POLOČAS HORKÉHO ROKU „Zatímco Čech zvládá psát a číst ve srovnání s ostatními evropskými státy přímo vzorově, jeví se oproti Západoevropanům v otázkách financí a politiky prakticky negramotný,“ říká spisovatel a žurnalista Tomáš Krystlík. Podle něj se v Česku v tomto směru nikdo nestará o politické vzdělávání obyvatelstva. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz připomněl, že ačkoliv se Češi stále cítí ublížení hlavně kvůli své historii, mnohem více výpadů bylo učiněno z Českého království ven než dovnitř státu.
Třicet let od pádu komunismu. Co pro vás toto výročí znamená? A co se nám za tu dobu podařilo, či nikoliv?
Výročí pro mne znamená konec nesvobody pro východoevropské země tím, že utlačovatel – Sovětský svaz – byl hospodářsky dotlačen do kolen zbrojní soutěží se Spojenými státy. Obyvatelstvo ČSSR se ke snaze vymknout se ze sovětského bolševického chomoutu přidalo jako předposlední ze všech satelitních států SSSR.
Výročí připadá na rok, kdy se vláda potýká s problémy, a na pražské Letné se sešlo na 250 tisíc lidí kvůli demonstraci. Co to vypovídá o naší společnosti?
Je to jen náhodná časová shoda. Velké demonstrace svědčí o tom, že politika není české společnosti lhostejná. Zároveň to ukazuje i na její naivitu vlivem scházející politické gramotnosti, protože demonstrace nemohou donutit Babiše k odstoupení, pokud požadavek on a jeho vlastní strana ignoruje. To může ale učinit Poslanecká sněmovna odhlasováním nedůvěry vládě. Takže správnou cestou je, buď k tomu nutit poslance politických stran v Parlamentu – ne však poslední směšnou fraškou, kdy bylo od počátku jasné, že pro vyslovení nedůvěry vládě bude v Poslanecké sněmovně scházet minimálně deset hlasů – nebo využít práva petičního, nebo v nejbližších parlamentních volbách Babiše a ANO odvolit.
Vláda premiéra Babiše má za sebou rok působení. Premiér opakuje, že je jiným druhem politika než jeho předchůdci. Je jeho chování tak odlišné? A jak se mu podle vás daří, i ve srovnání s jeho předchůdci, vykonávat funkci ministerského předsedy?
Stát se nedá zcela řídit jako velký podnik, to je zásadní omyl, protože někdy se musí učinit rozhodnutí, která jsou z hlediska podniku nesmyslná. Babiš hodně těží z toho, že doma ukazuje jinou tvář, tedy zastává odlišné postoje než v Bruselu.
Advokátka Jana Hamplová mi v rozhovoru řekla, že Andreje Babiše ve funkci premiéra považuje za prohru i vzhledem k jeho minulosti a vlastnostem. Souhlasíte s tím, nebo nikoliv?
Ano. Co si musí pomyslet západoevropská společnost o české, když si Babiše ponechává ve vedení státu navzdory jeho minulosti? Být premiérem nebo ministrem v nějakém státu západní Evropy, byl by již dávno odstraněn ze státních funkcí. Pro možný střet zájmů by ho tam už nedesignovali ani ministrem financí!
Často slýcháme, že Andreje Babiše stvořily tradiční strany, které zaspaly, případně pokazily, co se dalo. Je to tak? Proč je jeho osoba tak úspěšná?
Zčásti jej stvořily svým počínáním ostatní politické strany, zčásti za to může politická negramotnost české společnosti. Strany i Babiš postupně zjišťoval, že nemusí příliš si lámat hlavu, co dát do volebního programu, když stačí vymyslet téměř cokoliv s vědomím, že to nebudou schopni splnit, a fakt, že to nesplnili – a to je důležité – voliči do příštích voleb zapomenou. Většina stran v České republice se stala obětí vlastního bezbřehého populismu. Ne, že by si západoevropské strany nepočínaly v menším měřítku obdobně, ale tam voliči nezapomínají tak rychle jako ti čeští. A bývá pravidlem, že po nesplnění slibů to těmto stranám spočítají nejpozději u následujících voleb.
Také se nenechají opít rohlíkem, vládními opatřeními zvýhodňujícími obyvatelstvo jako v České republice, protože peníze na to vynaložené budou chybět někde jinde. Nad takovým problémem se Češi nezamýšlejí, to přesahuje jejich politický obzor. To, že se český elektorát chová jinak než západoevropský, spočívá evidentně v nedostatečné politické gramotnosti obyvatel českého státu, v neexistující politické osvětě. Zatímco Čech zvládá psát a číst ve srovnání s ostatními evropskými státy přímo vzorově, jeví se oproti Západoevropanům v otázkách financí a politiky prakticky negramotný. Zkuste se zeptat někoho v blízkosti, co to je vlastně umořování a jak je rozhodující, nebo zcela jednoduše se ho dotažte: V jakém případě bude splácení půjčky dražší? Při desetiprocentním úroku za rok nebo při jednoprocentním za měsíc?
