Publicista: Před zveřejněním „Vrbětic“ byla na proruských sítích silná aktivita. Klausova návštěva Zemana před jeho projevem? Nabývá na významu, protože...

Oldřich Szaban

 

„Češi, pokud se jich netýkalo rasové pronásledování, tj. nebyli židé ani cikáni, přežili válku bez velké úhony, vyrábějíce pilně pro říši, opulentně za to odměňováni, takže jen čekali, až budou jinými osvobozeni. Zemědělské usedlosti, statky se rapidně během protektorátu oddlužily, česká kultura vzkvétala, bylo natočeno nejvíce filmů v historii, porodnost jako v jediné zemi Evropy extrémně vzrostla, postavil se nebo byl dokončen velký počet rodinných domů. Povstání na konci války měla za následek zbytečná krveprolití, z vojenského hlediska byl jejich význam pramalý,“ konstatuje publicista Tomáš Krystlík.

 

V květnu si připomínáme konec druhé světové války. Kdo se dle vás nejvíce zasloužil o vítězství nad německým nacismem a jeho spojenci? Co bylo klíčové?

 

První klíčovou událostí vedoucí k porážce národně socialistického Německa bylo odmítnutí asi dvou tuctů Hitlerových návrhů od října 1939 do května 1941 na uzavření míru s Velkou Británií, předávaných různými cestami a způsoby s těmito závazky: Restituce všech (!) Německem okupovaných států s výjimkou českých zemí a části Polska zabrané Sovětským svazem, které si budou moci zvolit vlastní ústavu a vládu. Německo jim uhradí škody způsobené během záboru a stáhne své ozbrojené síly. Všechny útočné zbraně budou zničeny, vojenské síly redukovány. Německu budou vráceny jeho bývalé kolonie, přičemž Jihozápadní Afrika (dnešní Namibie) by nemusela být nárokována, Německo zaplatí za vylepšení, jež byla v těchto koloniích provedena od roku 1918 a vykoupí nemovitý majetek od osadníků, kteří si budou přát odejít.

 

I Rudolf Heß letěl do Skotska s konkrétním návrhem míru, hlavním účelem jeho mise bylo mír s Velkou Británií okamžitě na místě a bez zpětných konzultací s Německem (!) uzavřít. Oprávnění k tomu měl, byl druhým nejvyšším představitelem Německé říše. Britská vláda jednala pod panickou obavou, že se o německých mírových návrzích doví anglosaská veřejnost a že Spojené státy ji přinutí s Německem uzavřít mír, protože všechny německé návrhy byly akceptovatelné. Pak by byli Churchill a jeho vláda zřejmě postaveni před britský soud a obviněni, že způsobili obrovské a zbytečné britské lidské oběti a ekonomické ztráty tím, že s Německem nejednali o jeho mírových nabídkách, ba ani se o to nepokusili. Proto se osvětlená přistávací letištní plocha pro německého emisara ponořila do naprosté tmy hned poté, co Britové zřejmě z pilotova přihlášení se rádiem rozpoznali, že přilétá druhý nejvyšší představitel Německa, jistě zplnomocněný okamžitě za Německo vše na místě podepsat, a že tudíž pravděpodobnost prozrazení existence předchozích návrhů Německa na uzavření míru hrozivě stouplo. Odmlčeli se i rádiem, Heß vylétal zbytek benzínu a vyskočil padákem. Byl Brity chycen, prohlášen za nepříčetného, izolován, ačkoliv dle Ženevských konvencí měl být s psychiatrickou diagnózou neprodleně propuštěn ze zajetí (byl v uniformě poručíka Luftwaffe) a přes Švýcarsko předán Německu. Materiály, které Heß vezl s sebou, se ztratily a pak archiv SOE, kde byly uloženy, koncem války údajně vyhořel.

 

Churchill a britská vláda se snažili všemi prostředky zatáhnout USA do války, protože sama Velká Británie nebyla s to zrušit německou nadvládu nad kontinentální Evropou bez USA. Invaze přes kanál La Manche nebyla v roce 1940 a 1941 pro Německo ani pro Británii technicky realizovatelná. Bylo celkem předvídatelné, že nejpozději v roce 1942 nebo 1943 bude Německo muset ve válce čelit Británii a USA na jedné straně a SSSR na straně druhé. Nabízelo se tedy časové okno, ve kterém by se alespoň jeden soupeř mohl odstranit, aby Německo v budoucnu nemuselo válčit na dvou frontách. A musel to být Sovětský svaz, protože pro invazi do Británie by i za rok dva chyběly vyloďovací plavidla, válečné lodě a letadla k vynucení si naprosté převahy na moři a ve vzduchu v místě invaze, aby se invaze nezměnila v krvavou lázeň.

