Lidové noviny píší: „Poprava německých zajatců v Chabarovsku nese českou stopu.“ Ruské lidovky pějí: „Otce zabili zlí Češi, matku zaživa upálili.“ Kontroverze dokresluje zvláštní fotka. Pózují českoslovenští legionáři se zabitými těly Rusů, nebo vzdávají čest umučeným spolubojovníkům?
Pokud TOP 09 srovnává sovětskou okupaci ČSSR s 2. světovou
válkou, viz vyjádření Tomia Okamury pro Sputnik, pak je s podivem, proč tito
politici nepoloží srovnání také s událostmi let 1918-1922 v Rusku. Připomínáme,
že v době vojenské intervence 14 států do sovětského Ruska zde proti bolševikům
se zbraní v ruce vystupovali také českoslovenští legionáři. Že i z jejich
strany docházelo k věcem, na něž asi pyšný málo kdo bude, nikdo z našich
respondentů přímo nepopírá.
Že hrůzy války (války občanské i intervence) odnesli i
civilové, o tom dokonce zpívají některé ruské zlidovělé písničky, viz třeba
ruská písnička Můj otec venkovským oráčem byl. Našinec a současník by se mohl
zamyslet, na základě jakého práva českoslovenští legionáři ovlivňovali ruské vnitropolitické
procesy, a to se zbraní v ruce.
Sputnik se na názor ptal historika Jana Rychlíka, publicisty
Tomáše Krystlíka. Pár faktů o kontroverzní fotografii, viz níže, nám řekl i
Milan Mojžíš, řídící a ekonomický tajemník Československé obce legionářské.
Dotyčná fotografie je „zvláštní“ proto, poněvadž jsou nad vyskládanými
mrtvolami vojáků vyfoceni legionáři. Takováto konstelace vyvolává naprosto
divné asociace.
Československé legie později působily vojensky proti Rudým;
dělo se to na pozadí intervence 14 států do sovětského Ruska. Čechoslováci se
účastnili bojových operací. Má tato intervence a působení legií v Rusku nějakou
legitimitu? Historickou? Právní? Morální?
Jan Rychlík, historik: Sovětský režim, nastolený tzv.
(Velkou) říjnovou revolucí v listopadu 1917, byl nelegální a nelegitimní,
protože vznikl pučem malé, nikým nevolené skupiny bolševiků proti legální ruské
vládě. Ruská bolševická vláda jednostranně porušila závazky Ruska vůči
dohodovým spojencům, když uzavřela separátní mír s ústředními mocnostmi.
Takovýto čin byl jednoznačně nepřijatelný pro československou osvobozovací
akci, protože zřízení československého státu bylo myslitelné jedině za podmínky
vítězství Dohody a porážky Německa a Rakouska-Uherska. Nikdo se tedy nemůže
divit, jestliže legie byly proti bolševikům naladěny nepřátelsky (byly
samozřejmě i tací, kteří přešli na jejich /bolševickou, pozn. aut./ stranu, ale
těch bylo relativně málo).
Soudí se, že se legie vměšovaly do vnitřních záležitostí
Ruska.
Legie se nejprve nehodlaly vměšovat do vnitřních záležitostí
Ruska, chtěly jen z Ruska odjet na západní frontu do Francie. Nebylo jejich
vinou, ale právě vinou bolševiků, že se jim to nepodařilo. Po známém incidentu
v Čeljabinsku byli legionáři nuceni probít si cestu do Vladivostoku silou.
Dohodové mocnosti ale rozhodly, že lodě do Vladivostoku nepošlou, žádné ani
neměly, ale že se pokusí využít legií přímo v Rusku. Cílem bylo bolševiky
svrhnout a zřídit v Rusku jinou vládu, která by opět vstoupila do války proti
Německu a vytvořila novou protiněmeckou frontu na Volze.
