Tomáš Krystlík
Letošní výročí převzetí státní moci bolševiky 25. 2. 1948
bylo okořeněno tvrzením komunistů, že tehdy nešlo o komunistický puč, nýbrž o
prosté doplnění vlády po abdikaci ministrů nekomunistických stran, což vyvolalo
vlnu protestů. Komunisté mají s výjimkou Slovenska pravdu – v únoru 1948
nepřevzali moc v ČSR pučem, nýbrž jen doplněním vlády, což jim umožnil jediný
viník: prezident Edvard Beneš. Jen na Slovensku předcházelo 23. 2. převzetí
moci komunisty, které se pučem již nazvat dalo. Skutečnost, že hladké předání
moci komunistům zavinil svým protiústavním činem jen jediný viník – Edvard
Beneš – je české veřejnosti známo málo.
Vláda se 13. 2. 1948 usnesla, že ministr vnitra, komunista
Václav Nosek, musí zrušit odvolání osmi nekomunistických velitelů Sboru národní
bezpečnosti. Nosek to nesplnil. Ministerský předseda Klement Gottwald odmítl
20. 2. o tom ve vládě jednat, a tak ministři národně socialističtí, lidovečtí a
slovenské Demokratické strany podali demisi. Sociální demokraté se v té chvíli
dosud nerozhodli. Odstupující ministři tří nekomunistických stran nedovedli
počítat. Aby vláda padla, bylo podle ústavy potřeba demise nadpoloviční většiny
ministrů. Vláda měla 26 členů, demitovalo 12. Odstoupit jim poradil prezident
Edvard Beneš a zároveň jim slíbil, že je nenechá padnout.
Sociální demokraté svolali hned předsednictvo, aby
navrhované demise svých ministrů projednali, proti čemuž se ostře postavili
Zdeněk Fierlinger a ministři Ludmila Jankovcová a František Tymeš. Ministři
dali své mandáty k dispozici výkonnému výboru strany, který byl svolán na 23.
2. Ani ten nerozhodl o jejich demisi.
V lednu 1948 nařídil ministerský předseda SSSR Vjačeslav
Molotov Pavlu Sudoplatovovi z MGB (Ministerstvo gosudarstvennoj bezopasnosti,
ministerstvo státní bezpečnosti, nástupce NKVD), aby odjel do Prahy a tajně
vyřídil Benešovi, že musí předat moc ve státě Klementu Gottwaldovi a z úřadu
důstojně odejít. Vůči Benešovi byla použita stvrzenka na 10 000 US $, podepsaná
jeho tajemníkem Drtinou, které mu poskytl NKVD na příkaz Stalina v říjnu 1938
před jeho odjezdem do Anglie. Převzetí peněz i přes třetí osobu se pokládá za
vázací akt. Benešovi pohrozili skandálem.
František Tymeš a Václav Majer, ministři ze sociální
demokracie, nakonec přece jen podali demisi, nicméně oficiálně ale
nedemitovali, nýbrž byli prezidentem zproštěni úřadu, protože je Gottwald chtěl
v nové vládě nahradit svými lidmi. Nyní nastala kýžená situace, kdy nefungovala
nadpoloviční část vlády (14 ze 26) a tudíž celá československá vláda měla podle
ústavy za povinnost odstoupit. Benešovou povinností, kdyby tak neučinila, bylo
celou vládu rozpustit, nedoplňovat ji, někoho podle svého vlastního výběru
pověřit koaličními jednáními a sestavením nové vlády podle výsledků posledních
parlamentních voleb, nebo vypsat nové volby. Beneš musel vědět, že doplněním
stávající vlády o většinu ministrů v rozporu s výsledky voleb 1946 porušuje
československou ústavu. Pokolikáté už?
Gottwald výsledky posledních parlamentních voleb ignoroval,
novými ministry jmenoval třináct komunistů a jednoho nekomunistu, Jana
Masaryka. Na Slovensku provedl převrat Gustáv Husák coby předseda Zboru
poverenníkov s předstihem již 23. 2., kdy bez jakékoliv zákonné opory zbavil
funkce členy Zboru povereníkov za Demokratickou stranu a tím odčinil drtivou
porážku Komunistické strany Slovenska (KSS) v parlamentních volbách 1946.
25. 2. 1948 v 11 hodin prezident Beneš bez protestu
Gottwaldův návrh na doplnění vlády podepsal. V dubnu 1948 to Gottwald vylíčil
takto: „On (Edvard Beneš) má jednu dobrou stránku, že totiž ví, co je síla, a
dovede ji ocenit realisticky.“ Benešův vztah ke Gottwaldovi zůstal až do smrti
přátelský.
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Byl-nebo-nebyl-Vitezny-unor-pucem-615247/diskuse
Žádné komentáře:
Okomentovat