítě (její hustota v Německu byla více než desateronásobná), ne­­do­statečné organizace a absence silnic až za 105 až 120 dní. Německo potře­buje pro mobilizaci 15 dní, porazit Francii mu­­sí do šesti týdnů a potom všechny síly vrhnout proti Rusku. Rusové však tyto němec­ké plány znali do nejmenších po­drob­no­­stí – sekční šéf rakousko-uherské zpravodajské služby, plukovník Alfred Redl až do roku 1913 coby ruský špion svědomitě zpra­­voval Sankt-Petěrburg o všech tajných plánech německého a ra­kouského štábu. Aby tento německý plán zmařili, rozhodli se Ru­so­vé 17. 8. 1914 podle Zubova zaútočit jako první, aktuální početní převaha ruských sil u hranic v poměru 1,5 : 1 proti německým ve Východním Prusku slibovala úspěch. 23. 8. následoval další ruský vpád, tentokrát do rakouské Haliče. Podle jiných zdrojů zaútočily první jezdecké jednotky rus­­ké armády na Východní Prusko hned 2. 8. ráno, tedy dříve, než je mohly dostihnout rozkazy ze Sankt-Petěrburgu reagující na vypo­vě­ze­ní války. Vyberte si. Zde je potřeba vyjasnit jednu věc. Když Rakousko-Uhersko zjistilo, že Redl zradil, změnilo své mobilizační plány a zpravilo o tom svého spojence Německo. Tím ale postavilo Německo před problém, protože plán vyhnout se válce na dvou frontách rychlým vojenským vyřízením Francie přes Belgii změnit nešlo.

První světová válka jako boj o svobodu, spravedlnost, sebeurčení a demokracii, termíny šířené Wilsonem, Ma­sarykem a dalšími, jsou bludy, které v české společnosti přetrvávají dodnes. Vedla se o udržení nebo získání větší moci mocností. Fran­­cie chtěla odčinit porážku z války v roce 1870–1871, získat zpět Alsasko, Lotrinsko a navíc německá území na levém bře­hu Rýna, Rusko mělo válečné cíle dalekosáhlejší: oslabit Německo, později i rozbít Rakous­ko-Uhersko ve prospěch hlavně slovanských národů, zvýšit vlastní vliv na Bal­ká­ně, proniknout ke strategicky důležitým místům v Turecku a požadovalo pro sebe alespoň Halič, Bukovinu, Východní Prusko a Slezsko. Velké Británii vadila zejména německá konkurence ve světovém obchodu a budované německé válečné loďstvo. Němec­ko válečné cíle nemělo (sic).

 Lze tvrdit, že první světovou válku rozpoutalo svým počínáním Rusko, avšak za nitky vedoucí k vypuknutí války tahala ze zákulisí Velká Británie.

 

https://www.historieblog.cz/2021/06/tricetileta-valka-1914-1945-2/#more-5125

 


45 komentářů:

  1. Z Paula Johnsona: Dějiny XX. století, cituji:
    Carské Rusko představovalo ve své poslední mírové fázi rozsáhlý pokus o kolektivní kapitalismus, a to pokus zřejmě velmi úspěšný. Na Němce to dělalo dojem a měli z toho strach: obava z rychlého růstu ruské hospodářské (a tím i vojenské) moci byla dokonce jednou z hlavních příčin, proč se Německo v roce 1914 rozhodlo pro válku. Bethmann-Hollweg řekl Riezlerovi: „Budoucnost patří Rusku.“