To, že pochodu legionářů využily místní protibolševické
síly, aby svrhly sovětský režim, není třeba zastírat. Avšak tyto síly, složené
převážně z demokratických sil, které v únorové (březnové) revoluci svrhly cara,
nastolily v Rusku skutečnou demokracii, měly nepochybně větší legitimitu než
Lenin a jeho rada lidových komisařů. Šlo o tzv. komuč, tj. výbor členů
Ústavodárného shromáždění, což byl jakýsi první, relativně demokraticky zvolený
parlament, volený už po bolševické revoluci. Proč říkám „relativně demokraticky
zvolený“: Do Ústavodárného shromáždění sice mohli volit všichni, poprvé také
ženy, ale ne všechny strany mohly kandidovat, protože ty pravicové, jako byli
např. konstituční demokraté, už bolševici zakázali.
Když se ukázalo, že bolševici jsou v tomto Ústavodárném
shromáždění v menšině (většinu získali Eseři), bylo toto shromáždění rudými
námořníky rozehnáno. Vládu komuče, jako vládu skutečného, demokratického Ruska,
legionáři vlastně pomáhali ustavit a vojensky ji podporovali. Tak vznikla
dočasná ruská vláda sídlící v Ufě a potom v Omsku. Tato ruská vláda (a nikoliv
bolševici) uznala jako první československý stát a po jeho skutečném vzniku
vyslala do Prahy svého vyslance Valerije Rafalského, který pak v Praze žil až
do roku 1945, kdy jej zatkla a pak zabila sovětská kontrarozvědka SMERŠ
(oficiálně prý Rafalský při výslechu vyskočil z okna).
Na vystoupení legií se každý může dívat podle svého
politického přesvěcení. Já se netajím a nikdy jsem se netajil tím, že komunisty
rád nemám; měl jsem a mám rád Rusko a jeho kulturu, ale ne Sovětský svaz a jeho
bolševický režim. Lenin rozhodně není mým favoritem: není jím ani admirál
Kolčak, jehož sídlo jsem měl možnost při návštěvě Omsku navštívit, ale pořád je
mně milejší admirál Kolčak či generál Děnikin než gruzínský bankovní lupič a
masový vrah Džugašvili alias Stalin.
Nicméně legie zasahovaly do vnitřních záležitostí jiného
státu…
Češi a Slováci se za svou roli při svržení sovětské moci v
Povolží a na Sibiři rozhodně nemají za co stydět. Chtěli pomoci ruskému národu
osvobodit se od bolševiků, což myslím bylo od nich velmi šlechetné. Však také
ve většině míst, kam přišli, je obyvatelstvo (samozřejmě až na bolševiky)
nadšeně vítalo. Když byla vláda komuče v listopadu 1918 svržena vojenským
převratem a admirál Alexandr Kolčak se stal „vrchním vladařem Ruska“, odmítli
se legionáři na dalším boji podílet a omezili se pouze na střežení magistrály.
Cestovali jsme v roce 1918 s přáteli po Transsibiřské
magistrále z Moskvy až do Vladivostoku. Je smutné, že dnešní Rusové nevědí o
bojích našich legií buď nic anebo opakují dávno i ruskými historiky vyvrácené
lži o „zločinech Běločechů“, kteří upalovali lidi za živa a uloupili ruský
státní poklad. Ve skutečnosti se legionáři snažili v době, kdy strážili
magistrálu, uzavřít s jednotkami protikolčakovských partyzánů (nebyli to
ostatně jen bolševici) místní příměří. Bojovali s nimi jen tehdy, když je tito
partyzáni sami napadli.
Ruský státní poklad, který padl do rukou legií v Kazani, byl
odevzdán ministerstvu financí prozatímní vlády v Omsku, která jej částečně
použila na nákup zbraní a výstroje pro novou ruskou („bílou“) armádu; při
evakuaci Omsku byl poklad převezen do Irkutska, a tam po uzavření příměří s
bolševiky (9. února 1920) odevzdán velení 5. armády; při převozu se ztratil jen
jeden pytlík se zlatými mincemi, který zřejmě rukou společnou a nerozdílnou ukradli
legionáři a ruští „bílí“ vojáci. Šlo ale v globálu o zanedbatelnou sumu.
