Tomáš Krystlík
Vyhlášeným cílem ČNB bylo údajně odvrácení deflace, docílení
2% inflace a pomoc českému exportu sníženou hodnotou koruny. Tuzemští
spotřebitelé se měli přinutit k vyšším výdajům za nákupy zboží
z dovozu, případně i domácích dílem vyrobených z importovaných
komponentů a tímto mechanismem docílit požadované míry inflace, když utrácení
obyvatelstva stagnovalo vlivem nevhodného zvýšení obou sazeb DPH v roce
2013. Jenže stejného efektu se dalo docílit i netradiční metodou. Když ČNB už tiskla
peníze, mohla je rozdávat sociálně slabším vrstvám, například důchodcům
s nízkými důchody. Ti by měli za co nakupovat více zboží a vyšší poptávkou
po zboží (prodejem) by stoupala inflace. Bylo by docíleno stejného efektu jako
oslabováním měny.
I když to nikdo neřekne, bylo umělé oslabení koruny i pojistkou
proti možnému politickému rozhodnutí o přijetí eura v České republice a to
prostřednictvím bankéřů ČNB. Ptejte se, v čích intencích tak bankéři ČNB
činili – stačí se podívat, kdo je jmenoval. Tento důvod pro oslabování měny byl
možná převažující, ale nelze to dokázat. Před přijetím eura totiž musí, kromě
jiných kritérií, splňovat měna kurzovou stabilitu vůči euru v pásmu odchylky
plus minus 2,5 % a to po dobu dvou let před přijetím eura. Zásahy ČNB
k oslabení měny toto kritérium sice vzorně plnily a vláda byla tím držena
v šachu, protože by nízký fixovaný kurz koruny k euru jako nevýhodný
do budoucna neakceptovala. Jenže bankéřům ČNB muselo být zřejmé, že po skončení
intervencí nebude hodnota české měny po relativně dlouhou dobu vlivem mnoha
faktorů, jejichž vliv se nedá předem odhadnout, stabilní, např. i prodejem
korun měnovými spekulanty, kteří věděli, že měnové intervence ČNB někdy skončí,
a opatřili si velké zásoby korun. Rozkolísanost hodnoty české měny bude
pravděpodobně trvat pár let, o které se bude muset odsunout politické rozhodnutí
o budoucím přijetí eura.
Ještě horší scénář představuje možná inspirace skupinou měnových
spekulantů kolem George Sorose, která v roce 1992 vedla k oslabení hodnoty
britské libry o 15 % vůči DM a 25 % proti USD. Když jeden silný spekulant nebo
domluvená skupina spekulantů bude řízeně vrhat na trh nakoupené české koruny a
tím rozkolísávat kurz, nemusí dojít k přijetí eura ani v dalším
desetiletí. Nakonec i ČNB vlivem své nezávislosti může sabotovat přijetí eura
sama a to krátkodobým znehodnocováním nebo zhodnocováním (eur k tomu má
dost) hodnoty koruny, aby se nikdy nesplnil požadavek výše uvedené kurzovní stability
potřebné pro přijetí eura. Zabránit jí v tom nemá kdo. Protože
v Česku neexistuje potřebná politická kultura jako na Západě, tak se i
toto může stát. Trend proti přijetí eura je v Česku tak silný, že se v zahraničním
tisku již objevily odhady, že ČR přijme euro jako poslední v přibližně
stejný okamžik jako Rumunsko a Bulharsko, nebo dokonce i po nich jako poslední
země EU vůbec. Ke své vlastní škodě, odsunuta na vedlejší kolej.
Oslabení kurzu koruny sice usnadnilo situaci podnikům
vyvážejícím zboží do ciziny, protože se jejich výrobky z principu staly
v cizině o tolik procent levnějšími, o kolik oslabila česká koruna, ale na
druhou stranu výrobci zlenivěli v zavádění nových technologií a ve zvyšování
užitné hodnoty zboží, nebyli k tomu nuceni, zvýhodněni proti tamější
konkurenci měnovou politikou ČNB. Kromě toho ČNB utratila za držení kurzu
miliardy, které se mohly v tuzemsku investovat.
