Tomáš Krystlík
V posledním čísle Respektu (2/2017) je rozhovor se
zástupcem ombudsmanky Stanislavem Křečkem, ve kterém je mj. tázán, proč „často
nabízíte svým přátelům jako zdroj informací Parlamentní listy? Jde
o médium, jež bývá označováno za zdroj propagandy v internetu.“ Pan
Křeček kontruje, že Parlamentní listy nejsou zakázané, že se tam dají najít i
rozumné články, odmítá jejich kritiku a považovat je za nepřátelský web. Původ
kritiky spatřuje ve faktu, že když někdo není
schopen oponovat názorům v článcích, tak je označí za problémový web.
Potud pan Křeček argumentoval správně.
Jenže k dalšímu
tvrzení zpovídajícího redaktora Marka Švehly již viditelně nenalézá vhodný protiargument:
„Katedra politologie Masarykovy
univerzity podrobila analýze 2660 článků na různých webech. Závěr
zní, že i Parlamentní listy šíří prokremelskou propagandu. Četl jste tu
analýzu?“ Pan Křeček se zmohl jen na tuto odpověď: „S tímto názorem
nesouhlasím a nezajímám se o to.“ A dodal: „Lidové noviny taky píší
občas blbosti a občas zase píší něco dobrého. Právo občas píše dobré
články, občas taky s nimi nesouhlasím. Ale svět není černobílý, jak se mi
snažíte naznačit.“ Prokremelská propaganda není podle Křečka obsažena „asi ve
všech článcích“, a dodává „a i kdyby to byla pravda, já tento názor
nesdílím.“ Typické dupnutí nožkou, když je člověk argumentačně v úzkých. Přitom
stačilo jen trochu uvažovat a k účinnému protiargumentu by se dobral.
Parlamentní
listy jsou naprostou raritou v českém internetu, protože články necenzurují,
zveřejní vše, co je „podepsáno“, bez ohledu na v nich obsažený politický postoj
autora. Texty neupravují, jen opatřují články vlastními tituly, nutno doznat,
že velmi bulvárními, relativně často neodpovídajícími textu článku. Účelem je
přilákat čtenáře, protože podle počtu kliknutí se řídí cena za zveřejňovanou
reklamu. Ostatní websites píšící česky vše nezveřejňují a „otiskují“ jen
články, které nejsou s jejich politickým směřováním v rozporu.
Když tímto způsobem zveřejňují Parlamentní listy vše, co zašlou různí
autoři redakci, tak za určité konstelace světového nebo republikového dění, kdy
obyvatelstvo českého státu začíná vlivem médií a propagandy hloupnout, mohou převládnout
články určitého zaměření. Typickou takovou událostí v minulosti byla druhá
republika, po odstoupení území Německu a Polsku, kdy se donekonečna omílaly v
denících nářky, jak bylo Čechům ukřivděno, a to natolik, že deníky zapomínaly
referovat o tom hlavním, kvůli čemu existovaly, o událostech. Po krádeži Krymu
se logicky objevily i v Parlamentních listech články proruské nebo obsahující
moskevskou propagandu. Jejich zveřejňováním se website mohla začít jevit i jako
hlásná trouba prokremelských polopravd a lží. Jenže za situace, kdy články k
„otištění“ nejsou vybírány, nýbrž opatřeny chytlavými nadpisy a zveřejněny,
nemohou být Parlamentní listy označovány za nástroj prokremelské propagandy,
jen to svědčí o tom, kolik autorů-psavců jí podlehlo nebo bylo kompromitujícími
materiály vůči své osobě k psaní takových článků donuceno. Na tento argument si pan
Křeček nevzpomněl.
www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Nedostatecna-argumentace-Stanislava-Krecka-471348
www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Nedostatecna-argumentace-Stanislava-Krecka-471348
Žádné komentáře:
Okomentovat