V září 1954 se sovětský komunistický režim dopustil jednoho
z nejstrašlivějších zločinů proti lidskosti. Maršál Žukov, v té době první
náměstek ministra obrany, nařídil shodit během vojenského cvičení na Tocké
střelnici u Orenburgu skutečnou jadernou pumu a hned poté nasadit do zamořeného
prostoru 40 000 sovětských vojáků a důstojníků. Tři čtvrtiny účastníků tohoto
cvičného útoku zemřely na smrtelné dávky ozáření. Žukov, jenž na lidský život
nebral ohled nikdy a za války bez váhání posílal své vojáky do neodminovaných
polí, tentokrát překonal všechny představitelné meze krutosti. Odpovědí na
tento čin však nebyly degradace a soud, ale v únoru 1955 naopak úřad ministra
obrany a zvolení za člena předsednictva ÚV KSSS. Lidský život komunistický
režim dál považoval za hodnotu směšně malou.
Zubov, Andrej (ed.): Istoria Rossii, XX. věk.
1939–2007. AST/Astrel, Moskva 2009; česky: Dějiny Ruska 20. století – díl II.
1939–2007. Argo, Praha 2015
Žádné komentáře:
Okomentovat