V Česku se nikdo nestará o politické vzdělávání obyvatelstva, o vysvětlování, jak funguje okres, kraj, stát, Evropská unie, co se dá v jejich rámci docílit, jakým způsobem a podobně. V Německu, abychom uvedli příklad, se o to i o další věci týkající se osvěty obyvatelstva stará velké množství nadací.
A jak vnímáte politická uskupení jako Piráti, SPD a podobně?
To, že v posledních českých parlamentních volbách slavily úspěch nesystémové strany, je dáno několika faktory. Babiš s hnutím ANO vsadil na mediálně známé tváře. Piráti a hnutí SPD do svého programu zahrnuli neotřelá, přitažlivá, i když ne zcela systematická a hlavně nepříliš realizovatelná řešení. Netřeba se divit, jsou to strany pro daný okamžik, obdobně jako AfD v Německu. Pomine-li příčina jejich fungování, u SPD pocit migrační hrozby pro Českou republiku, ztratí význam, případně zmizí z politické scény. U Pirátů bude záležet, zda věrohodně zapůsobí na elektorát svými volební sliby v příštích volbách.
Jak se nám za tu dobu podařilo vybudovat zahraniční vztahy? Kde máme nedostatky a kde bychom naopak mohli ubrat?
Přidat ve vztazích k Evropské unii a k Severoatlantické alianci, to je životně důležité, a naopak ubrat ve vztahu k Ruské federaci a k Číně.
Jak vnímáte s odstupem času osobnost Václava Havla?
Jako kult osobnosti, stejně jako u tatíčka Masaryka. Havlův zahraniční politický vliv byl relativně značný, protože si z něj západní intelektuálové vytvořili symbol Česka.
Říkává se, že Češi jsou zvyklí si neustále stěžovat. Máte ten dojem, stěžujeme si? Právem? Podle výzkumů se máme nejlépe, co nám tedy vadí?
Masaryk a Jirásek vytvořili z ústřední linie Palackého výkladu dějin, smyšleného potýkání a stýkání se Slovanstva s Germánstvem, boj Čechů s Němci prolínající se staletími, kde údajně bylo Čechům ubližováno. Nicméně během trvání doložitelných dějin směřovalo více ozbrojených výpadů z Českého království ven než dovnitř státu.
K tomu přistoupil rovněž zcela vylhaný národnostní útisk v rámci Rakouského císařství, které nikdy do svého konce nezavedlo ani úřední řeč, takže jaký národnostní útisk. Za Rakouska i v republice Češi připisovali všechno, co nešlo podle jejich přání, cizím vlivům. Cituji: Kde bychom mohli býti, kdyby nás cizáci nestrhávali s nastoupené cesty pokroku!
Neustálé žehrání na nepřízeň osudu a požadování všeho možného od státu a od jiných, i nesplnitelného, se tak vžilo, že setrvává až do dnešních dnů. Možná, že za století nebo později už tomu tak nebude.
Co náš vztah k Německu? Jak se za těch posledních 30 let změnil?
V podstatě nijak. Česko-německá deklarace z roku 1997 se vykládá jinak v Německu a jinak v České republice, tedy je – kromě zcela dobrovolného závazku, že na státní úrovni si nebudou oba státy vzájemné křivdy z minulosti předhazovat a vyvozovat z nich důsledky – k ničemu. Vlivem neústupnosti české strany se dala uzavřít s Německem pouze deklarace, ne mezinárodní smlouva, deklarace má značně nízkou závaznost, spíše žádnou. Je to prostě, jak z názvu plyne, jen prohlášení.
Je namístě kritika směrem k prezidentovi Miloši Zemanovi, který přijal pozvání Vladimira Putina do Ruska k oslavám konce války? Jak přistupovat k Rusku?
Za současné mezinárodní situace, kdy Ruská federace neplní jí podepsanou mezinárodní smlouvu z Minsku, je tam jezdit nevhodné. K Rusku by Česko mělo mít vztahy jako ke každému jinému státu. Kritika prezidenta je namístě, za jeho počínání nese odpovědnost česká vláda.
Vnímáte Vladimira Putina v jeho současné podobě jako nepřítele, nebo jako vhodného vládce pro Rusko?
