Česká hysterie kolem uprchlíků

Tomáš Krystlík

Když v posledním desetiletí minulého století Česko pečovalo o zhruba dvojnásobek muslimských běženců z Bosny, než má nyní podle rozdělovníku EU postupně do roku 2017 přijmout, nevzbudilo to v české společnosti pražádnou odezvu a žádné hysterické výlevy předtím docela rozumných lidí. Pročpak?

Náhlé zhloupnutí mnoha politických komentátorů, analytiků, politiků při posloupnosti témat: brdský radar – Krym a východní Ukrajina – muslimští běženci v Evropě dávají tušit, že se zřejmě jedná o dezinformační kampaň Moskvy s cílem destabilizovat země na západ od ruských hranic, zejména ty, které byly dříve v mocenském vlivu SSSR.

Zapojil se i prezident Miloš Zeman prohlášením, že půjde bránit stát proti běžencům s puškou v ruce a hranice ČR nechá obsadit armádou. Tyto populistické výroky česká xenofobní veřejnost vnímá velmi pozitivně, protože nedovede přemýšlet. Jinak by jim bylo jasné, že cca 10 vojáků na kilometr hranic, včetně vojáků válejících se dosud po kancelářích, neučiní stát neprodyšnějším pro běžence, pokud to nebude doprovázeno obrovskými výdaji na technická zařízení. Kdyby Zeman uvažoval racionálně, tak by nabídl českou armádu k hlídání vnějších hranic EU. Takto jen znevážil a popřel schengenské dohody.

Negativní důsledek je ale hned nasnadě. Příští Zemanův protikandidát na úřad prezidenta bude muset zastávat minimálně stejně ostrý kurs proti uprchlíkům a přehánět obavy z nich jako Zeman, jinak prezidentské klání hladce prohraje. Příkladem budiž Karel Schwarzenberg s jeho výrokem, že Beneš a československá vláda by se měli za vyhánění Němců zodpovídat u mezinárodního soudu pro válečné zločiny jako je onen v Den Haagu. Česká společnost tímto způsobem opět dá najevo, že se nedokáže chovat racionálně a opět tím prohloubí civilizační propast mezi ČR a zeměmi západní Evropy.

Zbývá jen spekulace, zda tak Zeman učinil sám o sobě, nebo či je loutkou v rukou Moskvy, která jej potřebuje i v druhém prezidentském období v čele státu. Tato představa není tolik fantastická, jak by se na první pohled zdálo. Málokdo si uvědomuje, že Zemanova prezidentská kampaň byla financována z Ruska. Navíc dva poslední po sobě jdoucí čeští prezidenti mají naprosto nevyhovující životopisy, ze kterých se prakticky nedá nic podstatného vyčíst. Proč asi? Zeman podle informací exilové ČSSD strávil v době normalizace tři roky v Sovětském svazu, údajně tam studoval. V životopise to však nemá.

Když Nicolas Sarkozy před lety z titulu svého prezidentského úřadu navrhoval ustavit Středomořskou unii, ťukali si snad všichni evropští politici na čelo. Přesto jeho myšlenka byla velmi dobrá. Vycházel z toho, že středomořské pobřeží Evropy, zejména kvůli členitosti nebo délce se nedá proti ilegálním návštěvníkům oplotit, takže je nutné použít jiné metody jak je udržet v Africe a v Asii. Členy Středomořské unie se měly stát všechny státy přiléhající ke Středozemnímu moři plus některé další, bohaté. Základní Sarkozyho představou bylo, že by se v přímořských státech, zejména v zemích Maghrebu zvýšila pomocí organizačních opatření a dotacemi natolik životní úroveň, že by si uprchlíci z vnitra Afriky tam dorazivší řekli, proč by putovali dál do Evropy, když již zde je o mnoho vyšší životní úroveň než u nich doma. Frustrace muslimů z toho, že podle koránu jsou nadřazeni ostatním nevěřícím, ale současně nejsou schopni vyrobit si ani to, co běžném denním životě používají, což pochází od nevěřících psů, je obrovská. Zažehnutí tzv. arabského jara v Tunisu mělo navíc zcela prozaickou příčinu s tím nesouvisející, o které žurnalisté mlčí. Policistka nafackovala prodavači na trhu, což byla pro něj coby muslima taková potupa, že se polil benzínem a podpálil.