 

Další klíčovou příčinou německé porážky byl mizerný stav železničních tratí v SSSR, které prakticky od konce světové války neudržovány neunesly po bleskové změně rozchodu kolejnic těžší německé lokomotivy, takže postup Wehrmachtu se značně zpomalil; Wehrmacht musel přejít na zásobování po mizerných ruských, většinou nezpevněných silnicích. A denní potřeba munice, zásob a pohonných hmot představovala 72 plně naložených vlaků denně! Problém se nedal v potřebné době odstranit, protože v celém evropském Rusku se vhodný kámen pro štěrkové podloží železničních svršků nachází až na Uralu.

 

Dalším důvodem byl Hitlerův rozkaz dobýt z prestižních důvodů město se Stalinovým jménem místo toho, aby Stalingrad byl ponechán svému osudu a armáda se rychle probila k původně určeným cílům, k ropným polím na Kavkazu a u Kaspického moře.

 

Naprosto nejzávažnějším důvodem německé prohry byl však vstup největší ekonomické mocnosti světa USA do války a její Lend-Lease Act (Zákon o půjčce a pronájmu), protože bez amerických dodávek válečného materiálu, jídla, ošacení Sovětskému svazu (též i Velké Británii), by Rudá armáda musela s jistotou vyklidit evropskou část SSSR a Sovětský svaz by se rozpadl. A nakonec k porážce Německa přispěl i fakt, že k potlačení jedné totalitární moci se demokratický svět spřáhl s druhým totalitárním státem, se Sovětským svazem.

 

Jak tomu bylo u nás na území dnešní České republiky?

 

Češi, pokud se jich netýkalo rasové pronásledování, tj. nebyli židé ani cikáni, přežili válku bez velké úhony, vyrábějíce pilně pro říši, opulentně za to odměňováni, takže jen čekali, až budou jinými osvobozeni. Zemědělské usedlosti, statky se rapidně během protektorátu oddlužily, česká kultura vzkvétala, bylo natočeno nejvíce filmů v historii, porodnost jako v jediné zemi Evropy extrémně vzrostla, postavil se nebo byl dokončen velký počet rodinných domů. Povstání na konci války měla za následek zbytečná krveprolití, z vojenského hlediska byl jejich význam pramalý.

 

Loni jsme na toto téma měli také rozhovor, kde jste souhlasil s výrokem Mirka Topolánka, že v květnu většinu našeho území osvobodila Rudá armáda, ale osvobození byl náš subjektivní pocit, protože Stalin neosvobozoval, ale dobýval a na svobodu jsme čekali dalších 44 let, tedy do roku 1989. Byla by situace jiná, kdyby Prahu osvobodili Američané, kam to neměli z Plzně daleko?

 

Na to je čistě hypotetická odpověď, protože SSSR další postup Američanů připustit nechtěl a Američané měli důvody dále nepostupovat. Osvobození pouze Prahy a okolí Američany by rozhodující zvrat pro ČSR přinést mohlo, ale také nemuselo. Američané však mohli proniknout do Prahy celkem bez problémů, protože nebyl nikdo, kdo by je zadržel. Skupina příslušníků americké armády s několika tanky a osobními automobily vjela za Pražského povstání bez problémů do Prahy, navštívila Českou národní radu a odjela k německému veliteli v Čechách maršálu Ferdinandu Schörnerovi v Lázních Velichovky vezouc s sebou i jednoho vyslance Dönitzovy vlády, který mu měl doručit rozkaz německé vlády ke kapitulaci.

 

Rozhodující zvrat by nastal teprve tehdy, kdyby Američané osvobodili většinu území Čech, což by mělo za následek, že by českoslovenští Němci nebyli vyhnáni a zbaveni majetku jen kvůli tomu, že měli německou národnost. Na Moravě žilo méně Němců než v Čechách a jejich vyhnání z ČSR by se neprosadilo ani vlivem jejího obsazení Rudou armádou – vlakové transporty s Němci z Moravy by pak musely projíždět do ruské okupační zóny v Německu českým územím obsazeným Američany, nebo původně německým územím, obsazeným již Poláky.

