čtvrtek 2. prosince 2021

Degradace české psyché 7

Tomáš Krystlík

 

SHRNUTÍ

 

V protektorátu převzala Německá říše pouze resorty zahraniční politiky, financí, hospodářství a obrany, ostatní spravovali i nadále Češi. Poskytnutá míra autonomie byla vyšší než za Rakouska-Uherska (sic). Aby nebyly city českého obyvatelstva zbytečně zraňovány, bylo překračování hranic z Říše do protektorátu silně omezeno (sic) a na Háchovu prosbu, které Němci vyhověli a snažili se to dodržovat po celou dobu protektorátu, nebyli do protektorátní správy nasazováni sudetští Němci (sic), nýbrž Němci ze staré Říše.

Zklamání ze selhání české státnosti se transformovalo do odporu proti demokratickému parlamentnímu systému, ve formě obecného znechucení ze systému politických stran. Většinu domácího odboje až do konce války charakterizoval právě tento odpor proti stranickému uspořádání. Měl zřejmě i sobecký podtext v tom, že jednotlivé odbojové skupiny se bály ztráty svého vlivu po osvobození ve prospěch obnovených politických stran. Navrhovalo se připustit v budoucnu jen velmi omezený počet stran, nejvýše dvě nebo tři, nejlépe zcela nově založené, nikdo se nehodlal vrátit k politickému systému první republiky, všichni si přáli žít ve státě s omezenou demokracií. To se bezprostředně po válce osudově vymstilo.

 

Panoval i další výrazný trend. Časopis Přítomnost z 23. 8. 1939 do svého týdenního přehledu převzal z deníku Expres článek Proč Češi chodí na Gestapo? Stálo v něm: „V bývalém Petschkově paláci v Bredovské ulici (dnes Politických vězňů v Praze) se dveře netrhnou českými návštěvníky, kteří přicházejí se svými všelijakými stížnostmi a obtěžují úředníky Gestapa. Se všemi stížnostmi a žádostmi o nápravu skutečných nebo domnělých nešvarů mají se čeští lidé obraceti na státní a veřejné úřady Protektorátu. Úředníci Gestapa jsou vyřizováním těchto případů zdržováni od své normální práce.“ Po příčinách, proč se tak dělo, však nikdo z historiků se dodnes neodvážil pátrat, protože to odporuje mýtu o hrdinném národě, statečně vzdorujícímu německým okupantům.

 

České obyvatelstvo po odstoupení území Německu a během protektorátu pokračovalo vlivem přežívajícího pocitu slovanské vzájemnosti v idealizaci SSSR a sovětského státního zřízení. Svou roli v tom hrála i stará obrozenecká představa opřít se v době ohrožení o slovanské Rusko, o mohutné ruské dubisko na Východě. Komunistů si Češi zpočátku vážili, protože SSSR se nezúčastnil, nebyv pozván, mnichovské konference a také se nezapomnělo na jeho odmítavý postoj k německému vpádu v březnu 1939. Hodně se psalo o slovenské zradě, ale příčiny, které vedly k odtržení Slovenska, se shledávaly, opět vlivem militantního českého nacionalismu, jen velmi ojediněle v chybné prvorepublikové politice vůči Slovákům. Dominovala představa o dobytí Slovenska – až spojenci porazí Němce, bez Čechů, samozřejmě, budou Slováci do společného státu přivlečeni násilím a řádně (rozuměj: nedobrovolně) převychováni (sic).

 

V březnu 1941 se ÚVOD shodl na poválečném programu následujících radikálních společenských reforem: „Nejen politická, nýbrž i hospodářská a kulturní demokracie, ne liberalismus a kapitalismus, nýbrž státem řízené plánované hospodářství, spojení zásad kolektivizace… se zásadou soukromé iniciativy a soukromého vlastnictví. Převedení přírodního bohatství do společného vlastnictví a odstranění bídy a nezaměstnanosti účelovým rozdělováním práce.“ To odpovídalo plně bolševickým, sovětským cílům. S takovými představami byla cesta k poválečnému zbolševizování Československa nakročena. Když je velmi ochotně převzala většina českého obyvatelstva, byla cesta k poválečnému socialismu sovětského typu přímo vydlážděna.

