Předchozí blogspot pana Marka Lisa vyvolal nesouhlasné výkřiky z řad čtenářů, takže podrobněji.
Velkou
měrou se zabíjení židů, zúčastnili i Poláci. V Jedwabnem 10. 7.
1941 Poláci upálili podle svých údajů 340 židů, podle německých 1600. Polská
státní (policja granatowa, tmavomodrá policie, oficiálně: Policja Polska Generalnego Gubernatorstwa, Polnische Polizei im Generalgouvernement) a polští
civilisté ubíjeli i jinde židy sami. Polští civilisté však střelné zbraně
neměli a tak židy zabíjeli, čím se dalo, klacky, kameny, usekávali
a rozpolcovali jim hlavy sekerami, pohřbívali je nebo upalovali je zaživa,
kojence do plamenů házeli vidlemi. Je popsán případ polského úředníka z magistrátu,
který nemaje pušky ani revolveru, rubal sekerou hlavy židů vytahovaných ze skrýší. Podrobněji například v [Pellar]. Zatímco
do února 1943 měla polská policie rozkaz všechny nalezené židy odevzdat nebo
zabít, od tohoto data je měla „bez varování střílet“ [Snyder 2015].
Nově dokládá dvoudílný sborník Dalej jest noc. Losy
Żydów w wybranych powiatach okupowanej Polski (Dále je noc. Osudy židů ve vybraných
okresech okupovaného Polska) z varšavského
Centra pro studium vyhlazování židů vydaný v roce 2018, že podíl polského
obyvatelstva na zabíjení židovských sousedů během druhé světové války byl
větší, než je polská veřejnost ochotná připustit [Engelking
– Grabowski]. Případy ve sborníku uvedené se týkají jen období
od roku 1943, když se židé z Generalgouvernement začali od poloviny
roku 1942 přemisťovat z ghett do vyhlazovacích KZs a do okupovaných
území SSSR. Naprostá většina židů, kteří unikli a pokusili se schovat,
zahynula buď rukou Poláků, nebo jejich přičiněním. Dokazují to konkrétní
případy uvedené ve sborníku. „Poměr mezi smrtí žida hledajícího pomoc
a poskytnutou pomocí byl dvě ku jedné," píše editorka a spoluautorka
Barbara Engelking. Tedy obrátili-li se tři uprchlí židé na Poláky s prosbou
o pomoc, obdržel ji statisticky jen jeden z nich, další dva židy
Poláci buď vlastnoručně zabili, případně udali či předali úřadům, polské policii
nebo německým jednotkám.
Jako příklad uvádí svou studii
z regionu Bielsk Podlaski poblíž dnešních hranic s Běloruskem.
V něm bylo za války celkem 15 židovských ghett se zhruba 40 tisíci
osobami. Odhaduje se, že holocaust z nich přežilo zhruba 1300–2000 lidí.
Zmapovat konkrétní svědectví o osudech uprchlíků z těchto ghett
se podařilo u 974 osob. Z nich se konce války se dočkaly
322 osoby, ostatní zahynuly buď přímo rukou Poláků, nebo jejich přičiněním
[Engelking – Grabowski]. U nasbíraných svědectví o uprchlých a zahynuvších
se musí navíc počítat s tím, že mohou a budou přikrášlena
ve prospěch Poláků – většina polských svědků nechce vypovědět pravdu
v celé její krutosti.