    Když začala válka, každý její účastník pečlivě zkoumal, jak jeho soupeři či spojenci zvládají válečné hospodářství a jaké zásahy si v něm mohou dovolit, a uvažoval, co se z toho dá napodobit. Kapitalistické kruhy, uspokojeny obrovskými zisky a snad také z vlastenectví, neměly námitek. Výsledkem byl kvalitativní a kvantitativní vzrůst úlohy státu, který se pak už nikdy plně nevrátil do normálních kolejí. Válečná opatření se sice občas měnila na mírová, ale stát je v podstatě vždycky zase obnovil, obyčejně natrvalo. Německo udávalo krok: urychleně přijalo většinu ruských opatření, která je v míru děsila, a provádělo je tak účinně, že Lenin, když v letech 1917 a 18 zdědil ruskou státní mašinérii, čerpal zkušenosti zase naopak z německého válečného hospodářství. Tou měrou, jak se válka protahovala a rostly ztráty a zoufalství, bojující státy se stávaly čím dál tím totalitnější, zejména po zimě 1916-17. V Německu skončila civilní vláda devátého ledna 1917, kdy byl Bethmann-Hollweg přinucen podvolit se požadavku neomezené ponorkové války. Moci se vzdal úplně v červenci, kdy vedení obludného státu převzal generál Ludendorff a admirálové. Tato událost znamenala skutečný konec konstituční monarchie, ježto se císař pod nátlakem generálů vzdal práva jmenovat a propouštět kancléře. Ještě za svého úřadování Bethmann-Hollweg zjistil, že má odposlouchávaný telefon, a podle Riezlera, kdykoli zaslechl podezřelé klapnutí, řval do aparátu: „Která svině mě zas odposlouchává?“ Ale odposlech telefonu byl legální podle zákonů „stavu obležení“ které opravňovaly místní vojenské velení cenzurovat či zabavovat noviny. Podobným způsobem byl Ludendorff „zmocněn“ nahnat do Německa 400000 belgických dělníků jako předzvěst sovětských a nacistických otrokářských metod. V posledních osmnácti měsících nepřátelství v zoufalé snaze zmobilizovat pro vítězství chabé zbytky výrobních sil praktikovala německá elita horlivě to, čemu se otevřeně říkalo „válečný socialismus“.

    OdpovědětVymazat
  2. Z Paula Johnsona: Dějiny XX. století, cituji dále:
    V jistém smyslu byli Němci podváděni řadu let, ale hlavně vlastní vládou, která nikdy neřekla lidem pravdu o cílech a metodách své zahraniční politiky. Plná pravda vyšla ve skutečnosti najevo až v roce 1961, kdy velký německý historik Fritz Fischer vydal své dílo Griffnach der Weltmacht, Snaha o světovládu, kde vylíčil agresivitu německé expanzívní zahraniční a vojenské politiky. Následovaly dlouhé a rozhořčené spory německých historiků, které vrcholily zasedáním Německé historické společnosti roku 1964. Zde byly nade vší pochybnost prokázány hlavní aspekty německé válečné viny a časem je uznala i většina Fischerových kritiků. Stojí za to je stručně zopakovat.

    V druhé polovině devatenáctého století se Německo stalo obrovskou a velmi úspěšnou průmyslovou mocností. To mělo ovšem za následek vznik početného průmyslového proletariátu, který se nedal zvládnout jako rolníci a s nímž se německá vládnoucí třída statkářů a vojáků odmítala dělit o moc. Bismarck řešil tento problém dvěma směry: Na jedné straně rozšířil v osmdesátých letech tradiční sociální zabezpečení občanů pruské monarchie tak, že v podstatě vznikl na světě první Wohlstandstaat či welfare state, tj. „stát sociálního blahobytu“. Na druhé straně se snažil po skončení expanzionistických válek cílevědomě udržet jednotu státu tím, že předstíral stálou „hrozbu z vnějška“ a vytvořil tak jistou homogenní mentalitu národa „ve stavu obležení“. Bismarck dovedl s tímto smyšleným bubákem zacházet. Jeho nástupci nikoliv. Dokonce sami v něj jako oběti rostoucího iracionalismu a strachu uvěřili. Už před rokem 1911 rozpoutala německá vládnoucí vrstva propagandistickou kampaň nového etnického nacionalismu: „Jejím cílem bylo zkonsolidovat postavení vládnoucích tříd s úspěšnou zahraniční politikou; čekalo se dokonce s nadějemi na to, že rostoucí sociální napětí vyřeší válka. Tím, že se velkého zápasu zúčastní masy, začlení se do monarchického státu právě ty části národa, které až dosud stály stranou.“ Účelem války roku 1914 bylo vytvořit v Evropě nový řád, v němž by bylo Německo vedoucí silou. Sekretář Bethmanna-Hollwega Riezler popsal toto zamýšlené evropské hospodářské sjednocení jako „evropské přestrojení naší vůle k moci“. Bethmann-Hollwegsi uvědomoval, že Británie nikdy úplnou nadvládu Německa nad Evropou nepřipustí. Proto musí být poražena (a s ní Francie a Rusko); a to bude znamenat, že se Německo stane světovou velmocí. V duchu Bethmannových myšlenek si Riezler zapsal do deníku: „Tragický omyl Anglie by mohl být v tom, že nás donutí soustředit veškeré síly, využít všech schopností, že nás postaví před světové problémy a že nám vnutí – proti naší vůli – touhu ovládnout svět.“ Poslední formulace velmi charakterizuje německou snahu přesunout mravní odpovědnost za agresi na jiné.

