Tomáš Krystlík
Během jednoho srpnového týdne změnila česká vláda třikrát podmínky
pro povinnost nosit roušky od září letošního roku. Glos o tom, jak je vláda
nekompetentní, se vyrojilo dost, znova se potvrdilo, že si Češi nedokáží
vládnout. Nicméně nikdo z kritiků se nezabýval následky striktních opatření
vlády proti šíření coronaviru na psyché a chování obyvatel České republiky.
Učiňme tak.
Byť se česká vláda chlubí, jak skvěle ochránila svými
jarními přísnými opatřeními proti šíření coronaviru obyvatelstvo Česka, tak pravdu
nemá, relativně nízký počet nakažených a mrtvých oproti jiným evropským státům
není zásluhou jejích opatření. Proč?
Každé skriptum pro mediky nebo učebnice pro střední
zdravotnické školy uvádí pro nákazu virem nezbytnost pobývat v nebližším okolí
nakažených alespoň 20 minut. To pod širým nebem běžně nenastane, proti nákaze stačí
dodržet odstup 3/4 metru od další osoby, protože nakažený dále nedokýchne,
neodprskne a vzniklé kapénky padnou k zemi maximálně 3/4 metru daleko. Jemný
aerosol vznášející se i minuty ve vzduchu člověk nevyvíjí. Kromě toho se
zjistilo, že pro infikování coronavirem je zřejmě třeba vyšší koncentrace viru
v ovzduší než u běžné chřipky.
Dále se v Itálii ukázalo, že počet infikovaných coronavirem závisí
na genetické výbavě dané skupiny obyvatel, a v Portugalsku, že i na předchozím
očkování proti tuberkulóze (TBC). Z Lombardie, kde virus v Itálii řádil
nejvíce, se značná část obyvatelstva těsně před policejním karanténním uzavřením
celé oblasti rozprchla ke svým známým a příbuzným na jih. A ejhle! V Římě se dle
očekávání o dost zvýšil počet nakažených, ale v jiných částech Itálie to nějaký
obdobně dramatický nárůst počtu nakažených jako v Lombardii nezpůsobilo. A
právě o jižní Itálii panovaly velké obavy, protože na jihu není zdravotnictví tak
vybavené jako na severu země. Tak se statisticky potvrdilo, že intenzita šíření
coronaviru závisí na genetické dispozici místního obyvatelstva, protože v
Itálii se desítky kmenů-národů teprve v 19. století shodly, že přejdou ze svých
jazyků vyšlých z vulgární latiny na jeden spisovný jazyk. Ostatně, jak jinak by
se daly vysvětlit někdy i značné rozdíly v rozsahu infikovaných mezi dalšími západoevropskými
státy?
Pak si vědci všimli, že v Portugalsku byla a je epidemie o
mnoho mírnější než ve Španělsku. Proč, když obě země jsou na stejném
poloostrově a sousedí spolu? Vysvětlení se našlo v povinném očkování proti TBC,
protože Portugalsko bylo jedinou ze západoevropských zemí, která zavedla v
minulém století povinné očkování, a to pouze proti TBC. Průběhy epidemie v
jednotlivých evropských zemích tuto hypotézu statisticky potvrdily. V bývalých
státech Varšavské smlouvy, kde bylo očkování povinné, jsou epidemie coronaviru
mírnější než na Západě, což v rámci Německa potvrzuje i nižší počet nakažených
v územích bývalé Německé demokratické republiky než ve zbytku země.
Příčiny mírnějšího průběhu epidemie coronaviru v ČR ve
srovnání s mnoha evropskými státy tedy nespočívají v opatřeních zavedených
českou vládou, nýbrž dílem v genetice obyvatelstva a dílem v jeho povinném
očkování proti TBC, které i po letech poskytuje určitou ochranu proti nákaze
coronavirem a zmírňuje průběh nákazy. Určitě to není zásluhou nošení roušek.
Roušky totiž nikde k omezení infekce nepřispěly. Kdo tvrdí
opak, nemůže se opřít o žádný důkaz. Navíc na vnitřním navhlhlém povrchu roušek
se mohou při delším nebo při opakovaném používání bez vyprání hromadit mikroby
a viry, které teprve později příslušně infikují nositele roušky. Například ve
Španělsku a v Belgii se po plošném zavedení nošení roušek počet nakažených
zvýšil. Vůbec nevíme, zda v ČR po březnovém zavedení povinnosti jejich nošení nezpůsobily
roušky vyšší počet nakažených coronavirem než bez jejich nošení. Jak také mohou
roušky chránit, když mezi obličejem a rouškou jsou otvory, které nezadrží tam
nebo ven vůbec nic, natožpak viry? Naprostým nesmyslem jsou pak české roušky
vybavené vůči virům účinnou nanovrstvou. K čemu je skvělá neprostupnost takové roušky
pro viry, když mezi ní a kůží proniknou do dýchacích otvorů bez jakékoli
zábrany?
Jako jediná země na světě nařídila Česká republika nosit
všem roušky mimo domov. Tak přísná nebyla ani Čína, která onu povinnost zavedla
jen v oblasti nákazy, ve Wu-chanu a okolí! Žádná země na světě, s výjimkou
Severní Koreje, také nejen uzavřela své hranice vůči návštěvníkům z celého
světa, nýbrž i pro domácí obyvatelstvo, a přes noc tak vytvořila koncentrační
tábor zvaný Česká republika! K takovému kroku se neodhodlali ani bolševici! Pendlerům
pracujícím za hranicemi se ztížilo vydělávání nesmyslnými podmínkami podle
bohulibé české zásady „když má soused kozu a já ji nemám, tak ať mu chcípne“
přetransformované ad hoc do znění: „v cizině vydělává víc než já a ještě mě
nakazí!“ Do volného pohybu zboží přes hranice česká vláda nezasáhla, bylo by to
proti pravidlům EU a v ČR by navíc po určité době hrozil hlad. Ale jaký rozdíl
je mezi řidiči mezinárodní dopravy a pendlery z hlediska přenosu coronaviru? Žádný
nevidím.
