Tomáš Krystlík
(Kompiluji ze starších blogspotů v tažení proti nesmyslným českým bludům o historii, protože jiné a novější relevantní informace nejsou.)
Na rozpoutání první světové války mělo Rusko větší vinu než
ostatní státy, protože nedokázalo zastavit jednou vyhlášenou mobilizaci svého
vojska mobilizujícího k válce celoevropské. Posoudit, kdo má největší vinu na
vzniku druhé světové války je obtížnější, protože nedovedeme přisoudit váhu
jednotlivým faktorům k ní vedoucím. V každém případě je třeba doplnit článek
pana Zdeňka Stránského (přístup k němu přes komentář www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Agresivni-Rusko-zpusobilo-obe-svetove-valky-Cesky-bloger-sepsal-dejiny-ruskeho-imperialismu-351913 nebo přímo http://neviditelnypes.lidovky.cz/historie-pratelum-ruska-084-/p_zahranici.aspx?c=A141226_111218_p_zahranici_wag)
nezbytnými podrobnostmi, už jen kvůli tomu, aby zmlkli nacionalističtí řvouni v
diskusi pod komentářem.
Ruský armádní časopis Razvědčik
psal v lednu 1914: „Nám všem je snad velmi dobře známo, že se připravujeme na
válku na západní frontě především proti Němcům… Nejen vojsko, nýbrž veškerý
ruský lid musí si zvyknout na myšlenku, že se chystáme ke zničujícímu zápasu
proti Němcům a že německé státy musejí být zničeny, i kdybychom přitom ztratili
statisíce lidí.“
Po zavraždění následníka trůnu Františka Ferdinanda
d’Este 28. 6. 1914 v Sarajevu a ultimátu Srbsku 23. 7. vypověděla mu 28. 7. c.
k. monarchie válku, což by za normální situace vyvolalo jen lokální ozbrojený
konflikt. Rakousko-Uhersko mobilizovalo jen ty síly, které potřebovalo pro
válku proti Srbsku. Mezi 26. a 31. 7. se Německo a Velká Británie pokusily
válce zabránit, navrhly konferenci o Balkánu s účastí Ruska. Ale spojenec Srbska, Rusko rozhodlo o
částečné mobilizaci v obrovském rozsahu odpovídajícím přípravě na velkou válku
již 24. 7. (!), oficiálně částečně mobilizovalo až od 29. 7., plně mobilizovalo
o den později. Německý císař Wilhelm II. se 31. 7. pokusil intervenovat u svého
bratrance ruského cara Nikolaje II. Ten mu byl nakloněn vyhovět, ale podlehl
tlaku válkychtivých ruských kruhů v čele s ministrem zahraničí Sergejem D.
Sazonovem. Týž den (31. 7.) oznámilo Rakousko-Uhersko, znepokojené mobilizační
aktivitou ruských vojsk podél hranice s Haličí, že 4. 8. započne se všeobecnou
mobilizací. Tehdejší náčelník mobilizačního oddělení ruského generálního štábu
Sergej Dobrololskij v roce 1921 napsal: „Celý (ruský) mobilizační plán byl
předem rozpracován až do konce a do posledního detailu. Když se zvolil okamžik,
stačilo stisknout knoflík a celý stát začal automaticky fungovat s přesností
hodinového strojku. Zastavit jej nešlo. Zcela mechanicky bylo tak rozhodnuto o
počátku války“. Pokus německého císaře zastavit ruskou mobilizaci předal 31. 7.
oficiálně německý vyslanec v Petrohradě Friedrich von Pourtalès, ale ministr
zahraničí Sazonov i car mu vysvětlili, že z „technických důvodů“ nelze
mobilizaci přerušit nebo zastavit.
Na ruskou mobilizaci coby casus belli odpovědělo Německo
1. 8. vyhlášením stavu ohrožení a ultimátem Rusku, aby mobilizaci odvolalo do
12 hodin, tj. do 19. h téhož dne, jinak že se obě země ocitnou ve válečném
stavu. Rusko na ultimátum nereagovalo. Týž den (1. 8.) mobilizovala Francie. 1.
8. v 19 hodin, hned jakmile vypršelo ultimátum a německý vyslanec v Rusku
předával v Petrohradě nótu o vyhlášení války, překročily první útvary ruské
kavalérie hranice Východního Pruska. Kvůli tehdejší časové náročnosti předávání
rozkazů z Petrohradu vojenským jednotkám v mobilizačním stavu, v poli poblíž
hranic musely být rozkazy k tomu vydány ještě před předáním 12hodinového
německého ultimáta. Později ruská vojska překročila i hranice Rakouského
císařství v Haliči. Německo vyhlásilo mobilizaci teprve s předáním nóty o
vypovězení války Rusku a 3. 8. se prohlásilo být ve válečném stavu s Francií.