V občanské válce legionáři bojovali proti bolševikům, ale ne
proti Rusku. Právě naopak: spolu se skutečnými ruskými vlastenci bojovali za
lepší, demokratické a skutečně svobodné Rusko. Jak by vydalo Rusko, kdyby
zvítězili „bílí“, to samozřejmě nelze říci. Ale jisté je, že „rudí“, tj.
bolševici, nepřinesli Rusku pozitivního nic. Vystoupení legií proti bolševikům
proto považuji za morálně i právně plně opodstatněné a hodné úcty.
Pokud legie pomohly vyřešit českou otázku v letech
1918-1920, pak začátek 2. světové války, pokud vás správně chápu, byl paradoxně
pro Čechy novou příležitostí, jak dořešit onu českou otázku. Je mi známo, že
Beneš po Mnichovu chtěl přesunout Němce z vnitrozemí do Sudet… Všechny tyto
procesy měly násilný aspekt. Jak se to jeví všechno z pozice roku 2021?
Vznik tzv. Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1939
znamenal zničení české státnosti, která existovala v té době už tisíc let.
Protektorát nebyl žádným českým státem, ani okupovaným státem. Byl integrální
(byť formálně autonomní) součástí Německé říše. S tím žádný Čech nemohl
souhlasit. Jenže obnovení československého, nebo alespoň českého státu bylo
možné jen za cenu nové války a totální porážky Německa. Proto Češi tuto válku
přivítali a odmítli německo-sovětský pakt o neútočení a tím spíše
německo-sovětskou smlouvu o přátelství uzavřenou 28. září 1939 po porážce
Polska a jeho rozdělení mezi Německo a SSSR. A proto také uvítali německý útok
na SSSR 22. června 1941. Ne proto, že by si přáli porážku Sovětského svazu, ale
naopak: protože nyní byl SSSR do války vtažen a nikdo už nepochyboval, že válka
skončí porážkou Německa a obnovením Československa.
Pane profesore, díky za rozhovor.
Milan Mojžíš (Československá obec legionářská): Co se týče
dolní fotografie ze strany 90 z knihy Československé legie 1914-1920 s názvem:
„Bolševiky umučení příslušníci 8. pluku na ussurijské frontě v červenci 1918“,
je uložena na kartách VÚA-VHA Praha a v řadě kronik, fotoalb a dalších
materiálů.
Fotografie byla pořízena po následném čs. útoku, kdy byli
nalezeni na bojišti zanechaní ranění, nebo mrtví legionáři. Jejich druhové je
snesli a společně se svými mrtvými bratry se vyfotografovali. Víme, že se
skupiny některých „žurnalistů“ snaží vysvětlovat tyto události nepravdivým
způsobem, ale existuje mnoho důkazů o tom, že se jednalo o zvěrstva bolševiků a
internacionalistů.
Například v kronice Za svobodu je v III. svazku popisek:
„Zohavené mrtvoly, bratři 7. roty 8. střel, pluku na nikolsko-usurijské
frontě.“ Dále je v kronice na str. 657 k této události další popis: „Jako lvi
bránili se hoši 8. pluku přesile bolševiků a padali chrabře teprve po
nejhroznějším odporu. Zuřivý nepřítel mstil se za to krutě… mučednickou smrtí
zmírali naši ranění… Pro historii zůstane smutným dokumentem protokol
mezinárodní komise lékařské, která ohledavši po boji 20 těl zabitých bratří,
konstatovala u 17 hyenické zohavení, o němž už nebylo lze zjistiti, zda bylo
způsobeno za živa či po smrti… ale u tří nade vši pochybnost shledala známky
toho, že došlo k hrozným zvířectvím: vyřezány jazyky, probodány tváře,
přelámány ruce a nohy, přičemž k tomu došlo zaživa. Nebojíce se tedy ani smrti
mučednické, střetli se hoši 8. pluku s nepřítelem se zoufalým napětím sil — a
kde v bitevní vřavě bylo lépe, tam snažili se ohroženým druhům pomoci
protiútoky a vysíláním hrstek posil."