 

Říšský protektor Konstantin von Neurath se od počátku snažil odstranit panující sociální napětí mezi Čechy a využít ho ve prospěch okupační moci. Nezaměstnanost snížil během krátké doby ze 108 000 lidí bez zaměstnání (stav k 25. 3. 1939), podle jiných zdrojů z 90 975 ke konci března, na 16 912 v červnu, později na úplné minimum, vše v době, kdy se okleštěný stát ještě nevzpamatoval ze ztrát pracovních míst v odstoupených územích. Učinil tak nabídkou pracovních míst v Německu; příslušná dohoda byla podepsána již v lednu 1939, ve větší míře se uplatnila až po 15. 3. 1939.

 

Nábor českých pracovníků usnadnil fakt, že v Německé říši byly platy v průměru dva- až třikrát vyšší. Vypravovaly se celé zvláštní vlaky zájemců o práci v Německu, několikrát týdně. V roce 1940 jich tam zcela dobrovolně pracovalo kolem 120 000 – pracovní povinnost v protektorátu, tedy i z ní vyplývající možnost pracovního nasazení v Německé říši úřady práce, byla zavedena až 18. 12. 1940. Proti české politice potlačování nezaměstnanosti za druhé republiky to byl ohromný rozdíl, ta se zmohla jen na nabídku prací v zemědělství za minimální mzdu. Němci zavedli v protektorátu i všeobecnou zákonnou podporu v nezaměstnanosti.

 

Exkurs. Čeští dělníci byli v Německu zaměstnáváni podle pracovních podmínek platících pro Němce, například u Deutsche Reichsbahn (DRB, Německé říšské dráhy) ve službě stavební a udržovací takto: „Nebudou (čeští dělníci) jednotlivě přidělováni služebnám, zůstanou ve skupinách. Mzda za pracovní den činí při devítihodinové pracovní době podle poměrů v jednotlivých oblastech 4,90 – 7,50 RM (poznámka: kurs říšské marky vůči protektorátní koruně byl 1 RM = 10 K, později denní mzda stoupla na 5,50 – 8,50 RM) Dělníkům mladším 21 let se mzda krátí: po dosažení 20. let dostanou 90 %, 19. let 80 % plné mzdy.“ K tomu se připadal u většiny prací úkolový příplatek ve výši až 1/3 plné mzdy, odlučné od rodiny ve výši 1 – 1,50 RM denně. Dělníci s nezaopatřenými dětmi dostávali zvláštní přídavky na děti. Ze mzdy, vyplácené týdně vždy v pátek, se srážela daň a odvody na sociální pojištění, což činilo asi 12 % mzdy. Pracovalo se 6 dní v týdnu po 9 hodinách. Přesčasové hodiny se platily s příplatkem. Společné ubytování v noclehárnách nebo obytných vlacích bylo většinou bezplatné. Později i v plně vybavených bytech. Jednou za dva až tři měsíce měl pracovník nárok na volnou jízdenku vlakem k návštěvě rodiny. Který dělník měl v protektorátu tehdy hrubou mzdu bez jakýchkoli příplatků v přepočtu 1300 korun? Dělníci v té době v protektorátu vydělávali jen několik stovek korun měsíčně! Obdobně byli zaměstnáni v Říši i čeští dělníci v kovoobráběcím průmyslu za 7 – 8,90 RM denně, přesčasy se platily s 25% příplatkem.

 

Když začalo ve větší míře kobercové bombardování Německa, kdy se nerozlišovaly vojenské a civilní cíle, zájem o práci v Říši opadl a nastal opačný jev – Češi se začali práci v Německu vyhýbat všemi dostupnými prostředky. Postavení Čechů pracujících v Říši bylo, což se zatajuje, totožné s podmínkami říšských Němců: stejná výše mzdy, stejná délka dovolené, stejné svobodné trávení volného času, stejná možnost pohybu a cestování, po počátečních nedorozuměních ohledně statutu českých zaměstnanců dostávali i stejné potravinové lístky a další příděly jako Němci. K tomu přistupovalo odlučné, slevy na dráhu domů mimo volné jízdenky jednou za dva až tři měsíce, navíc dny dovolené na cestu domů a zpět podle vzdálenosti, výhody, které Němci neměli. A nemuseli přispívat jako Němci „dobrovolně“ na různé německé dobročinné organizace jako Německý červený kříž a podobně. Takové podmínky jako Češi neměli žádní příslušníci jiných okupovaných národů tam pracující, ani germánských (sic). Navzdory tomu si v roce 2000 vymohli na Německu finanční odškodnění za svoje nucené i za nevynucené pracovní nasazení v Říši vyplácené společně s odškodněním vězňům německých koncentračních táborů a pracovním silám z Východu. Značně neetické, podvodně získané, srovnáme-li podmínky pracovně nasazených z protektorátu s jejich.

