Po maďarské vstřícné akci vůči svým podunajským Švábům začátkem
90. let minulého století se pohnuly ledy v této věci i v Srbsku. Sice v
nestejné formě, protože neodškodňuje paušální symbolickou částkou všechny své vyhnané
podunajské Šváby a nevrací jim a jejich potomkům občanství en bloc, jak učinilo
Maďarsko, nýbrž odškodňuje vězně trestaneckých jugoslávských lágrů denním
paušálem a umožňuje svým Němcům, byť žijícím v cizině, cestou srbských soudů,
sice zatím v nečetných případech, se domoci tehdy zabavených nemovitostí in
natura. Přečtěte si to ostatně sami:
V Srbsku je možné
něco, co je v Česku a na Slovensku (prozatím?) považované za vyloučenou věc:
Poté, co byly vytvořeny zákonné předpoklady pro restituci majetku (obzvláště
podunajských Švábů), který byl konfiskovaný po druhé světové válce, a co po
sedmdesáti letech byly navráceny první zemědělské plochy právoplatným
vlastníkům, přichází nyní také řada na odškodnění bývalých vězňů koncentračních
táborů, zřízených za Titova režimu. Ačkoliv samozřejmě není už možné skutečné
napravení prožitého utrpení – už jenom u mnoha obětí, které přežily martyrium v
Gakovu, Valpovu a v Rudolfsgnadu (dnes Knićanin) – přichází vláda v Bělehradu s
materiálním gestem. Je to logický důsledek rehabilitačního zákona, který
poskytuje odsouzeným nevinným, pronásledovaným a vyhnaným lidem možnost
formálního uznání neviny. Kdo je nevinen, nemůže být tedy ani potrestán resp.
musí být odškodněn, pokud byly neprávem použity sankce. Dnes obdrží v Srbsku
třicet až padesát euro na den pobytu ve vězení každý vězeň, pokud se prokáže,
že byl uvězněn neprávem.
To je také přibližná
suma, se kterou mohou bývalí vězni koncentračních táborů na srbské půdě
počítat, říká obhájce Ralf Briditschka z Lince. Zastupuje četné podunajské
Šváby v restitučních jednáních a nyní společně s Krajanským sdružením
podunajských Švábů jako první krok zahájil odškodňování obětí koncentračních
táborů. Žádosti mohou být podávány ještě do konce roku 2016. Oprávněnými
žadateli jsou také potomci obětí. V takovém případě mohou žadatelé očekávat mezi
třemi až pěti tisíci euro. To sice není v žádném případě přiměřená hodnota za
ztracený nebo zničený život, ale jedná se o symbolické gesto, kterého se ze
strany jiných států, obzvláště Česka, doposud nedostává. Také ohledně restituce
se v Srbsku pokračuje. Dva podunajští Švábové – kteří dnes žijí v Karlsruhe
popř. v Srbsku – dosáhli již naturální restituce zemědělských pozemků. Jedna
podunajskošvábská rodina z Horního Rakouska stojí před úspěšným ukončením
restitučního jednání.
Pro statisíce
podunajských Švábů začal po konci druhé světové války nový horor. Byli zbaveni
práv, vyháněni, zavlečeni do Sovětského svazu jako nuceně nasazení, anebo byli
Titovým režimem v bývalé Jugoslávii zavíráni do koncentračních táborů. Mnozí z
nich tyto hrůzy nepřežili.
Srbsko se nyní
vypořádává s touto temnou minulostí a nespokojuje se s verbálními omluvami nebo
zřizováním památníků, jako např. v bývalých lágrech v Gakovu, Valpovu a
Rudolfsgnadu. Srbsko prokazuje lítost svými činy. Oběti, které přišly o své
vlastnictví, si již mohly zažádat o navrácení svého, v roce 1945 konfiskovaného
majetku. A nyní je také možnost odškodnění bývalých táborových vězňů, jak s
potěšením informuje Krajanské sdružení podunajských Švábů. Srbský zákonodárce
vytvořil rehabilitačním zákonem možnost, aby každý, kdo byl vězněn v nějakém
trestaneckém táboře Titova režimu, mohl zažádat o odškodnění. To platí také, a
především, pro podunajské Šváby žijící v zahraničí, z nichž mnozí nalezli svou
novou vlast v Horním Rakousku.