    OdpovědětVymazat
  3. Z Paula Johnsona: Dějiny XX. století, cituji dále:
    Jestliže za vznik války odpovídala jak vojenská, tak civilní složka německého vládnoucího aparátu, pak za velikost porážky mohli generálové a admirálové. devátého ledna 1917, kdy Bethmann-Hollweg po třech letech odporu ustoupil jejich požadavku vést neomezenou ponorkovou válku, přestalo Německo existovat v jakémkoli směru jako civilní stát. Vedení se ujali admirálové a Ludendorff. Byla to jejich válka. Ve své hazardní hře zvyšovali sázky a dobře věděli, že až dojde k nevyhnutelnému krachu, Německo bude nejen poraženo, ale zlomeno, ožebračeno, zahanbeno a poníženo. Riezler si zapsal: „Nezbude nám než přijmout diktát. Otroctví na sto let. Sen o světovládě se rozplyne navždy. Bude to konec vší arogance. Němci budou rozptýleni po celém světě. Jako židé.“

    Škoda, že Keynes nemohl vědět o těchto zoufalých myšlenkách člověka, který byl přímo v centru německé státní mašinérie. Byl by si uvědomil, že takzvaný „kartaginský mír“ byl vlastně mnohem mírnější, než vládcové Německa tajně předpokládali. Převážná většina Němců věděla ovšem daleko méně než Keynes. Namlouvalo se jim, a oni tomu věřili, že za válku může hlavně ruská rozpínavost a Angličané, kteří žárlí na německé obchodní úspěchy. Pro Německo to prý byla obranná válka za účelem přežití. Tragické je, že pravdu – když se roku 1918 všechno zhroutilo – německému lidu nikdo neřekl. Dokonce i mezi německými socialisty uznávali německou vinu na válce pouze Kurt Eisner, zavražděný roku 1919, Karl Kautsky, který měl za úkol dát do pořádku předválečné diplomatické dokumenty, a Eduard David, který měl jako náměstek ministra zahraničí příležitost přečíst všechny nejdůležitější doklady ihned po pádu monarchie. Ale z dokumentů odhalujících pravdu nebyl uveřejněn ani zpřístupněn žádný. Němečtí historikové, nejlepší na světě, zradili své povolání a přelhávali se.

    Stejně důležité je, že hlavní aktéři tragédie buď lhali, nebo zatajovali fakta. Bethmann-Hollweg mohl říci pravdu o vzniku války a o roli, jakou hráli němečtí hodnostáři při porážce. Neudělal to, ačkoli byl k tomu vyzýván. Tirpitz i Ludendorff ho znemožnili ve svých pamětech, ale Bethmann sám napsal velmi málo; patrně se obával, že by ještě víc prohloubil už tak závažné rozpory v německé společnosti.

    OdpovědětVymazat
  4. Z Paula Johnsona: Dějiny XX. století, cituji dále:
    Nejenom že se zabraňovalo, aby pravda vyšla najevo; pravda byla schválně zakrývána výmyslem, že německé válečné mašinérii „vrazili dýku do zad“ civilní defétisté a zbabělci. Podíváme-li se po letech zpět, sotva pochopíme, jak mohla tato smyšlenka zapustit kořeny. Žádná moc ve vilémovském Německu nebyla s to postavit se vojsku, natož aby mu „vrazila do zad dýku“. Německo bylo v mnoha směrech nejmilitarističtějším státem světa. I nový průmysl byl řízen po vojensku. Celé komplexy továren vyrůstaly na obvodu kasárenských měst hohenzollernských vojenských vládců. Ustavičný vojenský dril pronikl i do obchodnického života a zdůrazňováním přísné vojenské kázně ovlivnil i počátky odborářského hnutí a činnost sociálních demokratů. Všude byly uniformy. Císař se s pohrdáním zmiňoval o ministrech, politicích a diplomatech jako o „tupých civilech“. Aby zvýšili svou prestiž, členové vlády se oblékali do vojenských stejnokrojů. Bismarck nosil uniformu generála jezdectva. Císař sám seděl u stolu ve své pracovně místo na židli ve vojenském sedle. Představa, že by civilní obyvatelstvo mohlo nějak zvrátit tento obludný, vše pronikající militaristický systém, zejména uprostřed největší války v dějinách, je směšná a absurdní.

