Tomáš Krystlík
Zdůvodnění pana ministra kultury Daniela Hermana, že vyhnání
československých Němců bylo etnickou čistkou, se částečně míjejí s pravdou
(http://www.parlamentnilisty.cz/profily/Mgr-Daniel-Herman-32312/otazka/Pane-Hermane-113257,
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Odsun-sudetskych-Nemcu-jako-etnicka-cistka-Ministr-Herman-se-stretl-se-ctenarem-484087).
Především „vysídlení československých Němců“ nemohlo být „samozřejmě
následkem těžkých zločinů nacionálních socialistů, které se děly ve jménu
německého lidu.“ Takto nazíráno, by v roce 1990 měli být analogicky všichni
Češi vysídleni do SSSR, Severní Koreje nebo na Kubu za podílení se na komunistických
zločinech v přibližně stejném percentuálním počtu jako Němci na zločinech
nacionálního socialismu.
„Odsun německého obyvatelstva byl tedy na pozadí válečných
útrap do značné míry z dobového pohledu pochopitelný.“ Nikoliv, protože většina
evropských států si své Němce ponechala, a navíc válečné útrapy se českých zemí
na rozdíl od států, které své Němce nevyhnaly, prakticky nedotkly. Své Němce vyháněly
pouze Polsko, Jugoslávie a ČSR. Maďarsko pod tlakem sovětské okupační správy
vysídlilo důstojným způsobem asi jen třetinu svých Podunajských Švábů.
„Z odsunu byly vyňaty osoby tzv. nepostradatelné pro
hospodářskou výrobu a někteří příslušníci smíšených manželství.“ To není celá pravda.
Českoslovenští Němci ekonomicky potřební byli co do šance vyhnout se vyhnání
rozděleni do tří skupin. Přednost dostaly bezdětné, svobodné a ovdovělé osoby
obojího pohlaví, a to ženy nad pětatřicet let a muži nad čtyřicet let. Pak
následovaly bezdětné manželské páry, pokud manželka byla starší pětatřiceti
let. Nakonec se připouštěla i eventualita, že v zemi zůstanou německé rodiny s
jedním nebo nanejvýš dvěma dětmi, jestliže manželce bylo více než 35 let; to
však bylo možné jedině tehdy, když Němci z předchozích dvou skupin početně
nepostačovali k udržení nutného chodu podniků. Tvrdost stanovených podmínek
ilustruje mimo jiné fakt, že podle znění opatření i směrnic nesměly ve svých
dosavadních domovech zůstat žádné německé ženy mladší 35 let. V pozadí stál
zcela nepochybně záměr dosáhnout podstatného snížení natality zbylé německé
populace, a tím i usnadnit její postupné vymření.
Smíšená manželství. V roce 1945 tak směly žádat o
zpětné přiznání občanství jen německé manželky Čechů, v roce 1947 měli tuto
možnost němečtí manželé českých manželek a teprve od roku 1949, kdy už bylo po
odsunu a v ČSR zbylo jen nepatrné množství původního německého obyvatelstva,
ostatní.
Ponechání obyvatel Hlučínska („Prajzska“) v ČSR mělo
své příčiny, protože německá státní příslušnost jim po mnichovské konferenci
nebyla podle mezinárodní smlouvy z 20. 11. 1938 přidělena, nýbrž vrácena. Hlučínsko
bylo Versailleskou smlouvou odtrženo v roce 1920 od Pruska a předáno ČSR –
právní stát je nemůže zbavit státní příslušnosti – takže bylo pro
československý stát poněkud nepříhodné je vyhnat, zejména hlásili-li se
v naprosté své většině v obou československých meziválečných
sčítáních lidu k československé národnosti. (Že to byl při obou sčítáních
z hlediska českých sčítačích komisařů většinou evidentní podvod – sčítaní
nesměli sčítací archy na Hlučínsku dostat k vyplňování vůbec do ruky a tamější
komisaři měli pravomoc zapisovat údaje podle vlastního uvážení – nechme nyní
stranou.) Menší část Hlučíňanů hlásící se při čs. sčítáních k německé
národnosti však vyhnána byla. Navíc proti pojetí pana ministra patří Hlučínsko
do Slezska, nikoliv k Moravě.
Doplnění. Za německé antifašisty bylo oficiálně uznáno
146 632 osob, z nichž okolo 23 tisíc v ČSR zůstalo, ostatní šli do odsunu.
Zemské národní výbory (ZNV) v Praze v Brně s
působností pro všechny české země vydaly v červnu 1945, kdo se má nebo
nemá zařazovat do odsunu. Ty ale neobsahovaly žádnou výjimku vynětí z vyhnání
pro německy mluvící židy. Židé, sotva přišedší z německých koncentráků, pokud
se v předválečných československých sčítáních lidu nehlásili k československé
národnosti a byli předtím perzekvováni NS-režimem jen kvůli své rase a nikoliv současně
též pro odboj proti nacismu, byli z ČSR vyhnáni s ostatními
československými Němci.
K posouzení, zda
vyhnání československých Němců bylo etnickou čistkou nebo genocidou, uveďme, aniž
bychom zatěžovali čtenáře podrobnou definicí OSN, krátkou definici genocidy
z francouzského trestního zákoníku: „Genocida je realizace odsouhlaseného
plánu, který směřuje k částečnému nebo plnému vyhlazení národní, etnické,
rasové, náboženské skupiny nebo skupiny stanovené podle nějakého svévolného
kritéria“. Rozhodnutí necháváme na čtenáři.
Žádné komentáře:
Okomentovat