Coby řidič

Tomáš Krystlík

Nerad vnímám kvalitu povrchu vozovky přes svá „čidla“ v zadku. Stačí mi, když rozeznají dobře smyk - nicméně za 4 roky, co mám vůz s ESP, jsem ani jednou nezaregistroval, že by systém se snažil za mne převzít na chvíli jízdu. A to jezdím dost ostře (podle spolujezdců, kterým se dělá špatně od žaludku). Z toho plyne, že nerad jezdím s „pryčnami“. Kolem přelomu století ztvrdlo pérování u všech německých vozů (výjimky: některé typy mercedesů, Sharan, Passat) a u lexusů a dokonce před časem i u některých peugeotů (u posledních to už dnes zase neplatí).

Nerad poslouchám motor, aerodynamické hluky a hluky od odvalování pneumatik. Pneumatiky vybírám tedy nejen z hlediska bezpečnosti, nýbrž i hluku. Tlak v nich kontroluji nejpozději za cca 6 týdnů, vždy před delší cestou po dálnici bez rychlostního limitu, zejména, klesá-li vnější teplota.

Nerad řadím = potřebuji pružný motor a zatím neznám vůz se šestistupňovou manuální převodovkou, která by oproti pětistupňové nezhoršovala dynamiku vozu (jízda bez přeřazování). Fajn, na dálnici snižuje šestistupňová převodovka spotřebu, hluk již minimálně, ale bezpečnost je pro mne přednější. Proti automatickým převodovkám nic nemám, zejména ne proti semiautomatickým, leč zdražují zbytečně vůz a automatické i opravy. Kritické je to pro šestistupňové manuální převodovky u cz- vjezdů na silnice pro motorová vozidla, řítí-li se v pravém pruhu náklaďáky a motor nemá potřebné otáčky s vyšším krouticím momentem (jedete s ním třeba poprvé), což je pak „zajímavé“ i u silných VW-diesel-motorů s pozdějším nástupem krouticího momentu. Co je mi platné, když o kus dál je motor schopen mezi 85-100 km/h na pětku už protočit kola?

Nemám rád vozy s kabinou typu stíhačka = sešikmená boční okna, což je dnes od doby Audi 80 velmi módní. Kvituji s povděkem vozy, kde moje hlava nehrozí narážet na střechu (nesplněno u mnohých vozů).

Nerad brzdím do zatáček, mám rád měkké pérování, které mě upozorňuje náklonem (oproti pryčně), že si troufám. Stále je to lepší než nic nepozorovat a vyletět s pryčnou ze zatáčky.

Nemám rád zadní náhon, protože řidič musí být bdělejší a reagovat rychleji než s náhonem předních kol. Náhon na všechna kola enormně zvyšuje riziko opuštění silnice. Stačí trochu namrznout a v příkopu jsou nejdříve čtyřkolky. Do 160 km/h řídím jen jednou rukou, ale se spolucestujícími se nebavím již od cca 80 km/h. Samozřejmě, že netelefonuji, ani hands-free.

Mám rád velký zavazadlový prostor - nebaví mě přemýšlet, jak náklad složit, aby se do auta vešel.

Pneumatiky po třech letech vyhazuji. Na čtyřech ploškách zvících pohlednic závisí lidský život. Abych dokázal vůbec nějaké ojet, jezdím stále na zimních, kde stárnutí je nejkritičtější.

Otáčkoměr je zbytný - buď motor táhne, nebo ne. Využívám tempomatu, kde to jde, zejména proti úlisné cz-policii a to i ve městě.

Když si musím vybrat vůz, vyberu si ho i podle posezu na zadních sedadlech. Neznám SUV, které by mi v tomto smyslu vyhovovalo: úhel sedu na zadních sedadlech mezi stehny a zády je příliš ostrý, stehna nemají po celé délce sedáku s ním kontakt.