neděle 19. května 2019

Pane Seemanne, držte se pravdy!


Tomáš Krystlík


Text Augusta Heinricha Hoffmanna von Fallersleben na Haydnovu melodii se nestala písní Němců co do oblíbenosti, jak tvrdí pan Seemann, nýbrž jeho text byl jím opatřen názvem Píseň Němců (Das Lied der Deutschen). Nebyl nacionalistický ve smyslu německého národa, nýbrž pod vlivem romantismu opěvoval vizi budoucího německého státu, který v té době neexistoval a který vznikl až v roce 1871 spojením z několika desítek různých státních útvarů a ještě ne celý, jak si autor představoval. Von Fallersleben text písně napsal na Helgolandu, který tehdy patřil Britům.

Populistických německých písní za první světové války bylo mnoho, převládala Die Wacht am Rhein. Hymna císařského Německa (po 1871) Heil Dir im Siegerkranz! melodicky totožná s britskou hymnou God Save the King se používala se až do roku 1922, kdy byla nahrazena Deutschladliedem von Fallersleben s Haydnovou hudbou, která melodicky byla totožná s hymnou rakouského císařství Gott erhalte unsern Kaiser und in ihm das Vaterland! Pan Seemann tedy veřejnosti tvrdí nepravdu. S nástupem národního socialismu německou hymnou zůstala, byla však často bezprostředně po ní hrána neoficiální nacistická hymna Die Fahne hoch! (Horst-Wessel-Lied).

Po vzniku Spolkové republiky Německo byla Haydnova a Fallerslebenova hymna převzata, ale pouze s třetí slokou. Nicméně na prvních dvou slokách není nic zavrženíhodného či připomínající německou nacionálně socialistickou minulost. Ani nemůže. V první sloce se zpívá o touze mít místo rozdrobených tří tuctů státečků v budoucnu jeden stát rozprostírající se všude tam, kde žijí německy mluvící: „od Mázy po Němen, od Adidže až po Belt, Německo, Německo nade všechno, nade všechno ve světě“. V československých školách se to podávalo podávalo žactvu zkresleně coby „Německo, Německo nade všechny“, což byl podstatný a záměrný významový posun. Sloužilo to jako důkaz německé rozpínavosti a panovačnosti. Druhá sloka je absolutně apolitická a poněkud poživačnější, začíná: „Německé ženy, německá věrnost, německé víno, německý zpěv“. Třetí sloka je opět vznešená a hlavně nepřipomíná, že obě osy vysněného společného státu byly podstatně zkráceny, západovýchodní o více než tisíc kilometrů, jihoseverní i péčí Rakouska-Uherska o dvě stovky kilometrů.

Není třeba se divit, že Deutschlandlied se zpívá se všemi, tedy i s prvními dvěma slokami při různých příležitostech. To je totéž, jako kdybyste požadovali, aby se nezpívala druhá sloka Kde domov můj? (Že se nezpívá, protože ji skoro nikdo nezná, je věc jiná.)

Nevhodnost původních textů hymen, jejich neaktuálnost je mimo diskusi. Ale nebývá důvodem měnit jejich slova. To by se pak musel změnit i text české hymny, protože lze předpokládat, že po více než století od jejího vzniku mají již Češi konečně jasno, kde je jejich domov.

Žádné komentáře:

Okomentovat