Nyní intervence ČNB skončily. Co asi nastane z hlediska
Pepy Normálníhospotřebitele? Ten se nezaobírá tím, že exportující podniky,
ztvrdne-li koruna, budou znevýhodněny a mohou se dostat do potíží i se všemi
doprovodnými jevy, zajímá ho, že na dovolené u moře si bude moci vypít své espresso
levněji než v letech oslabené koruny. Že je to bezvýznamná úspora, nehraje
roli, je to pro něj jakýsi symbol pevnosti české měny a neopodstatněné hrdosti
na ni. Pepa Normálníspotřebitel bude schopen si povšimnout, že postupně zlevní zájezdy
do ciziny, zahraniční pobyty a dále dovezené technické výrobky. Potraviny
z dovozu však s nejvyšší pravděpodobností nezlevní. Proč, když ceny
veškerých věcí z dovozu by měly být při tvrdší koruně levnější?
Souvisí to s prodejní kulturou v Česku. Prodejní řetězce
mají mezi sebou uzavřen kartel týkající se prodejní ceny jednotlivých položek (český
antimonopolní úřad je neschopný proti tomu cokoli podniknout), což se dá
odvodit z obdobně vysokých cen některých potravin v českých obchodech,
ale dražších než v Německu, byť se jedná o stejnou značku, výrobce a
množství. (Rozdíl v cenách je vyšší, než lze zdůvodnit odlišnou výší daně z přidané
hodnoty v obou státech.) Na vině jsou managementy řetězců v ČR – podle
názvu zahraniční, nicméně jsou to české firmy založené zahraničním kapitálem – protože
jej tvoří nejméně z 99 % Češi, jejichž alfou a omegou je maximalizace
marže podle kréda: „Když něco lze nakoupit levněji a prodat dráže, proč bychom
tak nečinili“. Kvalita zboží je managementu navíc lhostejná, hlavně že se zboží
prodává. Prostě vše podle hesla „okrást bližního svého.“ Managementy nemají
důvod promítnout zlevnění dováženého zboží vlivem kurzu koruny do koncových cen
pro zákazníka, nechají ceny na stejné úrovni a zvýší si již nestydatě vysokou
marži. Konkurence se vlivem cenového kartelu obávat nemusejí a většině obyvatel
není dostupné nakupování kvalitních a současně levnějších potravin
v Polsku a Německu, aby českým řetězcům coby memento klesal prodej.
Obzvláště patrné je to u drogistických položek, kde zboží stejné značky a
balení v Německu je podle českých médií v průměru o 40 % levnější než
v ČR; já zaznamenávám i dvojnásobně vysoké ceny téhož zboží v ČR.
U dovážených technických výrobků a cen zahraničních zájezdů
se zpevnění koruny do cen postupně promítne, protože nebudou-li je tvůrci
tuzemských cen reflektovat, může si zájemce objednat výrobek v některé
jiné zemi EU a nechat si ho dopravit domů, pro pobyt a zájezdy do ciziny při
nespokojenosti s výší ceny může zase využít jakékoli cestovní kanceláře za
hranicí.
Celkem se normálních spotřebitelů konec intervencí ČNB příliš
nedotkne, protože kolikrát ročně utrácíte za jídlo a kolikrát za zahraniční
zájezd nebo technické výrobky? S nepřímým vlivem je to horší, může zasáhnout
Pepu Normálníhospotřebitele ztrátou pracovního místa, neboť české zboží
zhodnocením koruny ztratí v cizině svou konkurenční cenovou výhodu získanou
zásahy ČNB a je otázkou, zda se po revalvaci koruny na zahraničních trzích
vůbec udrží. Pokud ne, tak se dostane hodně českých podniků do potíží a mohou
začít propouštět. Tzv. montovny za tohoto stavu mohou zvýšit svůj finanční podíl
v objemu českého exportu. Záplavě montoven by bylo bývalo zabráněno, kdyby Češi
začali po éře komunismu vkládat do svých výrobků více práce a svého umu, aby se
daly v zahraničí lépe prodávat, tedy zákonitě i s větším ziskem. To se ale
po více než čtvrtstoletí po komunistické éře nestalo, a tudíž je v Česku tolik
montoven a výroben dílů pro ně. Není důvodu se domnívat, že by se situace
v dohledné době nějak výrazně zlepšila. Trend s montovnami nebude vadit do
doby, než začnou opouštět ČR, stěhovat se do jiných zemí. Pak se Česká
republika, pokud se nestane zázrak, dostane do velkých hospodářských potíží.
Žádné komentáře:
Okomentovat