Dnes situace vypadá vlivem nestability v Libyi a občanské války v Sýrii poněkud jinak, ale Sarkozyho princip je i nadále platný: přivodit, aby běženci se nevydávali přes moře a turecko–řeckou hranici do Evropy. Relativně krátká řecká hranice s Tureckem vedoucí mimo téměř neprostupné hory je již oplocena a hlídána evropskými hraničáři z organizace Frontex za peníze EU. Řecku jako státu je jedno, kdo přestupuje jeho hranice do Makedonie, která navíc zcela oficiálně prohlásila, že nemá na ochranu hranic prostředky. Srbsko utečence propouští, Maďarsko kvůli nim staví na srbské hranici plot.

Jedním z řešení je více utěsnit hranice, zejména jižní hranice Libye, kde Evropa doplácí na porevoluční chaos a bezvládí v zemi umožňující prakticky volné proudění běženců ze států jižně od Libye ke Středozemnímu moři a pak do Evropy. Německo podle dostupných informací již připravuje instruktory pro výcvik libyjských pohraničníků.

Dalším řešením je uposlechnout výzvy afrických států jižně od Maghrebu vznesené již před rokem, zda by si koloniální státy nepřevzaly svá bývalá území do své správy, že domorodé vlády na to nestačí. To by mohlo poskytnout příležitost účinně zabrzdit příliv uprchlíků do Evropy. Ne však hned, za delší období. Obdobný cíl sledují úvahy o rekolonizaci zemí Maghrebu. Zde je ale otázkou, zda by si to ony země nechaly líbit.


http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Ceska-hysterie-kolem-uprchliku-391205/diskuse

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Tomas-Krystlik-tentokrat-o-imigraci-Nejlepsi-by-pry-bylo-kdyby-Zapad-Afriku-opet-kolonizoval-a-udelal-tam-poradek-391230


Poznámka:

"Земан, выразивший заинтересованность в расширении сотрудничества с Таджикистаном в торгово-экономической, инвестиционной, промышленной и сельскохозяйственной сферах, вспомнил и о годах своего пребывания в Таджикистане. В начале 1970-х годов несколько лет Милош Земан в качестве специалиста в области строительства, работал в Таджикистане и после всегда с теплом отзывался об этой стране."


www.dialog.tj/pages/nakanune-vizita-v-dushanbe-zeman-vstretilsya-s-nazarbaevym

Příklad, jak se má policie chovat

Tomáš Krystlík

Ve spolkovém státu Freistaat Bayern probíhá v těchto dnech diskuse, že by se měla u opilých cyklistů snížit hranice pro pokuty a odebírání řidičských průkazů z 1,6 na 0,5 promile. Ano, řidičských průkazů, protože zákonodárce byl již před mnoha lety toho názoru, že člověk mající oprávnění k řízení motorového vozidla si musí být vědom nebezpečnosti své jízdy na kole nebo řízení koňského povozu pod vlivem alkoholu.

Proti návrhu se postavila sama bavorská policie s námitkou, že když bude hrozit stejný postih za jízdu motorovým vozidlem pod vlivem alkoholu jako na kole, že jízdu autem lidé spíše risknou, neb je pohodlnější a dodává větší pocit jistoty než jízda na drátěném oslu a že to lidi stejně nedonutí jet domů veřejnou dopravou nebo k odchodu po vlastních. Policie argumentuje větší komplexností řízení motorového vozidla, tedy i větším výskytem chybných úkonů pod vlivem alkoholu a tím, že úrazy při opilecké jízdě motorovými vozidly bývají závažnějšího charakteru než při jízdě na kole.

Názorný příklad, jak by se měla Policie ČR chovat a ne dělat, že se jí nic netýká, jak se má při návrzích změn v zákoně uvažovat a ne odhlasovat v Parlamentu České republiky jakýkoliv předložený nesmysl!

