čtvrtek 16. září 2021

TŘICETILETÁ VÁLKA 1914–1945 (15)

Tomáš Krystlík

VPÁD DO SOVĚTSKÉHO SVAZU

Britský historik Laurence Rees uvádí, že v přepadení SSSR Německem hrál roli i stupeň připravenosti německých protivníků – Velké Británie, SSSR, případně i USA – k válce na evropském kontinentu. S postupujícím časem rostlo pro Německo riziko, že se bude muset v roce 1943 nebo později vypořádat se všemi najednou. Za situace v roce 1941, kdy britská (ani německá) vojska nebyla z technických důvodů schopna invaze přes kanál La Manche pro nemožnost vytlačení nepřátelského vojenského loďstva z oblasti invaze, pro docílení absolutní převahy ve vzduchu v místech vyloďování a pro nedostatek plavidel vhodných pro vyloďování, v čase, kdy USA nebyly ještě do války zataženy, se naskytla příležitost vyřídit jednoho z potenciálních protivníků, Sovětský svaz. Až do ztroskotání Heßovy mise v květnu 1941 se Hitler usilovně snažil s Velkou Británií uzavřít mír, odstranit nebo omezit velkorysými kompenzačními nabídkami státům okupovaným Německem a vichystické Francii nepřátelské postoje vůči Německu.

Stalin v té době připravoval Sovětský svaz na jinou válku. Dne 14. 10. 1940 definitivně schválil Úvahy o základech strategické přípravy ozbrojených sil Sovětského svazu na západě a na východě. Šlo o plán preventivního úderu proti Evropě, žádné obranné úkoly si nekladl. Podle něho se pak realizovalo veškeré sovětské válečné plánování do 22. 6. 1941. 

Od 2. do 6. a od 8. do 11. 1. 1941 se v sovětském generálním štábu uskutečnily dvě štábní operativně strategické hry. Rozehrávala se při nich mohutná invaze Rudé armády do Evropy, nacvičovaly se hluboké ofenzívní operace: v první hře ve Východním Prusku (severozápadní směr), v druhé v jižním Polsku, Maďarsku a Rumunsku (jihozápadní směr). Jihozápadní směr se ukázal pro sovětskou agresi vůči Evropě jako mnohem perspektivnější. 

Dne 8. 3. 1941 schválila Rada lidových komisařů usnesení o tajné mobilizaci více než 900 tisíc osob pod záminkou hromadných školení. Během května a na počátku června bylo utajeně do ozbrojených sil povoláno 805 tisíc mužů. Měla-li Rudá armáda v roce 1937 1,433 milionu mužů ve zbrani, pak v lednu 1941 to již bylo 4,2 milionu a v červnu 1941 pět milionů (sic).

Nová varianta Úvah o základech strategické přípravy byla zhotovena 11. 3. 1941 a počítala již s hlavním výpadem jihozápadním směrem. Z tohoto plánu vyšel i rozkaz generálporučíka Nikolaje F. Vatutina: „Ofenzívu zahájit 12. června“, což mohl učinit pouze na základě instrukcí Žukova, Timošenka a Stalina. Avšak nízká průjezdnost sovětských železnic nedovolila provést útok v plánovaném termínu. 

Dne 15. 3. nařídil Timošenko zásobit vojska k 1. 5. 1941 úmrtními kovovými štítky na krk s osobními evidenčními údaji vojáků. V dubnu začalo v západních vojenských okruzích soustředění 247 sovětských divizi (více než 80 % veškerého stavu), které po mobilizaci měly mít přes 6 milionů mužů, okolo 70 000 děl a minometů, více než 15 000 tanků a přibližně 12 000 letadel. Na vpád do Evropy měla být připravena vůbec největší armáda na světě. Obranná zařízení na sovětské hranici byla stržena, válečné letectvo bylo na počátku června 1941 přemístěno na letiště poblíž hranic.

V dubnu 1941 podepsal SSSR smlouvu s Japonskem o neutralitě v případě útoku na jednu ze smluvních stran. Tuto dohodu dodrželo Japonsko ze své strany až do konce druhé světové války.

Při veškerém utajení vojensko-technických příprav na ofenzívní akce nemohla být příprava veřejného mínění zcela neveřejná. Z rozhlasu hřměly pochodové písně, například: „Když zítra v pochod půjdem, když přijde války den, buď ještě dnes na pochod připraven!“

Historik Werner Maser dokládá tyto záměry kopií ruského originálu plánu soustředění vojsk, adresovaným lidovým komisařem obrany předsedovi rady lidových komisařů SSSR soudruhu Stalinovi, datovavým „květen 1941“ a existujícím od počátku pouze v jednom jediném rukou psaném (sic) exempláři, ve kterém se mimo jiné uvádí: 

„Musejí být včas provedena následující opatření, bez nichž by nebylo možné vést nečekaný útok proti nepříteli – jak ze vzduchu, tak i na pevnině: 

   1. Tajnou mobilizaci vojenských oddílů je nutno provést, jako by šlo o cvičení vojáků v záloze.

   2. Pod pláštíkem narukování do výcvikových táborů je nutno tajně stahovat vojenské oddíly v blízkosti západní hranice; přednostně musejí být stahovány všechny armády jako záloha vrchního velení.

   3. Z odlehlých vojenských okruhů mají být tajně soustřeďovány letecké ozbrojené síly na polní letiště; ihned se má rovněž začít s vybavováním pomocných služeb pro letecké ozbrojené síly.“

Plán byl podepsán lidovým komisařem obrany Semjonem K. Timošenkem a náčelníkem generálního štábu Rudé armády Georgijem K. Žukovem.