    Ve skutečnosti tomu bylo právě naopak. Na příměří trval Ludendorff, když si uvědomil, že hra je ztracena a že by měl zachovat aspoň armádu nerozloženou, pokud je čas. Rozkaz k ústupu odevzdal císaři generál Wilhelm Groener se slovy, že se armáda vrací domů v pořádku, ale nikoli už „pod velením Jeho Veličenstva, neboť za Jeho Veličenstvem už nestojí“. A právě armáda, potom co vyvolala válku a vsadila všechno na jednu kartu a přičinila se, aby porážka byla co nejkatastrofálnější, se vyvlékla z veškeré odpovědnosti a předala rozhodování civilistům. Na ně padla nenávist a nevděčný úkol sjednat příměří a podepsat mír, zatímco generálové si připravovali výmluvu o „dýce vražené do zad“.

    Tak ospravedlnil s nepochopitelnou krátkozrakostí a sebeklamem celý německý národ ty, kdo přivedli zemi do nezměrné bídy a chaosu. Spojenci netrvali na potrestání válečných zločinů. Ustoupili dokonce i od požadavku stíhat německé důstojníky, o nichž se vědělo, že porušili haagské úmluvy.69

    Tito lidé byli propuštěni a předáni německým soudům, kde dostali směšně malé tresty, a pak jim bylo dovoleno uprchnout, takže se domů vraceli jako hrdinové.

    Místo toho se vina za všechno svalovala na socialisty a politiky středu. Socialisté byli před válkou největší stranou v říšském sněmu, ale k vládě se nikdy nedostali. A poněvadž parlament nebyl schopen řídit finanční politiku – což byla základní slabost německé předválečné „demokracie“ – nedokázali učinit přítrž německému imperialismu, i když proti němu hlasovali. Byli jedinou stranou, která nesouhlasila se zabíráním ruského území začátkem roku 1918. Když válka skončila, dostali se konečně nakrátko k moci, ale pouze jako právoplatní správci zkrachovaného státu, jehož hříchy museli nést. Když převzali moc politikové středu, k čemuž došlo brzy, byli i oni poznamenáni poraženectvím, kapitulací a tím, že „stranili Spojencům“.

    OdpovědětVymazat
  5. Tolik ke Krystlíkově selektivně vypreparovaným faktům a la Main Kampf: "propaganda nikdy nesmí zobrazovat celou pravdu, ale jen ten její aspekt, jenž se hodí jen jedné straně."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ad 22:28: Není to propaganda, přibližuji jen fakta Čechům neznámá , ostatní znají ze škol.

      Vymazat
    2. No, to byste ovšem neměl ze svého velmi selektivního "přiblížení" udělat univerzálně platný závěr ve stylu: "Lze tvrdit, že první světovou válku rozpoutalo svým počínáním Rusko, avšak za nitky vedoucí k vypuknutí války tahala ze zákulisí Velká Británie."
      Takže, pokud byste uvedl, že dodáváte kamínky do celkové mozaiky, bylo by to fér. Pokud ovšem na základě své jednostranné interpretace uděláte všeobecný soud, pak jste propagandista.

      Vymazat
    3. Pro Anonyma, ktery zde cituje z Paula Johnsona, Dejiny XX. stoleti.

      Tak za prve: Johnson nenapsal zadnou knihy "Dejiny XX. stoleti"
      a za druhe, kazdy Historik pise Dejiny dle sve interpretace, coz je pouze subjektivni pohled na historicke udalosti.
      Proto je o historickych udalostech dostupno nepreberne mnozstvi materialu, vcetne od Krystlika. Nevim proc by mel byt nazvan propagandistou, kdyz to je v podstate kazdy Historik.

      Nakonec i soucasne udalosti podlehaji pozadavku politicke korektnosti, natoz udalosti z minulosti, ktere jsou opet dostupne v archivech te doby.

