Tomáš Krystlík
napsal o Češích Walter Koch,
prvorepublikový německý vyslanec v Praze. Jeho znalost české mentality byla
obdivuhodná, za manželku měl Češku.
Český strach z
Němců, ze všeho německého a ve srovnání s nimi vědomí vlastní nedostatečnosti
pochází provází Čechy od poloviny předminulého století a přetrvává dodnes, již
v páté generaci od výše uvedeného soudu Waltra Kocha. Onen český strach se
zčásti přetransformoval do vztahu vůči sudetským Němcům, do obavy z možných
požadavků na vrácení jejich majetku, což veřejnosti ve vhodných okamžicích dodnes
připomínají čeští politici.
Stačilo tedy v
prezidentském volebním klání druhého kola vynést (sudeto)německou kartu, tj. jakoukoliv
vylhanou informaci nebo pomluvu v tomto směru, a konkurent Karla Schwarzenberga
měl tím automaticky prezidentství v kapse. Nic nového pod sluncem - před lety
na tomtéž ztroskotal prezidentský kandidát Jan Sokol. Bohužel, voličstvo slyší
na emoce tím více, čím je nevzdělanější a čím se více nechává ovládat národními
pudy, což je česká specialita, ba rarita.
Když k tomu v
diskusi obou kandidátů vznesením dotazu došlo, bylo jedno, jakým způsobem na to
pan Schwarzenberg zareaguje, protože všichni vědí, že žil v německy mluvícím
prostředí, čímž je podle zažitého národního klišé splněn předpoklad, že se řadí
k odvěkým nepřátelům holubičího českého národa. Své vykonaly nehoráznosti a
lži, např. že Schwarzenberkova manželka nechává na svém zámku vlát prapory se
svastikou, že kníže bude na Hradě reprezentantem Sudetoněmců. Hloupému českému elektorátu
vůbec nedošlo, že do čtvrt hodiny po vyvěšení praporů s nacistickými symboly by
se dostavila rakouská policie, která by to kvalifikovala jako závažný trestný
čin a že jakákoliv podpora Sudetoněmeckého krajanského sdružení nebo pana
Posselta kandidatuře knížete by byla polibkem smrti. Jakákoliv pozdější omluva protikandidáta
na účinku těchto dezinformací podbízejících se českým národním pudům, nemůže
nic změnit. A Zeman to věděl.
Vše bylo pojištěno
zdůrazňováním, že kníže většinu života prožil v cizině, takže by při jeho
zvolení, považte, stanul cizák na hradě českých králů! A když ne cizák, tak
alespoň emigrant, což automaticky u většiny Čechů vyvolává závist podle
vžitého tvrzení, že „my jsme zde třeli bídu s nouzí a vy, emigranti, jste se
tam váleli na žocích peněz“. A podle principu rovnostářství vycházejícího z lživého
obroditelského axiomatu, že každý Čech pochází z chudičkých poměrů, je pak
český volič přímo podvědomě puzen dát svůj hlas chudšímu z obou kandidátů.
Češi jsou jako děti, nedospělí. Věří pohádkám o své
historii, lhářům, jakými byli obroditelé, Palacký, Masaryk, Jirásek, Nejedlý a
čeští historici, nedovedou o svých dějinách racionálně přemýšlet. Jak se s
tradovanou premisou, že Němci jsou agresivní a Češi mírumilovní, slučuje fakt,
že za celou spolehlivě doložitelnou historii směřovalo více výpadů z českých
zemí ven než dovnitř království? Kulturně civilizační zaostávání Čechů v
novodobé historii je pravdou, ale není na první pohled zřejmé, neboť je umně maskováno.
Ještě před koncem 18. století začali Němci vydávat jednojazyčné výkladové
slovníky a začalo se vyučovat německy na univerzitách, v době, kdy čeština
nestačila ani k sepsání kuchyňského receptu, natož k vyučování na univerzitě,
přičemž český univerzální lexikon dodnes nebyl vydán. Češi nemají ani pořádnou
encyklopedii, první a poslední dobrá byla Ottova, která je dnes zastaralá. V
češtině značně chybí odborné názvosloví, což člověk teprve zjistí při překládání.
Údajná sláva československého průmyslu, zejména strojírenství, značně bledne,
uvědomíte-li si, že státní technické normy zavedla poprvé v českých zemích
protektorátní vláda v roce 1940, protože před válkou v ČSR neexistovaly.
Výsledku prezidentských voleb se tedy nedivme. Zvítězil v
něm člověk s chováním a bonmoty z hospod IV. cenové skupiny s jedinou
kvalifikací: je stoprocentní Čech a nebyl v emigraci. Jeho loajalita k českému
státu ale nemusí být zaručena - za normalizace strávil tři roky v SSSR - což voliči
zcela jistě v úvahu nebrali, zejména když to v Zemanově životopisu není uvedeno.
Ostatně proluky v životopisných údajích o dosluhujícím prezidentu a jeho rodině
jsou mnohem větší a nad těmi se též skoro nikdo nepozastavoval, taktéž ne nad nedostatečným
rozsahem jeho habilitační práce nebo jeho zlodějstvím. Češi mají prezidenta,
jakého si zaslouží.
Žádné komentáře:
Okomentovat