Tomáš Krystlík
V letošním jubilejním stém roce od založení Československé
republiky lze očekávat vyšší výskyt článků touto událostí se zabývajících. Jeden
z nich https://technet.idnes.cz/ceskoslovensko-1918-narodni-rada-francie-dyx-/pred-100-lety.aspx?c=A180611_144241_pred-100-lety_vov
se objevil i s doprovodným videem v iDnes.cz. Jak článek, tak video obsahují
nepravdy zkreslující náhled na československou historii. Podle onoho článku Francie
v červnu 1918 uznala Československou národní radu v Paříži. Jenže ona Rada měla
od začátku až do konce své existence, do listopadu 1918, tj. až do konce první
světové války, pouze název: Conseil National des Pays Tchèque, Národní rada zemí českých,
takže výrok ve zmíněném článku: „Francie před 100 lety uznala
Československou národní radu“ je nepravdivý. (Navíc k článku připojená
fotografie pochází z Velké Británie za druhé světové války. Inu, „kvalitní“
redaktorská práce!)
Masaryk s Benešem onen falešný název Rady záměrně používali ve všech svých oficiálních dokumentech a v memorandech k ovlivnění státníků Dohody ve snaze, aby takto zamýšlený český samostatný stát in spe odsouhlasili. Slovensko podle původně mladočeských názorů a panslavistických představ mělo vytvořit spojení s ruskou říší a tím dodat novému státnímu útvaru zdání podpory proti Němectvu, které obklopovalo české země ze tří stran. Masaryk i Beneš tedy záměrně lhali a s nimi lžou čeští historici dodnes.
Čeští historici též úpěnlivě zamlčují, že až do začátku srpna 1918 neměli ruští bolševici většího zastánce než právě v Tomáši G. Masarykovi, který byl zásadní odpůrce vojenské intervence proti sovětské vládě bez ohledu, zda se uskuteční s československými legiemi na Rusi nebo bez nich, chtěl za každou cenu zabránit střetu legií s ruskými bolševiky, které nazýval svými „spolurevolucionáři“. Vyzval státníky Dohody, aby sovětskou vládu diplomaticky uznali, což rozkatilo zejména Milana R. Štefánika. Masaryk se zastával ruských bolševiků tak intenzivně, že tajemník ministra zahraničí USA Roberta Lansinga Breckinridge Long v dubnu 1918 napsal, že Masaryk přicestovavší s britským pasem do USA z Vancouveru „chce navštívit Washington D. C. v zájmu ruské bolševické vlády“, a v druhé zprávě o tři dny později, kde oznamoval, že přibyde i se svým sluhou Josefem Husou se srbským pasem, označil Masaryka přímo za „člena bolševické vlády v Rusku“.
Americký prezident Woodrow Wilson podepsal 27. 6. 1918
dokument, ve kterém USA souhlasily s rozčleněním rakouské monarchie za
předpokladu, že bude z nových nástupnických samostatných států vytvořena
federace nebo alespoň sjednána dohoda mezi nimi k užitku všeho obyvatelstva
monarchie. Spojené státy současně odmítly uznat Národní radu zemí českých v
čele s Masarykem kvůli jeho probolševickému postoji a zastávání se
sovětské vlády. Masaryk tedy oportunisticky otočil o 180° a v pozdravu z 21. 7.
a v rozkazu z 1. 8. 1918 Československému vojsku na Rusi (legiím) najednou
nejen souhlasil s jeho ozbrojeným vystoupením proti bolševikům, proti kterému
dosud byl, nýbrž začal doporučovat i spojeneckou intervenci v Rusku, aby koncem
srpna 1918 spojence k tomu už přímo vyzýval. Masaryk se po válce ani slovem
nezmínil, že během války ruské bolševiky po většinu doby vehementně a účinně podporoval.
Masarykovi se podařilo rozptýlit Wilsonovy obavy z rozpadu Rakouska-Uherska
lživým prohlášením, že jakmile národy monarchie získají nezávislost, spojí se
do středoevropské unie. To ale neměl Masaryk nikdy v úmyslu, byla to jen
vějička, aby Wilson se vznikem československého státu souhlasil.
Masaryk předložil 31. 8. 1918 ministru zahraničí USA Robertu
Lansingovi dvacetistránkové memorandum opět s falešným názvem Rady: Uznání
Česko-Slovenské národní rady a česko-slovenské armády. Není divu, že tento
dokument byl po první světové válce v ČSR prohlášen za tajný, Masaryk v něm opět
velkolepě lhal. Pár příkladů. Uváděl, že Národní rada byla založena v roce 1915
s plným souhlasem vedoucích
českých politických stran. Ve skutečnosti bylo prohlášení
Českého komitétu zahraničního z 15. 11. 1915 podepsáno jen Masarykem, Josefem Dürichem
a zástupci českých a slovenských krajanů v zahraničí, představitelé českých
politických stran doma neměli o tom ani tušení. Česká družina v Rusku (součást
ruské armády vytvořená z Čechů s ruskou státní příslušností) byla zorganizována
místní českou kolonií a nikoliv Česko-Slovenskou národní radou, jak v memorandu
lživě psal Masaryk. Dále v něm tvrdil, že František Josef I. nechal popravit
kolem 30 až 60 tisíc civilistů, ve skutečnosti jich bylo za války v celém
Rakousku-Uhersku popravena asi tisícovka, naprostá většina v Haliči, v českých
zemích jen čtyři (!) osoby. USA jako poslední ze států Dohody nakonec Čechoslováky
3. 9. 1918 coby bojující spojenecký národ uznaly - po francouzském uznání z 29.
6. a britském z 9. 8. 1918.
19. 10. 1918 požádal Masaryk americkou vládu o půjčku pro československou
spoluválčící vládu. Ministr zahraničí USA Robert Lansing však začal zjišťovat,
kdo pověřil Masaryka sjednat půjčku ve prospěch dosud neexistujícího státu.
Beneš informoval amerického vyslance v Paříži, že Česko-Slovenská národní rada
(ve skutečnosti Národní rada zemí českých) byla založena v únoru 1916, její
složení a federální pravidla byly přijaty 6. 2. 1916 a pravomoce jejího
předsedy, Masaryka, byly stanoveny dekretem z 10. 2. 1916. Nic z toho nebyla
pravda, vše byla lež, Beneš si to vymyslel a příslušné listiny zfalšoval.
Lansinga jako právníka zřejmě napadlo, že dokumenty předložené Benešem mohou být
podvržené, a proto 25. 10. požádal amerického vyslance v Paříži, aby mu poslal
jejich ověřené kopie. Nikým neověřené dokumenty dorazily do Washingtonu až
poté, co Národní výbor v Praze vyhlásil 28. 10. samostatnost. Je příznačné, že tato
Benešova falza nebyla v ČSR nikdy zveřejněna.
Neměli bychom si po tak dlouhé době snad přestat
přikrášlovat skutečnost a lhát? Ne dětinsky líčit vlastní minulost a začít se
smiřovat s faktem, že Československá republika vznikla ze lží, nekalých
machinací a klamání spojenců Tomášem Masarykem a Edvardem Benešem.
Žádné komentáře:
Okomentovat