středa 21. dubna 2021

SYMBOLY ČEŠSTVÍ

NÁRODNÍ MÝTY PODVRHY A LŽI (3)

Tomáš Krystlík


  Obrozenci, aby doložili svůj českoslovanský nárok na české země, vydávali Bóje za potomky Slovanů. To vyvrátil František Palacký. Na druhé straně tvrdil sám Palacký nesmysly, například že Přemyslovci byli jazykoví Češi a že v Čechách do 16. století neexistovalo nevolnictví. Existovalo. Jan Kollár psal ve Staroitalii slavjanské, že množství holubů v Benátkách je dokladem slovanských vlivů v této oblasti, protože holubi jsou u Slovanů oblíbení jako symbol čisté lásky. Také tvrdil, že Etruskové, Latinové, Rhétové, Umbrové a další kmeny v Itálii jsou v podstatě kmeny slovanské. Podle podoby dochovaných názvů a nápisů se se snažil dokazovat příbuznost se slovanskými jazyky. Ve Slávy dceři učinil z holuba symbol slovanský, především symbol slovanské snášenlivosti a mírumilovnosti, což naprosto odporuje agresivnímu chování holubů mezi sebou. V Niederleho Životě starých Slovanů se píše: „Za vlády Niklotovy, když se Polabští Slované vrátili k pohanství, byli pozůstalí křesťané zbavováni vnitřností a přibíjeni na kříž. Biskupovi Janovi roku 1068 usekali ruce a nohy, tělo vyhodili na cestu a hlavu obětovali Radegastu.“

  

  Ústředním slovanským symbolem v několikrát přepisované Slávy dceři se stala lípa. S lípou souvisejí „med“ a „včely“ coby další symboly slovanství, jako u dubu jsou to „žaludy“ a „kanci“ coby symboly němectví. Med a žaludy stojí v protikladu sladký – hořký, včela a kanec symbolizují protiklad Slovana a Němce jako tvůrce a uživatele hodnot, tedy protiklad pracovitost – poživačnost. „Pověz, nepadá-li z lípy med sladčeji než žalud do žaludka?“, nebo: „Žaludy k sobě vábí jen žravé, poživačné vepře, zatímco lípa přitahuje pilné, pracovité a obětavé včely.“

  

  Proti mužskému, německému dubu stojí v Kollárově básnické skladbě ženská lípa jako symbol české (slovanské) mírnosti, mírumilovnosti a holubičí povahy – v němčině je ale dub, Eiche, femininum. S tvrdým dřevem německého stromu kontrastuje měkké, poddajné dřevo stromu slovanského. Z tohoto klání vycházela lípa vítězně; v symbolické rovině dokládala přednosti a ctnosti zakomplexovaného národa, vyváděla jej do idylického prostoru vůně, květů, poddajnosti, radostného rolničení, do světa pracovitých včel a arkadických úlů. Jiný výklad praví, že lípa se stala proto českým národním stromem, neboť kvete až na přelomu června a července, kdy již nehrozí mrazíky, a že tedy vlastnostmi českého národa odvozenými z lípy jsou opatrnictví a neochota riskovat.

  

  Český svět stál v přímém protikladu ke kultuře, ne tedy jen německé, nýbrž ke kultuře vůbec. Představoval v dobovém povědomí spíše svět přírody. Českost byla synonymem dětinskosti, přírodnosti, nedotčenosti moderním světem; česká kultura byla vlastně contradictio in adiecto. 



PADĚLKY


  V atmosféře, kdy se pravda přizpůsobovala momentálním potřebám a v podstatě nic neznamenala, kdy převládaly lži, překrucování a podvrhy, se nedivme, že Václav Hanka v roce 1817 ve Dvoře Králové „nachází“ objemný rukopisný zlomek z rozsáhlého kodexu staré české poezie, tzv. Rukopis královédvorský, hlásící se písmem zhruba do 13. století. 

  

  V roce 1818 dostává nejvyšší purkrabí František Antonín hrabě Kolowrat anonymně poštou Libušin soud, později označovaný jako Rukopis zelenohorský, podle písma z 9.–10. století. 

  

  V roce 1819 „nachází“ scriptor univerzitní knihovny Jan Zimmermann Milostnou píseň krále Václava, mající dokázat, že původně německy psaná památka je dodatečným překladem z českého originálu, připisovaného Václavovi I. 

  

  V roce 1827 „objevuje“ za Hankovy asistence lexikograf Eberhardt Gottlieb Graff české glosy v Mater verborum. 

  

  O rok později sám Hanka „nachází“ meziřádkový překlad svatojanského evangelia. 

  

  Ve stejný rok vznikají i padělky žalmu 109 a 145 v muzejním glosovaném žaltáři. 