Žukov podle tohoto Stalinem schváleného plánu vydal 13. 5. 1941 rozkaz vojenským okruhům a armádám k přesunu k západní hranici. Od poloviny května bylo cizincům a sovětským občanům nemajícím bydliště v západním pohraničí zakázáno tam cestovat. 27. 5. bylo pohraničním okruhům přikázáno zřídit a zaujmout frontové bojové pozice, mezi 12. a 15. 6. převést divize z týlu k západní hranici. 19. 6. se k nim měly začít přesouvat štáby fronty a ve stejný den se měla letadla rozptýlit po ploše letišť, zamaskovat se měla letiště, vojenské jednotky, skladiště a další vojenské objekty. Z mostů, nádražních objektů a jiných důležitých staveb v pásmu u hranic byly odstraněny trhaviny, které tam byly z obranných důvodů předtím uloženy, zlikvidovány byly i tisíce kilometrů záseků – ochranných překážek proti útočníkům z ostnatého drátu – protože by vadily Rudé armádě v útoku proti Evropě. Ze stejného důvodu se od 20. 6. začala vyklízet minová obranná pole u západní hranice. Rozšířená domněnka, že útok SSSR proti Německu a Evropě se měl uskutečnit až v roce 1942, ignoruje zcela fakt, že by pak ruské ozbrojené síly u západních hranic musely přezimovat v poli (sic).

V polovině června 1941 bylo podle Andreje Zubova při západní hranici SSSR pod širým nebem připraveno 14 400 vagonů munice a 4300 vagonů zbraní a materiálu. Generální štáb Rudé armády měl přesunout tamtéž ještě 100 tisíc tun pohonných hmot. 

Výzvědná služba Wehrmachtu podle historika Tomana Broda sovětské přípravy k válečnému přepadu Německa včas podchytila, což vyplývá z raportů představitelů vrchního velitelství branné moci Wilhelma Keitela a Alfreda Jodla, které zaslali 11. a 20. 6. 1941 vládě a ministerstvu zahraničí v Berlíně. Keitel uváděl, že původní stav sovětských ozbrojených sil v západním pohraničí, jenž k 1. 9. 1939 činil všehovšudy 65 divizí, stoupl k 1. 5. 1941 na 118 střeleckých divizí z celkového počtu 170 divizí, jimiž Sověti disponovali, na 20 jezdeckých divizí z celkových 33,5 a na 40 motorizovaných a pancéřových brigád z úhrnného počtu 46 (stav ještě před schválením květnového sovětského plánu na výpad proti Německu a Evropě). Jodl hlásil dislokaci téměř dvou tisíc sovětských letadel na letištích severně od pripjatských bažin. Byl s Keitelem zajedno, že uskupení Rudé armády má vysloveně ofenzívní charakter, přičemž soudil, že směr hlavního úderu by mohl být veden proti Východnímu Prusku a oblastem severně od Varšavy. Keitelův rozbor končil slovy: „Všechny tyto skutečnosti spolu s vůlí pěstovanou v ruské branné moci zničit Německo, nevyhnutelně nutí k závěru, že Sovětský svaz se připravuje, aby ve chvíli, která se mu bude zdát vhodnou, nastoupil k útoku proti Velkoněmecké říši.“ Jodl ve své zprávě psal: „Bezpečnost Říše žádá, aby toto ohrožování neprodleně bylo odstraněno“. 

Podrobně se o Stalinově úmyslu přepadnout západní Evropu rozepisuje ruský historik Viktor Suvorov, vlastním jménem Vladimir Bogdanovič Rezun, ve svých dvou stěžejních dílech Den „M“ a Poslední republika. Hitler jen předešel Stalinův útok vůči Evropě a nedokončená přeměna uskupení sovětských ozbrojených složek z obrany na útok pak spoluzavinila počáteční vysoké sovětské ztráty. Kromě jím uváděných důkazů a indicií dokládá německý historik Werner Maser, že byla sovětským důstojníkům od 29. 5. 1941 rozdávána „Malá rusko–německá vojenská konverzační příručka“, aby se alespoň trochu mohli domluvit. S kým je jasné a podle příkazů uvedených v německém překladu je i zřejmé proč – byly to příkazy ke vzdání se a k dirigování německých zajatců.

Další důvod není v historiografické literatuře příliš zastoupen, ale mnohé zdůvodňuje nebo podporuje: Stalin byl oklamán Hitlerem ve vzájemné korespondenci a věřil mu, že proti SSSR nezaútočí. Pro tuto hypotézu skóruje Stalinovo chování bezprostředně po vpádu Wehrmachtu do Sovětského svazu připomínající reakci hluboce zklamaného člověka, kterého někdo podvedl – stažení se na několik dní do soukromí a pak způsob jeho opožděného rozhlasového projevu k obyvatelstvu. 

Německá Luftwaffe před vpádem do SSSR způsobila 324 incidentů při průzkumných letech porušením sovětského vzdušného prostoru, které řešila společná německo–sovětská komise; na Stalinův pokyn sovětská protivzdušná obrana v takových incidentech nezasahovala. Podle toho, jak Stalin reagoval na docházející hlášení o hrozícím německém vpádu z mnoha zahraničních informačních zdrojů coby na provokace, lze soudit, že jeho chování bylo buď následkem jeho extrémní podezřívavosti, nebo sednutím na lep Hitlerovu ujišťování ve vzájemné korespondenci, že SSSR nenapadne. 

Georgij K. Žukov v roce 1966 potvrdil, že někdy na počátku června 1941 předložili společně s lidovým komisařem obrany Semjonem K. Timošenkem Stalinovi mapy se zakreslenými dislokacemi německých vojsk u hranic s SSSR. Za několik dní byl Žukov Stalinem opět předvolán. Vrátil se k předchozímu Žukovovu referátu o dislokaci německých vojsk, vytáhl několik archů papíru a podal je Žukovovi, aby si je přečetl. Šlo o dopis Stalina Hitlerovi, ve kterém vyjadřoval obavy z rozmístění Wehrmachtu u hranic s SSSR a Hitlerovu odpověď. Přesný text dopisů není znám, Hitler nechal krátce před svou smrtí zničit svou soukromou korespondenci s hlavami států a archívy Ruské federace jsou nepřístupné. 

