Tomáš Krystlík
Když se redakce rozhodne, že vyzpovídá údajné odborníky a
zveřejní jejich odpovědi pod titulem Přijmeme euro a všechno podraží? A má to
vůbec cenu? (www.parlamentnilisty.cz/zpravy/ekonomika/Prijmeme-euro-a-vsechno-podrazi-A-ma-to-vubec-cenu-316686),
tak první, co lze očekávat, je, že čtenáři zapomenou na otazník v první větě titulku
a zapamatují si ono tvrzení bez něho. K tomu jsou odpovědi dvou odborníků v
článku matoucí, místy nepravdivé.
To není nic nového pod sluncem, strach z eura začal
vyvolávat již Václav Klaus, když tvrdil, že zavedením eura budou nejvíce
ožebračeni čeští důchodci. Jak prosím by k tomu mohlo dojít, když ceny, důchody
se přepočtou ve stejném kurzu? Tuto vyslovenou lež česká veřejnost Klausovi
spolkla za součinnosti nezodpovědných politiků a ekonomů šířících podobné
dezinformace. Nelze se pak divit, když v anketě připojené k článku si 82 %
čtenářů zavedení eura nepřeje. Co si české obyvatelstvo neuvědomuje, protože mu
to nikdo dostatečně nevysvětlil?
Výhody vlastní měny
Stát, respektive ČNB může pomáhat českému hospodářství změnou
kurzu koruny a změnou eskomptní úrokové sazby (stanovení výše úroku mezi komerčními
bankami Českou národní bankou).
Nevýhody vlastní měny
Minimálně dvě třetiny české produkce se exportují a to
převážně do eurozóny. Stát je tedy závislý na exportu. O dodávkách se uzavírají
dlouhodobé i několikaroční smlouvy většinou ve měně v zemi odběratele. Pokud
výrobce není monopolní (kdyby byl monopolní, mohl by si diktovat libovolné ceny,
protože zboží dodává jako jediný na světě), je rád, pohybuje-li se jeho zisk
kolem 4 % z ceny prodaného zboží. To platí mezinárodně. Za této situace zasáhne
ČNB a změní kurz koruny vůči měně cizí měně třeba o 5 %, tj. korunu devalvuje
nebo revalvuje dejme tomu proti euru (pro jednoduchost předpokládejme, že český
podnik vyváží celou svou produkci do eurozóny). V jednom případě mu tak stoupne
zisk ze 4 na 9 %, v druhém případě podnik zaznamená ztrátu 1 %. A z
dlouhodobých smluv nelze bez velkých finančních ztrát vystoupit. Podniky se
takového kurzového rizika obávají, relativní omezení takových ztrát je stojí
další finanční prostředky, tedy se stávají ve srovnání s podniky v eurozóně jen
tímto mechanismem méně konkurenceschopné. Obdobné úvahy platí i pro materiál a
suroviny pro výrobu nakupované v cizině.
Vyvážející podniky jsou zásadním způsobem omezeny nejasným
vývojem kurzu koruny i při vynakládání finančních prostředků na technický rozvoj
podniku – kdo do něj vloží velké sumy, když jen vlivem kolísání kurzu koruny
vůči euru nemá s určitou vyšší pravděpodobností zajištěn odbyt svého zboží v
eurozóně, tedy i návratnost investic?
Devalvace Českou národní bankou
Před několika měsíci devalvovala ČNB kurz koruny vůči euru.
Učinila tak skupováním eur a tiskem bankovek na nákup. Postupovala jakoby
přesně podle učebnice. Ovšem cíl – vyvolání vyšší spotřeby a odvrácení hrozby
deflace – může být minut kvůli psychologickému účinku akce na nepříliš
koupěschopné české obyvatelstvo (důchodci a lidé s nižšími příjmy), obecně na
nejisté, třeba i movité spotřebitele, kteří nevědí, co mohou od budoucího
vývoje očekávat. Ti na zdražování zboží odpovědí utahováním opasků, snížením
spotřeby. Výsledek se tedy může značně lišit od učebnicového. Mnohem obtížnější
ale bude pro český stát návrat k silnější koruně, což se má stát podle
vyjádření ČNB po roce a půl až po dvou letech. To slibuje pro měnové spekulanty
zisk kolem 9 %, což je pro ně velké lákadlo. Zde se skrývá velké nebezpečí pro
české hospodářství. Začnou-li spekulanti skupovat koruny ve velkém, bude
hodnota koruny vůči euru podle zákona o nabídce a poptávce stoupat a je jen otázkou,
až kam. Nepochybuji, že ČNB zasáhne, ale není jisté, zda bude schopna náporu silného
zhodnocení české měny plně čelit. Nakonec se může stát, že budou Českou národní
bankou promrhány obrovské sumy deviz a česká koruna se usadí vlivem spekulantů někde
u 21 až 22Kč/€. To by bylo pro české hospodářství zhoubné, za zboží vyvážené do
eurozóny by utržily proti dnešku náhle o cca 25 až 31 % méně. Kolik českých
exportujících podniků by to asi uneslo?
K nepřesným odpovědím zpovídaných
Eurozóna se nerozpadne, správný mechanismus byl nalezen v
řešení kyperské krize a to využitím vkladů v místních komerčních bankách na
úkor vkladatelů. Nutno mít stále na mysli, že euro je jako měna naprosto v
pořádku, že pouze jednotlivé státy ji používající – viz případ Řecka – mohou
směřovat ke státnímu bankrotu.
Tvrzení typu „některé drobné věci jako káva by možná o něco
zdražily“ jsou naprostý nesmysl. K tomu lze jen říci, že nepoctiví obchodníci
se budou snažit při přechodu na euro využít skutečnosti zpaměti
nepřepočítatelných cen ve stanoveném kurzu ke skrytému zvýšení cen, většinou
malému. To se asi během půl roku srovná.
Příklad švýcarského franku, který jako evropská měna odolá
euru, je mylný. Po náhlém ztvrzování hodnoty CHF přijali Švýcaři jednostranný
currency board, tj. jednostranné navázání své měny na euro tím, že parita 1,20
CHF/€ nesmí být v budoucnu nižší. To je předstupeň vzdání se vlastní měny. Tlak
eura jako měny je tak silný, že švýcarský frank pravděpodobně zmizí v období 2019–2020.
Nakonec zopakujme kritéria přechodu země k euru: Zadlužení
ne vyšší než 60 % HDP, nové roční zadlužení státu nepřesahuje 3 % HDP, končící měna
se po dva roky drží v pásmu kolísání ± 2,5 % vůči euru.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Prijeti-eura-316841
Žádné komentáře:
Okomentovat