Tomáš Krystlík
Redaktoři ČTK sesmolili článek www.ceskenoviny.cz/zpravy/v-nemocnicich-v-cesku-bylo-loni-jen-19-paliativnich-luzek/1114796,
z něhož plyne, že s paliativní medicínou, odvětvím, které se věnuje potlačení
pacientovy bolesti, je to v ČR velmi špatné.
Oni redaktoři snad ani netuší, že paliativní medicína
nezasahuje pouze při onkologických diagnózách a v hospicích při posledních
chvílích života, nýbrž její úkol začíná již například u chronických bolestí
zad, které nelze běžnými medicínskými zásahy a prostředky odstranit. Čeští praktičtí
lékaři, na rozdíl od tvrzení v dotyčném článku, by mohli onu paliativní péči
zvládnout, našla-li by předtím specializovaná paliativní pracoviště vhodnou individuální
směs prostředků a metod tišících bolest, jenže to bychom nesměli být v Česku s
jeho restriktivními opiátovými zákony, které jejich aplikaci takřka znemožňují
– kolik administrativních úkonů je v ČR třeba k předepsání opiátu? Dále by
nesměla školská medicína opovrhovat metodami vybočujícími z jejího kánonu a
blokovat jejich využití – typickým příkladem budiž akupunktura.
První, co člověka v západní Evropě překvapí, je snadnost s
jakou praktičtí lékaři (rodinní, domácí, záchytní) mohou předepisovat a
předepisují opiáty. Můj kamarád ve Vestfálsku trpící vytrvalými bolestmi
trigleminu polyká opiáty, které mu předepisuje jeho rodinný lékař, přičemž pro policii
má vystaven průkaz, že opiáty užívat musí, i když je za volantem. Další známá z
Porúří má od domácího lékaře předepsané opiáty kvůli bolestem z artrózy
kyčelního kloubu. Zbavení pacienta bolestí předchází v civilizovaných západoevropských
společnostech vždy riziku zneužití opiátů. Představte si podobnou situaci v
Česku s obyvatelstvem a státní správou svorně se vyžívajících v represích! Přitom
Německo proti omamným látkám vystupuje jinak velmi přísně a důsledně.
Když je v celé ČR jen 19 (!) míst pro paliativní péči, tak v
Německu jsou to specializovaná oddělení v nemocnicích, kde týmy odborníků,
paliativních lékařů (existuje se vůbec taková specializace v ČR vystudovat?)
zkouší najít správný mix látek (každý pacient reaguje na stejný preparát a
stejné jeho množství jinou intenzitou) a metod, které konkrétního pacienta
bolestí zbaví nebo je učiní alespoň snesitelnými.
I finanční prostředky na paliativní péči v ČR, které podle onoho
článku chybějí, by se lehce našly. Stát, tedy ten, kdo nařizuje, co vše mají
zákonné zdravotní pojišťovny (tedy ne soukromé, ale v Česku jsou jen zákonné)
hradit, přidá do seznamu paliativní péči a je to vyřízené. Jenže to by nesměli
být Češi Čechy, jejichž zažitým zvykem je vynalézat již vynalezené; jen,
probůh, nepřevzít nějaké řešení z ciziny! A tak oněch 19 paliativních lůžek na
deset milionů obyvatel je pro Česko nebetyčnou ostudou.
Přísně vzato, lze z této skutečnosti implikovat jen dva
závěry: Buď je obyvatelstvo ČR natolik hloupé a domnívá se, že velkými bolestmi
netrpí nikdy více než přibližně dva tucty lidí z deseti milionů obyvatel, nebo
je jim utrpení bližních lhostejné. Máte snad jiné vysvětlení?
www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Tomas-Krystlik-Zase-Cesi-neco-nezvladaji-331859
Žádné komentáře:
Okomentovat