Tomáš Krystlík
Uvedl: „Gestapáci v polských vojenských uniformách přepadli
vysílač a zanechali na místě mrtvoly údajných polských vojáků. Jak poválečné
vyšetřování ukázalo, byly to mrtvoly vězňů koncentračního tábora.“ (https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Jiri-Paroubek-Fall-Gleiwitz-v-Hormuzskem-prulivu-585562)
Skutečnost je odlišná. Rozhlasový vysílač v německém Gleiwitzu byl
31. 8. 1939 přepaden, polsky odvysílána výzva k povstání proti Němcům, personál
vysílače zavřen do sklepa (všichni přežili) a na místě zanechána jediná (!)
mrtvola Slezana, kterého den předtím v nedaleké vesnici zatklo Gestapo. Dodnes
není jasné, na co zemřel. Vše, co ukazuje na německé přepadení, je založeno na
jediné (!) poválečné výpovědi Alfreda Naujockse, spolupracovníka Sicherheitsdienstu
(SD), který onoho nalezeného mrtvého tehdy převzal v bezvědomí se
zakrváceným obličejem. Mrtví vězni z koncentračních táborů navlečení při
přepadu vysílače do polských uniforem nejsou nijak doloženi.
Zůstává také otázkou, proč mělo být přepadení vysílače v
Gleiwitzu fingováno, když Německo mohlo využít 44 hraničních incidentů mezi 25. a 31. 8.
1939, tj. polských vpádů polovojenských jednotek na německé území spojených s
vypalováním německých statků a domů. I zde vysvětlují spojenečtí historici ony
incidenty jako německé provokace, tentokrát účinkujícími byli prý esesáci sami převlečení
za Poláky. Tvrzení není dostatečně doloženo. Vyplývá pouze z výpovědi
jediného (!) korunního svědka žaloby Mezinárodního
vojenského tribunálu v Norimberku, vedoucího sabotážního oddělení
Abwehru Erwina von
Lahousen, který o tom z titulu svého postavení věděl. Korunní svědek ale
za svou výpověď před soudem získává nižší trest, než kdyby nevypovídal, nebo nevypovídal
tak, jak si přeje žaloba.
I další událost, kterou šlo velmi dobře propagandisticky
využít proti Polsku, potřebu inscenace přepadení vysílače v Gleiwitzu zcela
zpochybňuje. Dne 31. 8. 1939 (udává se i datum 30. 8., v každém případě před
přepadením gleiwitzského vysílače) byl v Krakově zavražděn německý konsul
Schallinger, což kupodivu nikdo za německou inscenaci nevydává.
Spojeneckých podvodů ve výkladu historie druhé světové války je
celá řada, z pochopitelných důvodů je tendence o tom mlčet, Německo má dodnes
zakázáno pochybovat o pravdivosti zjištění západních okupačních úřadů, o
nálezech a rozsudcích spojeneckých soudů. Proč to vše? Spojenci se v poválečném
norimberském proceu i později snažili vinu za světovou válku svalit výhradně na
Německo, i když sami k ní významně přispěli, a také zakrýt skutečnost, že po
většinu války věděli o probíhajícím holocaustu a nic proti tomu neučinili.
Žádné komentáře:
Okomentovat