Tomáš Krystlík
Německá Bertelsmannova nadace nechala zjistit, nakolik
muslimské obyvatelstvo Německa, Francie, Velké Británie, Rakouska a Švýcarska
sounáleží s novou domovskou zemí, tedy nakolik se cítí v novém domově spokojeno.
Do průzkumu byli zahrnuti jen muslimové, kteří přišli do Evropy před rokem 2010
a jejich potomci, aby výsledky nebyly zkresleny dosud ještě nevyhraněnými
představami později příchozích. Také kvůli tomu, že nadace chtěla zjistit, zda
existuje rozdíl v postojích mezi první a druhou generací přistěhovalců.
Podle průzkumu sounáleží s Německem 96 % místních muslimů z
první generace a i 96 % muslimů v Německu již narozených. Ve Francii činí
sounáležitost s novým státem u první generace 99 % a u další 92 %, průměr je
stejný jako v Německu: 96 %. Ve Velké Británii je to 87 %, v druhé generaci 90
% a průměr je 89 %, ve Švýcarsku a Rakousku se průměrná hodnota pohybuje kolem 94
%. Naprostá většina z nich je tedy v nových domovech spokojena. S novou
domovskou zemí ve všech zkoumaných státech nejen „sounáleží“, nýbrž „velmi
sounáleží“ v průměru 59 % všech muslimů. Současně však neztrácejí sounáležitost
se svými původními domovskými zeměmi – u muslimů v Německu a ve Švýcarsku ji
cítí tři čtvrtiny z nich, ve Francii 84 % a ve Velké Británii 68 %.
Integrace muslimů na trhu práce ze všech sledovaných zemí je
nejlepší v Německu. I míra jejich nezaměstnanosti – ovlivněná u vdaných žen muslimskými
rodinnými tradicemi, žena zůstává v domácnosti – nevybočuje nijak nápadně z
míry nezaměstnanosti v jednotlivých spolkových zemích. 40 % z německých muslimů
označuje sama sebe za přísně zbožné.
84 % v Německu již narozených muslimů udalo, že ve svém
volném čase se převážně stýká s nemuslimy a téměř dvě třetiny německých muslimů
první i druhé generace odpovědělo, že v okruhu jejich přátel jsou muslimové v
menšině. Pro kontrast se zjišťoval postoj rodilých Němců: 19 % z nich by si
nepřálo mít za souseda muslima. Podle ankety má každý druhý muslim německou
státní příslušnost.
Průzkum Bertelsmannovy nadace ukázal, že integrace
muslimských přistěhovalců v nové domovské zemi – osvojení jazyka, dosažené
vzdělání v nové zemi, zařazení se do pracovního procesu – závisí především na
rámcových podmínkách v nové domovské zemi, ke kterým se řadí hlavně předpoklady
jejich přístupu k trhu práce a vzdělávací politika státu, obé podporující jejich
šance se vyrovnat místnímu obyvatelstvu nezávisle na podpoře své vlastní rodiny
a komunity. To nepřímo potvrzují též výsledky průzkumu ve Francii, kde sounáležitost
muslimů z druhé generace s novým domovem je nižší než u první generace. Byť většina
z nich v první generaci přišla z frankofonních zemí severní Afriky, takže u
nich odpadlo osvojení si jazyka – od počátku znali francouzsky bez přízvuku. Francouzský
stát tedy zřejmě něco zanedbal. Opačný, v tomto směru příznivý trend lze
odvodit z odpovědí druhé generace britských muslimů.
Žádné komentáře:
Okomentovat