 

Koncem září 1939 byl v protektorátu zaveden lístkový přídělový systém. Kvůli svým konzumním zvykům dostávali Češi více tuků než Němci, což kaloricky bylo srovnáno snížením přídělu marmelády. Nicméně netrvanlivé uzeniny (termín z knihy vzpomínek protektorátního ministra zemědělství L. Feierabenda, který lístkový systém na pokyn Němců zaváděl) zůstaly v protektorátu mimo lístkový systém, takže dostupnost potravin byla o dost výhodnější než v Říši.

 

První měsíce okupace nic nezměnily na nenávisti české společnosti vůči Francii a Velké Británii. Sice se poněkud zmírnila v době Bitvy o Anglii, ale protizápadní osten nevymizel z českého vědomí ani do konce války. Polsko nenáviděli Češi po mnichovské konferenci ještě více než západní mocnosti, jejich pocity se jitřily zprávami o národnostním útisku Čechů v odstoupeném Těšínsku. Po začátku války se český vztah k Polákům zmírnil, ale až poté, co Češi vzali s výhradami na milost západní mocnosti.

 

ILUZE V ČESKÝCH MYSLÍCH

 

Značná část iluzí, malformovaného českého uvažování, byla způsobena přežívající myšlenkou panslavismu a s ním spojených bludů, které vnutili Čechům buditelé národa v 19. století.

 

Jan Tesař píše, že „takřka všeobecně bylo sdíleno přesvědčení o výhodnosti úzkého spojenectví se Sověty a nekritický obdiv i nejrůznější iluze o SSSR, na prvním místě ovšem poměr Sovětského svazu k československé věci.“

 

Tehdejší ilegálně vydávaný protektorátní tisk líčil československou otázku jako v podstatě jedinou položku sovětské zahraniční politiky (sic): „Jistě je každému známo,“ psalo se v ilegální tiskovině, „že v posledních dnech (v srpnu 1939) dlela v Moskvě německá delegace za účelem sjednání hospodářské smlouvy se Sověty... Německá... delegace dosáhla toho, že byla přijata ve slyšení některými činiteli sovětské vlády... Německá vláda ústy této delegace žádala tentokráte již ve formě uctivé prosby, aby Rusko přerušilo jednání se západními velmocemi a zůstalo úplně neutrální. Za to by Německo bylo ochotno vykliditi obsazené území celého býv. ČSR a uvésti do původního stavu." Leták končí přímo triumfálně líčením, kterak byla německá delegace upozorněna, že „vbrzku obdrží ultimativní nótu rovnající se úplné kapitulaci Německa“, a jak jí bylo jemně doporučeno, aby Němci rychle vyklidili ČSR ještě předtím, „neboť tak mohou zmírnit některá nejtvrdší opatření vůči Německu.“ Toto zbožné přání Čechů bylo naprostým nesmyslem.

 

Byla to značně drastická iluze, uvědomíme-li si, že šlo o jednání rozdělení si vlivu v Evropě a polského státu mezi Německo a SSSR. České veřejné mínění předpokládalo, že jestliže se SSSR s Německem dohodl (smlouva Ribentropp–Molotov z 23. 8. 1939), tedy nepochybně musel být německý ústupek ve věci Čechů součástí této dohody (sic). Další český nesmysl.

 

V českém myšlení tehdejší doby lze nalézt i koexistenci svérázných, ba protikladných názorů, iluzí, mýtů a bludů s panslavismem nesouvisejících. Na jedné straně to byla česká pohrouženost v sebe, na straně druhé pocit české národní výlučnosti. Následkem pocitu výlučnosti se věnovala mimořádná pozornost evropskému a světovému dění, k mezinárodním reakcím, i údajným, které se i okrajově nebo i zcela zdánlivě týkaly Čechů a Čech podle zásady: „Co říká našemu strádání a utrpení svět?“ Následkem pohrouženosti se do sebe se pozornost naopak obracela hlavně k dění domácímu, což vedlo k preferenci událostí druhé republiky a protektorátu ve sdělovacích prostředcích. Například při řazení zpráv v novinách předcházely zprávy domácí, jakkoliv málo významné, zprávám ze zahraničí. Trend je v českých médiích patrný dodnes.