 

Česká veřejnost dodnes netuší, že Američané v roce 1945 nejen nedovolili tzv. divoké odsuny, mimochodem organizované československou vládou a armádou nikoliv rozhořčeným českým lidem, z jimi obsazených českých území, nýbrž do vnitrozemí důsledně vraceli i všechny vyháněné československé Němce! Přijímali bez omezení jen Němce bez domova z východních území říše a denně maximálně 2000 Němců přistěhovavších se během protektorátu do československých území ze staré říše. A v americkém tisku se objevovala rozhořčená provolávání, že „Američané přece neosvobozovali Československo kvůli tomu, aby si Češi mohli zbudovávat nové Buchenwaldy.“

 

Osvobození a obsazení Prahy Američany by možná, osvobození většiny Čech již určitě by vedlo k následujícímu vývoji. Beneš slíbil ještě za války v Londýně za sebe a exilovou československou vládu vládě Velké Británie a USA, že bezprostředně po návratu do vlasti československá vláda demituje, on vypíše volby a následně abdikuje. Kdyby byli Američané ve většině Čech, tak by Beneš byl donucen splnit své sliby, což v sobě skrývalo pro něj a stát jistá úskalí. Z vypsaných voleb by nemusel vyjít jako prezident a jemu se tak na československém trůnu líbilo! Národnostní skupiny v československém státě, protože Američané na takové věci nezapomínali, by určitě dostaly ve volbách příležitost se rozhodnout, zda chtějí žít s Čechy v jednom státě, nebo ne.

Dá se téměř s jistotou předpokládat, že by se od ČSR znova odtrhlo Slovensko, dále by se od republiky oddělila přibližně ve svém předchozím rozsahu i československá území odstoupená Německu v roce 1938, z nichž by se zřejmě vytvořil samostatný německý stát, takže hranice poválečného českého státu by v podstatě kopírovaly protektorátní hranice. Jediné území dnešní ČR, o kterém nevíme, jak by se jeho obyvatelé rozhodli, zda pro Polsko, ČSR nebo pro samostatný stát, je Těšínsko, tedy jeho meziválečná československá část.

 

Proč se tak nestalo?

 

Sovětské dělostřelectvo v Německu se před koncem války snažilo sestřelovat americká vojenská letadla, která se po skončení svého bojového úkolu otáčela nad územím obsazeným Rudou armádou. Pokoušeli se o to i vojáci z ručních palných zbraní. Omyly v identifikaci letadel to nebyly. Jak by to vypadalo při fyzickém kontaktu obou armád, si lze snadno představit. Když americké vojenské velení oznámilo začátkem května svůj úmysl postupovat z linie Karlovy Vary–Plzeň–České Budějovice až na levý břeh Vltavy a Labe a sovětské velení to zamítlo, tak vrchní velitel spojeneckých vojsk Eisenhower 5. 5. 1945, tři dny před koncem války, uzavřel se sovětským vojenským velením dohodu o demarkační linii, která nakonec vedla po linii Chemnitz–Karlovy Vary–Rokycany–Písek–Český Krumlov–Linec. Jako další příčina podepsání dohody o demarkaci a jejího dodržování se uvádí, že USA potřebovaly pomoc při poražení Japonska a SSSR se na konferenci v Jaltě zavázal vypovědět Japonsku do tří měsíců po skončení bojů v Evropě válku. Dobývání Japonska z moře by podle odhadu stálo asi milion amerických životů.

 

Faktem je, že po roce 1945 jsme skončili v sovětské sféře vlivu jako vazal Sovětského svazu. Největším nepřítelem byly Spojené státy, odkud podle tehdejší propagandy přicházelo největší zlo. Každé srovnávání kulhá a je nepřesné – přesto z hlediska novodobých propagandistů to dnes zase vypadá, že největším zlem je Rusko, odkud přichází vše špatné. Není to trochu podobné. Co si o tom myslíte?