V roce 1997 byl v Rusku vydán román Igora Buniče Hrůza, kde se o této korespondenci hovoří poměrně detailně a uvádějí se výňatky. Podle Buniče „od října 1940 do května 1941 poslal Hitler Stalinovi šest osobních dopisů. Nalezeny byly pouze dva, jeden z 3. 12. 1940 a druhý ze 14. 5. 1941.“ Odpovědi Stalina podle autora románu nalezeny nebyly. Ve svém prosincovém dopise Hitler Stalinovi oznamuje, že se bude snažit „nejpozději následujícího léta“ vyřešit britský problém, a to „obsazením a podrobením centra Britského impéria – Britských ostrovů“. Přitom odkazuje na některý ze svých předchozích dopisů, kde sdělil, že německé vojenské jednotky jsou koncentrovány v prostorech nedosažitelných britským letectvem, aby se reorganizovaly a prodělaly další výcvik. Uznává, že tyto přesuny musely u Stalina vzbudit „pochopitelnou úzkost“. Dále Hitler prý v něm uvádí, že „některé pověsti o přípravách německého útoku na Sovětský svaz záměrně šíří německé zdroje“ jako efektivní způsob, jak „držet Churchilla a jeho kruhy v úplné nevědomosti o našich přesných plánech“. Hitler navrhoval Stalinovi osobní schůzku někdy na přelomu června a července 1941.

Výňatky z dopisu ze 14. 5. 1941 ukazují, že Hitler znovu vysvětloval uskupení německých vojsk podél sovětských hranic jako ochranu před britským bombardováním, i když Britové podněcovali pověsti o konfliktu „mezi námi“. Hitler Stalina ujistil, že tyto zvěsti může naprosto ignorovat. Šeptandu „šíří britští agenti“, tvrdil a připouštěl, že při takové koncentraci vojenských jednotek u státní hranice by ovšem mohl vypuknout konflikt, „aniž bychom si to přáli“. Hitler též vyslovil obavy, že „někteří z mých generálů by byli schopni vědomě takový konflikt rozpoutat, aby zachránili Velkou Británii a zhatili mé plány“. Hitler nakonec v tomto dopise Stalina upozornil, že „někdy mezi 15. a 20. 6. 1941 míním zahájit masivní přesun vojsk směrem na západ od Vašich hranic“. Zároveň žádal Stalina, aby „případně nereagoval na provokace způsobené některými mými generály, kteří by zapomněli na své povinnosti. Samozřejmě by bylo dobré nezavdat jim příčinu. Pokud nebude možné vyhnout se provokaci některých mých generálů, žádám Vás o zdrženlivost, nereagujte na to, ale rychle se se mnou spojte prostřednictvím Vám známého kanálu.“ Potud Igor Bunič, který se nepochybně k těmto dopisům uloženým v ruských archivech nějakým neoficiálním způsobem dostal.

Timošenko, Žukov a další generálové obeznámení s koncentrací německých jednotek u hranic a se zprávami vojenské rozvědky potvrzujícími připravovaný německý útok jistě věděli, že jakékoliv útočné akce na frontě o šířce více než tisíc kilometrů nemohou být nikdy provokací několika disidentských generálů, ale Stalinův postoj změnit nedokázali. Alexandr Solženicyn měl zřejmě pravdu, když o Stalinovi napsal, že „nedůvěřoval nikomu, ale ve skutečnosti věřil Adolfu Hitlerovi“.

Ještě jeden aspekt Hitlerova květnového dopisu v Buničově románu stojí za pozornost. Téměř na jeho konci jsou Hitlerovy věty: „Děkuji, že jste se mnou souhlasil ve Vám známé otázce a prosím omluvte způsob, který jsem zvolil pro co nejrychlejší doručení tohoto dopisu.“ Je totiž možné, že „způsob doručení dopisu“ se týká mimořádného letu dopravního letounu Junkers Ju 52 do Moskvy 15. 5. 1941. V Buničově románu se praví, že dopis byl Stalinovi poslán kurýrním letounem. V každém případě ten den Ju 52 s německou imatrikulací bez ohlášení pronikl do sovětského vzdušného prostoru, byl odhalen 29 km za hranicí, nedonucen k přistání, až dosedl na ústředním moskevském letišti. Nejenže zde směl přistát, ale i doplnit si pohonné hmoty. A dostal i povolení opustit sovětský vzdušný prostor, vše zřejmě na základě Stalinova rozkazu. 

Náčelník štábu vojenského letectva generálmajor Pavel S. Volodin a náčelník 1. oddělení štábu generálmajor Vladimir D. Grendal byli včas informováni, že ono letadlo neoprávněně vniklo do sovětského vzdušného prostoru. Oba přikázali jednotkám protivzdušné obrany, aby letoun navedly na přistání na moskevském letišti. Volodin a pár dalších byli zatčeni 27. 6., pět dní po německém vpádu, 7. 6. 1941 byl uvězněn i generálplukovník Grigorij M. Štern, náčelník Hlavní správy protivzdušné obrany. Všichni byli 28. 10. 1941 zastřeleni bez soudního procesu. Stalin zřejmě nemohl připustit, aby na veřejnost někdy prosáklo, jak naivně věřil Hitlerovi.

V den začátku německo–sovětské války, 22. 6. 1941, měl Sovětský svaz mnohonásobnou převahu ve zbraních. Podle německého historika Wernera Masera a článku v německém týdeníku Focus 10/2001 mělo Německo 3648 tanků, SSSR 24 tisíc, 2510 bojových letounů, kdežto SSSR 23 245, 7148 děl a granátometů, SSSR dokonce 146 600. Co do počtu vojáků nebyla sovětská převaha tak hrozivá: 3,6 milionu vojáků Wehrmachtu versus 5 mil. rudoarmějců. K tomu měl Sovětský svaz 200krát více vojenských parašutistů než všechny ostatní země světa dohromady (sic), vycvičených jich byl cca jeden milion. 

Na sovětských tratích se ten den nalézalo na 47 tisíc (sic) železničních vagonů s vojenským materiálem s cíly ležícími u západní hranice (sic). Žádná ze sovětských tankových divizí neměla ženisty pro vyhazování mostů do povětří při eventuálním ústupu, ale všechny měly pontonové prapory pro překonávání vodních toků při postupu vpřed. Ve výzbroji Rudé armády byly i tanky s dodatkem avtostradnyj, dálniční, které po najetí na dálnici se zbavily pásů a jely pak mnohem vyšším tempem po kolech, s maximální rychlostí podle typu od 73 až do 90 km/h. Jejich vývoj začal již v první polovině 30. let. Protože dálnice v SSSR neexistovaly, byly tedy nutně určeny pro dálnice německé, teoreticky i italské – v jiných evropských zemích dálnice nebyly. Kompletní nástup Rudé armády do výchozích pozic u hranic k útoku proti Německu a Evropě byl stanoven na 10. 7. 1941. 

Po vstupu USA do války bylo otázkou času, kdy Německo válku v Evropě prohraje kvůli ekonomické mohutnosti USA a přijatému zákonu o půjčce a pronájmu (Lend-Lease Act), byť na průběhu války se též značně podepsal způsob německého tažení do Ruska. Zde pravděpodobné příčiny jeho nezdaru bez ohledu na úplnost:

1. Wehrmacht se v plánovaném nástupu proti SSSR zpozdil o několik týdnů, kdy musel od 6. 4. 1941 vypomáhat prohrávající italské armádě v boji s Řeky. K tomu přistoupil i rozmar počasí. Obrovské pripjaťské bažiny byly po nezvykle velkých sněhových srážkách minulé zimy kvůli nadměrnému množství nevsáklé vody ještě neprostupné. Oněch pár týdnů pak chybělo před nástupem tuhých mrazů pro psychologický zlom – dobytí Moskvy.

2. Němečtí ženisté chybně odhadli technický stav a skutečnou nosnost sovětských železničních svršků – těžší německé lokomotivy je po změně rozchodu na evropský silně deformovaly. Nutno ale podotknout, že kolejnice byly opotřebované a společně s podložím a pražci byly hodně za dobou své životnosti, Sověti jejich údržbu zanedbali, některé železniční trati nebyly opravovány od vypuknutí první světové války. Denní potřeba munice, zásob a pohonných hmot představovala 72 plně naložených vlaků. Někde se muselo se přejít na náhradní zásobování nákladními auty, které mělo mnohem menší přepravní kapacitu než železniční. Zde svou roli sehrál i mizerný stav silnic zbudovaných na nedostatečně vysokém štěrkovém podkladu, protože v Rusku panoval všeobecný nedostatek kamene, který se musel vozit z Uralu a z Kavkazu a to za chronického sovětského nedostatku lokomotiv a vagonů.

3. Třetí příčinou bylo Hitlerovo diletantské zasahování do vedení války. Hitler se totiž v roce 1936 prosadil při obsazování demilitarizovaného Porýní proti vůli armády. Tehdy měl lepší odhad než celý generální štáb, který varoval před pravděpodobnou válkou. Od té doby stouplo Hitlerovi sebevědomí a podřídil armádu svému diktátu. Připojení Rakouska, československých území s převážně německým obyvatelstvem a obsazením zbytku českých zemí dopadlo z hlediska zachování míru opět dobře. Nejvyšší velení Wehrmachtu bylo připraveno v případě vojenského střetu s ČSR provést vojenský převrat, německá generalita také tvrdila, že Německo není na válku dostatečně vyzbrojeno. Přepadení Polska však již válku vyvolalo. Pro tažení proti SSSR bylo závažnou chybou i Hitlerovo tvrdošíjné lpění na doktríně bleskové války – nepočítal se statičtější válkou, nevytvářel pro ni dostatečné rezervy. Válka měla podle něj skončit do 1. 8. 1941 kapitulací SSSR (sic). Hitler se pak 24. 9. 1941 vyjádřil následovně: „Generální štáb mi neustále bránil dělat to, co jsem považoval za nutné. Generální štáb byl proti zbrojení, obsazení Porýní, anexi Rakouska, obsazení Československa a nakonec dokonce proti válce s Polskem. Generální štáb mě odrazoval od ofenzívního postupu vůči Francii.“ Hitler prostě v určitých klíčových vojenských rozhodnutích chyboval. Nedovedl například opustit vedlejší bojiště a dobrovolně se vzdát dobytých území ve prospěch nutného přeskupení vojsk. Do kategorie jeho chyb patří i to, že Hitler nevěřil generálu Heinzi Guderianovi, který v roce 1937 ve své knize Achtung – Panzer! (Pozor – tanky!) nejrealističtěji ze všech odhadl počet sovětských tanků na 17 tisíc, byť z podnětu náčelníka generálního štábu vojska Ludwiga Becka v knize uvedl, že SSSR disponuje jen 10 tisíci tanky. Hitler později v rozhovoru s generálem Guderianem řekl: „Kdybych věděl, že počty ruských tanků, které jste uváděl ve své knize, skutečně souhlasí, pak si myslím, že bych tuto válku nebyl začínal.“ 

4. Němečtí velitelé si sice osvojili moderní formu války, ale v jedné věci často selhávali – z prestižních důvodů považovali za nutné dobýt nějaké významné místo, většinou město, aby se mohli ozdobit vavříny přemožitele. To ale zdržovalo potřebný postup armády – dnes se města a opevněné body obcházejí bez boje, ponechávají se pouze relativně slabé oddíly, aby obránci byli odříznuti od zásobování a nemohli uniknout, a pak se čeká, až se vzdají nebo se jejich odpor zlomí později, v příhodný okamžik (například způsob doporučený americkými poradci chorvatské armády při osvobozování republiky Srpska krajina, tj. srbských území v Chorvatsku po rozpadu Jugoslávie). Generálporučík Friedrich Paulus měl za úkol ve Stalingradu zničit průmyslové závody bombardováním, město dobývat neměl, a pak měl velením naplánováno táhnout na jih k ropným polím a cestou se spojit s tankovými jednotkami mířícími za stejným účelem ke Kavkazu. Hitler na základě zpráv, že sovětská obrana Stalingradu je slabá, se rozhodl město nesoucí Stalinovo jméno z prestižních důvodů dobýt. Paulus musel poslechnout. 

https://www.historieblog.cz/2021/09/tricetileta-valka-1914-1945-15/


28 komentářů:

  1. Hitler nebyl Napoleon, a pokud byl neschopny vojevudce, tak se alespon mohl poucit z Napoleonova nezdaru v Rusku kvuli zime.
    Tak holt dopadne valka, kdyz ji vedou amateri nebo frajtri.

    OdpovědětVymazat
  2. Klasické revizionistické blábolení, obsahující polopravdy a nepravdy. Typické pro Krystlíka, který si z historických skutečností vybírá jen to, co se mu hodí. Jeden příklad za všechny: Z pamětí Sudoplatova vyplývá, že Beneš přijal od NKVD peníze, kterými financoval svůj odlet po Mnichovu. To se Krystlíkovi do jeho narativu hodí, proto také tuto událost nadšeně opakuje do omrzení. Z pamětí Sudoplatova ovšem také vyplývá, že Stalin po nacistickém vpádu v Kremlu pravidelně přijímal návštěvníky, což mj. dokazuje i návštěvní kniha. To se ovšem do Krystlíkova narativu nehodí, a tak použije jiný zdroj - paměti Chruščova, který historku o "Stalinově reakci hluboce zklamaného člověka, kterého někdo podvedl – stažení se na několik dní do soukromí" utilitárně použil při svém tažení proti "kultu osobnosti".
    Takový přístup bez ověřování si faktů nelze nazvat jinak než amatérskou propagandistickou fušeřinou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anonyme @ 9:07, vy nekde prednasite historii, ze opravujete nekoho, kdo o te historii toho napsal vice, nez vy jste kdy precetl?

      Vymazat
    2. Zalez zpátky do řiti svého guru, Kapišto.

      Vymazat
    3. @11:11 by hodnotite pravdivost clanku podle poctu publikaci??

      Vymazat
    4. Sudoplatov hodne lze! Benes zadne penize of Stalina nepotreboval a taky zadne neprijal. To je propagandicka fabricate aby byl Benes kompromitovan!
      Uz Jen proto ze Benes mel dostatek vlastnich financi a po odletu do Londyna pokracoval do USA kde ucil na Universite!

      Suvorov coz ani neni jeho vlastni jmeno, si to vymyslel, a sfingoval of toho byl sefem Tajne sluzby!

      Vymazat
  3. O jakém revizionistickém blábolení, polopravdách a nepravdách to hovoříte?? Celá řada historiků hovoří podobně jako Tomáš Krystlík. Nebo ty počty zbraní a vojsk nesouhlasí a Stalin se připravoval jako na co???

    OdpovědětVymazat
  4. Krystlíkovi pucfleci nespí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mistni sasek v akci.
      A co ten kapisto? Porad ti strasi v makovici?

      Vymazat
    2. Kapisto, zase to šaškuješ jako blbeček co leze Krystlikovy do zadnice. Co takhle lekci v Angličtině aby jsme viděli jak jsi chytrý!

      Vymazat
  5. @10:42. Stalin se pripravoval na obranu, to Vam nedoslo?

    OdpovědětVymazat
  6. Nové dokumenty o začátku války. Odtajněné dokumenty ruského ministerstva obrany20. září 2021 v 19:49

    …….Žukov vydal rozkaz
    Náčelník generálního štábu, zástupce lidového komisaře obrany SSSR Georgij Žukov byl informován o plánovaném německém útoku na 22. června 1941 a nařídil hraničním vojenským obvodům, aby se připravily na obranu.

    „Ve dnech 22. – 23. Června 1941 došlo k překvapivému útoku Němců na frontách Leningradského vojenského okruhu - vyd.), PRIBVO (Pobaltský vojenský okruh - vyd.), ZAPOVO (vyd. Západního vojenského okruhu), KOVO ( Kyjevský speciální vojenský obvod - vyd.), ODVO (Vojenský obvod Oděsy - vyd.). Útok Němců může začít provokativními akcemi, "- říká šifrování s razítkem" Přísně tajné ".

    V pořadí Žukov na jedné straně požadoval, aby nepodlehl provokativním činům, ale současně s těmito pohraničními vojenskými obvody, aby byly v pohotovosti, „kdyby se setkaly s náhlým útokem Němců nebo jejich spojenců“.

    V této souvislosti nařídil vojákům, aby v noci 22. června tajně obsadili palebná místa opevněných oblastí na státní hranici, před úsvitem, aby rozptýlila všechna letadla na letištích a zamaskovala další vybavení, přivedla všechny vojenské jednotky k boji připravenost. Požadoval připravit opatření na zatemnění - omezit osvětlení ve městech a na strategických místech.

    „Bez zvláštního rozkazu by neměla být přijímána žádná další opatření,“ uvádí se v dokumentu.