Také manželé a děti
mají nárok
Právní zástupce Ralf
Brditschka z Lince, který již zastupuje četné podunajské Šváby v Rakousku v
restitučních jednáních, počítá s odškodněním ve výši třicet až padesát euro za
jeden den pobytu ve vězení. To jsou zhruba částky, které dnes dostávají v Srbsku
osoby, jež byly neprávem vězněny. Protože mnohé z těchto obětí nepřežily
koncentrační tábory resp. mezitím zemřely, mohou se dožadovat odškodnění také
jejich manželé, potomci stejně jako příbuzní, kteří jsou oprávněni dědit. V
takovém případě mohou žadatelé očekávat mezi 3000 až 5000 eur. Žádosti mohou
být podávány až do konce roku 2016. „Krajanské sdružení přitom poskytuje
odpovídající poradenství a podporu“, potvrdil pro deník Neues Volksblatt Anton
Ellmer, předseda podunajských Švábů z Horního Rakouska.
Předpokladem pro
odškodnění je rehabilitace žadatele. To znamená, že musí potvrdit, že nebyl
zapleten do nacistických zločinů. Ohledně rehabilitace rozhoduje komise, která
byla zřízena zvlášť pro tento účel. Jako dokazovací materiál připadají v potaz
dokumenty z táborů, výpovědi svědků a místopřísežná prohlášení. Právník
Brditschka a jeho srbský kolega Nikola Bozic mají přístup k dokumentům z
trestaneckých táborů. Právníci se s krajanským sdružením dohodli na výhodném
vyplácení honorářů, a sice 350 eur fixní náklady a k tomu prémie v případě
úspěchu, pokud skutečně dojde k odškodnění.
První úspěchy:
navráceno 28 hektarů půdy
Brditschka se v
restitučních jednáních odvolává již na první úspěchy: Dvěma podunajským Švábům
žijícím v Německu resp. v Srbsku bylo navráceno 28 hektarů zemědělské plochy v
Apatinu v provincii Vojvodina. Do roku 1944 byl Apatin se svými 14 000
obyvateli největší německou obcí v Jugoslávii. Většina podunajských Švábů byla
po válce vyhnána.
Brditschka zastupuje
kolem dvou tisíc podunajských Švábů v restitučních případech, přičemž 90
procent z nich pochází z Horního Rakouska. V následujících měsících počítá s
uzavřením dalšího případu, ve kterém jde o navrácení padesáti jochů (1 joch =
57,55 arů) orné půdy, čtyř domů a vinic jedné podunajskošvábské rodině z
Kronstorfu (okres Linec-venkov).
Ačkoliv lhůta pro
podání restitučních žádostí již vypršela v březnu, existují pro ty, kteří se
rozhodli na poslední chvíli, zadní vrátka. Hornorakouští podunajští Švábové
podali restituční žádost jako spolek. Soukromé osoby se k žádosti mohou nyní
dodatečně připojit.
Ludwig: Mnichove, jen
spi dál!
„Pro krajany,
uvažující v kontextu politiky pro vlast, jsou povzbudivé signály zaznívající z
Bělehradu takřka neuvěřitelné“, vyjadřuje svou radost předseda hornorakouské
organizace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Rakousku, Peter Ludwig, a
táže se: „Co všechno musí Srbsko ještě zrealizovat, aby přimělo pražské
tvrdohlavce ke změně myšlení?“ Skutečnost, že spolkové předsednictvo Sudetoněmeckého
krajanského sdružení v Mnichově nestaví tyto otázky vlastnictví a odškodnění na
první místo programu dne, a tedy nevyužívá momentální „bělehradskou přízeň“,
musí zůstat tajemstvím a bude to mít i své dobré důvody, domnívá se Peter
Ludwig, jenž má proto své vysvětlení: „Je dost možné, že se momentálně příliš
zabývají přípravami na akci ,Hlavní město kultury Plzeň 2015‘. Bohužel jsem
nucen odpovědným činitelům vyřídit: Mnichove, jen spi dál, ale my tak činit
nebudeme!“
Sudetenpost, 2. 10.
2014. Překlad s laskavým svolením převzat z http://nassmer.blogspot.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat