Tomáš Krystlík
Tento dotaz padl mezi diskutéry v mém blogu. Oslovení Radola je
dáno pseudonymem dotazovaného (Radola Gajda).
Zde je odpověď. Pro jednoduchost se soustřeďme pouze na ekonomiku
a na všeobecné znaky životní úrovně a vyspělosti.
Předválečného objemu těžby uhlí, důležitého ukazatele průmyslové
činnosti, dosáhla a překročila jej ČSR až roce 1927. V témže roce dosáhl dovoz
surovin předválečného objemu. Tkalcovský průmysl se z toho mezi válkami vůbec
nevzpamatoval (pokles ze 137 000 tkalcovských stavů na 75 000), taktéž výroba
cukru, piva a alkoholu. Hospodářský nacionalismus praktikovaný nástupnickými
státy, a nejen jimi, způsobil, že ČSR měla třetí nejvyšší průměrnou celní sazbu
v Evropě: 35,8 %. Nástupnické státy draze zaplatily za své osvobození – výměna
zboží mezi nimi klesla na zlomek předválečného objemu.
Obavy čs. výrobců ze zahraniční konkurence se promítly do ochranářského
celního systému první republiky s vysokými cly i úplnými zákazy vývozu nebo
dovozu různých komodit. ČSR převzala rakouské celní tarify, ovšem s různými
přirážkami způsobenými válkou, a prakticky hned, 28. 1. 1919, přirazila ke všem
clům dalších 200 %. Domácí výrobci požadovali právo na zaručený odbyt svých
výrobků na vnitrostátním trhu, nehodlajíce se vystavit soutěži jakostí a cenou
s výrobky zahraničními. Už v roce 1921 vypudili přívržence uvolňování trhu z
křesla ministra obchodu, aby jeho nástupce ještě téhož roku zvýšil cla na
deseti- až třicetinásobek rakouského tarifu. Zřejmě aby byl systém dokonalý,
zavedlo se clo i na dovoz letadel; navzdory tomu, že jediným takovým dovozcem
byl stát, který by si clo od sebe vybíral i sobě platil. To, že čs. ochranářské
vysoké celní sazby měly charakter trvalý, podněcovalo země, se kterými ČSR
obchodovala, aby svá cla také zvyšovaly. Československo v Evropě trend
ochranářských cel vedlo a nepřímo je vnucovalo státům, se kterými obchodovalo. Peroutka
explicitně uvádí, že nevhodnost této cesty se ukázala po roce 1930, kdy byl
ochranářský systém dobudován ve všech evropských státech do dokonalosti a
polovina čs. průmyslu jejich následkem téměř zničena.
Platy v Německu a v Rakousku byly ve druhé polovině 20. let vyšší než v
ČSR, v Německu cca 1,5 až 2,2krát při těchto relacích: kg chleba stál v ČSR 2
Kč, v Německu 3,10 Kč; kilo brambor 70 haléřů v ČSR, v Německu 51 haléřů;
kilogram cukru byl v ČSR k mání za 6,30, v Německu za 4,57 Kč. Nájemné za byt
bylo v ČSR vyšší než v Německu, taktéž ceny elektřiny a plynu.
Mýtem je, že ČSR patřila mezi deset nejvyspělejších států světa.
Nepatřila, v národním důchodu na hlavu byla na 17. místě, před ní byly všechny
západoevropské vyjma Itálie a skandinávské státy kromě Finska, dokonce i
poražené Německo a Rakousko. V roce 1932 byla úrovní cen vůbec nejdražším
státem světa. Byly-li ceny v českých zemích v roce 1913 přepočtené na zlato
rovny 100, pak koncem roku 1932 v ČSR byly 102, zatímco v USA 92, ve Francii
80, v Belgii 74, v Japonsku 67. Laicky řečeno: za určitý obnos bylo v ČSR ke
koupi méně zboží než v zahraničí. Domácí výroba byla drahá vlivem kurzu koruny (Rašínova
měnová politika) i nedostatečnou technickou úrovní výroby, což podlamovalo
export. O technologické vyspělosti svědčí i tento údaj: v roce 1937 tvořil
podíl strojírenských výrobků v čs. exportu pouhá 3 %; dovoz stejné komodity byl
značně vyšší.
Vyspělost státu se posuzuje také podle neekonomických kritérií. Počet
negramotných obyvatel klesl ze 7,39 % v roce 1921 na 4,06 % v roce 1930, v
Podkarpatské Rusi za stejné období z 50,16 na 30,88 %. Kojenecká úmrtnost
klesala, v roce 1936 činila 123,54 (počet úmrtí dětí do jednoho roku na tisíc
narozených dětí), kdežto v sousedním Německu a Rakousku byla již o dva roky
dříve 66, resp. 80. Horší byla v Evropě jen v Bulharsku, Polsku, Maďarsku,
Rumunsku a Lotyšsku. V roce 1932 bylo v ČSR na tisíc obyvatel 25,1 posluchačů
rozhlasu, v Rakousku 69,9, v Německu 61,6, v Maďarsku 37,2.
V roce 1935 dosahovala průmyslová výroba jen 70,1 % své úrovně z roku
1929, obdobně se těžilo jen 68 % uhlí, vyrábělo se 44 % železa a 54 % oceli,
vývoz celkově dosahoval jen 29 % objemu z roku 1929. Ostatní země se hospodářsky
z následků světové hospodářské krize již vzpamatovaly.
Daňové příjmy např. v prvním pololetí roku 1938 pocházely z 61 % od
Němců českých zemí a z 39 % od osob národnosti československé.
Shora uvedená otázka je ve světle těchto faktů poněkud
nepatřičná.
Žádné komentáře:
Okomentovat