    Největší zájem je o dokumenty podepsané 22. června vrchním velením Rudé armády. Mluvíme o směrnici č. 1 lidového komisaře obrany SSSR maršála Semjona Timošenka, která byla vojskům předána v 1:45. Dokument nařídil velitelům 3., 4. a 10. armády, aby nepodlehli provokacím Němců.

    Uvádíme nejdůležitější archivní fotografie kvůli četným falešným zprávám a falešným výmyslům o začátku války. Nejprve se jedná o kopii směrnice Lidového komisaře obrany SSSR N1 ze dne 22. června 1941, kterou podepsali Žukov a Timošenko poprvé na webových stránkách ruského ministerstva obrany a která byla předána dále v noci 22. června veliteli 3., 4. a 10. armády.
    Odtajněná kopie ručně psaného bojového rozkazu lidového komisaře obrany č. 2 ze dne 22. června 1941, osobně vyhotovený náčelníkem generálního štábu Rudé armády Georgijem Žukovem tři hodiny po začátku války, v 7 : 15:00, také si zaslouží zvláštní pozornost.
    Rozkaz nařizuje jednotkám Rudé armády „zaútočit proti nepřátelskými silami všemi prostředky a zničit je v oblastech, kde narušily sovětské hranice“, a bombardovacím a útočným letectvím zničit nepřátelská letadla na základnách a skupinách pozemních sil „do maximalni hloubky německého území až 100-150 kilometrů“.
    Současně bylo naznačeno, že „na území Finska a Rumunska by bez zvláštních pokynů neměly být prováděny nálety“. Na zadní straně poslední stránky tohoto dokumentu je Žukovův podpis: „T . Vatutin.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ad 19:49: Ne aby se připravily na obranu, když se v tom píše: „Ve dnech 22. – 23. června 1941 došlo k překvapivému útoku Němců..."

      Vymazat
  7. Tak ze Stalin zacal Valku ?21. září 2021 v 6:07

    1939

    24. února - Maďarsko se připojilo k Paktu proti Kominterně
    27. února - Anglie a Francie uznaly Francovu fašistickou vládu ve Španělsku
    14. března - okupace České republiky německými jednotkami
    22. března - vytvoření „Ocelového paktu“ - vojenského bloku Itálie a Německa
    26. března - fašistické jednotky vstoupily do Madridu
    7. - 13. dubna - Itálie okupuje Albánii
    28. dubna - Německo ukončilo smlouvu o neútočení s Polskem a námořní dohodu s Anglií
    11. května - 31. srpna - sovětsko-japonský konflikt v oblasti řeky Khalchin-Gol (Mongolská lidová republika)
    22. května - uzavření „Ocelového paktu“ mezi Itálií a Německem
    23. srpna - uzavření sovětsko-německého paktu o neútočení na dobu 10 let!!!
    1. září - nacistické Německo zaútočilo na Polsko. Vypuknutí druhé světové války
    2. září - Anglie a Francie vyhlásily válku Německu podle smlouvy o vzajemne pomoci.
    17. září - v souladu s tajnými klauzulemi sovětsko-německého paktu o neútočení začíná SSSR agresi do Polska
    28. září - podepsání sovětsko-německé smlouvy o přátelství a hranicích mezi SSSR a Německem
    2. října - potlačení posledních center odporu německé armády v Polsku
    30. listopadu - začátek sovětsko-finské války. Trvalo to do 12. března 1940, Soveti totalne nepripraveni, stali se posmechem v Nemecku!
    13. prosince - Společnost národů prohlašuje SSSR za agresorskou zemi pro válku s Finskem a vyloučí ji ze Společnosti národů

    1940

    9. dubna - německá invaze do Dánska a Norska
    10. května - německá invaze do Belgie
    14. května - německá invaze do Holandska
    14. června - vstup nacistických vojsk do Paříže
    1. července - Itálie vyhlásí válku Anglii a Francii
    1. července - 19. srpna - italská ofenzíva v severní Africe
    15. srpna - začátek masivních německých náletů na Anglii („bitva o Anglii“)
    22. září - německo-finská vojenská dohoda
    o účasti Finska ve válce proti SSSR
    27. září - Německo, Itálie a Japonsko podepisují v Berlíně trojstrannou dohodu
    12. října - vstup fašistických vojsk do Rumunska
    28. října - italský útok na Řecko
    20. listopadu se Maďarsko připojilo k Trojímu paktu fašistických států
    23. listopadu - Rumunsko se připojilo k Trojímu paktu fašistických států
    18. prosince - Hitlerův podpis směrnice č. 21 o válce proti SSSR (plán „Barbarossa“).

    1941

    1. března - Bulharsko se připojilo k trojstranné dohodě fašistických států
    11. března - americký kongres přijal zákon o půjčování a pronajmu
    Březen - přistoupení Jugoslávie k Trojímu paktu fašistických států
    6. dubna - invaze vojsk Německa a jeho spojenců do Řecka
    10. června - Itálie vyhlásí válku Anglii a Francii
    22. června - německý útok na SSSR

    OdpovědětVymazat
  8. Stalin "Nezacal" valku, ponevadz napadeni Finska, Baltickych statu a Polska byla "mirova" cesta k podmaneni. :-)

    Pane Boze, a s takovejme volem tu ma pak clovek diskutovat.
    To uz je lepsi diskuse s tim saskem, ktery tu stale hleda kapisto, i kdyz je blbej jak tago, tak s nim aspon je sranda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Největší sranda je tu s tebou, obzvláště tehdy, když Krystlíka posedne diaré a ty se mu pro tu kluzkost nedokážeš nacpat do řítě zpátky a tak zapácháš tady. Mohl bys nám aspoň prozradit, zda má Krystlík německá střeva, ta jsou podle výzkumů doktora Edgara Bérillona prý o tři metry delší, což způsobuje „polychézii“ (nadměrné ochlupení a štětinatost) a „bromidrózu“ (nadměrné vyprazdňování a zápach).