Další z autorů a editor
sborníku Jan Grabowski uvádí příklad likvidace židovského ghetta v městečku
Węgrów na podzim roku 1942, nedaleko od nově zřízeného nacistického
vyhlazovacího KZ Treblinka. Jen malá část polských obyvatel městečka se s nasazením
vlastního života pokoušela své bývalé židovské sousedy zachránit, většina
se dala nacisty strhnout ke spolupráci. Když esesáci začali ghetto
likvidovat, „všichni okolní obyvatelé věděli, kam židy vyvážejí a co
se tam s nimi stane. Celý den ale esesmani s ochotnou pomocí
polských obyvatel nakládali na otevřené nákladní automobily židy.“ Na 8000 jich
přeložili na nádraží do vagónů a odvezli. Na ulicích Węgrówa zůstalo ležet
kolem tisíce mrtvých židů. Poláci z nich strhávali oblečení a vylamovali
jim zlaté zuby. „Zuby se získávaly různými předměty. Lidé, kteří se tím
zabývali, dostali přezdívku ‚dentisté‘. Svůj lup pak prodávali skrze
prostředníky.“ Do akcí k vyhledávání ukrývajících se židů se hlásili
členové polských dobrovolnických organizací, např. dobrovolných hasičů a podobně
a s nimi i neorganizovaní polští civilisté. Jako motivace
sloužilo čtvrt kila cukru, které Němci slibovali za každého objeveného žida.
Svědectví od hasiče Janiszewského: „Sundal jsem mrtvole náušnice a prstýnek
a dal jsem je veliteli policje
granatowe. Za to jsem dostal povolení k tomu, abych si ponechal boty
sejmuté z nohou mrtvé židovky. Později v těch botách chodila má
žena.“ O jiném případě svědek Janiszewski vypověděl: „Vedle mrtvoly ležel
gumový můstek se zlatou korunkou. Špičkou rýče jsem ji odloupl a ukryl
do kapsy.“
Chycení židé byli ze svých
skrýší odváděni na místní židovský hřbitov, kde je Němci popravovali. Při této
poslední cestě se Poláci pokoušeli ženě Fiszmana uříznout uši, pokud
urychleně neodepne náušnice. Na židovskou přítelkyni, která ji doprovázela,
Poláci volali: „Dej nám svoje boty!“ Ona na to, zda nechtějí počkat, až
ji zabijí. Němec ji ale nařídil boty vyzout a řekl Polákům, že si je již
mohou vzít [Engelking – Grabowski; Pawlicka].
Po
druhé světové válce uplatňovalo restriktivní politiku proti zbylým židům
komunistické Polsko. Ze zbylých 180–240 tisíc židů v Polsku (z původních
asi tří milionů v roce 1939) oficiálně opustilo po poválečných pogromech
(zejména v Kielcích v roce 1946) asi 100 000 – 120 000 zemi.
Byli vyvezeni do Terstu v zaplombovaných (sic) vagonech polských železnic
a pak pokračovali loděmi do Haify. Koncem čtyřicátých let jim polský stát
začal ve vystěhovávání bránit, nicméně mezi lety 1957–1959 povolil
vystěhování dalším 50 000 z nich. Následkem protižidovských čistek
od roku 1967 se podařilo do začátku let sedmdesátých dosáhnout
vystěhování bez větších problémů 25 tisícům z nich. Vycestovat směli
pouze do Izraele za poplatek ve výši 5000 złotých, což odpovídalo dvěma
slušným měsíčním platům, a za úhradu školního vzdělání svého, manželského
partnera a svých dětí. Automaticky ztratili polské občanství, byt (sic),
s sebou si směli vzít například maximálně dvacet knih na osobu. Asi pět
tisíc židů v Polsku zůstalo [Pellar].
Engelking, Barbara; Grabowski, Jan (eds.): Dalej jest noc. Losy Żydów w wybranych powiatach okupowanej Polski. Centrum Badań nad Zagładą Żydów, Warszawa 2018
Pawlicka, Aleksandra: Jak Polacy mordowali Żydów. Ta książka wstrząśnie naszą wiedzą
historyczną. Polska Newsweek 16/2018, Warszawa 8. 4. 2018. http://www.newsweek.pl/polska/spoleczenstwo/jak-polacy-mordowali-zydow-okladka-newsweeka,artykuly,425799,1.html?src=HP_Section_2
Pellar, Štěpán: Hrdí orli ve smrtelném obklíčení. Polské stereotypizované vidění moderního světa. Dokořán, Praha 2009
Žádné komentáře:
Okomentovat