Marek Korejs
Česko-německý spisovatel Tomáš Krystlík se pozastavil nad
výrokem exprezidenta Václava Klause. Ten naznačil, že nově podepsaná smlouva
mezi Francií a Německem může dovršit to, o co se marně snažili Hitler, Napoleon
i jiní, tedy o ovládnutí celé Evropy. Krystlík zároveň přidává zajímavé
poznatky ze soudobé historie, například ohledně možné budoucí podoby společné
armády obou zemí. Již mnoho let totiž existuje společná francouzsko-německá
brigáda o síle šesti tisíc vojáků. Krystlík se pro ParlamentníListy.cz vyjádřil
i k činu Jana Palacha a k sametové revoluci, kterou podle něj řídila StB.
Jak hodnotíte odkaz Jana Palacha?
Málo se ví, že Palach po dvou svých pobytech v SSSR 1967 a
1968 se stal smýšlením komunistou nebo alespoň radikálně levicovým
západoevropským revolucionářem roku 1968. V dopisu zdůvodňujícím svou oběť
uváděl požadavky bezvýznamné (skončit s distribucí Zpráv) i věci, které nebyly
reálně splnitelné. Jeho činu byl využit (spíše zneužit) obdobným způsobem jako
za 2. republiky české rozhodnutí o odstoupení území Německu. Tehdy dospěl český
národ k přesvědčení, že Češi tím a v roce 1969 sebevražedným protestem J.
Palacha dokázali něco hrdinného, sebeobětovného, že na ně s obdivem hledí celý
svět. Přitom v roce 1969 šlo o zcela zbytnou ztrátu života mladého člověka,
protože se na stavu věcí nic nezměnilo, ba ani se změnit nemohlo.
Letos budeme slavit 30 let od revoluce. Co z těch 30 let bychom
si měli připomínat jako to dobré, a co jako to horší?
Jakápak revoluce? ČSSR byl předposlední stát východního
bloku, který se nakonec nadmíru opatrně rozhodl zrušit pouta s SSSR, i když už
podle okolních států byl rozpad sovětského impéria nade vše zřejmý. Měli bychom
si připomínat, že studentská akce 17. listopadu 1989 byla z větší části
vyprovokována StB a pak jí výhradně řízena. Fingovaná smrt studenta Šmída alias
příslušníka StB Zifčáka byla naplánována Státní bezpečností jako pojistka, aby
se poměry nevrátily do předlistopadové doby. Otázkou jen je, do jaké míry na
puči StB proti ÚV KSČ participovaly KGB a GRU.
Obyvatelé Československa dostali nadělenu svobodu bez
vlastního přičinění, se kterou nedokázali a dodnes nedokáží zacházet. Nová
garnitura moci nebyla vůbec připravena k rozhodování na státní úrovni a hlavně:
nikdo se nepostaral o cosi, co by se dalo nejpřiléhavěji nazvat „vyškolení lidu
k demokracii“. Zvýšila se životní úroveň, může se svobodně cestovat, nicméně
zákonodárství a soudnictví je v horším stavu než za bolševismu, prohloubila se
tendence české společnosti k represím, k pozitivnímu výkladu práva.
Když se ohlédneme zpět, který z prezidentů a premiérů nám
prospěl, a který uškodil?
Česku prospěl Havel, kterému šel Západ na ruku, protože se v
něm, zcela bez racionální příčiny, zhlédl. Z premiérů zemi prospěli Zeman a
Špidla. Nejvíce stát poškodil Klaus.
Neustále kolují spekulace o „privatizačním puči“. Petr
Pithart dokonce mluví o tom, že šlo o „vyjednané předání moci“. Jaké otázky z
historie od roku 1989 a 1990 bychom si měli letos položit, protože v nich není
jasno?
Stejně jako neznáme (nejsme schopni hodnověrně prokázat)
podstatná fakta o politickém puči StB v listopadu 1989, tak nám chybějí
relevantní informace o jeho privatizační součásti. Obé čeká na zpracování
historiky. K obsahu jednání V. Havla s rezidenty ruských tajných služeb v Praze
a dojednání podmínek převzetí moci je potřeba, aby se zpřístupnily archívy
Ruské federace a odtajnily spisy týkající se sovětských tajných služeb. V
případě „privatizačního puče“ bude pro pravděpodobnou absenci písemných
dojednání třeba začít sledováním toků peněz a komu plynuly které výhody. Podle
mého názoru je k objasnění tehdejších událostí příliš brzo, časový odstup od
oněch událostí je malý.