  

  Tyto podvrhy nebyly jediné. Když chtěl John Bowring v Londýně v třicátých létech 19. století vydat antologii české poezie, František Ladislav Čelakovský mu podvrhuje neexistující básnířku Žofii Jandovou, pod jejímž jménem zveřejnil několik svých básní. Věc Čelakovský utajoval i před svými přáteli, ale pak se jednomu z nich, Josefu Vlastimilu Kamarýtovi, přiznal. Když později Bowring žádá o životopisy všech básníků, jejichž díla mají být uvedena v antologii, Čelakovský neváhá a potřebný, zcela vymyšlený životopis Jandové Bowringovi posílá.

  

  Čelakovský se v jednom dopise Kamarýtovi zmiňuje o probíhající akci sběru německých lidových písní a podotýká, že již k tomu účelu přeložil „některé naše české“ a hodlá je „vydávati za německé“. Jako pilný mystifikátor vydával velmi často svoje vlastní básně za díla jiných autorů – zmnožoval tím počet českých básníků. 

  

  I Karel Havlíček se uchyluje k podobným praktikám – posílá do Květů odpověď na básně Ivana Čecha tak, aby to vypadalo, „že to opravdu ženská napsala“. 

  

  Jan Kollár zařazuje podvrhy do své antologie písní slovenských. 

  

  Čelakovský zase přidává do svých Slovanských písní básně umělé.

  

  Příjmení se počešťovala, vytvářela se křestní jména, která byla projekcí osoby příjemce do říše ideálů, do říše čistých nemateriálních hodnot, v níž dotyčná osoba existuje jen vztahem k obecným kategoriím, kterými jsou například pravda (Prav/d/omil), krása (Krasoslav), dobro (Dobromil), slovanství (Slavomil, Slavoj), vlast (Vlastislav, Vlastimil), národ (Čechomil, Rodomil), zpěv (Zpěvomil), statečnost (Bojislav, Bořivoj, Vladivoj), mírnost (Mirovít, Myslimír) a podobně.

  

  Používání češtiny se tehdy potýkalo se značnými problémy. Pokud byla na dopisu uvedena adresa v češtině, ohrožovalo to doručení zásilky; oslovení osoby česky mimo vlastenecký kruh se považovalo za faux pas. Čeština byla považována za mimokulturní jazyk, nevhodný pro vyšší sociální funkce. Ale vlastencům šlo o to, aby byla co nejrychleji přijata navzdory tomu, že byla teprve dotvářena, a to v podobě naprosto umělé. Nutně se stala jazykem pouze několika vyvolených. Jedna z Tylových figurek to popisuje příznačně: „Chtějí ubohé staré češtině na nohy pomoci, přitom ale takovým jazykem mluvějí a takovým jazykem píší, že jim živá duše nerozumí.“ Hovořit a psát česky bylo věcí volby, a mnoho nejvýznamnějších představitelů vlastenecké společnosti se přiznalo k malé počáteční znalosti češtiny – od Josefa Jungmanna a Pavla Josefa Šafaříka až po Karla Havlíčka. Bedřich Smetana se česky do smrti pořádně nenaučil. A co více: hluboko do druhé poloviny 19. století hodně jazykově českých národnostně uvědomělých vzdělanců neovládalo pořádně češtinu, zejména psaní.


https://www.historieblog.cz/2021/04/narodni-myty-podvrhy-a-lzi-3-symboly-cesstvi/



  


24 komentářů:

  1. Ono tech Nemcu taky je 10x vice nez nez Cechu, a mohlo by rici ze Zidi maji 2x tolik Nobelovek nez znacne pocetnejsi Nemci.

    Kollar byl velice vzdelany clovek, ovladal 4 jazyky Universitni vyse, dnes "statnice" profesor archeologie University ve Vidni.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdybyste poradne cetl, tak ten pomer Nobelovek je udan mezi Nemci a Slovany, kterych je rozhodne vice jak Nemcu.
      Vy nepocitate mezi Nemce Zidy, kteri ziskali Nobelovku? Tak to byste byl dobry nacista, ti je taky nepovaovali za Nemce.
      Ovsem do poctu obeti Cechu za valky pocitate i Zidy, mate zvlastni rozliseni pro zidy v Nemecku a v Cesku.

      Kollar mohl byt vzdelany, ale to neznamena, ze by byl odbornik v oboru sklarstvi.

      Vymazat
    2. Zidi se za Nemce nepovazuji, a Kollar se za odbornika ve sklarstvi nepovazoval, byl tam jak sam pise na ceste a koupil manzelce zrcadlo.

      Vymazat
    3. Zidi se za Nemce nepovazuji??30. dubna 2021 v 10:50

      Zase jeden mudroslav, ktery toho malo vi, ale zato hyri "moudrem".

      "Most Jews in Germany (about 400,000 people) held German citizenship. Many of these Jews came from families who had been in Germany for centuries. These families spoke German as their primary language. Most considered themselves German. In some cases, they had intermarried with non-Jews".

      Vymazat
  2. Kollár byl velice vážený ve Vídni, professor archeologie, obdivoval Císaře, jemuž věnoval svůj cestopis. Měl rád Goethe, Německou kulturu v Německu.

    Neměl rád sprzněnou Němčinu v Čechách, tak i jiné sprzněné jazyky Slovanské a miloval Latinu. Míšen : “Nikde není jak zde krásnější Němčiny slyšno...”

    Než přišli s nebe poslové čtyři …. čest jejich jménům. Císař Leopold, Josef, František a panující teď FERDINAND.

    “Znám jen dvě vlasti: Čechy a Uhry, zde bydlí tělo mé, tam duch můj ”.
    Návěští potomkům: “Bratri nesuďte o nás, co a jak sme psáti my mohli, nýbrž jen co a jak sme směli, suďte nás”.

    OdpovědětVymazat
  3. Podle te knihy od Kollara: "Cestopis obsahujici cestu do Horni Italie...", tak ty Nemce Kollar moc v lasce nemel. Viz Str. 101, 193 a 194,jak je uvedeno vyse.
    Zato svou manzelku Nemku, asi rad mel, kdyz ji daval za vzor slovanske zeny. :-))

    OdpovědětVymazat
  4. Naopak, Kollar mel Nemce rad jak sam pise, ale v Nemecku!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kollar mel Nemce rad.30. dubna 2021 v 10:37

      Hlavne tu Wilhelminu z Jeny, inu cesky vlastenec kazdym coulem. :-))

      Vymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nestacilo by dat pouze odkaz na "Germanization of the land between the Elbe-Saale and Oder" ??
      Misto zbytecneho zabirani mista opisovanim tech mist?











      Vymazat
    2. ­ ­
      ­ ­
      ­
      Nic Vam do toho neni, ale ­nestačilo by to­,­ ­Krystlik­ taky ­nedává­ ­odkaz­ ­na­ ­text­ ­svého­ článku ­v­ ­CS­ ­Magazín­ ­a­ ­dalších­ ­plátkách­,­ ­že­ ­ano­?­ ­A­ ­místa­ ­tu­ ­je­ ­spousta­,­ ­nakonec­ ­to­ ­klidně­ může ­vymazat­!­

      ­

      ­ ­ ­ ­ ­ ­
      Virus-free. ­www.avg.com­ ­
      ­
      ­ ­
      ­

      Vymazat
    3. Co to tady postujete zase za kraviny s poněmčováním? Jste vůbec při smyslech, Slovane pošahaný?

      Vymazat
    4. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    5. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    6. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
  6. Jan Kollár byl rozhodně kontraverzni, na Vídeňské Universitě učil na pozvání, katedra Archeologie slovanských dějin a jazyků. Ve sve poezii, mimo jiné napsal:

    Kdo vlastně naučil psati Slováky řeč?
    Kdo knih zásoboval vždy jen poklady?
    Kdo rozhojnil jejich kmen?
    Kdo zlidnil všemi pouště?

    Čech.

    OdpovědětVymazat
  7. Ano, Němci i Češi poněmčovali Češtinu. Němci z důvodu panovačnosti a Češi kteří chtěli být jako oni, proto se říká "Poturčenec horší Turka". Kollár jako Slovák, chtěl udržet jazykovou čistotu a pokládal "UHRY" za svůj domov.

    Výslovnost češtiny pro Němce je těžší než němčina pro Čechy. Na druhé straně záludností české abecedy, jako jsou písmena "ř" a "r" je těžká i pro KTYSTLIKA který neumí vyslovit dokonalé "r" a ráčkuje zřejmě od narození.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ad 18:59: Z čeho tak usuzujete? V češtině neráčkuji, německá slova s "r" jsou vyslovena německým způsobem = polohrdelním "r", což se Vám jeví jako ráčkování.

      Vymazat
    2. Nemci ponemcovali cestinu??3. května 2021 v 10:05

      Jo, a dnes poanglictujou Americani a Anglicane cestinu.
      Clovece, kam na tyhle moudra chodite.
      Kdyz je nejaka rec omezena v modernich vyrazech (jako treba ta cestina), tak MUSI prejimat cizi vyrazy a nikdo je k tomu nenuti.
      Hockej, Golf, Voleyball, atd. Cesi neznali, tak ty vyrazy MUSELI prejmout, a rozhodne to proto z Cechu poturcence necini.

      Vymazat
    3. Hockej, Golf, Voleyball, poanglictujou ???3. května 2021 v 22:11

      10:05 Jak zde již někdo napsal, "Anglicky se nenaučil a Česky zapomněl ", a tak se przní jazyky !

      Vymazat
    4. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    5. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    6. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
  8. Ale "ráčkuje" jako zde:

    https://m.youtube.com/watch?v=czY7kckaYic

    OdpovědětVymazat