      Historie NENI exaktni veda a podleha prevazne subjektivnimu pohledu ci vykladu autora, Krystlika nevyjimaje. Muzete mu verit nebo nemusite, to ovsem plati pro kazdeho Historika, ktery pise o necem co nepodleha striknim zakonum, jako jsou exaktni vedy. Ackoliv i tam se da spekulovat, jako treba v Kosmologii nebo v Biologii.

      Vymazat
    4. Zalez, trolle, nejsem na tvoje plky zvědavý.

      Vymazat
    5. Kde clovece berete vy tu jistotu, ze nekoho zajima opisovani pasazi z knihy nejakeho Johnsona?

      Dokazete vubec formulovat nejaky vlastni nazor mimo tech primitivnich nadavek: "Ceskej nadeniku v cizine", "Blbecku", "Zalez trottle", "Neopruzuj otravny trottle", atd.
      Nehlede na to vase oznacovani kazdeho Kapistou, kdo ma vetsi vedomosti nez mate vy a prevysuje vas prehledem,
      Radite se mezi tytez primitivy, jako jsou na diskusi v PL.

      Vymazat
    6. Zalez a nepruď.

      Vymazat
    7. Ja vas nechapu (Anonym @ 16:38) proc na toho zamindrakovanyho saska vubec reagujete.

      Vymazat
    8. 11:26 - podpora sebe sama, Kapištovo schizofrenní unikum.

      Vymazat
    9. Hele ty internetovej sasku, jeste nam rekni kterej z tech dvou je Kapista. Je to ten kterej ma vetsi prehled nez ty, nebo ten co ti vzdycky dokaze natrhnout brka. :-))

      Vymazat
    10. 14:15 - Oligofrenní schizofrenik Kapišta se nedokáže rozhodnout, kým je a spásu hledá u jiných. Sorry, jako.

      Vymazat
    11. Kym vy jste, vam ovsem nejlepe vysvetli psychiatr, i kdyz zde se presentujete jako sasek s pokrocilym komplexem.

      Vymazat
    12. 10:01 - Kapišto, ty jsi tak průhledný. No nic, dávám ti možnost závěrečného slova.

      Vymazat
  6. Je pozoruhodné jak »Historik » Krystlik použil slova Císaře Wilhema a připsal je Lodru Fišerovy, prvnímu admirálovy Britského námořnictva. Zdroj 48 MEMORIES......UCLA

    Od lorda Eshera dostávám toto: „V lednu 1906 mě král Edward poslal za panem Beitem, který měl Rozhovor s německým císařem v Potsdamu kde Císař řekl Beitovi, že „Anglie by chtěla
    válku: ne král, ale lidé jako Sir John Fisher, asi proto že britská flotila byla v dokonalém pořádku, a německá flotila nebyla připravená. Beit řekl, že potkal Fishera v Karlových Varech ale vůbec nepůsobil dojmem, který o něm mělo Císařské Veličenstvo.
    Císař odpověděl: „Myslí si že nastala hodina útoku a já ho neobviňuji. Docela rozumím jeho úhlu pohledu, ale i my jsme
    připraveni, a pokud jde o válku, mám dobré svědomí, a Fisher může bezpochyby přistát 100 000 mužů ve Šlesvicku-Holštýnsku což by nebylo obtížné pro britské námořnictvo.

    Ale Fisher zapomíná, že to bude na mně co se stane s 100 000 muži, po vylodění. “

    Německý císař to řekl jinému mému příteli,ale skutečné místo nebylo Šlesvicko-Holštýnsko. To byla jen finta, která se má proměnit ve skutečnost proti Kielu Kanál, kdyby to šlo dobře.

    Ne, skutečné místo bylo Pomeranian Coast, méně než sto mil od Berlína, kde ruská armáda přistála v době Fredericka Velkého. Frederick cítil, že je konec, a poslal pro láhev jedu, ale nevzal to, Ruská Císařovna té noci zemřela a nastal mír.

    Tak ze mne Císař Wilhelm udělal nenáviděného muže v Německu navic s Německým jménem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, to je Krystlik a jeho "Mein Kamp" vubec mu nedoslo ze sam Cisar Wilem prohlasil ze kvuli nejakym Srbum do valky nepujde. Po te co mu Nemecka vojenska sluzba rekla ze neni zadny dukaz o zapojeni Srbske vlady do atentatu.

