sobota 26. ledna 2019

Naprostý Klausův blábol! A jakápak revoluce? To StB... Tomáš Krystlík vyzdvihl Havla a řekl, co chystají Němci


Marek Korejs
 
Česko-německý spisovatel Tomáš Krystlík se pozastavil nad výrokem exprezidenta Václava Klause. Ten naznačil, že nově podepsaná smlouva mezi Francií a Německem může dovršit to, o co se marně snažili Hitler, Napoleon i jiní, tedy o ovládnutí celé Evropy. Krystlík zároveň přidává zajímavé poznatky ze soudobé historie, například ohledně možné budoucí podoby společné armády obou zemí. Již mnoho let totiž existuje společná francouzsko-německá brigáda o síle šesti tisíc vojáků. Krystlík se pro ParlamentníListy.cz vyjádřil i k činu Jana Palacha a k sametové revoluci, kterou podle něj řídila StB.

Jak hodnotíte odkaz Jana Palacha?

Málo se ví, že Palach po dvou svých pobytech v SSSR 1967 a 1968 se stal smýšlením komunistou nebo alespoň radikálně levicovým západoevropským revolucionářem roku 1968. V dopisu zdůvodňujícím svou oběť uváděl požadavky bezvýznamné (skončit s distribucí Zpráv) i věci, které nebyly reálně splnitelné. Jeho činu byl využit (spíše zneužit) obdobným způsobem jako za 2. republiky české rozhodnutí o odstoupení území Německu. Tehdy dospěl český národ k přesvědčení, že Češi tím a v roce 1969 sebevražedným protestem J. Palacha dokázali něco hrdinného, sebeobětovného, že na ně s obdivem hledí celý svět. Přitom v roce 1969 šlo o zcela zbytnou ztrátu života mladého člověka, protože se na stavu věcí nic nezměnilo, ba ani se změnit nemohlo.

Letos budeme slavit 30 let od revoluce. Co z těch 30 let bychom si měli připomínat jako to dobré, a co jako to horší?

Jakápak revoluce? ČSSR byl předposlední stát východního bloku, který se nakonec nadmíru opatrně rozhodl zrušit pouta s SSSR, i když už podle okolních států byl rozpad sovětského impéria nade vše zřejmý. Měli bychom si připomínat, že studentská akce 17. listopadu 1989 byla z větší části vyprovokována StB a pak jí výhradně řízena. Fingovaná smrt studenta Šmída alias příslušníka StB Zifčáka byla naplánována Státní bezpečností jako pojistka, aby se poměry nevrátily do předlistopadové doby. Otázkou jen je, do jaké míry na puči StB proti ÚV KSČ participovaly KGB a GRU.

Obyvatelé Československa dostali nadělenu svobodu bez vlastního přičinění, se kterou nedokázali a dodnes nedokáží zacházet. Nová garnitura moci nebyla vůbec připravena k rozhodování na státní úrovni a hlavně: nikdo se nepostaral o cosi, co by se dalo nejpřiléhavěji nazvat „vyškolení lidu k demokracii“. Zvýšila se životní úroveň, může se svobodně cestovat, nicméně zákonodárství a soudnictví je v horším stavu než za bolševismu, prohloubila se tendence české společnosti k represím, k pozitivnímu výkladu práva.

Když se ohlédneme zpět, který z prezidentů a premiérů nám prospěl, a který uškodil?

Česku prospěl Havel, kterému šel Západ na ruku, protože se v něm, zcela bez racionální příčiny, zhlédl. Z premiérů zemi prospěli Zeman a Špidla. Nejvíce stát poškodil Klaus.

Neustále kolují spekulace o „privatizačním puči“. Petr Pithart dokonce mluví o tom, že šlo o „vyjednané předání moci“. Jaké otázky z historie od roku 1989 a 1990 bychom si měli letos položit, protože v nich není jasno?