Francie a Německo podepsaly smlouvu o společném partnerství,
která výrazně pozmění podobu společné Evropy. Oba státy budou nově vystupovat
jako jeden celek v obranné a zahraniční politice a budou koordinovat své
postoje v rámci EU a NATO. Jde o krok správným směrem? Je třeba pracovat na
dalším sjednocení Evropy? Měli bychom se snažit na tom participovat také?
Oba státy ve smlouvě z Cách deklarují, že se budou zasazovat
o účinnou a silnou společnou evropskou zahraniční a bezpečnostní politiku a
posílení a prohloubení hospodářské a měnové unie. Hodlají dosáhnout stavu, aby
Evropa mohla jednat v zahraniční a bezpečnostní politice samostatně. Obě země
chtějí prohloubit armádní a zbrojní spolupráci a harmonizovat právo v oblasti
hospodářství a snaží se posloužit příkladem hodným k následování pro ostatní
státy EU.
Společnou evropskou zahraniční politiku mohou sladit
ministři zahraničí, při slaďování hospodářské politiky vyvstává již potřeba i
společných znění zákonů. V oblasti obrany se podle mne nedá počítat s
vytvářením nových společných armádních vojenských útvarů obou nebo i vícero
států.
Použijme jako příklad společnou francouzsko-německou brigádu
založenou v roce 1989 a čítající dnes šest tisíc vojáků. Její části byly
stacionovány nejdříve v Bádensku-Württembersku, později též i v Alsasku a
Lotrinsku. Musela se vyřešit řada odlišností. Zde některé z nich. Mají mít
vojáci společnou uniformu? Bylo dohodnuto, že každý bude mít svou, jen dostanou
společný baret s odznakem brigády. Dále: Má se onen baret nosit stažený na
levou stranu (po francouzsku) nebo na pravou (po německém způsobu)? Nosí se
vpravo stažený. Má se salutovat po francouzsku s vpřed otevřenou dlaní nebo
klasicky? Každý salutuje podle svého způsobu. Má se pochodovat po německém
způsobu, tj. kývat předloktími před trupem, přičemž dlaně nesmějí přesáhnout
linii opasku, nebo po francouzsku, tj. s nataženými dlaněmi kolmo k zemi a
pažemi podél těla zdvihajícími se nad pás? Pochoduje se po francouzsku. Má být
tempo pochodu německé nebo francouzské, druhé pomalejší, připomínající poněkud
vycházku? Uzavřen kompromis co do tempa.
Němci také převzali na prsa francouzské útočné pušky FAMAS,
na krk francouzské šátky a na paže bílé rukavice. Muselo se také vyřešit, zda
se mají důstojníci stravovat s mužstvem, jak je zvykem v německých branných
silách, nebo po francouzsku v oddělených jídelnách, zda se smí pít jídlu víno,
když Němci si nesmějí dát ani pivo. Vyřešeno podle německého mustru. Jediné, co
se zvládlo relativně bez problémů: všichni vojáci se musejí dorozumět jak
francouzsky, tak německy.
Další federalizace Evropské unie je věc nezbytná, protože EU
je od založení Montánní unie (Společenství uhlí a oceli) v roce 1952 především
politický a pak teprve ekonomický projekt. Kladou-li čeští politici této
tendenci jakékoli překážky - EU dnes funguje jako náhražka rakousko-uherské
monarchie - může se jednoho dne stát, že ČR bude z EU vyloučena. Pak zavládne v
Česku velká bída.
Jedním z bodů nového partnerství je snaha o začlenění
Německa do Rady bezpečnosti OSN coby stálého člena. Počet stálých členů RB OSN
by se tak měl zvýšit na šest. Jde o reálný cíl? A nejedná se o revizi výsledků
druhé světové války?