      Konec koncum Rakousko si anexovalo uzemi ktere bylo pod Tureckou nadvladou 300 let a (legalne patrilo Turecku) nota bene naprosto bezpravne! A pak na sousednim Srbsku pozadovali cenzuru tisku, potrestani novinaru, zatceni vsech kdo sympatizovali, dokonce celniky na hranicich za spatnou praci!

      To je jako by dneska Izrael zadal CR potrestani Krystlika za pochybovani poctu mrtvych v Holokastu!

      Vymazat
  7. Bombardování trati mezi Wurzburgem a Norimberkem je z technického pohledu naprostá kravina. Ve výzbroji Francie (a ostatních zemí) by se v srpnu 1914 jen těžko našlo letadlo s takovým doletem a smysluplným bombovým nákladem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To nestoji za cteni on to Krystlik stejne pak vsechno vymaze tak ze zde zustanou jen jeho blaboly.

      Vymazat
    2. Ad 9:17: První f-bombardování Berlína, továren fy Siemens ve WW II se uskutečnilo vyhazováním 10kg bomb posádkou z oken a ze dveří jediného letadla. Bude v seriálu.

      Vymazat
    3. Asi myslíte WWI. No, v seriálu to být může, ale zajímalo by mě, čím tam doletěli. Maximální dolet v létě 1914 (kromě ruského Muromce) byl na úrovni 400 - 500 km, to jest max. 250 km tam, pokud se ovšem posádka nechtěla sebeobětovat. Vzdušnou čarou to je z nebližšího francouzského místa k Wurzburgu právě těch +/- 250 km. A to by tam cestovní rychlostí letěli nejméně dvě a půl, ale spíše 3 hodiny
      Nejdříve jsem si myslel, že by mohlo jít o záměnu místa, a že se jednalo o Neuenburg nebu Nurnburg (tam by to technicky jakž takž šlo, i když význam takového kroku uniká), jenže proč pak ta zmínka o trati z Wurzburgu.
      Zkrátka šlo o hoax.

      Vymazat
    4. Do "Serialu Mein Kampf" si dejte co chcete, faktem zustava ze Nemci jako prvni bombardovali neutralni Belgii, Brity z vzducholodi "Zeppelin" Luftstreitkräfte. Briti jim rikali "Baby Killers".

      Vymazat
    5. Re On to Krystlik stejne pak vsechno vymaze..

      Komentujte slusne a neurazejte jako ten sasek s tim jeho Kapistovskym komplexem a nikdo vas nebude mazat.

      Vite, vsude na ceskych webech existuje "Kodex Diskutera", a jeho dodrzovani rozhodne neni duvodem k vymazavani prispevku.

      Vymazat
    6. RE: 10:52
      Ale jediny kdo tu urazi je ten "KAPISTA" ze ano Kapisto?

      "Vymazanim" je ovsem mysleno ze po vyprseni nejake casove lhuty, vsechny komentare jsou vymazane a zustane jen KRYSTLIKUV NAZOR !

      Vymazat
    7. Potrefena husa vzdy zakejha a reaguje na osloveni "Sasek s Kapistovskym komplexem".
      Mimochodem, oznaceni "Sasek s Kapistovskym komplexem" NENI nadavka, nybrz vase prirozena charakteristika, kterou se zde presentujete.

      Vymazat
    8. "Potrefena husa vzdy zakejha", Podivej se do zrcadla blbecku, jsem rad ze jsi se ozval, uz to tady bylo nudne!

      Vymazat
  8. ­ ­

    Krystlikuv “Mein Kampf” je nejen zajimav­e cteni jak prekroutit historii, ale nev­im proc by Cesi meli byt nadseni s :” Na­ území Království Bohemie, Königreich Bö­hmen měly tedy vzniknout tři federální s­táty, dva německé a jeden český”. (jako ­pozdejsi Hitleruv PROTEKTORAT)

    ­
    Adolf Hitler později ve Františku Ferdin­andu spatřoval člověka, který chtěl z Ra­kouska-Uherska vytvořit slovanskou říši.­ Ve své knize Mein Kampf se o něm vyjádř­il, že „se tento budoucí vládce dvoumona­rchie pokoušel všemi prostředky napomoci­ jejímu odněmčení.“

    ­
    Jeden Nemec jako druhy, to si zkratka ne­vyberete.

    ­

    ­ ­ ­ ­ ­ ­

    ­ ­
    ­

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Re. Jeden Nemec jako druhy, to si zkratka nevyberete. (???)