Putin je nepřítel Evropy a Spojených států. Zda je vhodným vládcem Ruska? Především nevíme, jaký by byl jeho nástupce, nakolik by byl odolný agresivním tužbám různých domácích seskupení, takže to posoudit nejde. Je jasné, že demokracie není v Rusku dosud prosaditelná, že obyvatelstvo dává přednost příjemnému snu o Rusku coby světové velmoci. Jenže tou již nikdy nebude vlivem nedostatku financí, které jsou přiškrcovány vhodně sankcemi a cenou ropy a zemního plynu na světovém trhu.
Rusko nemá šanci se mocensky prosadit proti Číně, která je navíc přelidněná, a Sibiř je prakticky prázdná. Dalším potencionálním soupeřem pro Ruskou federaci je Turecko se svými rozsáhlými mocenskými ambicemi, protože všechny asijské postsovětské republiky až k Číně jsou s výjimkou Gruzie, Arménie, Tádžikistánu turkofonní, to znamená, že obyvatelstvo mluví tureckými dialekty a bez problémů rozumí turečtině ze satelitních televizních programů vysílaných z Turecka.
Ruské federaci zbývá jen možnost se pokusit získat větší vliv v Evropě cestou oslabení nebo rozbití Evropské unie. Pokouší se o to od své anexe Krymu dezinformačními websites v jazycích cílových zemí. Pro to svědčí i relativně nedávné pokusy Ruska zřídit nové migrační přístupové kanály přímo z Ruské federace do západní Evropy pro migranty z Blízkého a Středního východu do Norska a Finska – oba státy tomu naštěstí promptně zamezily, pár desítek migrantů tehdy dorazivších do prvního norského města Kirkenes poskytovalo rozhovory reportérům německé veřejnoprávní televize v plynné ruštině.
Front Nationale – dnes Rassemblement national – Mariny Le Pen dostalo výhodnou půjčku z Ruska, minimálně jeden poslanec německého Bundestagu za AfD je přímo řízen ruskou tajnou službou, financování AfD z ciziny je dosud ve stadiu vyšetřování.
Před realizací je ruská finanční podpora stranám v dnešní italské vládě za její protiimigrační politiku.
Existuje podezření, že Rusové sehráli v hlasování o brexitu svými financemi výraznou roli, ale ne tak zjevnou a dokázanou jako korumpování řeckých a makedonských parlamentních poslanců a politiků ruskými penězi, aby hlasovali proti novému názvu státu Severní Makedonie a jeho následné smlouvě s Řeckem. Přijetí Makedonie do Severoatlantické aliance jen kvůli jeho názvu blokovalo od roku 1995 Řecko.
Obavy ze závislosti Evropy na ruském zemním plynu prostřednictvím Nordstreamu I a II pod Baltským mořem jsou liché. Plyn si lze v případě nutnosti opatřit v krátké době z jiných států, třeba si jej nechat přivézt loděmi, jak tak činí baltské státy. Rusko navíc nemůže přiškrcováním plynu Evropu vydírat, protože naléhavě potřebuje peníze za jím dodávaný plyn pro své mandatorní výdaje.
Komisařka Evropské unie Věra Jourová varovala před tím, aby mladší lidé nenechávali seniory samotné u počítačů, protože čtou řetězové maily, které zneužívají jejich samotu a frustraci. Důvodem jsou dezinformace a fake news. Snaží se někdo zmást starší generaci, která přestala rozumět dnešnímu světu, či jde o urážku našich seniorů? A dokážeme se orientovat ve velkém množství informací?
Varování je namístě, protože se stávají loutkami v rukách Rusů. Ruská federace se ze všech sil snaží rozvrátit Evropu ve vizi, že by pak v ní mohla hrát větší roli.
Účinek dezinformace závisí na schopnosti příjemce fake news se orientovat v politické situaci a rozpoznat nepravdivé informace. A ta je v Česku velemizerná, takže dezinformační a propagandistické websites zaznamenávají velké úspěchy. Jak by ne, když ze sdělených sto procent textu bývá 90-97 procent pravdivého, zbytek tvoří dezinformace. Kdo je schopen nepravdivé sdělení odlišit, když většina textu článku sestává z pravdivých faktů, které už někde četl nebo slyšel?
Dezinformační účinek zesilují ještě sociální sítě, případně i frustrace příjemců-seniorů. V Česku ještě zhoršuje situaci velmi rozšířené přesvědčení přetrvávající ještě z doby komunismu, že sdělovací prostředky lžou, že jim není radno věřit. Nicméně hlavní příčinou podlehnutí dezinformacím je politická nevzdělanost.
Zuzana Koulová
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Historik-Krystlik-varuje-Putin-je-nepritel-Evropy-a-USA-A-cesti-duchodci-u-pocitacu-Ano-stavaji-se-loutkami-Rusu-588947
Žádné komentáře:
Okomentovat