Přitom stačilo pouze omezit akce s velkým počtem účastníků,
omezit otevírací hodiny vývařoven pro veřejnost - nezavírat je, protože jaký
rozdíl je z hlediska přenosu coronaviru mezi restauracemi a závodními
jídelnami, které zavřeny nebyly? Dále bylo třeba se pokusit zpřísněnými
opatřeními chránit seniory, nejohroženější skupinu stoprocentními testy na coronavirus
všech osob přicházejících s nimi do styku a s oddělením nakažených osob.
Příliš ostrá opatření české vlády proti šíření coronaviru
poškodily zbytečně nejen hospodářství a její epidemiologická nařízení velmi
negativně zasáhla i do mentality obyvatelstva už jen tím, že plošně zavedená
povinností nosit roušky vyvolala zcela zbytečně obrovský strach lidí před
nákazou, nebudou-li nosit roušky. Do myslí lidí česká vláda svým opatřením
imprimovala, že roušky jsou účinnou ochranou před nákazou, což je nepravda. Roušky,
postrádající ochranný efekt, se staly jen pouhým amuletem proti coronaviru málo
vzdělaných a málo samostatně uvažujících vrstev obyvatelstva. Neexistuje nic,
co by účinnost roušek proti nákaze viry potvrzovalo. Respirátory s ventily jsou
ochrannou účinnější, zřejmě proto byli jimi byli podle televize a fotografií
médiích vybaveni jen vládní činitelé a úředníci. Uznejte, především vrchnost
musí zůstat naživu! Ostrost opatření české vlády proti epidemii byla též podtržena
nebývalou výší pokuty 10 000 CZK za porušení nařízení, což vynikne ve
srovnání se 150 € maximální výší pokuty za totéž na Západě, kde se ani mnohdy
ani neuplatňuje.
Linky policejního tísňového volání v celém státě byly rázem zcela
zahlceny udáními, kdo kde je bez roušky nebo kouří na svém balkoně či v okně
bytu. Nelze ale rozhodnout, zda k udávání vedla lidi převážně tradiční česká záliba
v této činnosti nebo strach z nákazy. Proč tradiční česká záliba? Inu, plechové smaltované tabule
s dvojjazyčným nápisem „Hier werden Anzeigen eingereicht – Zde
se podávají udání“ protektorátní úřady jistě nenechaly zhotovovat k podchycení
jen několika mála udání, jejich pořízení nebylo nic levného. Zdokumentováno je
to i jinak. Časopis Přítomnost
23. 8. 1939 a deník Expres otiskly stejný článek Proč Češi chodí na
Gestapo? Stálo v něm: „V bývalém Petschkově paláci v Bredovské ulici
(sídlo Gestapa, dnes Politických vězňů v Praze) se dveře netrhnou
českými návštěvníky, kteří přicházejí se svými všelijakými stížnostmi
a obtěžují úředníky Gestapa. Se všemi stížnostmi a žádostmi
o nápravu skutečných nebo domnělých nešvarů mají se čeští lidé obraceti
na státní a veřejné úřady Protektorátu. Úředníci Gestapa jsou vyřizováním
těchto případů zdržováni od své normální práce.“
Když na jaře vstoupila v platnost nařízení ostrá omezení české
vlády proti šíření coronaviru, vedla obava, ba panika z nákazy zvolené představitele
mnoha obcí k vydávání nezákonných vyhlášek o zákazu vstupu do katastru obce přespolním
a majitelům nemovitostí v obci, ale v obci nebydlícím. Byla zaznamenána i značná
ochota domácích bránit jiným vstupu do obce násilím, například s vidlemi v
ruce. V přibližně dvou desítkách obcí kolem Litovle, uzavřených z moci úřední
do karantény, docházelo ze strany místních i k honům na místní nakažené. To vše
se dá přičíst na vrub chybných rozhodnutí české vlády, které vyvolaly v lidech
zcela zbytečně strach. I dnes, když už neplatí povinnost nosit roušku v
obchodech a v dopravních prostředcích, cítím vystrašené a zároveň mě ničící
pohledy zarouškovaných osob, že jak si, nemaje roušku, dovoluji je ohrožovat.
Naděje, že vláda v budoucnu učiní správné kroky, je mizivá,
stačí si jen uvědomit, že s platností od září chtěla nařídit nošení roušek v
restauracích s výjimkou konzumace jídel a nápojů s tím, že to budou přísně kontrolovat
pracovníci hygienických stanic. Jak, když nechám trochu jídla na talíři nebo
nedopiji pivo do dna a dojím to nebo dopiji až po přinesení dalšího jídla nebo
nápoje? To je pak jakýkoli kontrolor bezmocný. Má smysl nařizovat něco, co se
nedá kontrolovat? Jsou opravdu v české vládě samí hlupáci? Opravdu tam není ani
jeden, který by si neuvědomil, že takové nařízení je k ničemu?
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Protikoronavirova-opatreni-a-psyche-ceskeho-obyvatelstva-634740
Žádné komentáře:
Okomentovat