Nedostatečná argumentace Stanislava Křečka

Tomáš Krystlík

V posledním čísle Respektu (2/2017) je rozhovor se zástupcem ombudsmanky Stanislavem Křečkem, ve kterém je mj. tázán, proč „často nabízíte svým přátelům jako zdroj informací Parlamentní listy? Jde o médium, jež bývá označováno za zdroj propagandy v internetu.“ Pan Křeček kontruje, že Parlamentní listy nejsou zakázané, že se tam dají najít i rozumné články, odmítá jejich kritiku a považovat je za nepřátelský web. Původ kritiky spatřuje ve faktu, že když někdo není schopen oponovat názorům v článcích, tak je označí za problémový web. Potud pan Křeček argumentoval správně.

Jenže k dalšímu tvrzení zpovídajícího redaktora Marka Švehly již viditelně nenalézá vhodný protiargument: „Katedra politologie Masarykovy univerzity podrobila analýze 2660 článků na různých webech. Závěr zní, že i Parlamentní listy šíří prokremelskou propagandu. Četl jste tu analýzu?“ Pan Křeček se zmohl jen na tuto odpověď: „S tímto názorem nesouhlasím a nezajímám se o to.“ A dodal: „Lidové noviny taky píší občas blbosti a občas zase píší něco dobrého. Právo občas píše dobré články, občas taky s nimi nesouhlasím. Ale svět není černobílý, jak se mi snažíte naznačit.“ Prokremelská propaganda není podle Křečka obsažena „asi ve všech článcích“, a dodává „a i kdyby to byla pravda, já tento názor nesdílím.“ Typické dupnutí nožkou, když je člověk argumentačně v úzkých. Přitom stačilo jen trochu uvažovat a k účinnému protiargumentu by se dobral.

Parlamentní listy jsou naprostou raritou v českém internetu, protože články necenzurují, zveřejní vše, co je „podepsáno“, bez ohledu na v nich obsažený politický postoj autora. Texty neupravují, jen opatřují články vlastními tituly, nutno doznat, že velmi bulvárními, relativně často neodpovídajícími textu článku. Účelem je přilákat čtenáře, protože podle počtu kliknutí se řídí cena za zveřejňovanou reklamu. Ostatní websites píšící česky vše nezveřejňují a „otiskují“ jen články, které nejsou s jejich politickým směřováním v rozporu.

Když tímto způsobem zveřejňují Parlamentní listy vše, co zašlou různí autoři redakci, tak za určité konstelace světového nebo republikového dění, kdy obyvatelstvo českého státu začíná vlivem médií a propagandy hloupnout, mohou převládnout články určitého zaměření. Typickou takovou událostí v minulosti byla druhá republika, po odstoupení území Německu a Polsku, kdy se donekonečna omílaly v denících nářky, jak bylo Čechům ukřivděno, a to natolik, že deníky zapomínaly referovat o tom hlavním, kvůli čemu existovaly, o událostech. Po krádeži Krymu se logicky objevily i v Parlamentních listech články proruské nebo obsahující moskevskou propagandu. Jejich zveřejňováním se website mohla začít jevit i jako hlásná trouba prokremelských polopravd a lží. Jenže za situace, kdy články k „otištění“ nejsou vybírány, nýbrž opatřeny chytlavými nadpisy a zveřejněny, nemohou být Parlamentní listy označovány za nástroj prokremelské propagandy, jen to svědčí o tom, kolik autorů-psavců jí podlehlo nebo bylo kompromitujícími materiály vůči své osobě k psaní takových článků donuceno. Na tento argument si pan Křeček nevzpomněl.



www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Nedostatecna-argumentace-Stanislava-Krecka-471348