Stejně jako neznáme (nejsme schopni hodnověrně prokázat) podstatná fakta o politickém puči StB v listopadu 1989, tak nám chybějí relevantní informace o jeho privatizační součásti. Obé čeká na zpracování historiky. K obsahu jednání V. Havla s rezidenty ruských tajných služeb v Praze a dojednání podmínek převzetí moci je potřeba, aby se zpřístupnily archívy Ruské federace a odtajnily spisy týkající se sovětských tajných služeb. V případě „privatizačního puče“ bude pro pravděpodobnou absenci písemných dojednání třeba začít sledováním toků peněz a komu plynuly které výhody. Podle mého názoru je k objasnění tehdejších událostí příliš brzo, časový odstup od oněch událostí je malý.

Francie a Německo podepsaly smlouvu o společném partnerství, která výrazně pozmění podobu společné Evropy. Oba státy budou nově vystupovat jako jeden celek v obranné a zahraniční politice a budou koordinovat své postoje v rámci EU a NATO. Jde o krok správným směrem? Je třeba pracovat na dalším sjednocení Evropy? Měli bychom se snažit na tom participovat také?

Oba státy ve smlouvě z Cách deklarují, že se budou zasazovat o účinnou a silnou společnou evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku a posílení a prohloubení hospodářské a měnové unie. Hodlají dosáhnout stavu, aby Evropa mohla jednat v zahraniční a bezpečnostní politice samostatně. Obě země chtějí prohloubit armádní a zbrojní spolupráci a harmonizovat právo v oblasti hospodářství a snaží se posloužit příkladem hodným k následování pro ostatní státy EU.

Společnou evropskou zahraniční politiku mohou sladit ministři zahraničí, při slaďování hospodářské politiky vyvstává již potřeba i společných znění zákonů. V oblasti obrany se podle mne nedá počítat s vytvářením nových společných armádních vojenských útvarů obou nebo i vícero států.

Použijme jako příklad společnou francouzsko-německou brigádu založenou v roce 1989 a čítající dnes šest tisíc vojáků. Její části byly stacionovány nejdříve v Bádensku-Württembersku, později též i v Alsasku a Lotrinsku. Musela se vyřešit řada odlišností. Zde některé z nich. Mají mít vojáci společnou uniformu? Bylo dohodnuto, že každý bude mít svou, jen dostanou společný baret s odznakem brigády. Dále: Má se onen baret nosit stažený na levou stranu (po francouzsku) nebo na pravou (po německém způsobu)? Nosí se vpravo stažený. Má se salutovat po francouzsku s vpřed otevřenou dlaní nebo klasicky? Každý salutuje podle svého způsobu. Má se pochodovat po německém způsobu, tj. kývat předloktími před trupem, přičemž dlaně nesmějí přesáhnout linii opasku, nebo po francouzsku, tj. s nataženými dlaněmi kolmo k zemi a pažemi podél těla zdvihajícími se nad pás? Pochoduje se po francouzsku. Má být tempo pochodu německé nebo francouzské, druhé pomalejší, připomínající poněkud vycházku? Uzavřen kompromis co do tempa.

Němci také převzali na prsa francouzské útočné pušky FAMAS, na krk francouzské šátky a na paže bílé rukavice. Muselo se také vyřešit, zda se mají důstojníci stravovat s mužstvem, jak je zvykem v německých branných silách, nebo po francouzsku v oddělených jídelnách, zda se smí pít jídlu víno, když Němci si nesmějí dát ani pivo. Vyřešeno podle německého mustru. Jediné, co se zvládlo relativně bez problémů: všichni vojáci se musejí dorozumět jak francouzsky, tak německy.

Další federalizace Evropské unie je věc nezbytná, protože EU je od založení Montánní unie (Společenství uhlí a oceli) v roce 1952 především politický a pak teprve ekonomický projekt. Kladou-li čeští politici této tendenci jakékoli překážky - EU dnes funguje jako náhražka rakousko-uherské monarchie - může se jednoho dne stát, že ČR bude z EU vyloučena. Pak zavládne v Česku velká bída.

Jedním z bodů nového partnerství je snaha o začlenění Německa do Rady bezpečnosti OSN coby stálého člena. Počet stálých členů RB OSN by se tak měl zvýšit na šest. Jde o reálný cíl? A nejedná se o revizi výsledků druhé světové války?

