Tomáš Krystlík
Po e-mailových dotazech, kdo z Charty 77 nebyl levičák, kdo
vlastně zorganizoval předání moci, po novém vydání Analýzy 17. listopadu 1989
Miroslava Dolejšího a po kritickém pohledu z pera Václava Junka (http://nassmer.blogspot.de/2014/11/listopad-89-vyroci-znehoz-je-dobre-se.html)
a dalších popudech považuji za potřebné, aniž bychom zacházeli do podrobností,
nastínit hlavní rysy tehdejšího předání moci. Většina pokynů byla tehdy předávána
po stalinsku telefonicky nebo ústně - metoda zavedená samotným Stalinem, aby se
nezanechávaly písemné stopy - protokoly z jednání se často nepořizovaly.
Charta 77 jako disent byla složena téměř výhradně z levičáků
– jediní mně známí nonlevičáci byli Václav Benda, Bohumil Doležal a Jiří Vaněk.
Je to logické, protože zpět do politiky se snažili dostat především bývalí
komunisté vyhození po prověrkách v roce 1970 z KSČ. S nimi se nechali do
disentu zlákat umělci, kterým tzv. schvalovací komise nepovolily vystupovat
nebo svá díla předvádět. Jejich alkoholické výstřelky nechme stranou, i to, jak
byli čelní chartisté z ciziny finančně podporováni, poznamenejme však smutný
fakt, že sice chtěli převzít moc, ale nikdo je nenaučil vládnout nebo to s nimi
nenacvičil.
Gorbačovova perestrojka, glasnosť a neochota nechat
zasahovat sovětskou armádu ve prospěch bolševických satrapů ve státech
sovětského bloku byla příčinou, že se všechny pravověrné komunistické režimy, v
té době s výjimkou ČSSR a Rumunska, kde se je ještě nikdo nepokusil svrhnout,
zhroutily. Členové ÚV KSČ se až na výjimky svých postů vzdát nehodlali a
hrozilo, že v případě nepokojů by mohli k jejich potlačení použít i armádu. Jednotlivým
správám StB bylo jasné, že by tomu měly nějak předejít. Zejména v rozvědce (I.
správa SNB) byli chytří lidé, kteří si dokázali spočítat, že bez podpory SSSR režim
v dohledné době tak jako tak padne a že by eventuálně mohl hrozit, jako v NDR,
státní bankrot.
Jak tedy v tomto vyšachovat vedení KSČ a přimět jejich členy
k rezignaci? Někoho zřejmě napadlo, že kdyby světové veřejné mínění řeklo: „A už
dost násilí!“, že by stranická a státní moc couvla a tím se vyloučilo velké krveprolití.
Tak se zrodil nápad s usmrceným studentem Šmídem, kterého zahrál Ludvík Zifčák,
příslušník StB a agent provokatér ve studentském hnutí, který měl vliv na trasu
demonstrujících studentů, ostatní zařídila StB uzavřením postranních ulic,
bitím a odvlékáním demonstrantů z Národní třídy. Informace o smrti Šmída byla
přihrána Chartě 77, která ji předala do vysílání RFE z Mnichova. Zprávu pak převzaly
tiskové agentury, dověděla se o tom světová veřejnost a komunisté v čele státu byli
tak zatlačeni do defenzívy s tím, že budou muset, coby odpovědní za vývoj v zemi,
ze svých postů odejít. Kdo dává přednost spikleneckým teoriím o Mossadu, by zde
musel nejdříve vysvětlit, jakým mechanismem se Mossadu zdařilo do detailu řídit Zifčáka a s ním i celou StB.
Nejasnější je to ale s nepřímým vlivem KGB. Zda předtím proběhly
ve vídeňském Schwarzenbergově hotelu jednání mezi KGB a československým
disentem či nikoliv, nelze potvrdit ani vyvrátit. Pravděpodobné jsou rozhovory
KGB s Václavem Havlem po 17. 11., které se zřejmě týkaly zacházení s členy KSČ
a jeho budoucího postavení ve státě. Existují svědectví, že se konaly, ale o
čem se jednalo, věrohodně doložit nelze. Kdo dává ve svých spikleneckých
teoriích přednost Mossadu, nechť si nejdříve odpoví na otázku, proč by měl
Mossad vyvolávat převrat jen v ČSSR a ne například v Maďarsku, Polsku, v NDR?
Když se 19. 11. chystal vznik Občanského fóra, nebyli
předáci Demokratické iniciativy, jediného seskupení, které požádalo před
listopadovými událostmi, 11. 11. 1989, Ministerstvo vnitra ČSSR o registraci
jako politická strana, o tomto kroku informováni a celé vedení DI bylo s
výjimkou Karla Štindla a tuším ještě jednoho člověka, které estébáci
nezastihli, po dobu ustavující schůze Občanského fóra zadrženo, odvezeno,
zřejmě na žádost samotného Havla, do příslušných služeben SNB a po několika
hodinách, po skončení ustavení OF bez vysvětlení propuštěno. I tak se odrovnává
nepohodlná politická konkurence.
Pan Junek tvrdí o chartistech, že „sofistikovaný, vzdělaný a cílevědomý Klaus… celé tohle neblahé
panoptikum relativně rychle a především s úspěchem vrátil zpět k tak oblíbeným
nálevním pultům,“ což je názor povrchní, protože nepostihuje příčinu.
Václav Klaus si z Občanského fóra, kam ho uvedla Rita Klímová, jako první
uvědomil, že v politice se dá něco prosadit pouze regulérní politickou stranou
a založil ODS. Občanské fórum se rozpadlo, takže tím mohl nastat „návrat k
oblíbeným nálevním pultům“.
Žádné komentáře:
Okomentovat