čtvrtek 27. prosince 2012

Proč čeští lékaři mají tak vysoký společenský status



Tomáš Krystlík

Nezaslouženě, podotkněme hned zpočátku. Navíc jejich výkony jsou v průměru nedobré, přičemž jen částečně za to může dezorganizované české zdravotnictví.

Proč jsou čeští lékaři obyvatelstvem nejvíce uznáváni, ba téměř zbožňováni, když po celém světě jsou jakýmisi lepšími opraváři - lidských těl, ne televizorů? Za současný stav mohou čeští evangelíci ze začátku 20. století, zejména Tomáš Masaryk, s jejich hnutím los von Rom (pryč od Říma), míněn Vatikán s pontifexem maximem (nejvyšším strážcem mostů = papežem), tedy pryč od římskokatolické církve.

Do vzniku republiky představoval vrchol vzdělanosti v cislajtánské pospolitosti ten, který toho nejvíce během studia přečetl a to byl jednoznačně katolický farář. Po vzniku republiky v roce 1918 se na klérus začalo nahlížet s despektem, dostávali často hanlivé přezdívky, například černoprdelníci, a vyvstala nutnost si vytvořit jiný ideál vzdělanosti. Podle již zažitého mustru, že nejvzdělanější je ten, kdo toho nejvíce nastudoval z knih, hledala česká ateizovaná společnost nový ideál vzdělanosti a našla ho v lékařích. Ti si na úctu vykazovanou obyvatelstvem rychle zvykli a vytvořili jakousi šlechtickou hierarchii sekundář - primář - docent - profesor místo v ČSR zakázaných baron - hrabě - kníže - vévoda, která si z valné části vsugerovala, podporována v tom uctívajícími davy, že je prakticky neomylná. (Obdobným způsobem vznikly sochy, obrazy a snímky Masaryka coby vojevůdce a císaře malého československého impéria, kdy sedí na koni.)

To má své negativní konsekvence pro zdraví českého obyvatelstva i dnes. První, co český lékař zjišťuje, když k němu přijdete a je zřejmé, že není první lékař zabývající se vaší diagnózou, je, kdože vás předtím léčil. Když zjistí, že to byl někdo, kdo stojí v lékařsko-šlechtické hierarchii stejně vysoko nebo výše než on, odmítne vás léčit s výmluvou, že nebude kolegovi nebo váženému panu profesoru zasahovat do jeho způsobu léčby. Tyto zábrany jsou natolik silné, že jsem byl svědkem odmítnutí léčby kvůli předchozí terapii jedním profesorem v Mnichově. Zcela jinak je tomu např. v Německu. I zde se lékař zeptá pacienta na předchozí léčbu, aby zvěděl, co již absolvoval, ale léčí vás sám, předchozí léčebné postupy profesora neprofesora sem nebo tam. Svěřili jste se do jeho rukou a tedy vykonává svou profesi.

Bohorovnost českých lékařů škodí pacientům i jinak - neptají se v naprosté většině pacientů na to, co si přeje a nepřeje, nic mu nevysvětlí a léčí je podle svého, výhradně vlastního rozhodnutí. To je velmi zavrženíhodné. Mimo Česko si lékař udělá čas a pacientovi podrobně vysvětlí, co mu je, jaké jsou možnosti jeho léčby a rizika jednotlivých postupů a nechá ho vybrat. Nebo také upustit od léčení. Obzvláště kontrastní je to v zacházení českých lékařů při začínajícím diabetu mellitu II. typu nevyžadujícím ještě inzulín, při stařecké cukrovce, které vyvolává dojem, že se nejedná o pacienty, nýbrž nesvéprávné häftlinky z koncentračního tábora.

Čím výše je lékař v české lékařsko-šlechtické hierarchii, tím více si dělá vůči nemocenským pojišťovnám, co chce, protože s hodnostními stupni mizí jeho kontrola nemocenskými pokladnami, která je beztak chabá. Ne tak na západě Evropy. Zde každý lékař, od praktických lékařů až po profesory včetně odpovídá bez pardonu nemocenským kasám za použité postupy, předepsaná léčiva a jejich množství, což je spojeno i s citelnými osobními pokutami. Vůči pokladnám se jedná vždy o osobní odpovědnost coby lékaře, ne o odpovědnost primáře nebo profesora za postupy podřízených. Nemocnice účtují pojišťovnám cenu za den nemocničního ošetření (cca 200-300 €/den), čímž jsou též vyrovnány náklady na operaci (s výjimkou endoprotéz, které hradí pokladny zvlášť). Překročení počtu dní nemocničního ošetření na diagnózu vyžaduje pak pečlivé zdůvodnění ze strany nemocnice.

Dokud se v ČR nezničí lékařsko-šlechtická hierarchie a lékaři se neodkáží do mezí obvyklých na Západě, bude české zdravotnictví fungovat mizerně. Jenže, jak toho docílit, když obyvatelstvo, nemajíc jiné idoly než lékaře, je v petrifikování současného stavu utvrzuje?

Žádné komentáře:

Okomentovat