Přijít na to, že se jedná o revizi druhé světové války, může jen mysl zachvácená národním pudem, strachem z Němců. OSN i se svou Radou bezpečnosti byla a je naprosto bezvýznamná a bezzubá organizace, aby se stálo takovým uměle nastoleným problémem zabývat. Nicméně snaha o přijetí Německa do RB OSN je v cášské smlouvě deklarována.

Nehrozí, že toto partnerství zcela vychýlí jazýček mocenských vah ve prospěch Paříže a Berlína na úkor zbytku Evropské unie?

Aby to mohlo nastat, musela by smlouva deklarovat úsilí o jednotnou fiskální politiku obou států. Cášská smlouva, opakovaně po elysejské z roku 1963, naznačuje znovu vyjádřenou vůli se definitivně vzdát francouzských ressentiments vůči Němcům. Byť to tak formulováno není. Na rozdíl od Francouzů Němci protifrancouzskou nenávistí netrpí. Současně je smlouva z Cách též výzvou jiným členským státům EU k větší federalizaci, k přimknutí se k Německu a Francii.

Domníváte se, že jedním z faktorů, hovořících ve prospěch vzniku takové smlouvy, může být snaha Angely Merkelové a Emmanuela Macrona zanechat za sebou hlubší odkaz? Nebo jde skutečně o praktickou věc, kterou si přejí oba národy?

Jen to druhé podle politiků a volených zástupců lidu obou zemí. Smlouva musí být ratifikována parlamenty obou smluvních stran, tedy se jasně ukáže, nakolik odpovídá vůli volených zástupců lidu.

Neměli by o něčem takovém hlasovat obyvatelé obou zúčastněných států?

Ne, protože by to mohl být debakl a la brexit, kde převážil názor propagandou zhlouplého britského plebsu. Zejména by bylo tristní, kdyby se Kreml pokusil výsledek plebiscitu ovlivnit svou propagandou, jak s oblibou činí.

Němci a Francouzi říkají, že chtějí synchronizovat své postoje v rámci EU a NATO. Znamená to tedy, že v rámci hlasování kvalifikovanou většinou na Evropské radě tento dvojblok a jeho menší spojenci mají navěky vše vyhráno a „zválcováno“? Jakou šanci bude mít koalice států, která bude chtít takový blok přehlasovat?

V případě potřeby musejí ostatní státy EU mezi sebou najít podporu (hlasy) pro společnou věc, která půjde proti názoru Francie a Německa.

„Ani Německu, ani Francii se Evropu ovládnout nepodařilo, ač se o to Hitler a Napoleon snažili. Nedaří se to ani EU. Že by mohlo uspět Frankoněmecko? Na rozdíl od počátku 19. století a poloviny 20. století bychom si na ambice tohoto typu měli dát velký pozor,“ komentuje snahy Německa a Francie exprezident Václav Klaus. Lze s tímto výrokem souhlasit?

To je naprostý Klausův blábol. Nicméně Francie a Německo budou mít v budoucí evropské federaci silnější vliv, protože některé státy budou mít tendenci se připojit k duchu smlouvy z Cách. Jestliže by Německo a Francie postupovaly jako jedna zcela homogenní mocnost, mají šanci vyvážit vliv USA, Číny, či Ruska?

Vyvážit vliv Ruské federace ano a to hospodářsky i politicky, vliv USA ne, protože EU sama bez USA není soběstačná po vojenské stránce, takže bude muset činit určité kompromisy s USA i v jiných oblastech. Ekonomická expanze Číny do Afriky je jednoznačná, v Evropě se o to Čína zatím jen pokouší (například stavbou dálnic v Polsku). Další vývoj čínské expanze je obtížné předvídat. Nicméně životní prostředí v Číně se vlivem průmyslu rapidně zhoršuje, platy prudce rostou, takže ztrácí svou konkurenceschopnost.

Budou v případě bližšího svazku Němci ochotni platit francouzské dluhy?

Ne. To je také největší zábranou bližšího, byť deklarativního sblížení Německa s Francií.


https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Naprosty-Klausuv-blabol-A-jakapak-revoluce-To-StB-Tomas-Krystlik-vyzdvihl-Havla-a-rekl-co-chystaji-Nemci-568018

Žádné komentáře:

Okomentovat