České výhledy

Tomáš Krystlík

Diskuse k předcházejícímu blogovému článku mne nutí shrnout, co asi Čechy čeká kromě směřování k bělorusizaci politického systému.

Hybnou silou českého národa byl a je strach z Němců, nenávist k nim, potřeba se s nimi srovnávat, zda Češi neztrácejí civilizační tempo nebo zda Němce konečně dohánějí. To vše je v nich přítomno od obrození, dnes i jen v podvědomé a latentní formě. Aby se nesrovnávali s odvěkými nepřáteli, kterýžto blud šířili Palacký, Masaryk, Zdeněk Nejedlý, a neporovnávali nesrovnatelné, mají dnes coby jakýsi etalon Rakušany. To se projevuje ve všeobecné oblíbenosti Rakušanů i odhady v tisku, za jak dlouho asi Češi dostihnou Rakousko v životní úrovni - zvláště patrné to bylo po politických zlomech v roce 1968 a 1989. Naprostá většina Čechů ale netuší, že odpověď zní: „nikdy“, protože Rakousko ve svém vývoji na Česko nepočká. A už nikdo z Čechů neví, že si za vzor vzali nesprávnou národnost. Rakušané se do Anschlußu považovali za Němce žijící pod jiným státním zřízením než říšští. Po válce, aby zastřeli, že jsou vlastně jen Němci žijící v jiné zemi, že si velmi zadali s nacionálním socialismem a že byli, alespoň statisticky, krutější než Němci ze staré říše - 40 % všech spojenci hledaných válečných zločinců v Evropě byli Rakušané s jejich přibližně 8% podílem na obyvatelstvu celé říše - si začali říkat Rakušané a vydávat se za první oběť expanzivních Hitlerových plánů a národního socialismu. Dodnes jsou výrazně nacističtější než západní Němci, protože v Rakousku po válce neproběhl diskurs o národní vině na nacionálně socialistických zločinech. A to si Češi vůbec neuvědomují. Jak by také mohli, když se obdobný český národní diskurs o poválečné genocidě na sudetoněmeckém obyvatelstvu dodnes neuskutečnil?

Němci se po roce 1989 přesvědčili, že Češi, stejně jako za protektorátu, jsou bez problému schopni vyrábět v německé kvalitě, ale jen tehdy, jsou-li jimi vedeni. I sami jsou schopni vyrobit dost věcí ve špičkové kvalitě, ale pouze jako vzorky. V sériové výrobě buď nedodrží kvalitu nebo termíny dodání. A vyrábějí relativně draze. Zářným důkazem je Škoda Auto. Když se mladoboleslavská automobilka prodávala, obsahovala smlouva klauzuli, že alespoň 70 % dílů bude pocházet od domácích dodavatelů. Dnes je tomu pro výše uvedenou neschopnost českých podniků obráceně: cca 70 % dílů pochází z regálů mateřské firmy VW.

A tak se stala Česká republika obrovskou montovnou pro zahraniční podniky. V důsledku to znamená, že Češi zpeněžují na trhu svou manuální zručnost, tedy přidávají výrobku relativně málo hodnoty, místo toho, aby přidávali a tím prodávali své nápady, to, co vymysleli. Jejich průměrný zisk z jakékoli výroby je o tudíž o dost nižší než ve vyspělých západoevropských státech. Jenže čím se Češi budou živit, až zahraniční podniky přemístí svoje montovny někam jinam, kde je to pro ně výhodnější? V zemi zůstane z velkých montoven jen VW a to kvůli tradici. Úředničením, dalším dnešním typickým přebujelým oborem pracovní činnosti? To možné nebude, úředníky přece musí stát z něčeho platit. Když bude obnos vybraný na daních odchodem montoven enormně nízký, tak to nepůjde. Budou pěstovat brambory? To také ne, protože bývalá bramborářská velmoc Česko nedovede vypěstovat brambory levněji než třeba Francie a další státy. S ostatními zemědělskými produkty to je obdobné. Vývoz dříví je neuživí. Turismem? Vždyť kromě Prahy, Karlštejna, Telče a Českého Krumlova nedovedou již desetiletí nic jiného nabídnout a navíc jimi poskytované služby turistům jsou drahé a mizerné.

Češi si neuvědomují, že si budou muset, a to ještě v této generaci, začít hledat práci v cizině. To potvrzuje i struktura cizích jazyků, kterým se ve školách učí - angličtina vede. Znamená to, že všichni hodlají in spe pracovat mimo střední Evropu, po celém světě. Jenže je nepravděpodobné, že většina se mimo střední Evropu uchytí. Typickým příkladem je Velká Británie, kde největší cizí národnostní skupinu tvoří Poláci, její pracovní trh pro Čechy s průměrným vzděláním je prakticky jimi obsazen. Z anglicky běžně mluvících zbývají skandinávské země a Holandsko. A Nizozemí stojí pouze o velmi kvalifikované síly. V dalších státech Evropy se domluvíte víceméně jen místním jazykem, zbydou země, kde němčina byla a dodnes je lingua franca, a země, kde se mluví německy. Taková úvaha je dnešním Čechům zcela cizí - přece se nebudou učit nenáviděný, tvrdý a chrochtavý jazyk!

Uplatnění Čechů v zahraničí omezuje i český vzdělávací systém. Nejedlovskou přestavbou školství se vytratily všemi ceněné kvality rakouského školství, které s francouzským tvořilo a tvoří dodnes evropskou a světovou špičku. Rétorické schopnosti žactva a studentů se, s výjimkou slohu, přestaly rozvíjet, důraz se kladl na memorování. Zkuste postavit žáka před tabuli s tím, že má 5 minut mluvit na určené téma! Nakonec je to také rozpoznat z mizených řečnických výkonů českých úředníků a politiků. Když absolvent základního nebo středního školství zapomene nabiflovaná data, nedovede logicky myslet, nikdo ho k tomu nevedl. Pokud se to nenaučí, je z něj málo upotřebitelný hlupák. Navíc si Češi po roce 1993 zničili své učňovské školství. Nyní má téměř každý vyučený maturitu pochybné úrovně, ale manuálně nedovede prakticky nic. Každý se tedy snaží odmaturovat na jiném typu škol a začíná být citelný nedostatek vyučených.

Kdo je za této situace hrdý na český národ, ten mi připadá coby hlupák, primitiv nebo případ pro psychiatra.