 

Výsledkem oněch malformovaných představ bylo přesvědčení vycházející z domácích odbojových kruhů, že hlavním jablkem sváru světových mocností je právě česká otázka (sic). Byl to typický projev (pře)kompenzace českého národního komplexu méněcennosti, který Karl Hermann Frank přiléhavě nazval „představou, že Čechy jsou pupkem světa“. Toto přesvědčení obsahovalo útěchu a zadostiučinění, že „západní velmoci, které nechaly v roce 1938 ČSR napospas Hitlerovi a nenechaly Čechy bojovat, nyní budou muset samy bez Čechů vést boj vyvolaný pádem československého státu“. Dodnes se tato mylná představa promítá do rozšířeného českého bludu, proti kterému čeští historici nikterak nevystupují, že druhá světová válka začala mnichovskými událostmi. Od toho byl jen krůček ke všeobecně rozšířenému názoru, že bude nejrozumnější ponechat boj těm, kteří mají k němu nesrovnatelně lepší podmínky a mohutnější síly, těm, kteří se původně chtěli boji s Německem vyhnout, než se sami pokoušet za velkých obětí a s nutně omezenými praktickými výsledky bojovat proti okupantům na vlastním území.

 

Tato představa byla mocnou brzdou jakémukoliv domácímu českému odboji po celou dobu okupace. Představa, že „jiní nám vybojují svobodu“ byla spojena se snahou zajistit národu co největší výhody, ale v kontrastu se skutečnou pozicí československé věci na mezinárodním fóru to byla iluze značně drastická a velmi nemorální.

 

Z představy o osvobození republiky jinými se vyvozovalo, že stojí za to usilovat o uchovávání co nejpříhodnějších podmínek pro každodenní život národa a šetřit síly pro budoucí převrat – jak se později ukázalo pro český nacionální socialismus a komunismus – s představou, že kdyby spojenci Čechy znova „zradili“, pak by ještě více vynikl význam uvážlivého, neprovokujícího postupu pro zachování české autonomie v rámci protektorátu. V této souvislosti bylo přiznání autonomie Čechům pro nacionálně socialistické Německo velmi výhodné, protože k jejímu uchování pod vlivem nepříznivých okolností se upnula nemalá část sil potenciálního českého odporu.

 

Na rozdíl od celé Evropy, která se snažila válce vyhnout, Češi se na ni, na rozdíl od civilizovaného světa, který se jí obával, těšili (sic). Představovali si, že ke zkrušení Hitlera postačí pohrůžka ze strany USA nebo SSSR, a Německo okamžitě kapituluje. V případě, že by vše přece jen vyústilo ve válku, samozřejmě odehrávající se bez účasti Čechů a mimo jejich území, očekávali rychlou porážku Německa a neméně rychlé obnovení Československa v nových, širších hranicích. Americký diplomat George Kennan ve své zprávě z Prahy z dubna 1939 uvedl, že žádný jiný národ v Evropě netouží tak netrpělivě po válce, a to v nejkratší možné době, jako Češi (sic). To bylo už tehdy hodně nemravné a to nemluvíme o posuzování z dnešního hlediska.

 

Když válka vypukla, věřilo české obyvatelstvo zase v její konec každou chvíli, nejpozději do Vánoc každého roku.

 

Myšlení českého obyvatelstva bylo naplněno národní malostí, skrývanou nevírou ve vlastní síly, ale současně skálopevným přesvědčením, že jejich země je ohniskem mezinárodního dění, což se projevuje zcela nesmyslně dodnes, loajalitou k protektorům a nacvičovanou servilitou k případným budoucím osvoboditelům. Válku si toužebně přál i Edvard Beneš, protože věřil, nakonec právem, že jen válečná porážka Německa může „odčinit“ jím zaviněný Mnichov.

 

V souhrnné zprávě Sicherheitsdienstu (SD) za rok 1939 z 15. 3. 1940 se píše: „Všechny české odbojové skupiny a směry, tedy vlastně celý český národ… jsou zajedno v protiněmeckém nepřátelství… vytvořily v průběhu roku 1939 všenárodní opoziční jednotu, ze které vylučovaly jen nepočetný český fašistický extrém.“ Propagandou rezistenčních sil „české protektorátní obyvatelstvo podléhá hromadné protiněmecké sugesci, ke které se kloní i nejvyšší státní a úřednický aparát.“

 

(Konec)


29 komentářů:

  1. Opět tendencni jako vždy. Ale co čekat od oikofob a lhare Krystlika, podle kterého muj děda nucene nasazený v Norsku byl prvně voják Wehrmachtu a pak sice delnik, ale Němec z Protektorátu, ne Cech. Zvelicovani našich slabost a neúspěchu a naopak zlehcovani a bagatelizace našich úspěchu je jeho metoda historického, tedy spíše hysterickeho, bádání. Ukažte na jiný národ na světě, který za stejných výchozích podmínek, pri stejne velikosti se zachoval lépe! Každý národ si idealizuje své dějiny, nebo je rovnou zapomíná. A ta vaše výtka o postoji k utváření společnosti a hospodářství po valce. Vždyť to je vše, co se na Západě řeší dnes! V souvislosti s Green dealem a jinými agendami. Hlavně v tom vašem progresivním Nemecku. Měl byste je rychle varovat,at nedopadnou nedejbože stejně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je celkem zbytecne. Krystlik je Cesky Irwing a cesi jsou velice tolerantni. Na zapade by uz byl pred soudem!
      Zde je databaze osob nasazenych na nucenou praci v Norsku. Ale to asi uz davno mate.
      https://noraci.cz/databaze-cechu-v-norsku/#letter-D

      Vymazat
    2. Ze stránek nelze vydedukovat státní příslušnost. V každém případě to nejsou seznamy nuceně nasazených do Říše.

      Vymazat
    3. Presto ze je tam jasne napsana státní příslušnost (Protektorat Böhmen und Mähren), tak Krystlik pokracuje ve lhani.
      Re: Jansa

      Vymazat
    4. Tady popisuje jaky blahobyt byl v Protektotatu....

      Ovšem, že jsem měl radost z domova, ale z jiných věcí ne. Kam se člověk podíval, vše zpustošené. Obchody prázdné. Na lístky byly i šněrovačky do bot. Která maličkost byla bez lístků, tu nebylo možno koupit.

      Ovsem Krystlik popisuje Protektorat jako dalsi raj na zemi.

      Vymazat
    5. Re. Blahobyt v Protektoratu.

      A co po valce v dobe miru? Taky byly listky i na cigarety a UNRU a Marshaluv Plan nam zakazali ne Nemci (to byli preci ti zly) ale nasi pratele z vychodu, kterym vetcina Cechu lezla do prdele 40 let. Na kazdou blbost, ktera byla na zapade bezna museli Cesi bud stat frontu jako blbi nebo si to koupit v Tuzexu, pokud meli bony.

      Jo to byl ten socialisticky raj, ktery Cesi budovali s nadsenim, ale na Protektorat se porad nadava.

      Vymazat
    6. Krystlik psal o blahobytu v protektoratu,zrejme jste to nepochopil.

      Vymazat
    7. Re. Krystlik psal o blahobytu v Protektoratu??
      Zrejme jste to nepochopil??

      Zato vy zrejme neumite cist.
      Ukazte mi v kterem z tech cirka 20 odstavcu pise Krystlik o blahobytu v Protektoratu.
      Zato tam pise mimo jine, jak se projevila ta ceska povaha udavat na Gestapu sve sousedy.

      Vymazat
    8. Zrejme jste Krystlikovy pochvalne clanky o Protektoratu ignoroval!

      Vymazat
  2. Díky za tip, stránky jsem neznal, dědu jsem tam našel!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rado se stalo,jsem rad ze jste tam dedu nasel,ted jen zbyva aby se Vam Krystlik omluvil !

      Vymazat
  3. Re. Anonym 21:20

    Mate pravdu, ze Cesi jsouy velice tolerantni. Tem komunistickym kurvam co drzeli Ceskoslovensko jako koncentrak obehnany ostnatym dratem se nenjen nic nestalo, ale jsou porad ve vlade a jejich zlocinecka organizace je povazovana za legalni.

    Na to vy slavny vlastenci si ani nevzpomenete, ale furt budete mlit o Protektoratu, ktery trval pouhych 7 let a ne 40 jako ta "Diktatura proletariatu".

    OdpovědětVymazat
  4. Taky si rikam proc ten KRYSTLIK porad mele o Ptotektoratu!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak on Krystlik pise hlavne o degradaci ceske psyche, pokud vam to uslo.
      A jsou to vetsinou "hura vlastencici", kterym se ta neprijemna pravda o Cesich nezamlouva.
      Cesi by nejradeji porad jen cetli o te sve svetovosti a jak na ne nikdo nema, dokonce ani Nemci.

      Vymazat
    2. No hlavne o protektortu, zadna tak zvana, 'psychologicka degradace'zde nebyla. To by nejdrive museli nejakou mit!

      Ten problem meli Nemci, zacali s Marxem,pak si udelali bolsevicke Bavorsko,nacisticke Nemecko, a do dnes je cela Evropa nesnasi. Kam se na ne par Cehunu hrabe!

