Tomáš Krystlík
V článku http://www.lidovky.cz/pokud-sefovi-besipu-ma-koncepce-nevyhovuje-at-jde-rika-ministr-prachar-1m0-/zpravy-domov.aspx?c=A140314_105604_ln_domov_vsv
se nachází příklad instruktážního videa Besipek, kde se od 1:03 předvádí, jak
se má správně předjíždět, a to v sekvenci: pohled do vnitřního zrcátka – pohled
do levého vnějšího zrcátka – vyhození blinkru – předjíždění.
Za tento postup, za nevykrytí mrtvého úhlu zpětných zrcátek
pootočením hlavy a pohledem vlevo se na západ od Šumavy při řidičských zkouškách
propadá. Zatímco tam je nutné kvůli této chybě zkoušku z jízdy opakovat, v
Česku se učí chybnému postupu všichni televizní diváci, kteří se na tento konkrétní
Besipek podívají. Přitom řidičská obec v ČR nemá možnost tuto závažnou instruktážní
chybu čím korigovat, protože v Česku řidiči nedostávají zdarma členské časopisy
jednotlivých automobilových klubů, které kromě novinek z techniky, testů nových
typů vozů a podobně s řidičskou obcí také pravidelně opakují, většinou nenápadným
způsobem, řidičské dovednosti a pravidla, co za které situace se má správně učinit.
Kupované automobilové časopisy tak nečiní, protože jsou zaměřeny na zisk,
prevenci jim nikdo nezaplatí. Takže obyvatelstvu Česka zbývá jen ten Besipek,
který ale předvádí za peníze daňových poplatníků chybné postupy.
Je otázkou, kdo je v ČR vůbec schopen předkládat řidičské
veřejnosti bezchybné rady. Zeptáte-li se kteréhokoli českého dopravního
policisty na brzdnou dráhu osobního vozidla s průměrnou účinností brzd při
průměrné reakční době řidiče třeba z 50, 80, 100 a 130 km/h na suché vozovce či
na mokru, nebude to vědět. Natož běžní řidiči. Přitom k tomu existuje
jednoduché pravidlo a dotaz po délce brzdné dráhy z určité rychlosti je v
každém německém testu pro získání řidičského oprávnění. Nebo jiná otázka, na
jejíž správné odpovědi se příslušníci Policie České republiky neshodnou. Platí
na Jižní spojce v Praze povinnost jezdit vpravo nebo ne? Jak byste odpověděli
na ony dvě otázky?
Necháváme stranou velmi nebezpečná a hlavně chybná ustanovení
českého silničního zákona, jako jsou pravidla o používání zadních mlhových
světel, míjení se (předjíždění zprava) v souvislých kolonách na dálnici a
pravidla pro jízdu v dálničním najížděcím pruhu.
V českých médiích se též množí stížnosti na postup německé
policie, která za nedostatečný odstup od vpředu jedoucího vozidla volá české
řidiče k odpovědnosti, přičemž v Česku nejsou pro to vysazeny pokuty. Čeští policisté,
ani řidiči netuší, kolik činí bezpečná vzdálenost (na suchu polovina číselného
údaje tachometru v metrech, na mokru celý číselný údaj v metrech, na sněhu a
náledí minimálně dvojnásobek údaje tachometru v metrech), od jakého jejího
zlomku mohou dostat všude na západ od Šumavy pokutu, a hlavně, jak celkem
lehce, navzdory blábolům českých „odborníků“ v médiích, může každý odhadnout
vzdálenost od vpředu jedoucího vozidla podle dvou normovaných odstupů
umělohmotných patníků s odrazkami – 50 m na dálnicích a silnicích pro motorová
vozidla, 25 m podél všech ostatních silnic. To platí i pro české vozovky a učí se
to v autoškolách, ne však v českých.
Není naděje, že by se na dnešní situaci něco podstatného změnilo,
protože výhody obvykle poskytované automobilovými kluby si v Česku přivlastnily
pojišťovny za cenu vyšších pojistek pro totožný vůz a stejného majitele při
podstatně horším pojistném krytí než v Německu. Čeští řidiči a majitelé vozů tedy
nemají naléhavý důvod být členy automobilového klubu, tedy k vydávání klubového
časopisu chybí prostředky. Vinni tímto neblahým stavem jsou zákonodárci, neboť někomu
prevence by svěřena být měla, protože lidé, tedy i řidiči, naučené časem
zapomínají.
Žádné komentáře:
Okomentovat