O vyšetřování mezinárodní lékařské komise píše také profesor
Fic ve čtvrtém díle své studie Československé legie a vznik Československa (II.
část, III. kapitola.). Zprávu komise měl dokonce v ruce v archivu v Kanadě:
Official Report, zpráva vypracovaná mezinárodní lékařskou komisí, která
prozkoumala dvacet mrtvých těl československých vojáků, zraněných a později
zabitých v bitvě u Nikolska-Ussurijského ve dnech 3. – 5. července 1918. File
23, svazek 356. G. H. Q. The Canadian Expeditionary Forces, Siberia, 1918-1929,
The Public Affairs Archives Canada, Ottawa.
Sputnik požádal o názor také publicistu Tomáše Krystlíka
Tomáš Krystlík, publicista: Československé legie na Rusi
byly součástí francouzské armády a Masaryk s Benešem si je přáli z
propagandistických důvodů mít na francouzské frontě. Masarykova náborová akce
do československých legií v Rusku nebyla příliš úspěšná (Fučík, Josef:
Osmadvacátníci. Spor o českého vojáka I. světové války. Mladá fronta, Praha
2006), z přibližně 250 000 českých a slovenských válečných zajatců v Rusku
souhlasilo se vstupem do legií pouze 21 760 zajatců, tedy necelých devět
procent z nich. Koncem roku 1917 měly legie přibližně 40 000 lidí.
Zajímavé je sledovat postoj jednotlivých aktérů
československého odboje k bolševikům. Masaryk byl vždy zásadně proti použití
legií v Rusku proti bolševikům, Štefánik, Kramář, Dürich a Voska se snažili o
pravý opak. (Zeman, Zbyněk: Edvard Beneš. Politický životopis. Mladá fronta,
Praha, 2002)
Masaryk, dokud byl v Rusku, nikdy nezpochybnil legitimitu
sovětské moci, navrhl spojencům svým memorandem uznat sovětskou vládu. (Beneš,
Edvard: K budoucímu míru. O. Girgal, Praha 1919) Dále se situace vyvinula tak,
že Masaryk 27. 1. 1918 oznámil ruskému veliteli československého sboru, že
československé legie v Rusku jsou částí československého vojska stojícího pod
vedením vrchního velitele Francie… Masaryk také ve svém provolání k
československému vojsku na Rusi 7. 3. 1918 – ještě před svým odjezdem do USA
přes Tokio – zdůraznil nutnost zachovat přísnou neutralitu.
Hodnota carského pokladu, která zůstala pod prsty
Čechoslováků, se nedá podle listinných pramenů přesněji určit a prokázat.
Legionář, lékař a spisovatel František Langer, napsal, že do ČSR se dostalo
ruské zlato v hodnotě 500 milionů Kč. Ruští historikové Gak, Dvorjanov a Papin
v časopisu Istorija SSSR č. 1/1960 tvrdí, že českoslovenští legionáři uloupili
z ruského imperiálního pokladu 30 563 pudů cenností ve zlatě v ceně 651 532 117
rublů a 86 kopějek. Kolik z ruského imperiálního pokladu, případně rumunského
uvízlo za nehty Legiobance, československému státu a jednotlivým Čechoslovákům,
– to se zřejmě nedovíme...
Ruští autoři se také zmiňují o desítkách až stovkách mrtvol
zbylých po loupeživých výpravách československých legií do okolí železničních
tratí, když se jim vlastníci zdráhali vydat, co po nich požadovali. Opět
neuvádějí bližší údaje. Konstantin Sacharov (viz Sakharow, Konstantin W.: Die
tschechischen Legionen in Sibirien. Hendriock, Berlin 1932), bělogvardějský
generál, popisuje incident v Chabarovsku, kde pod záštitou Červeného kříže
vyhrával orchestr složený z českých Němců. Když se na otázku „Kdo se chce stát
Čechem?“ nikdo z nich nepřihlásil, tak je českoslovenští legionáři přes
protesty přítomných zástupců Červeného kříže postříleli a dobili bajonety.
Sacharov rovněž zmiňuje zprávu zástupců švýcarského Červeného kříže o zabití 18
maďarských zajatců v zajateckém táboře Vojennyj Gorodok československými
legionáři, líčí i svědectví zástupce švédského Červeného kříže, jak Češi
zacházeli s německými válečnými zajatci, prý úděsným způsobem, porušujícím
veškeré konvence nakládání se zajatci.
Vladimír Franta
https://cz.sputniknews.com/20210525/jedni-tvrdi-ze-cechoslovaci-pachali-v-rusku-zverstva-druzi-legionare-haji-do-krve-kdo-ma-pravdu-14617127.html
Je znamym faktem, ze ceske legie byly schopne znemoznit uspech bolseviku v Rusku. Taktez je znamo, ze Masaryk byl zasadne proti pouziti ceskych legii proti nastupujicimu bolsevismu, dokonce Americky president Wilson Masaryka pozadal, aby ceske legie zabranily bolsevikum v uchopeni moci, coz Masaryk odmitnul.
OdpovědětVymazatDobrym zdrojem o cinnosti ceskych legii v Rusku nabizi kniha od Antonina Kaliny: "Krvi a zelezem dobyto ceskoslovenske samostatnosti" i kdyz nektere kapitoly maji spise vlatenecky zamereny raz.
Zde odkaz na knihu:
https://www.obalkyknih.cz/file/toc/328607/pdf
Naprosty NESMYSL !
OdpovědětVymazatAd 8:13: Proti amatérským bolševikům stály cs-legie vycvičené ještě v carském vojsku a hlavně, měly děla, která měli bolševici po období několika týdnů jen na Auroře. Takže jejich poražení a rozprášení by bylo velmi snadné.
VymazatPane Krystlik, bohužel je to dnes populární NESMYSL.
VymazatLegionáři (40,000 ) pod velením Ruských důstojníků to měli 1,500 km do Petrohradu prez území kontrolované milionovou Ruskou a Německou armádou, v době vyjednávání příměří (Atmistice) “Brest-litevskou” smlouvu kde němci dali Bolševikům Ukrajinu a prikaz odzbrojeni cizich vojsk!
Proto za 5 měsíců nastala bitva u Bachmace,kde Rusáci a spolu s Němci se pokusili porazit legionáře kteří museli ustoupít do Penza pod velením Francouzkem.
Bohužel to není poprvé a zřejmě ne naposledy kdy odmítnete uznat že potlačení Říjnové revoluce CS Legionáři bylo naprosto nereálné nepočítaje ani to že legionáři měli velké sympatie k bolševikům a v podstatě už měli války dost! Už chtěli jenom přežít, proto jim šla (bezmocně) na pomoc i Americká námořní pěchota z Vladivostoku a Archandělů.
Kdo tvrdi takovou pitomost, tak toho jeste malo precetl, nebo jeho vedomosti jsou pozustatkem konunistickeho vykladu dejin schvaleny UV KSC.
VymazatCo na pr. pise ceska WIKI.
Čeljabinský incident, při němž maďarští zajatci údajně Čechoslováky napadli, odstartoval jejich revoltu a Trockij ztratil nad vývojem dění kontrolu. Všude, kam Čechoslováci vstoupili, bolševická vláda padla a moci se chopili příslušníci strany eserů, vítězové legálních voleb do Ústavodárného shromáždění. Jejich velkou výhodou zpočátku bylo, že se politicky opírali o venkov.
ad 15:12
VymazatO uspechu Legionaru neni pochyb a nebyla debata!!!
Pouze o tom zda mohli zabranit Bolsevicke revoluci v Petrohrade, a to je i z geografickeho hlediska pozice Ruske a Nemecke armady naprosty NESMYSL !
Legionari meli dela namontovany na zeleznicnich vagonech. Bylo jim to k nicemu, zeleznicni trat do Petrohradu neovladali a nemeli kone na to aby se tam vubec dostali.
VymazatKrystlik o tom nic nevi. Sam psal ze Legionari vzdy dostali napraskano od Nemcu, a jenom okradali chude Rusaky v Zemljankach !
To musite vysvetlit Kalinovi, ze neznal situaci ceskych legii v Rusku tak dobre jako vy.
OdpovědětVymazatKdo jste vy, kdyz si myslite, ze Wilson zadal po Masarykovi naprosty nesmysl.
Skoda ze jste v te dobe nezil a nepoucil Wilsona, ze bolseviky k uchopeni moci nic nemuze zastavit.
Nakonec to ucili ve skolach soudruzi, kdyz jejich teorie nesmely byt zpochybnene.
Nacisti zrovna jako komunist si mysleli, ze jim nikdo nemuze zabranit v ovladnuti sveta. Nebo i to si myslite, ze by byl nesmysl?
Bláhový člověče, opravdu si myslíte že KRYSTLIK někdy uzná že napsal nesmysl ?
OdpovědětVymazatA nebo tam ti Legionáři mohli dorazit na koních a táhnout ty kanony sebou, vždyť to bylo jen 1,500 km po carské dálnici a cestou mohli vymlátit jak Němce tak Rusáky !
Ale to víte, zase ten Masaryk to posral i s Wilsonem !
Re. Blahovy clovece..
OdpovědětVymazatA kdy vy uznate, ze toho vite moc a moc malo, zato se snazite vyvolat dojem, jako byste sezrlal Salomounovo hovno.
O tech schopnostech ceskych legii byste si mel neco precist, abyste tu neplacal neco o Petrohrad, ktery nebyl celym Ruskem, zato cela Sibirska magistrala byla rozhodne vetsi nez cely Petrohrad.
Dokonce vetsi sectelosti se poucite i o tom, proc zadal Wilson Masaryka o vyuziti ceskych legii v Rusku a proc to Masaryk odmitnul
Ja vim, ve skole vas to nikdo neucil, tak jak byste o tom mel neco vedet, ze ano?
PS. Omlouvam se za pouziti vulgarniho vyrazu ve vztahu k Salamounovi, i kdyz je ten vyraz velice vystizny ve vztahu k Anonymovi, kteremu je muj komentar urcen.
Historie:
Vymazat1. Sídlo vládní moci bylo tenkrát v Petrohradě, kde začala revoluce, ne na SIBIŘI!
2. Sibiř ovládal hlavně proti-bolsevicky admirál KOLCAK, po rezignaci Denikin.
3. Wilson se do občanské války nechtěl míchat, jeho telegram sovětské vládě při vylodění "marines" v Vladivostoku zdůrazňuje neutralitu USA!
4.Proto se Masaryka neptal, ten přijel do USA po revoluci, a jak Krystlik již napsal, MASARYK nebyl v Bílém domě vítán !
Re. Anonym 22:34
VymazatTo, ze jste toho o ceskych legii v Rusku a intervenci cizich mocnosti v Rusku precetl moc a moc malo, jsem uz pozna, tak nevim proc to zde jeste zduraznujete svym mylnym popisem "Historie".
Vite, nikde neni uvaden, ze by ceske legie ovladali celou Sibir, nybrz pouze Sibirskou magistralu. Ten rozdil vam snad nemusim vysvetlovat.
Ze bylo sidlo bolseviku v Petrohrade vam nikdo nebere, ale aby mohl nejaky Petrohrad ovladnout cele Rusko , na to nestaci mit v Petrohrady sidlo.
Kdybyste na toto tema vice cetl, jak jsem vam radil, tak byste netvrdil ten nesmysl o Wilsonovi a projevil neznalost Wilsonova pozadavku od Masaryka.