K výročí postupimské konference se v Česku jako obvykle lže

Tomáš Krystlík

Je pozoruhodné, jak ČTK i sedmdesát let poté dokáže opakovat báchorky české historiografie (www.ceskenoviny.cz/zpravy/pred-70-lety-vysel-dekret-ktery-pripravil-pudu-pro-odsun-nemcu/1242798).

Poté, co britský vládní kabinet v červenci 1942 obecně schválil princip poválečného transferu německých menšin v případech, „kdy se to bude jevit jako nezbytné a žádoucí“, a Beneš získal v prosinci 1943 zcela konkrétní ústní Stalinův souhlas s poválečným vysídlením veškerého neslovanského obyvatelstva, zahájila československá vláda hned 9. 5. 1945 organizované vyhánění Němců českých zemí do sovětské okupační zóny. Před cizinou je vydávala za živelnou, rozhořčenou reakci českého lidu za utrpení způsobené okupací. US-Army tzv. divokým odsunům do své německé a rakouské okupační zóny bránila. To vše za stavu, kdy USA v lednu, Britové v březnu 1945 Benešovi a československé vládě v Londýně svými nótami transfer československých Němců do rozhodnutí mírové konference zakázali. Nichols, Churchill a Eden to Benešovi před jeho odletem do Moskvy ústně zopakovali.

Češi vyháněním Němců bez povolení západních spojenců se je snažili postavit před hotovou věc, což se zdařilo. V protokolu jednání Konference v Berlíně (postupimské) z 1. 8. 1945, se v položce XII praví: „Tři vlády prozkoumaly tuto otázku ze všech hledisek a uznávají, že se má do Německa uskutečnit transfer německého obyvatelstva nebo jeho složek, které zůstávají v Polsku, Československu a Maďarsku.“ „Uznávají“, ne že „rozhodly“, „usnesly se“ nebo jej „schvalují“! Požadavek spojenců z Postupimi zastavit transfer do doby, než Kontrolní rada pro Německo rozhodně o kvótách, o časovém průběhu a dalších okolnostech transferu, československá vláda zcela ignorovala a ilegálně vyháněla Němce českých zemí i nadále. Od ledna 1946 začal transfer již podle pravidel Kontrolní rady.

Ve zprávě Expelees and Refugees of German Ethnic Origin z 24. 3. 1950 podvýboru pro soudnictví Kongresu USA a pak ve zprávě náměstka ministra zahraničí USA Jacka McFalla z roku 1952 se pravilo, že americká delegace v Postupimi nepodporovala transfer Němců z daných států a že nakonec souhlasila s tímto řešením jen kvůli tomu, aby „se Německo otevřelo těm, kterým hrozila deportace do vzdálených subpolárních oblastí Sovětského svazu, což by se rovnalo jejich záhubě.“ Tomu nasvědčuje i to, že v protokolu postupimské konference bylo zmíněno i Maďarsko, kde v té době vyhánění ještě vůbec nezačalo, a naopak chyběla Jugoslávie, kde transfer místních Němců do SSSR nehrozil. Ostatní země – Belgie, Holandsko, Francie, Rumunsko, Itálie, Dánsko – své Němce nevyháněly (pomineme-li 3691 Němců vyhnaných Holandska z celkového počtu minimálně 120 000 v zemi). Maďarsko jich vyhnalo asi jen jednu čtvrtinu.

Ústavní dekret prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. ze dne 2. srpna 1945 o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské citovaný ve výše zmíněném článku ČTK koliduje s mezinárodním právem. Všechny poválečné akty a dekrety směřující proti Němcům a Maďarům byly porušením tehdy platné smlouvy o ochraně menšin z 10. 9. 1919 i československé ústavy z roku 1920. Na základě výše uvedeného dekretu bylo Němcům a Maďarům odňato československé občanství a tak se z nich staly osoby bez státní příslušnosti navzdory tomu, že tehdy stále platný právní řád meziválečné republiky zákonodárné akty v podobě dekretů prezidenta republiky vůbec neznal.