      Vymazat
    3. Re. Cela Evropa nesnasi Nemce??/

      Vy asi neznate tu bajku o lisce na vinici, to pak je s vami tezka diskuse.

      Vymazat
    4. Zeptejte se Danu, Holandanu, Belgicanu,Reku atd. Ti nemaji nafoukane a arogantni Nemce v lasce dodnes!

      Vymazat
    5. Němce mají všude rádi jen kvůli penězům,jinak ten národ nesnáší nikdo,všude si z nich utahujou.

      Vymazat
    6. pro 10.33.A jak víte že Krystlíkova interpretace je ,,pravdivá,,?

      Vymazat
    7. Re, Unknown @ 18:09

      Verite, ze jsou lidi kteri maji vetsi prehled a vedomosti, nez maji zaslepeni vlastencici?
      Vy si nepamatujete kolik Cechu verilo, ze komunismus je to nejlepsi co je mohlo potkat?

      Vymazat
    8. @18:09
      Nepamatujete si jak Nemci verili v Hitleruv socializmus a pak v socializmus W.Ulbrichta? Kam se na ne par Cechu hrabe!
      Jenze o tom herr Krystlik nikdy nenapise!

      Vymazat
    9. "Par Cechu"???

      To se kdysi Zapotocky chlubil Chruscovovi, ze Cesi maji procentualne nejvice komunistu ze vsech socialistickych zemi, nacez mu Chruscev odpovedel: "To neni dobre, kdo pak bude pracovat"?

      Vymazat
    10. 18.09. Naštvání ,,vlastenčáků,, Krystlíkovu tvorbu a závěry věrohodnější nedělají.

      Vymazat
    11. @11:06
      No to je pekna blbost!

      Vymazat
    12. Blahoslaveny chudy duchem???

      Vymazat
  5. Dnes je na iDnes clanek nazvany:

    "Inflaci muzeme uplne zrusit, je neustavni, rika ekonom Tomas Havranek"

    A takovy trdlo je profesorem ekonomie na Karlove University ???
    Neni pak divu, ze je ta KU az na 250. miste v hodnoceni Universitn na svete.

    https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/ekonom-tomas-havranek-rozhovor-inflace-cenova-stabilita.A211215_125014_ekonomika_rie?zdroj=otvirak

    OdpovědětVymazat
  6. Krystlik je dnes jiz znamy lhar,nic noveho!

    OdpovědětVymazat
  7. Potvrzuji jeden poznatek, a to, že Čechoslováci měli naprosto stejné podmínky v práci jako němečtí dělníci, a kam mohli vycestovat za prací. Můj děda (Slovák) pracoval tuším od roku 1938 - 1941 dobrovolně jako dělník a elektrikář na stavbě tamní dálniční či železniční sítě, dokonce tak intenzivně, že nereagoval na slovenský povolávací rozkaz a německá správa ho musela sama poslat šupem do Slovenska, kde si ještě odpykal několika měsíční trest vězení, aby skončil v jakýchsi zajišťovacích divizích Slovenské armády na Ukrajině, kde byl zraněn. Díky tomu, že byl ve vězení pro odmítání sloužit ve Slovenské armádě, pak neměl oplétačky po válce s rudýma.

    Nicméně buď jak buď, považoval si, že mohl pracovat v Německu, protože takové podmínky a znalosti prý nikdy pak v komunistickém Československu nezískal. Tuším, že dle vlastních slov si vydělal asi osminásobek, co by si vydělal po škole na Slovensku. Navíc se naučil docela obstojně německy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Samo sebou, skoro kazdy mel nekoho v rodine kdo delal pro Nemce mimo Protektoratu. V Nemecku bylo vsechno 10x drazsi tak tomu mzdy pochopitelne odpovidaly. Ti co byli nasazeni uz na tom tak dobre nebyly.
      Prace byla povinna a zensky s detmi nemuseli, proto bylo tolik deti!
      Vrchnim vladcem byl Rissky Protektor a vlada byla jen figurka. Kdyz rekli Hachovy "Vyskoc" tak jedina odpoved byla "jak vysoko?"
      To za Valky jinak neslo pan muze byt jen jeden ale aspon nehladoveli jako Holandani a Belgicani. Navzdory co si lidi mysli, Cesi nebyli blbci a dobre vedeli co se da ci neda uskutecnit, ne jako Rusaci s jednou puskou na deset vojaku s komisarem vzadu!

      Vymazat