      Hmm, tak proc byl na pr. takovy Wilhelm Pieck, Walter Ulbricht nebo i Karl Marx oslavovan nejen V CSSR, ale dokonce i v Rusku?

      Clovece premyslejte, nez napisete nejakou blbost.

      Proc pouzivate prirovnani ke knize: "Mein Kapmf", kdyz jste ji zrejme vubec necetl.

      Vymazat
    2. Blbecku, premyslej, jak je tam psano: "Jeden Nemec jako druhy, to si zkratka nevyberete" a ty jsi to jen potvrdil.

      Jeste pridej Engelse a nove sochy Marxe v Nemecku!

      Vymazat
  9. ad: 11:41 Mein Kampf mam v originale, podepsane to je Hermannem Göringem vcetne s jeho fotografii. Rodinna pamatka, a pujde do musea.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skoda, ze ji nemate podepsanou od samotneho autora, to byste ji pak mohl vyhodne zpenezit v aukci, misto venovat ji do musea. :-))

      Vymazat
  10. V tom máte pane Ktystlik naprosto pravdu, až na jednu maličkost, nikdo to nehlásal a nikdo tomu nevěřil. To je Vaše dedukce událostí, ale nikdo nešel do Války aby "osvobodil" národy a "nastolil" svobodu kterou narody Rakouska uz meli! To byl pouze NÁSLEDEK války a ne PŘÍČINA !

    Wilson neměl nejmenší zájem na rozbití Rakouska, naopak chtěl silné Rakousko jako protiváhu Německa. (I kdyz US concerny prodavali zbrane oboum stranam za veliky profit). Kdyby císař Wilem nedal Rakousku tak zvaný “Blanc Cheque” na podporu, tak by ani Rakousko nešlo do války ale smlouva z 1879 je k tomu vázala. Franz Joseph byl 84 let starý, a vládnul impériu ktere mělo pouze 1/5 němců! I když se Rakouští Němci vždy cítili Rakušany a mnoho dalších národů, nebylo to dostatečně ptotoze zbytek nikdo nedokázal vázat dohromady jako jeden národ! Nic je nespojovalo a války za Marie Terezie o Slezko, posléze okupace Fridrichem velikým, válka mezi Saskem a Pruskem byla ještě v paměti. Proto bylo předvídavé ze v konfliktu tyto národy budou chtít samostatnost. Nikdo jak bylo jasné z počátku, nechtěl jít do války pro nic za nic.

    Kdyby se Rakousko snažilo o větší demokracii a rovnoprávnost svých národů v demokratické konfederaci tak by možná bylo do dnes. Dávat Masarykovy nějako velkou poctu je vedle mísu. Ten se akorát štěstím ocitl ve správné chvíli na správném místě pár dnů před depeší Rakouského Císaře splňující požadavky pana Wilsona, ale ten už uznal Československo a bylo pozdě. Tenkráte Warsava byla Rusko a Krakow byl Rakousko a i Itálie si vzala kus zpět. Škoda, mohl to být krásný konfereracni a hlavně mocný stát! Mám takový dojem že konkurenci ani Císař Wilem nechtěl !


    OdpovědětVymazat
  11. Proc KRYSTLIK zamlcuje dejiny ?6. června 2021 5:46

    Je ovsem pozoruhodne ze Krystlik se vubec nezminil o tom jak Nemecko planovalo utok na Francii 10 let pred vypuknutim valky.

    Zatim co cituje nejakeho britskeho farare jak zabit Nemce, tak uplne ignoruje pravy duvod:

    "Polní maršál Alfred von Schlieffen byl náčelníkem generálního štábu německé armády v letech 1891 až 1906. V letech 1905 a 1906 Schlieffen vymyslel plan, jeho hlavním cílem (Schlieffen plan) bylo prorazit přes Nizozemsko, Belgii a Lucembursko do severní Francie, odkud se měla vojska stočit na jih, dobýt Paříž a vpadnout do zad francouzské armádě na francouzsko-německé hranici!
    Přestože byla Británie součástí Trojstranné dohody, nebyla v roce 1914 odhodlána jít do války. Ministr zahraničí Sir Edward Gray strávil většinu léta roku 1914 zuřivě snahou uklidnit Rusko a Německo a zabránit válce. I když německá vojska v rámci Schlieffenova plánu zaútočila na Francii a Belgii, Británie nemusela jít do války. . Němci však věděli, že Británie slíbila obranu Belgie na základě Londýnské smlouvy z roku 1839. . Kaiser řekl, že Británie šla do války kvůli „šrotu papíru“.