The United States responded to the Russian Revolution of 1917 by participating in the Allied intervention in the Russian Civil War with the Allies of World War I in support of the White movement, in seeking to overthrow the Bolsheviks.[1] The United States withheld diplomatic recognition of the Soviet Union until 1933.[2]
Jeste stesti, ze se vase "Historie" neuci ve skolach, to by ty vedomosti naroda byly jeste horsi nez jsou.
Prezident Woodrow Wilson v rámci “Aide Memoire” oficiálně nechal vstoupit USA do spojenecké intervence v Rusku. Ve své doktríně Wilson vyzval k několika důvodům svého rozhodnutí zasáhnout:
Vymazat1.usnadnit bezpečný odchod uvízlé české legie z Ruska,( jako uznanym spojencum)!
2.chránit spojenecké vojenské sklady nacházející se v severním Rusku, ( sklady munice, proviantu ktere carska vlada objednala a LENIN odmitl zaplatit)
3.vyvíjet tlak na Němce s potenciálem východního a usnadnit sebeurčení s nadějí na vytvoření demokratického Ruska.WIKI> Before American forces withdrew from Archangel on June 7, 1919, 222 soldiers of its 5,000 man force were killed.[4]
Ruda armady o ktere KRYSTLIK napsal ze nestala za nic, mela 50,000 zbehlych dustojniku Carske armady k Bolsevikum ktere organizoval Trotsky, komisar armady. Kolik zbehlych vojaku meli ? Milion nebo dva, kdyz se branili Nemecke armade !
Petrohrad, Moskva a Kazaň vojenský okruh byl v moci Bolševiků. To je větši pocet obyvatel nez na SIBIRI. Legionáři utíkali do Vladisvostoku po Sibiřské magistrále. Nic jiného v Sibiři neovládali jen tu úzkou trať kterou jim Lenin a Stalin slibil k pouziti a pak je pronásledoval Trocky.
Nevím do jaké školy jste chodil ale pokud jste platil školné, řekne jim ať vám to vrátí !
Mel byste vedet, ze "moudry clovek" uvadi pouze ty udaje, ktere se tykaji bezprostrednych faktu o ktere se jedna a nikoliv rozvadet to, co s nametem vedene diskuse nema podstatnou vahu.
VymazatJenze jak vas znam, tak vy si budete stale jen vymyslet nepodstatna fakta jen proto, aby vase ego neutrpelo ujmu.
Dale jsem poznal, ze vy se zkratka rad hadate.
Re. Aide Memoire.
VymazatVite "mudroslave" vubec co ten vyraz "Aide Memoire" znamena, kdyz uz ho ve svem opisovani pouzivate?
Pro zvyseni vasich vedomosti, zde je vysvetleni co to "Aide Memoire" vubec znamena.
Aide-mémoire (French pronunciation: [ɛdmemwaʁ], "memory aid") is a French loanword meaning "a memory-aid; a reminder or memorandum, especially a book or document serving this purpose".
In international relations, an aide-mémoire is a proposed agreement or negotiating text circulated informally among delegations for discussion without committing the originating delegation's country to the contents. It has no identified source, title, or attribution and no standing in the relationship involved. Such a text is also referred to as a non-paper in many international organizations, including the General Agreement on Tariffs and Trade/World Trade Organization[1][2] and sometimes within the European Union.[3]
Je to bohuzel v anglictine, takze abyste tomu rozumel, tak pouzijte "Google translator", pardon "Prekladac". :-)
Clovece, proc to citujete v Anglictine, kdy tomu sam nerozumite !:
VymazatDefinition of aide-mémoire
1 : an aid to the memory
Aide-mémoire (francouzská výslovnost: [ɛdmemwaʁ], „paměťová pomůcka“) je francouzské výpůjční slovo, které znamená „paměťová pomůcka; upomínka nebo memorandum, zejména kniha nebo dokument sloužící tomuto účelu“.
Pro Anonyma 20:34
OdpovědětVymazatNezapomente poprosit Krystlika aby me vymnazal, ponevadz neprispivam k nicemu a pouze zde trolluji.
Hmm, takze kdo ma vetsi vedomosti nezli vy, tak trolluje.