Než přejdeme k okolnostem odstoupení pohraničí, tak co by se
stalo, kdyby došlo k vojenskému konfliktu ČSR s Německem. Společností národů by
bylo Československo označeno jako agresor, protože v roce 1938 dvakrát
mobilizovalo proti Německu (Německo nemobilizovalo ani jednou) a mobilizace se
od roku 1892 pokládala za akt agrese, za akt nevypovězené války.
Francie podle spojenecké smlouvy
francouzsko-sovětsko-československé z roku 1935 by tak kvůli klauzuli ve
smlouvě o nevyprovokované agresi nemusela přispěchat na pomoc. I kdyby tak
učinila, jak by asi její pomoc vypadala, když generální štáby obou zemí neměly
žádný plán, který by určoval další postup proti společnému nepříteli s výjimkou
dodatečné dohody z roku 1936, že do ČSR přeletí několik letek francouzských
bombardérů, které budou operovat z českých letišť. Jenže v září 1938 nebyla pro
ně letiště vybudována, nebyly pro ně vytvořeny zásoby leteckého benzínu, nebyl
vycvičen pozemní personál k údržbě francouzských strojů.
Ba ani letecké pumy nebyly pro ně připraveny. Pro příklad,
co by se asi stalo, si dojděme do událostí o rok později. Francouzské jednotky
po vypovězení války Německu (3. 9. 1939) kvůli přepadení Polska zahájily 9. 9.
1939 útok v Sársku, pronikly až osm kilometrů za německé hranice, ale Wehrmacht
jim nekladl vůbec žádný odpor, území vyklidil – Německo se snažilo zabránit
vojenskému střetu na dvou frontách. Francouzi se posléze, 21. 9. 1939,
nevědouce co dělat, stáhli zpět za své hranice. Tedy žádné bombardování
německých cílů, žádná dělostřelba, ani palba z ručních zbraní, nic. Armádní
generál Ludvík Krejčí odhadoval, že první rudoarmějec by se mohl objevit na
Moravě – za teoretického předpokladu, že by Polsko a Rumunsko povolily průjezd
Rudé armády přes svá území – tak za šest týdnů. Podle odhadu jiných historiků
by to nebylo dříve než za tři měsíce. To už by v obou případech bylo po
československé armádě – klešťové přetnutí Moravy ze severu a jihu, které by
zabránilo plánovanému ústupu československé armády na Slovensko, a její zničení
v české kotlině.
Nyní souslednost událostí. 21. 9. 1938 v 9 h vyhovuje
československá vláda nótám Francie a Velké Británie a odstupuje území s více
než polovinou německého obyvatelstva Německé říši. Vědouc, že tak činí
protiprávně, bez souhlasu parlamentu, vyčká, až ministerstvo zahraničí zpraví v
17 h o jejím souhlasu Paříž a Londýn, a 22. 9. ráno abdikuje. Nová vláda
Syrového, ač mohla, nikdy souhlas předchozí vlády neodvolala, jen spekulovala,
jak to udělat, aby Němci dostali co nejméně území. 23. 9. vyhlásila s výslovným
svolením Francie a Velké Británie mobilizaci – N. Chamberlain se v Bad
Godesbergu nemohl s Hitlerem dohodnout na dalším postupu, Hitler hrozil ČSR
vojensky zničit. 29. 9. se scházejí v Mnichově představitelé Velké Británie,
Francie, Itálie, Německa, aby Hitlerovi zabránili ve vojenském vpádu do
Československa, aby stanovili organizační rámec odstupování československého
území Německu, tj. které bude obsazeno Wehrmachtem nejdříve, které potom a
které naposledy a to i s příslušnými termíny. Dokonce obsazovaná pásma byla jen
naznačena na mapě jen přibližně tětivami, takže mimo takto vyznačená území,
která měla připadnout Německu, ležela města obývaná zejména Němci jako Opava
(Troppau), Liberec (Reichenberg), Ústí nad Labem (Aussig), Znojmo (Znaim) a
další. To jen podtrhuje pouze organizační rámec stanovený Mnichovskou dohodou,
když souhlas s odstoupením byl od ČSR již předem získán (21. 9.), což je
uvedeno v preambuli Mnichovské smlouvy podepsané 30. 9. 1938.
K mezinárodnímu právu. Velká Británie a Německo dodnes
neuznaly neplatnost Mnichovské dohody od samého počátku. Velká Británie se
navíc nikdy nezavázala k obnově ČSR v předmnichovských hranicích, pouze sdělila
československé exilové vládě v Londýně, že po válce nebude přihlížet k územním
ztrátám ČSR plynoucím z Mnichovské smlouvy. To je z hlediska mezinárodního
práva nebetyčný rozdíl, v žádném případ to není zneplatnění Mnichovské dohody.
Článek pana Alexandra Frieda
(http://www.historieblog.cz/2018/10/uvaha-kratce-a-strucne-o-tom-kdybychom-se-branili/,
na který je v tomto komentáři reagováno, pozn. editora) nelze hodnotit jinak
než jako dezinformaci. Pan Fried podává o českém dějepisu čtenářům líbivé české
pohádky.
http://www.historieblog.cz/2018/11/uvaha-jak-to-vlastne-bylo-s-odstoupenim-uzemi-nemecku-v-roce-1938/#more-4564
Žádné komentáře:
Okomentovat