Přijít na to, že se jedná o revizi druhé světové války, může
jen mysl zachvácená národním pudem, strachem z Němců. OSN i se svou Radou
bezpečnosti byla a je naprosto bezvýznamná a bezzubá organizace, aby se stálo
takovým uměle nastoleným problémem zabývat. Nicméně snaha o přijetí Německa do
RB OSN je v cášské smlouvě deklarována.
Nehrozí, že toto partnerství zcela vychýlí jazýček
mocenských vah ve prospěch Paříže a Berlína na úkor zbytku Evropské unie?
Aby to mohlo nastat, musela by smlouva deklarovat úsilí o
jednotnou fiskální politiku obou států. Cášská smlouva, opakovaně po elysejské
z roku 1963, naznačuje znovu vyjádřenou vůli se definitivně vzdát francouzských
ressentiments vůči Němcům. Byť to tak formulováno není. Na rozdíl od Francouzů
Němci protifrancouzskou nenávistí netrpí. Současně je smlouva z Cách též výzvou
jiným členským státům EU k větší federalizaci, k přimknutí se k Německu a
Francii.
Domníváte se, že jedním z faktorů, hovořících ve prospěch
vzniku takové smlouvy, může být snaha Angely Merkelové a Emmanuela Macrona
zanechat za sebou hlubší odkaz? Nebo jde skutečně o praktickou věc, kterou si
přejí oba národy?
Jen to druhé podle politiků a volených zástupců lidu obou
zemí. Smlouva musí být ratifikována parlamenty obou smluvních stran, tedy se
jasně ukáže, nakolik odpovídá vůli volených zástupců lidu.
Neměli by o něčem takovém hlasovat obyvatelé obou
zúčastněných států?
Ne, protože by to mohl být debakl a la brexit, kde převážil
názor propagandou zhlouplého britského plebsu. Zejména by bylo tristní, kdyby
se Kreml pokusil výsledek plebiscitu ovlivnit svou propagandou, jak s oblibou
činí.
Němci a Francouzi říkají, že chtějí synchronizovat své
postoje v rámci EU a NATO. Znamená to tedy, že v rámci hlasování kvalifikovanou
většinou na Evropské radě tento dvojblok a jeho menší spojenci mají navěky vše
vyhráno a „zválcováno“? Jakou šanci bude mít koalice států, která bude chtít
takový blok přehlasovat?
V případě potřeby musejí ostatní státy EU mezi sebou najít
podporu (hlasy) pro společnou věc, která půjde proti názoru Francie a Německa.
„Ani Německu, ani Francii se Evropu ovládnout nepodařilo, ač
se o to Hitler a Napoleon snažili. Nedaří se to ani EU. Že by mohlo uspět
Frankoněmecko? Na rozdíl od počátku 19. století a poloviny 20. století bychom
si na ambice tohoto typu měli dát velký pozor,“ komentuje snahy Německa a
Francie exprezident Václav Klaus. Lze s tímto výrokem souhlasit?
To je naprostý Klausův blábol. Nicméně Francie a Německo
budou mít v budoucí evropské federaci silnější vliv, protože některé státy
budou mít tendenci se připojit k duchu smlouvy z Cách. Jestliže by Německo a
Francie postupovaly jako jedna zcela homogenní mocnost, mají šanci vyvážit vliv
USA, Číny, či Ruska?
Vyvážit vliv Ruské federace ano a to hospodářsky i
politicky, vliv USA ne, protože EU sama bez USA není soběstačná po vojenské
stránce, takže bude muset činit určité kompromisy s USA i v jiných oblastech.
Ekonomická expanze Číny do Afriky je jednoznačná, v Evropě se o to Čína zatím
jen pokouší (například stavbou dálnic v Polsku). Další vývoj čínské expanze je
obtížné předvídat. Nicméně životní prostředí v Číně se vlivem průmyslu rapidně
zhoršuje, platy prudce rostou, takže ztrácí svou konkurenceschopnost.
Budou v případě bližšího svazku Němci ochotni platit
francouzské dluhy?
Ne. To je také největší zábranou bližšího, byť
deklarativního sblížení Německa s Francií.
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Naprosty-Klausuv-blabol-A-jakapak-revoluce-To-StB-Tomas-Krystlik-vyzdvihl-Havla-a-rekl-co-chystaji-Nemci-568018
Žádné komentáře:
Okomentovat