Odnětí státního občanství na základě příslušnosti k určité národnosti je flagrantním porušením smlouvy o ochraně menšin a jejich vysídlení je přímo zločin. Systém ochrany menšin na základě mezinárodní smluv a vázaný na existenci Společnosti národů mohl zaniknout nejdříve v důsledku rozpuštění Společnosti národů dnem 18. 4. 1946 – tedy po značnou část období vyhánění Němců z ČSR platil. V okamžiku, kdy nabyly platnost stanovy Organizace spojených národů, tj. 24. 10. 1945, bylo Československo vázáno i jejich ustanoveními, které bezpodmínečně zakazovaly jakoukoli diskriminaci podle „rasy“ a „jazyka“ a to jak státních příslušníků, tak těch, kteří jimi nebyli.

Avšak i poté byla v Praze vydávána zákonná ustanovení, která byla s tímto zákazem ve stanovách OSN v ostrém rozporu a každý transfer Němců a Maďarů za hranice nebo později v rámci státu se tedy po tomto datu příčil i stanovám OSN. ČSR (dnes ČR) se ani teoreticky nemůže dovolávat toho, že zákaz diskriminace ve stanovách na základě článku 107 nemusel být brán v potaz v případě, který připouští výjimečná ustanovení pro akce vztahující se k „nepřátelskému státu“. Českoslovenští Němci a Maďaři, které ČSR vysídlovala, nebyli v žádném případě státní příslušníci „nepřátelských“ států, když je ČSR považovala dekretem z 2. 8. 1945 za nutné zbavit československého občanství!

Přibližně tyto informace měl článek ČTK obsahovat. Jak vidno, hodlá český stát a jím financovaní dějepisci lhát celému světu drze do očí i nadále.


www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-K-vyroci-postupimske-konference-se-v-Cesku-jako-obvykle-lze-387555

Drzé lži zloducha české historiografie Jana Křena

Tomáš Krystlík

Jan Křen poskytl v souvislosti s činem místopředsedy vlády Pavla Bělobrádka, položením kytice sudetoněmeckým obětem vyhnání v Mnichově, deníku Právo interview (www.novinky.cz/domaci/376110-gesto-litosti-bez-pripomenuti-okupace-je-polopravdou-rika-historik-jan-kren.html), ve kterém se uchyluje k nehorázným lžím. U erudovaného historika lze předpokládat, že zná všechna dostupná fakta, tedy podává-li čtenářům nepravdy, lže.

Jan Křen v něm říká: „Česká veřejnost má k excesům, jež se odehrály při tzv. divokém, živelném a neorganizovaném odsunu, stále sílící kritický vztah… ale k samotnému historickému principu je postoj jiný, zde vstupuje do úvah příčinná souvislost s válkou, okupací a také s rozhodnutím vítězných velmocí.“

Pane Křene, musíte vědět, že to výstřelky, jak tvrdíte, nebyly, že to byla česká genocida na německých spoluobčanech. Vyhnání nebylo živelné ani v prvních fázích, bylo od prvního okamžiku organizované československou vládou, protože 90 % vyhnaných Sudetoněmců do začátku října 1945 bylo vysídleno jednotkami československé armády. Vedoucí osídlovacího referátu Zemského národního výboru v Praze, který musel být nejlépe informován, uvedl 6. 9. 1945, že „nejméně již 500 000 tak řečených sudetských Němců jest mimo naše hranice“. To představuje průměrně kolem 130 000 (sic) vyhnaných měsíčně. Takové tempo se v žádném případě živelným vyháněním nedocílí [Staněk – Arburg]. Příčinná souvislost existovala, ale jiná, než kterou, pane Křene, prezentujete – v té době již po 97 let existovala vlivem Palackého výkladu dějin česká snaha Němce vyhnat, zmocnit se jejich majetku, „jestliže se Němci Čechům nepodrobí, pak se musí vyhnat pryč ze země a pobít“ [Prinz].

