Dvěma mechanismy došlo k tomu, že potraviny od stejného
výrobce a stejného názvu jsou v českých řetězcích někdy ošizené co do použitých
komponent. První, kterému nešlo zabránit, ale mohlo se jeho důsledkům vyhnout: Zahraniční
výrobci z vlastní vůle se odhodlali ušetřit na složení produktu s tím, že východoevropští
konzumenti to asi nepoznají. Předpoklad ji vyšel, protože ve všech bývalých
komunistických zemích se jednalo většinou o výrobky dosud od dané firmy nedovážené,
takže neměli možnost porovnat novou kvalitu se starou. Specialitou českého
spotřebitele, v jiných zemích se tolik neprojevující, navíc bylo, že jeho
chuťové buňky za éru komunismu ztratily nebo redukovaly svoje rozpoznávací
schopnosti, takže je mu do jisté míry jedno, co jí. Nicméně okrádání přímo
výrobci bez popudu koncových řetězců v jednotlivých východoevropských státech se
dalo celkem lehce čelit přímým dovozem stejných produktů určených pro západní
trhy, obejít tak výrobci nabízený přímý dovoz nebo přímou výrobu pro daný stát.
Například zboží nakoupit přes řetězec stejného názvu na Západě. To se nestalo, východoevropské
managementy potravinářských řetězců byly schopny uvažovat jen v krátkodobém
časovém horizontu, ne strategicky, tj. si přály maximalizovat zisk za nejkratší
možnou dobu.
Všechny potravinářské řetězce v ČR jsou bez ohledu na shodný
název s řetězci v západní Evropě výhradně české firmy, byť založené zahraničním
kapitálem a všechny jsou tak z více než 99 % řízeny manažery-Čechy. Zatímco
západní potravinářské řetězce mají marži v jednotkách procent, víc si nemohou
dovolit, v Česku nasadily desítky procent (maximalizace zisku bez ohledu, co to
udělá se zákazníky z dlouhodobého hlediska) a zakázané kartelové dohody mezi řetězci
jim zaručují minimální ceny u vybraných typů prodejních položek. Zatímco na
Západě je výše zisku tvořena především zvyšováním objemu prodeje, v Česku zvyšováním
marže. Za těchto okolností se v ČR uplatil druhý mechanismus, specielně český: Aby
marže, tedy i zisk řetězce byly co nejvyšší, nutí managementy českých řetězců dodavatele
- a to i západní výrobce (!) - aby pro ně minimalizovali výrobní ceny. Jejich
cenové požadavky byly a jsou pro výrobce splnitelné jen tehdy, že do produktu
nedají vše, co tam má být, ošidí ho, aby vyhověly českým manažerům. Managementy
českých řetězců tak maximalizují zisk, aniž se zatěžují výčitkami, že sprostě
okrádají bližního svého. Konkurenčních řetězců ve státě se nemusejí bát - to mají
zajištěno kartelovými dohodami, které český antimonopolní úřad nedovede nebo
nechce rozbít. Umožněno a nebývale podpořeno to bylo a je tím, že český
konzument má ve zvyku se především za levný peníz nacpat, kvalita jídla je pro
něj druhořadá, což je návyk pocházející ze školních a závodních jídelen s
jejich nechutnými jídly.
Až začne platit dotyčná směrnice EU, mohou nastat dvě
možnosti. (1) Výrobci přejdou z vyššího „západního“ standardu na nižší kvalitu výrobků
určených pro jiné trhy (ne nutně jen pro východoevropské, například rybí prsty
určené pro Francii obsahují méně rybího masa než pro německý trh). Jenže výrobců
obdobných a totožných produktů je Západě spousta a tak každý výrobce, který se
o něco takového pokusí, bude promptně vyměněn, protože hrozí, že západoevropští
konzumenti by si to nenechali líbit, přestali by u takového řetězce nakupovat a
jeho zisk by citelně klesl. (2) Výrobci zruší výrobu méně kvalitních výrobků
stejného druhu a názvu. To je kýžený stav, který předvídá ona směrnice EU,
otázkou je pouze, jak se zachovají managementy českých řetězců, protože nyní
neošizené výrobky budou muset nakupovat za poněkud vyšší cenu. Varianta, že si dobrovolně
sníží marži, aby mohly zachovat stejné ceny, je nepravděpodobná, něco takového jdoucího
proti dosavadní vlastní filozofii managementy českých řetězců schopny nebudou. Nastane
tedy zdražování dovážených potravin. A nejen jich, protože na zvýšení cen
dovážených potravin se budou snažit reagovat i producenti domácí taktéž
zvýšením svých cen. EU-komisařka Jourová a Češi si tedy vydobyli nejen novou
směrnici EU, nýbrž i všeobecné zdražení potravin in spe na českém trhu. Uvědomil
si někdo z českých odpovědných činitelů, jaké důsledky bude nová směrnice EU
mít na ceny, promítne-li se do toho česká mentalita?
Žádné komentáře:
Okomentovat