      Vymazat
    2. Kapisto, nikdo te nehleda, ty se prihlasis sam svoji nekonecnou blbosti. Uz nosis hnedou kosili a nebo jen ksicht ?

      Vymazat
    3. Mistni sasek nikdy nezklame.(anonym @ 13:16 a 17:29)
      Jeho pripitomele pripisy svedci o jeho nedostiznem IQ, coz by mu i Einstein mohl zavidet. :-)

      Vymazat
    4. @10:26 Kapisto, tvoje komentare te vzdy prozradi, at delas co delas, holt tvoje blbost je nekonecna, chudaku!

      Vymazat
  9. Tato « Konspirační » teorie je na internetu již několik desetiletí, tak jako duverive přistání mimozemšťanů v Roswellu.
    CIA označila Suvorova za nedůvěry hodného, stejně jako Gen.Sejnu a zařadila je do kategorie « Za peníze Vám něco povím ».
    O schopnostech Rudé Armády si Němci dělali legraci s tím « Jak Vám to jede ve Finsku ». Je známé že Rudá armáda měla jednu pušku na 10 vojáků a naprostý nedostatek válečného materiálu všeho druhu.
    Stalin odmítl smlouvu s Francii a Anglii s tím že kapitalistům se nedá věřit, vzpomínaje na WWI a Brest-Litovsk smlouvu kterou Němci dodrželi, zatim co Anglo-Franko-Americke sily se snazili udusit revoluci!
    Stalinova důvěra v Hitlera byla neotřesná, byl to Heydrich který s pomocí Beneše poslal Stalinovy falsifikáty o domnělém spiknutí vedení Rudé armády které skončilo vraždou deseti tisíců včetně nejvyšších generálů Rudé armády. Přesto že 18. prosince 1940 podepsal Hitler tajný rozkaz, směrnice 21, na přípravu Barbarossy v pouze devěti kopií této tajné záležitosti pouze pro velení, podle biografie André Brissauda Adm. Wilhelma Canarise, Hitlerova šéfa zpravodajství, britská inteligence informovala Churchilla a ten Stalina, včetně Hitlerovy věty: ``Nejdalekosáhlejší přípravy musí být zahájeno nyní a dokončeno do 15. května 1941, pokud ne dříve.``
    Stalin to odmítl jako Britskou provokací a poté co Hitler odložil den útoku, Sovětský tisk psal o tom jak Stalin prohlédnul Britskou lež! Přesto ruský podpor nacistů pokračoval. 9. května Rusové vyhodili diplomatické zástupce exilových vlád z Belgie, Norska a Jugoslávie. O tři dny později Rusko uznalo proněmeckou vládu Rašída Aliho, která zahájila povstání proti Britům v Iráku. 3. června Stalin řecké vyslanectví uzavřel.
    Neexistují žádné záznamy o tom, že by německá vláda o tyto kroky Rusy dokonce usilovala. Byly součástí Stalinovy obecné politiky uklidňování, stejně jako TASS prohlášení 13. června, devět dní před invazí, sovětská tisková agentura popřela, že by Německo učinilo nějaké územní požadavky na Rusku, a důrazně prohlásila, že Německo nekoncentruje vojska na sovětské hranici. Zpravodaj Rudé armády sdělil ozbrojeným silám, že zprávy o bezprostřední válce je třeba považovat za „padělání“ šířené Britskými Imperialisty !
    Ruská slepota neuvěřitelně pokračovala i po útoku. Brzy ráno 22. června zavolal maršál Žukov Stalinovi, aby ho informoval, že Němci bombardovali Kovno, Rovno, Sebastopol a Oděsu. Reakcí Stalina bylo, že útoky byly provokacemi německých generálů zaměřených na Rusko a ze Mír přetrvá!
    Rusům pomalu došla pravda. Ve 4 ráno 22. června se hrabě voň Schulenburg, německý velvyslanec, vydal za ruským ministrem zahraničí Vyacheslavem Molotovem do Kremlu.
    Jak již bylo zvykem Němců, Německý diplomat obvinil Rusko, že podkopává postavení Německa v Evropě, že „soustředí všechny své síly v pohotovosti na německé hranice“ a že „se chystá zaútočit na Německo“.
    Dodnes nikdo neví, proč Stalin varování ignoroval. Ti sovětští historici, kteří se zabývají tímto choulostivým tématem, naznačují, že to byla hra o čas, kdy bude Stalin budovat ruské ozbrojené síly. Podobné vysvětlení bylo nabídnuto jako ochotu Britů a Francouzů uklidnit Hitlera v Mnichově.
    Je-li ruské vysvětlení pravdivé, dosáhl Stalin a jeho vláda v době koupeného uklidněním velmi málo. Zbraně a vybavení ruské armády, letectva a námořnictva byly na začátku války žalostné a byly tomu tak i po další dva roky. Paradoxně to byli Briti kteří dali obrovskou Vojenskou materiální pomoc SSSR a nežádali za to zaplatit.

    OdpovědětVymazat
  10. "Zbraně a vybavení ruské armády, letectva a námořnictva byly na začátku války žalostné a byly tomu tak i po další dva roky". ....Konspiracni teorie je spíš toto, co jste napsal. Co střední tanky T34, těžké tanky KV1 a další zbraně. Německo na tyto skvělé tanky nemělo v té době odpověď. Celý svět by nedal dohromady tolik tanků, co měl Sovětský svaz v roce 1941. Takže otázka zní, kdo byl tedy lépe připraven na válku??

