Tomáš Krystlík
Jako příklad poslouží ekonom Pavel Kohout a bezpečnostní
expert Martin Koller (www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Africanum-zavedli-elektrinu-tak-vidi-na-pocitaci-bajne-Nemecko-Americka-armada-a-spatni-vojaci-Vydeseny-Brusel-Koller-a-ekonom-Kohout-u-jednoho-stolu-439849)
a jejich výroky o Spříseženectvu.
„(Švýcarsko) například
nemá ministra zdravotnictví, protože v 19. století se nepočítalo s tím, že by
země měla mít ministerstvo zdravotnictví. A možná proto je švýcarské
zdravotnictví nejlepší v Evropě. Přímá demokracie, která tu funguje, je věc,
kterou čeští právníci bagatelizují,“ uvedl ekonom Kohout. Ne, že by ve
Švýcarsku nebyla skvělá lékařská pracoviště, ale před desetiletím ještě
zdravotní sestry ve Švýcarsku vyvařovaly injekční stříkačky a jehly před dalším
použitím. O stavu švýcarského zdravotnictví svědčí také fakt, že pacienty
zdravotní pojišťovny přemlouvají k větším zákrokům a nemocničním pobytům v
Německu a v Rakousku. Přímá demokracie není vhodná pro nevyspělý elektorát,
zejména ne pro země bývalého sovětského bloku. Jistě si dovedete představit
českou ulici, která by vás v pomocí instrumentů přímé demokracie nejen lehce přehlasovala,
nýbrž by protlačila naprosto i naprosto nerealizovatelnou věc, nebo do čela
státu protlačila úplného blba.
Tentýž pokračoval dále: „Švýcarská
ústava omezuje maximální sazbu daně z příjmu právnických i fyzických osob. To
znamená, že žádný kanton si nedovolí napařit svým obyvatelům nějaké extrémní
vysoké sazby, protože by se ti lidé začali stěhovat někam jinam. Takže tam
funguje zdravá daňová konkurence. V ČR se samozřejmě platí daně ve stejné výši
úplně všude, ať už hovoříme o Praze nebo nějaké vesnici na Šumavě. Ať je to
místo více či méně prosperující. To je chyba, protože všichni mají tendence se
stěhovat do Prahy nebo do větších měst. Ve Švýcarsku i méně významné obce nebo
oblasti nejsou úplně chudé prostě proto, že tam funguje dynamická rovnováha.
Když je některá lokalita nebo kanton trochu chudší, sníží daně, a tím přiláká
rezidenty a investory. Kdo chce bydlet v nejdražším švýcarském městě, což je
Ženeva, samozřejmě si musí připlatit. Musí platit vyšší výdaje za bydlení, za
služby a také daně. Kdo se smíří s méně atraktivní lokalitou, bude mít výhodu.
Myslím si, že by to úplně stejně mohlo fungovat v českých podmínkách.“
Příčina je ovšem jiná. Ve spříseženecké ústavě je pasus
zakazují kantonům se spojovat do kartelů pro prosazení určité věci. Tedy i k
unifikaci výše daní. S výjimkou lákadla nižších daní jsou další Kohoutovy úvahy
zcela mylné. Dražší živobytí ve velkých městech je dáno nabídkou a poptávkou, do
velkých měst se lidé stahují za prací i kvůli větším možnostem trávení voleného
času. To je ve Švýcarsku obzvláště markantní, protože nejvyšší místní kulturní
baštou bývá většinou místní kino. Nazíráno z ciziny jsou Švýcaři „národem bez
kultury“.
Vyrovnání chudších obcí a oblastí se západní Evropě, i ve
Švýcarsku, se řeší rozhodnutím, které daně si obec ponechá zcela a o které daně
vybrané od svých obyvatel a podniků se bude muset podělit s vyšším správním celkem
a nakolik. Zásadně ne dotacemi, respektive procentním podílem z rozpočtu státu
(Bundu) nebo kraje (kantonu, jinde spolkové země) nebo okresu (ve Švýcarsku a v
ČR bez ekvivalentu) podle počtu obyvatel obce. Kohoutova představa za
stávajícího nastavení rozdělení příjmu z daní v Česku fungovat nemůže.
Martin Koller: „O
švýcarský model vlády se tady snažil Masaryk“. Nesnažil, byl zásadně proti
něčemu takovému. Beneš to sice navrhl při projednávání mírových smluv v Paříži,
protože nevěděl kudy kam co do uznání rozsahu československého státu, jenže
nehodlal nic ze švýcarského způsobu dodržet, počínaje rovnoprávností němčiny s
češtinou ve státě. A také švýcarským podmínkám státního uspořádání vůbec nerozuměl.
Jak může fungovat český stát, když činitelé formující
veřejné mínění káží bludy, které tak z vlastní neinformovanosti nebo záměrně
přenášejí na obyvatelstvo?
Žádné komentáře:
Okomentovat