 

Není to podobné. Po válce to byla sovětská propaganda, která označovala za prapůvod všeho zla USA. Dnešní tvrzení, že největším zlem je Ruská federace, je jen z malé a nevýznamné části protiruská propaganda. K získání relevantních informací stačí pohled za hranici Ruské federace, aby člověk zjistil, jak místní obyvatele, a to i Nerusy v Ruské federaci (!), trápí ztráta moci ruského či sovětského impéria, jak si vroucně přejí obnovení moci a prestiže ruské velkoříše. Podívejte se též v YouTube na jejich dnešní vojenské přehlídky!

 

K pocitu velmoci patří nejen vojenská moc nebo její zdání, nýbrž i velikost území, přičemž vazalské státy kolem Sovětského svazu po druhé světové válce nebyly již připojeny jako dříve carské gubernie, nýbrž proměněny v pás satelitních států podél hranic, kde si Rusové mohli v podstatě dělat, co chtěli. Proto se dnes snaží vrbětickou kauzu zlehčit, dezinterpretovat, protože jim nejen škodí na mezinárodním fóru, ale hlavně jejich snaze si obdobný pás vazalských států opět zřídit.

 

V posledních dnech jsme svědky na politické a mediální scéně značně vyostřených protiruských nálad na základě kauzy Vrbětice. Kdo jen trošku zapochybuje o věrohodnosti předkládané verze, je vlastizrádce a ruský agent. Je toto v pořádku?

 

Že pochybovači o české oficiální verzi jsou paušálně označováni jako vlastizrádci nebo ruští agenti správné není, ale v mnoha případech to není daleko od pravdy. Je veřejným tajemstvím, že autoři fake news v ČR, pokud tak nečiní z vlastní hlouposti, jsou zhusta placeni z ruských peněz.

 

Myslíte, že se tu projevuje fakt, že máme v Česku před volbami, nebo jsou tu zahraničně-politické vlivy – například exprezident Klaus uvedl, že kdyby v USA vyhrál opět Trump, kauza Vrbětice by nenastala?

 

Podzimní české parlamentní volby nemají s vrbětickou aférou co do činění, protože v ČR neexistuje politická strana primárně promoskevská s cílem připojit ČR k RF, které by ruská propaganda mohla pomoci, nebo naopak protiruská propaganda snížit její volební šance. Ať máme jakékoli pochyby o oficiální české interpretaci výbuchů ve Vrběticích, tak je nesporné, že ČR nemohla vypustit onen příběh do světa, kdyby neměla přesvědčivé důkazy. To už by se státy NATO i EU ozvaly se svou zničující kritikou. Ale o důkazech se veřejnost nic bližšího nedoví, protože nebudou odtajněny. Nedá se přece nepříteli napovídat a ukazovat, v čem ve své diverzi pochybil, aby se příště takových chyb mohl vyvarovat!

 

Zajímavé je, že na internetu před zveřejněním vrbětického případu českou stranou bylo možno zaznamenat silnou aktivitu v proruských sociálních sítích, frekvenci dezinformací a dezinterpretací faktů. Rusko se tedy preventivně připravovalo proti následkům zveřejnění českou stranou. To také cosi vypovídá. Protože prezident republiky Zeman oznámil, že své stanovisko k vrbětické aféře pronese se zpožděním jednoho týdne, nabývá na významu Klausova návštěva prezidenta předcházející jeho projevu. To otevírá pole pro spekulaci, zda Zemana při této příležitosti neinstruoval, co má říkat.

 

Mnoho takzvaně normálních lidí si klade otázku a kladu si ji i já: Je nutné v každé době stále hledat nějakého nepřítele? Nešlo by mít rozumné vztahy se zeměmi, ať už leží směrem na západ, východ, sever či jih?

 

Vždy se vyskytne mezi státy nějaký, který by chtěl větší podíl moci, území, bohatství a podobně. Většinou se to nedá opatřit jinak než na úkor ostatních států. Je-li onen stát podstatně silnější, mocnější, nebo když vytvoří s několika dalšími státy proti vám alianci, která již silnější bude, pak nelze k němu udržet neutrální vztah. Mít rozumné vztahy se všemi je proto spíše iluzorní povahy.

 

 

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Publicista-Pred-zverejnenim-Vrbetic-byla-na-proruskych-sitich-silna-aktivita-Klausova-navsteva-Zemana-pred-jeho-projevem-Nabyva-na-vyznamu-protoze-663088