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tanků T-34 nebylo mnoho a bylo na ně vycvičeno jen několik málo posádek. Ale v tom nebyl zdaleka největší problém - tím hlavním byla naprostá nekompetence sovětského vojenského velení, zdecimovaného čistkami. To se jednoznačně ukázalo v Zimní válce ve Finsku. Letectvo bylo zastaralé, motorizace armády, tak životně nutná pro logistiku v moderní válce, byla v žalostném stavu. K čemu je tank, když mu dojde palivo a střelivo? Suvorov strašně fabuluje, je to podobný typ jako Krystlík, vybírá si jen to, co se mu hodí

      Vymazat
  11. Stalin žádný vpád do Německa neplánoval! Neměl na to prostředky a žádnou nutnost, měl přece smlouvu s Hitlerem. Jen nevěděl že Hitler nikdy žádnou smlouvu nedodržel, proto s ním Churchill odmítnul jednat. Zřejmě se poučili z Mnichova! a Polska!

    Němci : T-34 je pomalé na identifikaci cíle a zaútočení, navíce pomalé na střelbu, kdy na každý výstřel z T-34, německy Panzer odpověděl a vystřelil 3x!

    T-34 nemá rádio a velitel tanku se musí dorozumívat ručními signály z dolní paluby. V kopuli bylo místa jen pro dva, střelce a nabíječe.

    SSSR daroval USA dva bojové použité modely 1941 T-34s pro účely testování na konci roku 1942 je USA pokládal za dobrý tank ale nespolehlivý, nekvalitní a prostor ve věži nedostatečný.

    Sovětská statistika z 22. června 1941 uvádí že na začátku nepřátelských akcí měla Rudá armáda 967 tanků T-34 !!! Navzdory tomu sovětský sbor vybavený těmito novými tanky většinu z nich během týdnů ztratil. Statistiky bojůzarok1941ukazují,žeSovětiztratilivprůměruvícenežsedmtankůnakaždýztracenýněmeckýtank

    . Sovětivroce1941ztratilicelkem20,500tanků(zůměruvícenežsedmtankůnakaždýztracenýněmeckýtank toho 2,300 jichbyloT-34,a900+těžkýchtanků,většinouKV).Zničenísovětskétankovésílybylodosaženonejendoočíbijícímirozdílyvtaktickýcha operačních schopnostechprotivníků , aletaké mechanickými vadami , které postihly sovětské tanky . Kromě špatného stavu trpěly nové T-34 a KV počátečními m

    OdpovědětVymazat
  12. Stalin žádný vpád do Německa neplánoval! Neměl na to prostředky a žádnou nutnost, měl přece smlouvu s Hitlerem. Jen nevěděl že Hitler nikdy žádnou smlouvu nedodržel, proto s ním Churchill odmítnul jednat. Zřejmě se poučili z Mnichova a Polska!

    Němci : T-34 je pomalé na identifikaci cíle a zaútočení, navíce pomalé na střelbu, kdy na každý výstřel z T-34, německy Panzer odpověděl a vystřelil 3x!

    T-34 nemá rádio a velitel tanku se musí dorozumívat ručními signály z dolní paluby. V kopuli bylo místa jen pro dva, střelce a nabíječe.

    SSSR daroval USA dva bojové použité modely 1941 T-34s pro účely testování na konci roku 1942 je USA pokládal za dobrý tank ale nespolehlivý, nekvalitní a prostor ve věži nedostatečný.

    Sovětská statistika z 22. června 1941 uvádí že na začátku nepřátelských akcí měla Rudá armáda 967 tanků T-34 !!! Navzdory tomu sovětský sbor vybavený těmito novými tanky většinu z nich během týdnů ztratil.

    Statistiky bojů za rok 1941 ukazují, že Sověti ztratili v průměru více než sedm tanků na každý ztracený německý tank.

    Sověti v roce 1941 ztratili celkem 20,500 tanků ( 2,300 z nich bylo T-34, a přes 900 těžkých tanků, většinou KV). Zničení sovětské tankové síly bylo dosaženo nejen do očí bijícími rozdíly v taktických a operačních schopnostech protivníků, ale také mechanickými vadami, které postihly sovětské tanky. Kromě špatného stavu trpěly nové T-34 a KV počátečními mechanickými a konstrukčními problémy, zejména pokud jde o spojky a převodovky. Mechanické poruchy byly 50 procent ztrát tanku v letních bojích a zařízení na opravu nebylo, posádky T-34 vezli náhradní převodovku nad palubou motoru.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se mi snad zdá.. Nevěřte všemu, co vám soudružka učitelka říkala v dějepisu v sedmé třídě a opravdu studujte relevantní zdroje. Sověti opravdu nebyli takoví dementi, jak píšete...

      Vymazat
    2. Re. Soveti opravdu nebyli takovi dementi, jak pisete.

      Mate pravdu, vzdyt si jiste ze skoly pamatujete: "Sovetsky Svaz nas vzor" a Cesi se museli od toho Sovetskeho svazu vsechno ucit, aby byli na stejne urovni.

      Vymazat
    3. Sověti nebyli "dementi", ale zastaralý národ kde prakticky všechna industrializace přišla ze západu, včetně amerického podvozku T-34 (Christie) a kanónů ráže 76.2mm což je 3.0" (3 inch anglická míra) vyrobeno v Rusku západní technikou. Výše uvedené informace jsou z Ruských, Německých a Anglických zdrojů.

      Je méně známé ze velení Wermachtu považovalo Sovětské ženy bojových jednotek Rudé armády za barbarské jednotky a tak zeny-zajatce znásilnili a později popravili.

      Vymazat
  13. Stalin "Nezacal" valku, ponevadz napadeni Finska, Baltickych statu a Polska byla "mirova" cesta k podmaneni. :-)23. září 2021 v 20:35

    Kde jste to nasel ?

    OdpovědětVymazat