Tomáš Krystlík
Zítra vyrážím na delší pouť z Prahy po německých dálnicích, kde
se pohybuji značně rychleji než po českých nebo rakouských. Jelikož kontroluji
tlak v pneumatikách každé dva tři měsíce, nastala při této příležitosti příležitost
se vydat k nějakému kompresoru u benzínové pumpy. (Zažil jsem při noční jízdě sloupnutí
pneumatiky náhlou ztrátou tlaku při rychlosti 180 km/h z disku, na kterém
zůstaly jen části bočnic – efekt jako při rozbrušování kovových dílů - takže
nehodlám k takové situaci přispívat podhuštěnými pneumatikami.) Pumpa, u níž
občas zřídka tuto operaci činím, zavřena, rekonstruuje se.
Objel jsem tedy další čtyři pumpy v okolí s tímto výsledkem:
jedna bez kompresoru, dvě s kompresorem ale bez manometru (podle sdělení
obsluhy dávno ukraden, protože v minulosti předepsán v povinné výbavě auta),
jeden kompresor nefungoval. Nikoho to nevzrušovalo, Češi správný tlak v
pneumatikách ignorují.
Jednou, když jsem byl bez auta a potřeboval zpět do Německa,
jsem si půjčil od pražského známého VW Passata na dva týdny. Protože na čtyřech
kouscích pryže zvících pohlednice závisí často život, zeptal jsem se, zda jsou
pneumatiky správně nafouknuty. Byl jsem ujištěn, že ano. Nedalo mi to a přece
jen jsem tlak zkontroloval. Všechny pneumatiky byly podhuštěné v rozsahu 1,0 –
1,5 atmosféry. To značí, že při prudší změně směru se může vůz dostat do
nekontrolovatelného smyku, při déletrvající vysoké rychlosti se mohou přehřát a
roztrhnout se. Začal jsem se tedy vyptávat českých řidičů, kteří mi přišli pod
ruku, jak často dofukují pneumatiky. Výsledek byl tristní: od výměny (zimních za
letní a opačně) do výměny pneumatik je to ani nenapadne.
Žádné komentáře:
Okomentovat