„Česko-německé vztahy byly odedávna ze sudetské strany zatíženy balvanem údaje, že při odsunu přišlo o život čtvrt miliónu lidí. Třináct let jsem byl z české strany předsedou česko-německé komise historiků. Jsem hrdý na to, že komise ve zvláštní mezinárodní vědecké konferenci, mimochodem navržené z německé strany, toto falzum vyvrátila a dospěla k závěru, že obětí bylo 25 tisíc (v tom 6000 sebevražd) a s výhradou možných dalších 5000. Naše část příslušné komuniké doplnila politováním i nad tímto proti minulým cifrám vlastně nevelkým údajem.“

Pane Křene, na své předsednictví v oné komisi nemáte být proč hrdý, spíše se za to stydět! Musíte vědět, že německé odhady nejsou falzum, nýbrž počet obětí vyhnání plus osoby, které se po válce nikde neobjevily, jejichž osud je neznámý. Tak proč lžete? Vámi řízená komise se ani nepokusila tuto početní diskrepanci vysvětlit, jen zavrhla německé odhady! Velmi neprofesionální, zejména když se příčiny úmrtí hojně falšovaly, jména obětí počešťovaly a mrtví se matrikám nehlásili.

„Pokud jde o odsun… je už dnes passé včetně možnosti návratu či majetkového odškodnění.“

Jak návrat, tak restituce majetku nejsou passé. Když se někomu proti jeho vůli odebere občanství, má být vráceno, totéž platí pro ukradený majetek.

(Odsun) „byl v Československu na pokyn prezidenta Beneše proveden vskutku humánně, aspoň pokud to bylo v tehdejších podmínkách možné.“

Nebyl a vy to dobře víte, pane Křene! Lžete! Proč americký tisk psal, že američtí vojáci nebojovali za to, aby si Češi mohli budovat své Buchenwaldy?

„Pokud by se to řešilo právně, tak by sudetští Němci zůstali československými občany, tím pádem by měli být souzeni československými soudy. A podle zákona na obranu republiky to byla velezrada, museli by být odsouzeni. Všichni. Jaká by to byla potom spravedlnost? Navíc by to ani technicky nebylo možné.“

Proč by to technicky možné nebylo, když Francie, Belgie, Nizozemí postavili své občany německého původu (pokud si to zasloužili) před běžné, ne revoluční soudy jako v ČSR, a když byli vinni, odsoudili je? Zákon na ochranu republiky z roku č. 50/1923 Sb. z a n. neznal trestný čin velezrady. Jak to, že to nevíte?

„Haagský tribunál žaluje konkrétní kriminální zločiny, nikoli politiku, nadto historickou, to by tam s prezidentem Benešem museli stát i jiní spojenečtí státníci.“

Beneš tam neměl se svou vládou teoreticky stát za politiku či historickou vinu, nýbrž za válečný zločin genocidy na československých Němcích, čímž vyhnání s jeho doprovodným zabíjením, mučením a násilím bylo.

„Majetkové nároky byly passé… zjevně (je) zlikvidovala česko-německá deklarace Nezapomeňte, že Američani, Britové i Sověti vydali prohlášení, že trvají na postupimských dohodách. Čili tohle padlo.“

Česko–německá deklarace nezlikvidovala nároky Sudetoněmců na ukradený majetek. Spojenci nemají co trvat na postupimských dohodách, když žádné neexistují. (Protokol z konference není mezinárodní smlouva!) Navíc se v Postupimi o sudetoněmeckém majetku nejednalo. To až na reparační konferenci v Paříži na podzim 1945 a tam jen s tím, že se do reparačních nároků nezapočítává.

Opravdu jste ochoten, pane Křene, se nechat v bitvě za zachování českých národních historických lží pasovat na blba?

Zdroje:

Prinz, Friedrich: Prag und Wien 1848. Probleme der nationalen und sozialen Revolution im Spiegel der Wiener Ministerratsprotokolle. Veröffentlichungen des Collegium Carolinum 21. Lerche, München 1968

Staněk, Tomáš, Arburg, Adrian von: Organizované divoké odsuny? Úloha ústředních státních orgánů při provádění „evakuace“ německého obyvatelstva (květen až září 1945). In: Soudobé dějiny, 3–4/2005, 1–2 a 3–4/2006, Praha 2005