Tomáš Krystlík
Tato řečnická otázka se objevila v diskusi ke blogspotu Proč se ČSR
neměla v roce 1938 vojensky bránit k mému výroku: „Kdyby britská
vláda nedala polské vládě koncem března 1939 plnou moc vyvolat válku s Německem
a zatáhnout přitom Velkou Británii do války, evropská válka by stejně jako v
roce 1938 nevznikla.“ Jak to tedy bylo?
Britský ministr zahraničí lord Edward Halifax v den obsazení zbytku českých
zemí 15. 3. 1939 sdělil německému vyslanci v Londýně Herbertu von Dirksen: „Mám
porozumění pro Hitlerovu zálibu v nekrvavých vítězstvích. Napříště bude Hitler
donucen krev prolít.“
Ministerský předseda Neville Chamberlain osobně 31. 3. 1939 koncipuje
ujištění pro polskou vládu v tomto znění: „Jestliže… by byla podniknuta
jakákoliv akce, která by jasně ohrozila polskou nezávislost a jíž by se polská
vláda také cítila nucena postavit svými národními silami, vláda Jeho
Veličenstva a francouzská vláda by jim ihned poskytly veškerou podporu, která
bude v jejich moci“ a v tomto smyslu promlouvá 31. 3. v britském parlamentu.
Týž den pronáší Chamberlain řeč, ve které obdobně tvrdí: „Každá změna
právních vztahů Polska a Německa, případně Danzigu vyvolá válku Velké Británie
proti Německu v případě, že Polsko bude názoru, že jsou zkrácena jeho práva.“
Velká Británie se tedy zavázala – podle depeše polské vládě i za vládu
francouzskou – k válečné pomoci Polsku, označí-li Polsko německé jednání jako
ohrožení své nezávislosti a odpoví na ně vojenskou silou. Vyvolání války bylo tedy
Chamberlainem svěřeno do rukou Polákům, přičemž pojem nevyprovokované agrese
byl smeten se stolu. Kdyby si Velká Británie vymínila pro svou pomoc válčícímu
Polsku splnění podmínky nevyprovokované agrese, bylo by to legitimní a
neohrožovalo by to evropský mír. Poprvé v historii svěřila britská vláda rozhodnutí
o míru a válce bezvýhradně cizí státní moci.
Churchill o této záruce Polsku později prohlásil: „Konečně došlo k
rozhodnutí… které s jistotou muselo vést k vybití milionů lidí… Nikdo, kdo
chápal situaci, nemohl nepochybovat, že tento krok… značí velkou válku, do
které musíme být též zataženi.“
Státní sekretář v německém ministerstvu zahraničí (náměstek ministra v
pozici úředníka) Ernst von Weizsäcker napsal: „V normální spojenecké smlouvě se
strany zavazují k vojenské pomoci pro případ nevyprokované agrese třetí stranou.
Zda tomu tak je, rozhoduje přirozeně strana, která má poskytnout pomoc. Zde (v
příslibu Chamberlainově z 31. 3. 1939) tomu bylo naopak. Varšava měla britské
impérium v hrsti – rozhodovala, zda jej zatáhne do války.“
Francouzi neprojevovali ale žádné nadšení umírat kvůli Danzigu a polským
choutkám. K tomu byli donuceni až 3. 9. 1939 Velkou Británií.
Žádné komentáře:
Okomentovat