Byl to logický krok. Francie čekala na okamžik, až Německo odešle vojáky na
ruskou frontu, aby vtrhla do Německa. Potupu a ztrátu území z
prusko-francouzské války 1870–71 měli Francouzi stále v živé paměti.
Francouzský prezident Raymond Poincaré ujistil již v roce
1912 ruskou vládu, že Francie bude Rusko za každé situace vojensky podporovat,
bude-li Rusko někým napadeno nebo někoho napadne. Německo jednalo v souladu se
svou válečnou doktrínou, podle níž rychlé vojenské ochromení Francie je jedinou
možností jak předejít válce na dvou frontách, což vyžaduje obejít přes Belgii
francouzská opevnění na společné hranici a vpadnout do Francie podél kanálu La
Manche. Německá vojska obsadila Lucembursko a překročila 3. 8. hranice Belgie
poté, co belgická vláda zamítla německou žádost o přesun vojska přes belgické
území proti Francii. Velká Británie s mobilizovaným loďstvem již od 25. 7. (!)
vypověděla Německu válku 4. 8. 1914.
Obvykle se uvádí, že vinu za rozpoutání druhé světové války nese Německo
přepadením Polska. Vedle Německa se jako spoluviník se ocitá Sovětský svaz za
svůj vpád do východopolských území podle tajného dodatku
k německo–sovětské smlouvě o neútočení 16 dní po vypuknutí polsko–německé
války. Srovnáním sovětského návrhu textu smlouvy a její tajné doložky
s podepsanou a platnou německo–sovětskou smlouvou zjistíme jen minimální
rozdíly – obsah tajné doložky ke smlouvě byl tedy v podstatě pouze sovětskou
představou, co by mělo nastat, kdyby došlo k válce, eufemisticky řečeno k
zániku polského státu.
Nicméně na začátku příčin vedoucích k druhé světové válce bylo fatální
ujištění britské vlády vládě polské z 31. 3. 1939 po první, částečné
polské mobilizaci proti Německu: „Jestliže… by byla podniknuta jakákoliv akce,
která by jasně ohrozila polskou nezávislost a jíž by se polská vláda také
cítila nucena postavit svými národními silami, vláda Jeho Veličenstva a
francouzská vláda by jim ihned poskytly veškerou podporu, která bude v jejich
moci“. Tím bylo zajištěno, že Polsko kdykoliv a dle své libovůle může vyvolat
celoevropský konflikt. Německo předtím již měsíce jednalo s Polskem o
přičlenění Danzigu, spravovaného Společností národů a Polsku nepatřícího, opět
k Německu a o možnosti vybudovat dopravní koridor max. 1 km široký s dálnicí a
železnicí do Východního Pruska vedoucí pár desítek kilometrů přes polský
přístupový koridor k moři s tím, že obě dopravní cesty koridorem bude moci
užívat i Polsko.
Společnost národů považovala mobilizaci za agresi a formálně nevypovězenou
válku. Polsko v roce 1939 (stejně jako rok předtím Československo)
mobilizovalo dvakrát, Německo (stejně jako o rok předtím v případě ČSR)
ani jednou. Podle tohoto kritéria bylo agresorem a válku vyvolalo Polsko.
F. D. Roosevelt neseznámil polskou vládu s obsahem tajného dodatku
k sovětsko–německé smlouvě o neútočení, který mu byl detailně znám již v den
podpisu smlouvy. Taktéž neučinily vlády francouzská a britská, které ve stejný
den jako americký prezident byly seznámeny svými zpravodajci s obsahem
tajné doložky ke smlouvě. Lze předpokládat, že kdyby Poláci znali úmysly SSSR
s východním Polskem, raději by se s Německem dohodli v otázce
Danzigu a dopravního koridoru, aby odvrátili rozpad polského státu.
Francie se podvolila tlaku Velké Británie, Slovensko tlaku Německa a
vstoupily po jejich boku do evropské války, která se později rozrostla ve
světovou.
Nechť laskavý čtenář sám posoudí podíl, míru viny jednotlivých aktérů na
rozpoutání obou světových válek.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Rusky-stat-obe-svetove-valky-zcela-sam-nevyvolal-351957
Žádné komentáře:
Okomentovat