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud vam nestaci co tady Krystlik napsal, pak vam nikdo nebrani si najit dodatecne informace, ktere vas zajimaji.
      Vite, oni jsou i knihy, kde neni uvedeno vse co vy byste si pral, jenze to uz neni autorova starost, natoz u kratkeho clanku na podstatne slozite tema.

      Snad si nemyslite, ze by mel Krystlik znat vase myslenky, aby je zde predem k vasemu uspokojeni doplnil nebo vysvetlil.

      Vymazat
    2. Ad 5:46: byl to plán ještě z konce 19. století jak zabránit válce na dvou frontách: proti Francii a Rusku současně průnikem přes Belgii. Počítalo se s tím, že Rusko zvládne mobilizaci až za cca 115 dní a do té doby musí být francouzská armáda vyřazena z boje.

      Vymazat
    3. 10:10 - další záznam v rubrice "Kapišta radí". Nechceš si založit vlastní blog? Návštěvnost a příjmy z reklamy zaručeny.

      Vymazat
  12. ad: 10:10 Nemate pro zmenu neco podstatneho k clanku?

    OdpovědětVymazat
  13. T.Krystlik, diky za odpoved.....6. června 2021 21:19

    Pane Krystlik, díky za odpověď, ale nicméně plán je plán a Německé velení ho uplatnilo s vědomím že to začne válku s Británií. Ovládnutím Atlantických přístavů by znemožnili dodávky do Evropy, a případně vylodění Britské armády. Člověk musí uznat že to měli dobře vymyšlené, protože Francouzi se koncentrovali jinde na společných hranicích. Anglie a Německo měli výborné vztahy do doby kdy Wilem přišel k moci. Pak to šlo všechno "do kélu" a Nemecko-Turecke spojenectví ohrozilo přístup do Černého moře a skončilo rozpadem Ottomanske Říše.

    Díky ale, nic méně nechápu proč jste Německý plán vynechal.

    OdpovědětVymazat
  14. Německo zaútočilo na neutrální Belgii dne 4. srpna 1914, hned byli hromadně popravováni civilisté, které německé jednotky shromáždily z obyvatele okolních vesnic, spáchali řadu masakrů ve velkém, drancovali a vypalovali města a vesnice a deportovali přeživší na nucenou praci.

    Univerzitní město Louvain (Lovaň), spálili i cennou univerzitní knihovnu a zabili 248 civilistů. V belgických Ardenách popravili stovky lidí, v městě Dinant, kde 23. srpna nejhorší masakr invaze zanechal hromadu 674 lidí.
    Masakry civilistů, si ve Francii vyžádaly celkem 906 obětí a v Belgii 5521 obětí, masakry v ruském Polsku („polská Louvain“) a v Częstochowě ve Slezsku si Němci vyslouzili Italské nápisy:

    "Němec se převléká, ale vždy je stejný Němec! Pamatujte!"

    Italský propagandistický plakát z roku 1918 zobrazující Němce jako barbarské vrahy, násilníky a zloděje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to zdaleka není všechno. V rámci zkrácení frontové linie (tzv. operace Alberich) v podstatě proměnili v Mordor tisíce čtverečních kilometrů francouzského území (zbořené domy, vytrhané železniční koleje, zničené silnice, pokácené stromy, znečištěné vodní zdroje, deportované obyvatelstvo). No a potom se divili, jak vysoké požadují Francouzi reparace.

      Vymazat
    2. Ano, ale nejvice byla neutralni Belgie spustosena, Nemci palili, nicili a rabovali i na ceste domu. To zadne reparace nemohly odskodnit !

      Vymazat
  15. Jak si NEMCI neumi vladnout10. června 2021 5:43

    https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/nemecko-razie-leverkusen-rodinny-klan-al-zein.A210608_175113_zahranicni_kha

    Turci jim davaji zabrat, ale ukradeni historickych klenotu naroda Nemeckeho nejakym Turkem by si zadny Nemec nemel nechat libit !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to se asi museli naucit od Cechu.

      Vymazat